ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.54.2016:11
sp. zn. 10 As 54/2016 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2,
ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 154/2015-26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že žalovaný nerozhodl
o její žádosti ze dne 14. 4. 2015 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně žalovaného žádala o poskytnutí
kopie zprávy Obvodního soudu pro Prahu 1, ve které měla být obsažena informace, že soudkyně
Mgr. Jana Jurečková má velmi dobrou úroveň znalostí hmotného i procesního práva.
[2] Žalobkyně městský soud následně požádala o osvobození od soudních poplatků.
[3] Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal. S odkazem
na judikaturu Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že jsou v daném případě
splněny podmínky pro odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků. Informace,
kterou žalobkyně požaduje, se nevztahuje k její životní sféře, nedotýká se jejích práv
ani povinností a nemůže žádným způsobem ovlivnit její právní ani jiné postavení.
Současně městský soud upozornil na množství a charakter sporů vedených žalobkyní.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační
stížnost.
[5] Předně s odkazem na znění §36 odst. 3 s. ř. s. namítla, že výrok městského soudu měl být
formulován tak, že se žádost o osvobození od soudních poplatků zamítá, nikoli že se osvobození
od soudních poplatků nepřiznává.
[6] Dále stěžovatelka rozhodujícímu senátu městského soudu vytkla zaujatý poměr
k její osobě, neboť nadržuje žalovanému, kterému svým postupem záměrně vytváří prostor
k porušování zákona. Tento senát ji dlouhodobě a cíleně šikanuje a šíří o ní nepravdivá tvrzení.
Ochranou žalovaného je stěžovatelce odpíráno právo na spravedlnost, neboť se nikdy nedomůže
soudní ochrany.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s., tj. nezákonnost
rozhodnutí a zmatečnost řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce.
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[9] Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku ani na splnění
podmínky povinného zastoupení vzhledem k závěrům usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19.
[10] Stěžovatelka městskému soudu vytýká nesprávnou podobu výroku, kterým nebylo
vyhověno její žádosti o osvobození od soudního poplatku. Vychází přitom z §36 odst. 3 s. ř. s.,
který stanoví, že pokud dospěje soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
žádost o osvobození od soudních poplatků zamítne. Městský soud naproti tomu stěžovatelce
osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
[11] Nejvyšší správní soud pochybení městského soudu neshledal. Soud rozhodnutí
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatelce neodůvodnil zjevnou
neúspěšností jejího návrhu (tj. podané žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného),
přičemž pouze pro tento případ §36 odst. 3 s. ř. s. výslovně stanoví podobu výroku rozhodnutí
o žádosti. Pro případ nevyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků z jiných důvodů
soudní řád správní obligatorní znění výroku neupravuje. Důvod pro nepřiznání osvobození byl
spatřován v charakteru informace, kterou stěžovatelka po žalovaném požaduje. Městský soud
v žádném případě neučil závěr, že stěžovatelka nemůže být ve věci samé úspěšná.
[12] Nicméně i v případě, že by městský soud skutečně použil jinou podobu výroku,
než zákon předpokládá, neznamenalo by takové pochybení automaticky nezákonnost
jeho rozhodnutí, jestliže by takový výrok byl jednoznačný, určitý a nevzbuzoval pochybnosti
o tom, jak soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl.
[13] V daném případě je navíc nutné konstatovat, že stěžovatelka se ani nedomáhá výroku,
který by jí zajistil lepší právní postavení, neboť výsledek by byl v obou případech stejný,
tedy konečný neúspěch v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[14] Stěžovatelka dále namítala, že městský soud vůči ní postupuje zaujatě, jestliže nadržuje
žalovanému a šíří o ní nepravdivá tvrzení, čímž jí odpírá právo na spravedlnost. Nejvyšší správní
soud uvedené výhrady stěžovatelky vůči postupu senátu 6A městského soudu vyhodnotil
jako námitku zmatečnosti řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodovali soudci, kteří měli být
pro svůj poměr ke stěžovatelce z rozhodování vyloučeni.
[15] Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil. Stěžovatelka podjatost soudců spatřuje
ve výsledku jejich rozhodovací činnosti a postupu v jiných jejích věcech. Zákon však výslovně
stanoví, že [d]ůvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. §8 odst. 1, věta poslední, s. ř. s.).
Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, nemohou samy o sobě
zakládat důvod k jejich podjatosti. Pokud stěžovatelka namítá, že ji soudci rozhodujícího
senátu šikanují a šíří o ní pomluvy, je nutno konstatovat, že tato tvrzení jsou pouze obecná.
Dle §8 odst. 5 s. ř. s. totiž musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny
konkrétní skutečnosti, které podjatost soudce zakládají. Tvrzení stěžovatelky tyto skutečnosti
neobsahují, jsou pouze obecné povahy a neumožňují soudu se takto vznesenou námitkou věcně
zabývat. Namítanou podjatost soudců proto Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch
neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu