ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.52.2015:43
sp. zn. 10 As 52/2015 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J. C., zast. JUDr.
Vladimírem Doleželem, advokátem se sídlem Matouškova 264, Rovensko pod Troskami, proti
žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 1. 2014, čj. 8656- 15/2013-900000-304.8, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 16. 2. 2015,
čj. 58 A 2/2014 – 105,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 9. 11. 2012 kontrolovala hlídka Celního úřadu Liberec vozidlo Mercedes s nákladním
návěsem, které řídil žalobce. Hlídka při provedeném nízkorychlostním vážení zjistila,
že největší povolená hmotnost na dvou dvojnápravách 4,5 a 5,6 kontrolovaného přípojného
vozidla překročila limity stanovené vyhláškou č. 341/2002 Sb. , o schvalování technické
způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2013 správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze spáchání
přestupku dle §42a odst. 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích,
za což mu byla uložena pokuta ve výši 3 500 Kč a povinnost uhradit náklady přestupkového
řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání;
žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud žalobce spoléhal jen na to, že celková hmotnost
vozidla nepřesahuje povolenou maximální hmotnost, aniž by využil elektronického systému
nainstalovaného v kontrolovaném vozidle a zkontroloval skutečné zatížení náprav
kontrolovaného přípojného vozidla, nebo toto zatížení zkontroloval chybně, naplnil první znak
zavinění z nevědomé nedbalosti, tedy že nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit
zájem chráněný zákonem. Ohledně druhého znaku nevědomé nedbalosti krajský soud
konstatoval, že žalobce mohl a měl v ědět, zda kontrolované přípojné vozidlo zatížené nákladem
překračuje nejvyšší povolené hmotnosti. Žalobce je profesionální řidič, který měl věnovat
mimořádnou pozornost vhodnému rozložení nákladu, který vezl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
V ní krajskému soudu vytýkal, že provedl neúplné dokazování a na základě takto zjištěného
skutkového stavu dospěl k chybnému závěru, podle kterého stěžovatel věděl, že svým jednáním
porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Podle stěžovatele nebyla tato zákonem stanovená
podmínka „rozhodně splněna tím, že žalobce věděl o tom, že v průběhu jízdy může dojít k posunu materiálu.“.
[5] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že nepřihlédl ke kontrolnímu vážení, které řidič provedl
postupným najížděním na mostovou váhu. Znovu zopakoval základní skutkový děj,
popsal postup při vážení a došel k závěru, že součet nápravových tlaků plynoucích
z potenciálních maximálních hodnot převyšuje maximální povolenou hmotnost vozidla.
Z toho vyplývá, že vozidlo má k celkové hmotnosti naddimenzované nápravy. Stěžovatel také
uvedl, že si podruhé zkontroloval nápravové zatížení vozidla diagnostickým systémem,
kterým byl použitý nákladní automobil vybaven. Ani v jednom případě neshledal přetížení
vozidla. Dále odkázal na fotodokumentaci celního úřadu, z které je patrné umístění nákladu
v okamžiku kontroly. Stěžovatel nevěděl o tom, že během jízdy může dojít k přesunu materiálu,
a tím i k překročení limitu zatížení na jednotlivé nápravy.
[6] Stěžovatel dále poukázal na nedostatečné dokazování stran možného posunu nákladu
(betonového asfaltu) na přípojném vozidle během přepravy při závěru žalovaného
o pravděpodobném přetížení náprav přípojného vozidla již od samotné nákladky.
[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve vyjádření ze dne 25. 3. 2015 odkázal na své vyjádření k žalobě
a na odůvodnění napadeného rozsudku. K námitce týkající se najetí na mostovou dráhu
v místě expedice žalovaný uvedl, že tuto námitku stěžovatel uplatnil poprvé v žalobě;
v řízení před správními orgány se tak nestalo; o tomto vážení stěžovatel navíc nepředložil žádný
doklad. Tvrzení stran umístění nákladu v okamžiku kontroly – konkrétně, že vrchol naložené fůry
není plynulý, ale je sesutý dozadu – žalovaný považuje za spekulativní, jelikož z fotodokumentace
nic takového zřejmé není. K formě zavinění žalovaný uvádí, že v projednávaném případě shledal
zavinění z nedbalosti nevědomé, nikoliv z nedbalosti vědomé, jak opakovaně namítá stěžovatel.
Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná,
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumaje přitom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel namítal neúplné dokazování a v jeho důsledku chybný závěr soudu
o jeho nevědomosti, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem.
Tato námitka není důvodná. Nejvyšší správní soud má ve shodě s krajským soudem za to,
že tvrzení žalobce týkající se vážení na mostové váze při nakládce (expedici) materiálu je účelové.
Toto tvrzení se objevilo poprvé až v žalobě, v průběhu správního řízení stěžovatel tuto námitku
neuplatnil. O vážení na mostové váze stěžovatel nadto nepředložil žádný doklad. Tato sk utečnost
ani nevyplývá ze správního spisu, jedná se tedy o ničím nepodložené tvrzení stěžovatele.
Rovněž stěžovatelem uváděné maximální hodnoty, jaké by měla mostová váha uvádět,
nejsou v daném případě relevantní; nevypovídají totiž nic o skutečných hodnot ách nápravových
tlaků v den kontroly.
[12] Stěžovatel dále uvedl, že si zkontroloval nápravové zatížení vozidla diagnostickým
systémem. K této námitce soud uvádí, že v případě naplnění skutkové podstaty přestupku
z nevědomé nedbalosti postačí, spoléhal-li stěžovatel jen na to, že celková hmotnost vozidla
nepřesahuje povolenou maximální hmotnost, aniž by využil elektronického systému ke změření
nápravových tlaků, kterým je kontrolované vozidlo vybaveno, případně, ověřil -li toto zatížení
chybně. Stěžovatel uvedl, že nápravové tlaky zkontroloval, nicméně již nespecifikoval,
jakým způsobem.
[13] K námitce ohledně umístění, resp. posunu nákladu v okamžiku kontroly, Nejvyšší správní
soud souhlasí s krajským soudem, že k posunu nákladu nemohlo dojít během přepravy.
Sám stěžovatel uvedl, že si v průběhu jízdy žádných extrémních situací, které by způsobily přesun
nákladu (betonového asfaltu), nevšiml. Správní orgány i soud konstatovaly, že celistvost nákladu
nebyla v průběhu kontrolního nízkorychlostního vážení porušena, což vyplývá i z pořízené
fotodokumentace; uvedenému závěru Nejvyšší správní soud přisvědčuje.
[14] Postačující formou zavinění ke vzniku odpovědnosti za přestupek je nedbalost,
v daném případě nedbalost nevědomá [srov. §3 a §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích]. Krajský soud dostatečně osvětlil, z jakých důvodů má za to, že stěžovatel
přestupek spáchal z nevědomé nedbalosti. Ve shodě se správním orgánem dospěl k závěru,
že stěžovatel je profesionální řidič, který s ohledem na to, že celková hmotnost soupravy
kontrolovaného vozidla, přípojného vozidla a nákladu byla oproti horní hranici povolené
celkové hmotnosti pro jízdní soupravu dle vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické
způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích,
pouze o 80 kg nižší – jinými slovy byla zde již jen malá hmotnostní rezerva – měl věnovat
zvýšenou pozornost vhodnému rozložení nákladu na ložné ploše přípojného vozidla.
Nejvyšší správní soud souhlasí se závěry krajského soudu, že o možném přetížení tak vzhledem
k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nadto konstatuje, že správní orgány
ani krajský soud nedospěly k závěru, dle něhož by stěžovatel měl spáchat přestupek z nedbalosti
vědomé.
[15] K námitce týkající se nedostatečného dokazování stran možného posunu nákladu
na přípojném vozidle během přepravy a závěru, že nápravy přípojného vozidla
byly pravděpodobně přetíženy již od samotné nákladky, Nejvyšší správní soud na základě
okolností případu (jednání a tvrzení stěžovatele, kontrolní vážení, videodokumentace pořízená
během vážení) konstatuje, že uvedené závěry správního řízení i krajského soudu netrpí žádnou
vadou, jež by je měla zatížit nezákonností. Stěžovatel neuvedl nic, co by tyto závěry mohlo
významněji zpochybnit či oslabit.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému by právo na náhradu nákladů řízení
příslušelo, náklady řízení mu však nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu