ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.93.2016:24
sp. zn. 10 As 93/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Pavla Molka v právní věci žalobce: S. O. S. Karviná, z. s., se sídlem
nám. Ondry Foltýna 15/45, Karviná – Staré Město, zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem
se sídlem Údolní 33, Brno, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 4,
P. O. BOX 140, Praha 1 – Staré Město, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2015,
čj. SBS 28356/2015/ČBU-21/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2016, čj. 22 A 131/2015-53,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce brojil ve správním řízení proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu ze dne
1. 7. 2015, kterým tento orgán vydal společnosti OKD, a. s., povolení hornické činnosti
dle Dokumentace vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska v tam specifikovaných důlních
dílech a sloji v dobývacím prostoru Karviná-Doly I na Důlním závodě 1, lokalita Karviná.
Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví a rozhodnutí správního
orgánu I. stupně potvrdil. Žalobce proto podal žalobu ke krajskému soudu a současně požádal
o přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud usnesením označeným v záhlaví odkladný
účinek žalobě nepřiznal. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní kasační stížností napadá právě
toto usnesení krajského soudu a žádá o přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti.
[2] V kasační stížnosti předně uvádí, vědom si §104 odst. 1 písm. c) s. ř. s., důvody
přípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku. Zastává názor,
že z materiálního hlediska je napadené usnesení krajského soudu rozhodnutím ve věci,
nikoliv dočasné povahy. Dále tvrdí, že zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě
představuje významný zásah do jeho subjektivních práv jakožto ekologického spolku.
Konečně se stěžovatel též dovolává mezinárodních závazků České republiky, zejména podle čl. 9
Aarhuské úmluvy a čl. 11 směrnice 2011/92/EU ze dne 13. 12. 2011. Dále formuluje důvody,
proč měl být odkladný účinek žalobě přiznán. Navrhuje, aby zdejší soud napadené usnesení
zrušil.
[3] Žalovaný tvrdí, že není dán žádný z kasačních důvodů dle §103 s. ř. s. Ve vyjádření
ke kasační stížnosti ze dne 27. 4. 2016 setrval na svých dosavadních stanoviscích a navrhuje,
aby zdejší soud kasační stížnost zamítl.
[4] Před posouzením samotné důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nejdříve
ověřil, zda byly splněny podmínky její přípustnosti. Po jejím předběžném posouzení dospěl
k závěru, že kasační stížnost není přípustná.
[5] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost dále nepřípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je typickým
příkladem rozhodnutí dočasné povahy. Touto otázkou se poprvé zdejší soud zabýval v usnesení
ze dne 22. 12. 2004, čj. 5 As 52/2004-172, č. 507/2005 Sb. NSS, a od té doby konstantně
judikuje, že rozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut je zcela nepochybně
svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno
soudem, zaniká z moci zákona. Zákonodárce neposkytuje prostor pro další konkretizaci
dle zvláštních okolností případu. Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž byl návrh na přiznání
odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu
při rozhodování o věci samé (srov. z početné judikatury dále např. usnesení NSS ze dne
27. 1. 2011, čj. 5 As 60/2010-131, rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2014, čj. 10 As 4/2014 – 19,
body 13 - 15 atd.). Tyto judikaturní závěry opakovaně potvrdil též rozšířený senát NSS
(viz usnesení ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 – 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, věc KOPPA, bod
23; shodně usnesení téhož senátu ze dne 20. 5. 2014, čj. 3 As 125/2012 – 43,
č. 3072/2014 Sb. NSS, bod 37); jejich ústavnost nezpochybnil ani Ústavní soud [např. usnesení
ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05 (U 13/37 SbNU 751)].
[6] Jakkoliv stěžovatel snáší řadu argumentů ve prospěch přípustnosti kasační stížnosti,
tyto argumenty vesměs zůstávají v naprosto obecné rovině a ve vztahu k přípustnosti kasační
stížnosti proti nepřiznání odkladného účinku nevypovídají vůbec nic, respektive se této otázky
dokonce vůbec netýkají (viz např. početná argumentace stěžovatele o rozhodnutí vymezeném
materiálními znaky, která se však vztahuje ke správním rozhodnutím, nikoliv k rozhodnutím
soudním). Ani z právních předpisů EU, které stěžovatel cituje, neplyne závěr, dle něhož by měl
vnitrostátní právní řád členského státu EU umožnit podání opravného prostředku
proti soudnímu rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku. Na nepřípustnost kasační stížnosti
nemá vliv ani právní forma stěžovatele.
[7] Nepřípustnost kasační stížnosti pochopitelně vylučuje věcný přezkum správnosti
rozhodnutí o odkladném účinku. Proto se zdejší soud nemohl zabývat ani s tím souvisejícími
kasačními námitkami.
[8] Stávající právní úprava tedy neposkytuje proti rozhodnutí soudu o návrhu na přiznání
odkladného účinku žádný opravný prostředek. O tom byl stěžovatel v napadeném usnesení
poučen.
[9] Kasační stížnost není přípustná. Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti se z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud nezabýval.
[10] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104 odst. 3 písm. c), §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl jako nepřípustnou.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu