ECLI:CZ:NSS:2016:2.ADS.82.2016:64
sp. zn. 2 Ads 82/2016 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně:
Ing. Bc. N. T., zastoupená Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, se sídlem Ječná 7/548, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
23. 2. 2016, č. j. 2 Ad 41/2015 – 32,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, č. j. 2 Ad 41/2015 – 32,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna advokáta Mgr. Pavla Čižinského se u r č u je částkou 6800 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Usnesením ze dne 23. 2. 2016, č. j. 2 Ad 41/2015 - 32, Městský soud v Praze
(dále jen „napadené usnesení“ a „městský soud“) odmítl žalobu žalobkyně označenou jako
„Žaloba ve věci hmotné nouze“. V odůvodnění uvedl, že žaloba neobsahovala veškeré náležitosti
dle §71 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), a to především označení napadeného rozhodnutí, žalobní důvody a návrh výroku
rozsudku, na což byla žalobkyně usnesením ze dne 20. 1. 2016, č. j. 2 Ad 41/2015 – 28,
upozorněna, vyzvána k jejich doplnění a poučena o následcích neuposlechnutí výzvy. Žalobkyně
dle městského soudu žalobu ve stanovené lhůtě nedoplnila, a proto ji městský soud odmítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[2] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.], z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.] a z důvodu nepřezkoumatelnosti [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[3] Stěžovatelka uvedla, že na výzvu městského soudu ze dne 20. 1. 2016,
č. j. 2 Ad 41/2015 – 28, doplnila svou žalobu podáními ze dne 31. 1. 2016, která soudu odeslala
doporučeně dne 10. 2. 2016, kde mimo jiné jasně označila rozhodnutí, proti kterému žaloba
směřuje, a uvedla, čeho se žalobou domáhá. Odeslání podání doložila podacím lístkem
vystaveným Českou poštou, s. p. Dále stěžovatelka zdůraznila, že nemá žádný příjem, popsala
obtížnost své životní situace a uvedla, že je zcela finančně závislá na své matce. Správní orgán
prvního stupně se nezabýval nerovným zacházením se stěžovatelkou během výběrového řízení,
nezprostředkoval jí zaměstnání a neposkytl sociální poradenství. Stěžovatelka rovněž namítala
nepřezkoumatelnost napadeného usnesení z důvodu nevypořádání námitek uvedených v žalobě
a jeho nesrozumitelnost. Brojila i proti průběhu řízení před správními orgány, především
zdůrazňovala nedodržení lhůt pro rozhodnutí.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně upozornil, že podání přiložené
ke kasační stížnosti, kterým údajně měla být doplněna žaloba stěžovatelky, neobsahuje žádné
označení a dle číslování stran v něm chybí strana 1 a 2. Uvedl, že z daného podání lze usuzovat,
že se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 23. 10. 2015,
č. j. 58294/2015/AAB. Toto rozhodnutí bylo nicméně potvrzeno v odvolacím řízení
rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 1. 2016, č. j. MPSV-2016-17072-911, které je předmětem
soudního přezkumu městským soudem pod sp. zn. 1 Ad 9/2016.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla
účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena
advokátem. Kasační stížnost je tedy přípustná.
[6] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom,
zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Stěžovatelka podřadila důvody kasační stížnosti pod §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost však byla podána proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby,
Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení posoudil pouze z hlediska naplnění důvodu
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s , který je v daném případě jediným možným. Subsumpce
kasačních důvodů pod konkrétní zákonná ustanovení je záležitostí právního hodnocení
zdejšího soudu, a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50,
publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS).
[7] Podstatou řešeného sporu je to, zda stěžovatelka na výzvu městského soudu včas doplnila
svou žalobu, čímž by odpadl důvod pro odmítnutí žaloby dle §37 odst. 5 s. ř. s. Věcné námitky
ohledně nároku na pomoc v hmotné nouzi Nejvyšší správní soud neposuzoval, neboť
ani městský soud nerozhodoval meritorně, když žalobu odmítl z procesních důvodů.
[8] Dle §37 odst. 5 s. ř. s. [p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen. Dle §40 odst. 1 s. ř. s. [ l]hůta stanovená tímto zákonem,
výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. Dle §40 odst. 4 s. ř. s. [l]hůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence.
[9] Městský soud stěžovatelce usnesením ze dne 20. 1. 2016, č. j. 2 Ad 41/2015 – 28, stanovil
patnáctidenní lhůtu k doplnění žaloby. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 26. 1. 2016
(viz doručenka na č. l. 29 spisu městského soudu), poslední den lhůty k doplnění žaloby byl tudíž
10. 2. 2016. Stěžovatelka ve své kasační stížnosti uvedla, že dne 10. 2. 2016 doporučeně odeslala
městskému soudu tři podání ze dne 31. 1. 2016, která označila jako „Žaloba na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu“, „Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu“ a „Žaloba
proti rozhodnutí správního orgánu“. Z předloženého podacího lístku a čísla zásilky Nejvyšší
správní soud zjistil, že dne 10. 2. 2016 bylo městskému soudu prostřednictvím držitele poštovní
licence (Česká pošta, s. p.) odeslána zásilka, která mu byla doručena dne 11. 2. 2016.
V předloženém spise městského soudu Nejvyšší správní soud dohledal stěžovatelkou označená
podání s razítkem podatelny městského soudu ze dne 11. 2. 2016. Podání však byla založena
ve složce označené jako „Přílohová obálka – správní spis žalovaného“ a nebyla do spisu
zažurnalizována. Je tedy zjevné, že včas odeslaná reakce na výzvu k doplnění žaloby byla
městskému soudu doručena, ale zřejmě v důsledku administrativního pochybení při vedení spisu
byla přehlédnuta. Nejvyšší správní soud tedy došel k závěru, že lhůta k doplnění žaloby byla
stěžovatelkou dodržena, a nebylo tudíž možné žalobu odmítnout dle §37 odst. 5 s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že z důvodu povinného zastoupení v kasačním
řízení (§105 odst. 2 s. ř. s.) stěžovatelce ustanovil usnesením ze dne 18. 4. 2016,
č. j. 2 Ads 82/2016 - 16, zástupcem Mgr. Pavla Čižinského, advokáta. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka ve své kasační stížnosti přesně vystihla podstatu řešeného problému a zdejšímu
soudu poskytla veškeré informace k dosažení závěru o opodstatněnosti její kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud naznal, že zástupce k ochraně svých práv v navazujícím řízení před
městským soudem nezbytně nepotřebuje, a proto omezil trvání zastoupení pouze na dobu řízení
o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nicméně nevylučuje, že během řízení před městským
soudem potřeba právního zastoupení opět vyvstane, a pak bude na městském soudu,
aby případně stěžovatelce zástupce k ochraně jejích práv dle §35 odst. 8 s. ř. s. ustanovil.
S ohledem na výsledek tohoto řízení a na skutečnost, že vztah zastoupení mezi stěžovatelkou
a Mgr. Čižinským trvá pouze do právní moci tohoto rozsudku, považoval Nejvyšší správní soud
za nadbytečné zvlášť reagovat na opakované vyjádření nedůvěry stěžovatelky vůči ustanovenému
zástupci.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto napadené usnesení zrušil (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Zruší-li Nejvyšší
správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán
právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud je povinen přihlédnout k podáním, jimiž stěžovatelka
doplnila svou žalobu a na základě jejich obsahu uvážit další procesní postup v její věci.
V rozhodnutí o věci samé krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 18. 4. 2016, č. j. 2 Ads 82/2016 - 16,
zástupcem stěžovatelky Mgr. Pavla Čižinského, advokáta, a v takovém případě platí jeho odměnu
včetně hotových výdajů stát (§35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s). Podle vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatelky
odměna za dva úkony právní služby. Mezi tyto úkony spadá první porada s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení soudem ustanoveným zástupcem [§11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu] a písemné podání ve věci samé - doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon přísluší částka 3100 Kč (§7 ve spojení s §9 odst. 4
advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů činí podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč
za jeden úkon. Jelikož zástupce stěžovatelky nedoložil, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty,
jde o částku konečnou. Výše celkové odměny ustanoveného zástupce činí 6800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu