ECLI:CZ:NSS:2016:14.KSE.13.2015:50
sp. zn. 14 Kse 13/2015 - 50
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka Kühna a členů JUDr. Miroslavy Jirmanové, JUDr. Petry Janouškové,
Mgr. Vojtěcha Jaroše, JUDr. Ireny Schejbalové a JUDr. Hany Šajnerové, o návrhu předsedy
kontrolní komise Exekutorské komory ČR ze dne 14. 12. 2015 na zahájení kárného řízení
proti Mgr. M. S., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Mladá Boleslav, se sídlem
Táborská 527, Mladá Boleslav, zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem
Nad Štolou 18, Praha 7, při ústním jednání konaném dne 17. 5. 2016,
takto:
Mgr. M. S.,
soudní exekutor,
Exekutorský úřad Mladá Boleslav, se sídlem Táborská 527, Mladá Boleslav
I. je v i n e n , ž e
jako soudní exekutor, který byl Okresním soudem v Děčíně pověřen vedením exekuce
k vymáhání pohledávky oprávněných podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 69 Cm 13/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu
v Praze ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 15 Cmo 129/2007, proti povinnému Mgr. N. T., správci
konkursní podstaty úpadce Státního statku Česká Kamenice v likvidaci, se sídlem v České
Kamenici, IČ 00119521, vedl exekuci nikoliv na majetek úpadce, ale na osobní majetek Mgr. N.
T. jako fyzické osoby, a to zcela bez zřetele na to, že exekuční tituly mířily na správce konkursní
podstaty úpadce, nikoliv na majetek Mgr. N. T. jako fyzické osoby,
t e d y
porušil povinnosti exekutora stanovené §2 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve spojení s §36 odst. 3 a §46 odst. 1
exekučního řádu,
t í m s p á c h a l
kárný delikt exekutora podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu;
II.
Za uvedený delikt uložil kárný senát podle §116 odst. 6 písm. a) exekučního řádu
p í se m n é n a p o m e n u t í .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 14. 12. 2015 došla Nejvyššímu správnímu soudu kárná žaloba podaná kárným
žalobcem, předsedou kontrolní komise Exekutorské komory ČR. Kárný žalobce podal žalobu
proti soudnímu exekutorovi Mgr. M. S. (dále též jen „kárně obviněný“ nebo „soudní exekutor“),
a to pro jeden skutek. Kárně obviněný byl jako soudní exekutor k exekučnímu návrhu
oprávněných J. H., M. R. a Z. Š. Okresním soudem v Děčíně pověřen vedením exekuce.
Exekučním titulem je rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2007, č. j. 69
Cm 13/2006-86, který ukládá povinnost k náhradě řízení žalovanému, označenému jako „N. T.,
správce konkursní podstaty úpadce Státního statku Česká Kamenice v likvidaci, se sídlem Česká Kamenice, IČ:
00119521.“ Obdobně byl žalovaný, resp. povinný označen též v druhém exekučním titulu
(rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 15 Cmo 129/2007-106), v exekučním návrhu ze dne
15. 1. 2015 (ve znění opravy ze dne 2. 2. 2015) a v pověření exekuce Okresním soudem v Děčíně
ze dne 18. 2. 2015.
[2] Dle kárného žalobce byla exekvovaná povinnost pohledávkou za podstatou a bylo
ji možno uspokojit výlučně z majetku náležejícího do majetkové podstaty úpadce. Proto nemohlo
dojít k postihu soukromého majetku správce konkursní podstaty. Soudní exekutor však tuto
okolnost nereflektoval. Ještě před žádostí o pověření k vedení exekuce provedl lustraci N. T. a
jeho manželky v Centrální evidenci obyvatel, jako by snad byl N. T. skutečně povinným
v exekučním řízení. Dále soudní exekutor ve vyrozumění o zahájení exekuce označil povinného
jako fyzickou osobu N. T., činil lustrační úkony za účelem zjištění jeho postižitelného majetku,
vydal exekuční příkaz prodejem movitých věcí N. T. a výzvu ke splnění vymáhané povinnosti.
Veškeré písemnosti doručoval na adresu trvalého bydliště N. T.. Kárně obviněný exekutor rovněž
zaslal vyrozumění o zahájení exekuce katastrálnímu úřadu, který k nemovitostem ve vlastnictví N.
T. zapsal poznámku o zahájeném exekučním řízení. Povinnost plynoucí z exekučního titulu byla
posléze povinným pod tlakem vedeného řízení (ne)dobrovolně uhrazena a v dalším rozsahu
došlo k zastavení exekuce.
[3] Uvedeným jednáním měl kárně obviněný porušit čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, §2 odst. 2 exekučního řádu, §36 odst. 3 a §46 odst. 1 exekučního řádu a čl. 5 odst. 1
Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů. Porušení povinností soudního
exekutora je závažné, neboť se nejedná o prostou nedbalost. K postižení majetku osoby odlišné
od povinného došlo i přes jednoznačné určení povinného v exekučním návrhu, exekučním titulu
i pověření soudu. Soudní exekutor nezjednal nápravu, třebaže ho N. T. vyrozuměl o jeho
nesprávném postupu. Svůj postup hájil i před dohledovým orgánem.
[4] Kárný žalobce navrhuje posoudit jednání kárně obviněného jako závažný kárný delikt.
Kárné opatření navrhuje uložit ve formě dle uvážení kárného senátu.
[5] Kárně obviněný ve svém vyjádření popírá, že by se dopustil závažného kárného deliktu.
Exekuci totiž neprovedl a vedl ji proti subjektu v souladu s tím, jak byl k exekuci soudem
pověřen. Kárná žaloba v podstatě naznačuje, že kárně obviněný měl vést exekuci nikoliv proti
povinnému, ale proti Státnímu statku Česká Kamenice v likvidaci. Tento subjekt ale není takto
označen ani v exekučních titulech, ani v exekučním návrhu, ani v pověření exekutora Okresním
soudem v Děčíně. Soudní exekutor nemůže libovolně měnit povinného bez ohledu na exekuční
titul, na jehož základě má být exekuce provedena. K provedení exekuce nikdy nedošlo, kárně
obviněný provedl jen standardní lustrační úkony a vydal exekuční příkaz prodejem movitých věcí,
který nikdy nebyl realizován a byl doručen pouze oprávněným. V rámci exekuce tedy nebyl
postižen žádný majetek. Soudní exekutor kritizuje i postup N. T., který ve věci exekuce nepodal
žádný procesní návrh, ale namísto toho jen telefonicky kontaktoval kancelář kárně obviněného
s tím, že pokud „s touto věcí něco neudělají do dvou hodin, podá si stížnost“ k Exekutorské komoře.
[6] Závěrem proto kárně obviněný navrhuje, aby byl kárné žaloby zproštěn, neboť skutek,
který je mu kladen za vinu, není kárným proviněním.
II. Splnění předpokladů pro věcné projednání
[7] Kárný senát nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro její věcné
projednání. Dospěl k závěru, že kárná žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, obsahuje
stanovené náležitosti a byla podána ve lhůtě stanovené v §117 odst. 3 exekučního řádu.
[8] Kárná žaloba tedy splňuje předpoklady pro její věcné projednání.
III. Ústní jednání a posouzení věci kárným soudem
[9] Při ústním jednání dne 17. 5. 2016 kárný žalobce setrval na svém návrhu.
[10] Kárně obviněný naproti tomu obdobně jako ve svém vyjádření tvrdil, že se žádného
kárného deliktu nedopustil, připustil nicméně administrativní pochybení při zápisu povinného
do svého rejstříku. K dotazu soudu uvedl, že se ve své dlouholeté exekutorské praxi doposud
s exekucí proti společnosti v konkursu, resp. insolvenci, nesetkal. Svůj postup pak hájil s tím,
že jde o jeho legitimní právní názor, zákon tuto situaci ostatně výslovně neřeší.
[11] Z obsahu spisu kárně obviněného sp. zn. 080 EX 68/15 zjistil kárný senát následující.
[12] Dne 19. 1. 2015 byl exekutorskému úřadu kárně obviněného doručen návrh oprávněných
J. H., M. R. a Z. Š. proti povinnému označenému jako N. T., správce konkursní podstaty úpadce
Státního statku Česká Kamenice v likvidaci, se sídlem v České Kamenici, IČ: 00119521. V opravě podání
ze dne 2. 2. 2015 nově k povinnému doplnili jeho identifikační číslo (IČ X) a opravili jeho adresu
na X (namísto původního X); vše ostatní zůstalo beze změny. Exekučním titulem byl rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2007, č. j. 69 Cm 13/2006-86, který výrokem II.
ukládá povinnost k náhradě řízení ve výši 9.900 Kč; žalovaný (povinný) je zde označen: „N. T.,
správce konkursní podstaty úpadce Státního statku Česká Kamenice v likvidaci, se sídlem Česká Kamenice, IČ:
00119521.“ V podstatě stejně je žalovaný (povinný) označen i v rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 18. 10. 2007, č. j. 15 Cmo 129/2007-106, který ve výroku II. uložil žalovanému
uhradit oprávněným též náklady odvolacího řízení ve výši 4.500 Kč. Po obdržení exekučního
návrhu Okresní soud v Děčíně pověřil kárně obviněného pod č. j. 47 EXE 690/2015-19 vedením
exekuce k vymáhání pohledávky podle uvedených exekučních titulů. Povinného označil jako Mgr.
N. T., IČ X, správce konkursní podstaty úpadce Státního statku Česká Kamenice v likvidaci, se dílem v České
Kamenici, IČ 00119521.
[13] Ze spisu kárně obviněného, jakož i z úplného výpisu z obchodního rejstříku Státního
statku Česká Kamenice v likvidaci, sp. zn. AXVIII 6 vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem (http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx), kárný senát zjistil,
že rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labe ze dne 20. 8. 1999, č. j. 18 K 74/99-51,
byl prohlášen konkurs na majetek společnosti Státní statek Česká Kamenice v likvidaci, se sídlem
Česká Kamenice, IČ 00119521, a ustanoven konkursní správce N. T., se sídlem X. Usnesením
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2015, č. j. 18 K 74/99-3707, byl konkursní
správce, N. T., zproštěn funkce. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 10. 2015. Je tedy
nepochybné, že v rozhodné době prvních šesti měsíců roku 2015 byla společnost Státní statek
Česká Kamenice v likvidaci v konkursním řízení a jejím konkursním správcem byl N. T.
[14] Kárně obviněný provedl dne 20. 1. 2015 lustraci N. T. a jeho manželky v centrální
evidenci obyvatel, dne 2. 3. 2015 vydal pod č. j. 080 EX 68/15-30 Vyrozumění o zahájení
exekuce proti povinnému označenému jako: Mgr. N. T., r. č.: X, IČ: X, bydliště: X. Jedním
z adresátů byl Katastrální úřad pro Středočeský kraj, který následně vyznačil k nemovitostem ve
vlastnictví N. T. poznámku o zahájeném exekučním řízení. Dne 13. 3. 2015 zaslal Žádost o
poskytnutí součinnosti ohledně majetku povinného N. T. bankám, stavebním spořitelnám, VZP a
dalším institucím. Ze spisu dále plyne, že kárně obviněný lustroval nemovitý majetek N. T. a jeho
manželky, rovněž lustroval osobní automobily ve vlastnictví N. T. Dne 13. 3. 2015 zaslal
oprávněným prostřednictvím jejich advokáta výzvu, aby navrhli, jakým způsobem má být
provedena exekuce, a označili postižitelný majetek povinného. Povinný byl označen shodně jako
ve vyrozumění o zahájení exekuce. Dne 15. 4. 2015 shodně označenému povinnému zaslal výzvu
ke splnění vymáhané povinnosti (č. l. 311), která mu byla doručena fikcí na adresu jeho trvalého
bydliště. Stejného dne vydal exekuční příkaz č. j. 080 EX 68/15-309, kterým exekutor přikázal
provedení exekuce prodejem všech výkonem rozhodnutí postižitelných movitých věcí
povinného: Mgr. N. T., r. č.: X, IČ: X, bydliště: X. Exekuční příkaz byl týž den, tj. 15. 4. 2015,
doručen zástupci oprávněných.
[15] Dne 25. 5. 2015 oprávnění navrhli zastavit exekuční řízení, neboť povinný dluh uhradil
(č. l. 334). N. T. jako povinný s tímto návrhem na zastavení řízení dne 27. 5. 2015 souhlasil.
Současně uvedl, že ze strany kárně obviněného očekává „omluvu za neoprávněně podanou exekuci“
(č. l. 336). Usnesením ze dne 28. 5. 2015, č. j. 080 EX 68/15-355, kárně obviněný, resp. jím
pověřená exekutorská kandidátka, podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve spojení s §52 odst. 1
exekučního řádu, zastavila exekuci (výrok I.) s tím, že se soudnímu exekutorovi právo na náhradu
nákladů exekuce nepřiznává (výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení (výrok III.). Výroky II. a III. byly odůvodněny tak, že soudnímu exekutorovi žádné náklady
nevznikly, oprávnění se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Usnesení o zastavení exekuce
nabylo právní moci 17. 6. 2015. Následující den kárně obviněný o zastavení exekuce uvědomil i
katastrální úřad s tím, že poznámka o vedení exekuce může být vymazána (č. l. 368).
[16] Dále je ve spisu kárně obviněného (č. l. 320) založen e-mail N. T. ze dne 21. 5. 2015:
„Vážení, s ohledem na zahájenou exekuci pod č. j. 080 EX 68/2015, kde jsem byl neoprávněně označen jako
povinný a byl tak postižen můj osobní majetek, Vám sděluji, že bude podán návrh na zahájení kárného řízení z
důvodu neoprávněně zahájené exekuce.“ Dále jsou ve spise obsaženy podněty k zahájení kárného řízení
podané ministru spravedlnosti a Exekutorské komoře.
[17] K výše uvedenému skutkovému stavu zvážil kárný senát následující.
[18] Podle §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
(1. 1. 2008) se použijí dosavadní právní předpisy. Tímto předpisem je zákon č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání. Protože na Státní statek Česká Kamenice v likvidaci byl prohlášen
konkurs v roce 1999, použije se na konkursní řízení i po 1. 1. 2008 zákon o konkursu
a vyrovnání.
[19] Podle §14 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání prohlášením konkursu oprávnění
nakládat s majetkem podstaty přecházelo na správce [písm. a)]; řízení o nárocích, které se týkají
majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohla být
zahájena jen proti správci [písm. d)]. Prohlášením konkursu přecházelo na správce oprávnění
vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší
úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty (§14a téhož zákona).
[20] Jak k těmto ustanovením vysvětlovala odborná literatura, skutečnost, že účastníkem řízení
o vymožení pohledávky věřitele jako žalobce proti úpadci jako žalovanému je na místo úpadce
pouze správce, je důsledkem přechodu oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce
[viz shora cit. §14 odst. 1 písm. a)]. Zákon vycházel z přechodu pouze procesních práv
a povinností z úpadce na správce konkursní podstaty, aniž by se na hmotněprávním postavení
úpadce jakožto dlužníka cokoliv změnilo. Jinými slovy, správce konkursní podstaty
se samozřejmě nestával dlužníkem namísto úpadce, ale toliko nakládal s majetkem
podstaty (Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy související:
Komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2002, s. 398, v judikatuře pak stanovisko občanskoprávního
a obchodního kolegia NS ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, č. 52/1998 Sb. rozh. civ.,
body XXIII. a XXIV.).
[21] Judikatura Nejvyššího soudu již v 90. letech vyřešila problém, jak má být v rozhodnutí
správně označen účastník řízení, jestliže se řízení, v němž vystupoval nebo by měl vystupovat
(kdyby nebylo konkursu) úpadce, účastní správce konkursní podstaty. Jak Nejvyšší soud vysvětlil,
„správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení (srov. §7 zákona), nýbrž má jako zvláštní
procesní subjekt (srov. též §8 zákona) samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům.
Nelze jej proto považovat ani za zástupce konkursních věřitelů (i když vlastně svou činností jedná v jejich zájmu),
ani za zástupce úpadce (ačkoliv na něj přešla téměř všechna úpadcova dispoziční oprávnění). Odtud je patrný
i obecný požadavek kladený na označení správce konkursní podstaty […]; správce konkursní podstaty musí
být v záhlaví soudního rozhodnutí označen přímo jako účastník řízení (nikdy jako zástupce
úpadce), a to svým jménem, příjmením, povoláním, bydlištěm a funkcí ("správce konkursní
podstaty úpadce XY")“ (viz cit. stanovisko sp. zn. Cpjn 19/98, bod XIX., zvýraznění doplněno).
[22] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi v návaznosti na cit. stanovisko opakovaně
vysvětlil, „že ve sporu, v němž vystupuje správce konkursní podstaty z titulu své funkce (jako správce konkursní
podstaty), má (musí) být takto (vedle svého jména, příjmení a bydliště) též označován („správce konkursní
podstaty úpadce XY“). Takový postup není samoúčelný, když vede k odlišení těch sporů, v nichž označená osoba
uplatňuje nebo brání (z titulu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce) zájmy konkursní podstaty
od sporů, v nichž vystupuje jako kterákoli jiná fyzická nebo právnická osoba (typicky ve sporu o náhradu škody,
kterou měla taková osoba způsobit při výkonu funkce správce konkursní podstaty)“
(rozsudek NS ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, č. 43/2009 Sb. rozh. civ.).
[23] Prohlášení konkursu mělo od 1. 6. 1996 též ten účinek, že nebylo lze provést exekuci
postihující majetek patřící do podstaty [§14 odst. 1 písm. e) zákona o konkursu a vyrovnání;
ve znění do 31. 5. 1996 totéž ustanovení pro pohledávku proti úpadci vůbec neumožňovalo
nařídit výkon rozhodnutí postihující majetek náležející do podstaty]. Z toho plyne, že exekuci
postihující majetek úpadce (tj. proti úpadci jako povinnému) bylo možno zahájit, resp. takové
řízení se na rozdíl od jiných řízení ani nepřerušovalo [§14 odst. 1 písm. c)] a bylo v něm možno
provést veškeré úkony, ovšem s výjimkou vlastního výkonu rozhodnutí. Jak opět vysvětlovala
dobová literatura, smyslem tohoto pravidla bylo, aby i za trvání konkursu mohly být provedeny
veškeré nezbytné exekuční úkony pro event. provedení výkonu rozhodnutí pro případ,
že by konkurs byl zrušen a majetek podstaty při konkursu nebyl zpeněžen (Zelenka – Maršíková,
cit. dílo, s. 402).
[24] Judikatura Nejvyššího soudu se jednoznačně vyslovila též k otázce, kdo je účastníkem
řízení o výkon rozhodnutí na straně povinné, tj. zda je povinným správce konkursní podstaty
nebo úpadce. Správce podstaty není nikdy „zástupcem úpadce“; v řízení o výkon rozhodnutí,
postihujícím úpadcův majetek patřící do konkursní podstaty, které bylo zahájeno
před prohlášením konkursu, se však správce podstaty nestává ani účastníkem řízení místo úpadce.
V návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podaném po prohlášení konkursu jej rovněž nelze označit jako
povinného. Správce podstaty se stává účastníkem místo úpadce zásadně jen v těch řízeních, která
se prohlášením konkursu přerušují; exekuční řízení však takovým řízením není. Účastníky řízení
o výkon rozhodnutí jsou tedy věřitel (oprávněný) a úpadce (povinný), nikoliv správce konkursní
podstaty (viz cit. stanovisko sp. zn. Cpjn 19/98, bod XXVI., shodně usnesení NS ze dne
25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1105/2000).
[25] Stejně tak je naprostá shoda na tom, že na základě exekučního titulu získaného
proti osobě ve sporu, v němž vystupovala jako správce konkursní podstaty konkrétního úpadce
(z titulu výkonu této funkce), nemůže být výkonem rozhodnutí nebo exekucí nikdy postižen
osobní majetek této osoby, tedy majetek správce konkursní podstaty. Byla-li exekučním titulem
přiznána pohledávka proti správci konkursní podstaty a jde-li o pohledávku za podstatou,
je při nařízení exekuce podle tohoto exekučního titulu pasivně legitimován úpadce
(viz cit. rozsudek NS sp. zn. 29 Cdo 2225/2008).
[26] Je tedy evidentní, že exekuce měla být vedena vůči úpadci, úpadce zůstal dlužníkem
a v žádném případě ho nemohl v tomto řízení „nahradit“ správce konkursní podstaty. Současně
je zřejmé, že oprávnění nesprávně označili povinného a rovněž Okresní soud v Děčíně tuto
nesprávnost převzal, neboť provedením exekuce pověřil kárně obviněného proti správci
konkursní podstaty úpadce, nikoliv proti samotnému úpadci (viz bod [12] shora). To však nic
nemění na tom, že veškerá podání v exekučním řízení (a hlavně samotné exekuční tituly)
označovala povinného jako správce konkursní podstaty úpadce. Tedy bylo evidentní, že nejde
o žádný závazek N. T. jako fyzické osoby, ale o závazek úpadce. Slovy judikatury Nejvyššího
soudu, přesné označení dlužníka (povinného) v exekučním titulu i v podáních oprávněných osob
vedlo „k odlišení těch sporů, v nichž označená osoba uplatňuje nebo brání (z titulu funkce správce konkursní
podstaty konkrétního úpadce) zájmy konkursní podstaty od sporů, v nichž vystupuje jako kterákoli jiná fyzická
nebo právnická osoba“ (srov. bod [22] shora).
[27] Je třeba dát za pravdu obraně kárně obviněného v tom, že se Okresní soud v Děčíně
dopustil pochybení, neboť exekuce měla být nařízena proti úpadci, nikoliv proti správci
konkursní podstaty úpadce (viz bod [24] shora). Přesto nemohl mít kárně obviněný nikdy žádné
pochybnosti, kdo je povinným. Musel vědět, že proti majetku správce konkursní podstaty
exekuce nemůže být v tomto případě vedena. Jeho opačný postup tak lze vskutku vysvětlit
jen administrativním pochybením, jak naznačil při jednání.
[28] Nelze přitakat obraně kárně obviněného exekutora, že k provádění exekuce nedošlo.
V důsledku procesních úkonů kárně obviněného vyznačil katastrální úřad k nemovitostem
ve vlastnictví N. T. a jeho manželky poznámku o zahájeném exekučním řízení, o vedené exekuci
byly informovány banky, pojišťovny, jiné peněžní ústavy, atd., N. T. zaslal kárně obviněný výzvu
ke splnění vymáhané povinnosti a konečně vydal exekuční příkaz. To, že byl exekuční příkaz
doručen jen oprávněným, nikoliv též N. T., na vedení exekuce nic nemění (blíže bod [14] shora).
Je navíc nesporné, že provedené úkony N. T. poškodily, neboť se vůči mnoha bankám a dalším
obeslaným institucím dostal do pozice neplatiče dluhů.
[29] Stejně tak není možné, že by se postup kárně obviněného ještě skryl do legitimních
možností výkladu zákona. Kárný senát je přesvědčen, že soudní exekutor zcela jasná ustanovení
zákona interpretoval nepřijatelným způsobem. Jakoukoliv nejasnost, byla-li v tomto ohledu
při výkladu zákona o konkursu a vyrovnání, odstranila nejpozději na sklonku 90. let konzistentní
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz obsažný výklad podaný výše).
[30] Proto kárný senát uzavřel, že kárně obviněný jako soudní exekutor, který byl Okresním
soudem v Děčíně pověřen vedením exekuce k vymáhání pohledávky oprávněných proti
„povinnému Mgr. N. T., správci konkursní podstaty úpadce Státního statku Česká Kamenice v likvidaci, se
sídlem v České Kamenici, IČ 00119521“, vedl exekuci na osobní majetek Mgr. N. T. jako fyzické
osoby, a to zcela bez zřetele na to, že exekuční tituly mířily na správce konkursní podstaty
úpadce, nikoliv na majetek Mgr. N. T. jako fyzické osoby. Kárný senát nechává otevřené, jaký
v tomto případě měl být správný postup exekutora, neboť, jak již bylo výše řečeno, návrh
oprávněných i pověření exekuce vskutku nebyly přesné. Mimo jakoukoliv debatu však zůstává, že
proti majetku správce konkursní podstaty být exekuce nikdy vedena nemohla.
[31] Proto kárně obviněný porušil povinnosti exekutora stanovené §2 odst. 2 exekučního řádu
(povinnost vykonávat svědomitě své povolání) ve spojení s §36 odst. 3 (zákaz vést exekuci proti
jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný) a §46 odst. 1 exekučního řádu
(povinnost dbát ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem).
[32] Shora uvedený skutek vyhodnotil kárný senát jako prostý kárný delikt. Vzal přitom
v potaz, že na porušení zákona kárně obviněným měla svůj podíl též chyba v postupu
oprávněných, kterou do pověření k provedení exekuce převzal též okresní soud.
[33] Při úvaze o druhu a výši kárného opatření vycházel kárný senát především z toho,
že kárně obviněný nebyl v posledních pěti letech kárným senátem doposud potrestán.
Jak správně uvedl při jednání kárný žalobce, jako polehčující okolnost je nutno brát v úvahu,
že kárně obviněný za svůj nesprávný postup v exekuci nepožadoval žádné náklady. Jako
přitěžující okolnost je možno vzít do úvahy, že v dosavadním řízení svůj postup kárně obviněný
tvrdošíjně hájil a označoval jej za správný, teprve v průběhu dnešního jednání se od něj do jisté
míry distancoval a označil jej za administrativní pochybení. S ohledem na veškerý kontext případu
proto kárný senát jako dostačující sankci považoval písemné napomenutí. Lze vyslovit
přesvědčení, že samotné kárné řízení a spíše symbolická sankce budou kárně obviněnému
dostatečným varováním do budoucna.
[34] Kárný senát na závěr dodává, že ke kárnému řízení nemuselo vůbec dojít, pokud
by se ke svému pochybení postavil soudní exekutor čelem a včas se za své pochybení správci
konkursní podstaty omluvil. To se však bohužel nestalo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2016
JUDr. Zdeněk Kühn
předseda kárného senátu