ECLI:CZ:NSS:2016:2.AFS.12.2016:41
sp. zn. 2 Afs 12/2016 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: IMOLA
Recycling s. r. o., se sídlem Drahobejlova 1019/27, Praha 9, zastoupena JUDr. Petrem Vaňkem,
advokátem, se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 9. 2015, č. j. 27742/15/5100-41451-711055, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2016, č. j. 29 Af 110/2015 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Usnesení krajského soudu
[1] Usnesením ze dne 11. 1. 2016, č. j. 29 Af 110/2015 - 16, zastavil Krajský soud
v Brně (dále jen „krajský soud“) dle §47 písm. c) s. ř. s ve spojení s §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“) řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2015,
č. j. 27742/15/5100-41451-711055, o delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní, z důvodu
nezaplacení soudního poplatku.
II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uvádí,
že výzvu ke splnění poplatkové povinnosti zaslal krajský soud jejímu právnímu zástupci těsně
před vánočními svátky, dne 21. 12. 2015, a stanovil lhůtu 10 dnů. Stěžovatelka tedy měla zaplatit
poplatek do 31. 12. 2015. Právní zástupce přeposlal ihned výzvu statutárnímu zástupci
stěžovatelky, ten se však vrátil „z cest“ až dne 13. 1. 2015, přičemž soudní poplatek za podanou
žalobu ihned uhradil. Dle názoru stěžovatelky tak nenastala právní moc usnesení o zastavení
řízení a vzhledem k uhrazení poplatku jejím statutárním zástupcem ihned po návratu „z cest“
není důvod k zastavení řízení o žalobě. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Z opatrnosti stěžovatelka požádala i o prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení poplatku
v souladu s §64 s. ř. s. ve spojení s §58 o. s. ř.
[4] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu
v napadeném usnesení, stěžovatelčiny důvody pro nezaplacení označil za irelevantní a navrhl
kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka
v podané kasační stížnosti, přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[6] Ze spisů vyplynulo, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek společně s podáním
žaloby dne 16. 11. 2015. Krajským soudem byla usnesením ze dne 9. 12. 2015,
č. j. 29 Af 110/2015 – 12, vyzvána k jeho zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení
a zároveň byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. Toto usnesení jí bylo doručeno
dne 21. 12. 2015. Stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila. Krajský soud
proto řízení o žalobě dne 11. 1. 2016 napadeným usnesením zastavil, přičemž toto rozhodnutí
nabylo právní moci dne 13. 1. 2016. Z dokumentu „Záznam o složení“ vyplývá, že stěžovatelkou
zaplacený soudní poplatek 3000 Kč byl připsán na účet krajského soudu dne 15. 1. 2016.
Ze stěžovatelkou zaslaného dokumentu „Pohyby na účtu“ vyplývá, že stěžovatelka zadala příkaz
k bezhotovostní platbě dne 14. 1. 2016.
[7] Dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, [n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[8] Dle §9 odst. 7 věta první zákona o soudních poplatcích [u]snesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví
dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto
usnesení.
[9] Stěžovatelka namítá, že právní moc usnesení nenastala, neboť její statutární zástupce
zaplatil soudní poplatek ihned, jak se o této povinnosti dozvěděl.
[10] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že stěžovatelka byla povinna uhradit soudní poplatek
již při podání správní žaloby. Předmětný poplatek je totiž splatný vznikem poplatkové povinnosti
(§7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), tj. podáním žaloby [§4 odst. 1 písm. a) téhož zákona].
Protože stěžovatelka poplatek nezaplatila, krajský soud ji správně vyzval dle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích usnesením ze dne 9. 12. 2015, č. j. 29 Af 110/2015 – 12, k zaplacení
tohoto poplatku a určil jí k tomu dostatečnou lhůtu 10 dnů. Lhůta uplynula dne 31. 12. 2015.
Protože stěžovatelka ani v této lhůtě poplatek nezaplatila, a byly tak splněny podmínky §9 odst. 1
věta za středníkem zákona o soudních poplatcích, nezbylo krajskému soudu než řízení zastavit,
což učinil usnesením ze dne 11. 1. 2016, tedy 11 dnů po uplynutí soudem stanovené lhůty
k zaplacení soudního poplatku. Zástupci stěžovatelky bylo doručeno usnesení o zastavení řízení
o žalobě dne 13. 1. 2015.
[11] Stěžovatelka se mýlí, pokud se domnívá, že usnesení nenabylo právní moci, protože
soudní poplatek zaplatil statutární zástupce ihned po návratu „z cest“. Usnesení o zastavení řízení
o žalobě totiž nabývá právní moci uplynutím dne, v němž bylo doručeno. K odvrácení následků
usnesení o zastavení řízení bylo nutno, aby stěžovatelka zaplatila soudní poplatek včas, nejpozději
v den doručení usnesení o zastavení řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 11. 2013, č. j. 6 As 138/2013 - 20). Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne
12. 4. 2012, č. j. 9 Afs 7/2012 – 49, konstatoval, že „pojem zaplacen je nutno vykládat ve smyslu
hmotněprávním, tj. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky
na účet soudu. Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu
s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek
v souladu s pokyny soudu zaplatil. Do doby, než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení
požadovanou částku na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána.
Tento výklad odpovídá významu, který je pojmu zaplacen obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce
uhrazenou peněžní částkou. Z hlediska včasnosti splnění uvedené povinnosti tedy není rozhodné, kdy účastník
částku soudního poplatku ze svého bankovního účtu poukáže (resp. kdy dá pokyn bance k bankovnímu převodu),
ale je rozhodný až ten den, kdy je částka skutečně připsána na účet soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení
soudního poplatku je v takovém případě tzv. „záznam o složení“, který vyhotovuje účtárna soudu a který
je zakládán do soudního spisu.“ Soudní poplatek uhradila stěžovatelka bezhotovostním převodem
dne 14. 1. 2016, přičemž na účet soudu byl poplatek připsán dne 15. 1. 2016. Z uvedeného
vyplývá, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek dne 15. 1. 2016, tedy 2 dny po nabytí právní
moci usnesení o zastavení řízení. Uvedenou námitku proto shledal Nejvyšší správní soud jako
nedůvodnou.
[12] Rozhodující v daném případě není ani skutečnost, že soudní poplatek zaplatil statutární
zástupce stěžovatelky ihned po návratu „z cest“. Stěžovatelka si zvolila pro řízení před krajským
soudem zástupce, JUDr. Petra Vaňka, advokáta. Ten, jako profesionál poskytující právní služby,
si musel být bezpochyby vědom, že podání žaloby ve správním soudnictví je zatíženo
poplatkovou povinností a že v případě nezaplacení poplatku při podání žaloby bude soudem
vyzván k jeho uhrazení přímo on jakožto zástupce. Protože se v případě zaplacení soudního
poplatku nejedná o úkon, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž o úkon, který může
vykonat jeho zástupce, mohl jej učinit právě on. Zvolený zástupce si musel být také vědom toho,
že s nezaplacením poplatku v soudem dodatečně stanovené lhůtě může být spojen
pro stěžovatelku nevítaný následek spočívající v zastavení soudního řízení. Přehlédnout nelze
ani výši poplatku (3000 Kč), u níž lze očekávat zaplacení za klienta advokátem, pokud
se mu nepodaří se s klientem před uplynutím lhůty spojit. Přesto, že nečinným byl zástupce
stěžovatelky, je nutno přičíst tuto nečinnost samotné stěžovatelce, protože to byla právě ona,
kdo si jej ke svému zastupování zvolila.
[13] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že nemůže zmeškání lhůty k zaplacení soudního
poplatku ani prominout, jak žádá stěžovatelka, neboť v řízení o její správní žalobě k tomu nemá
pravomoc a v řízení o kasační stížnosti stěžovatelka soudní poplatek zaplatila. Nad uvedené
Nejvyšší správní soud doplňuje, že již například v rozsudku ze dne 17. 5. 2012,
č. j. 7 As 69/2012 – 20, vyslovil, že soudem stanovenou lhůtu k zaplacení soudního poplatku
lze prodloužit a její případné zmeškání prominout (prominutí zmeškání lhůty je pro správní
soudnictví upraveno v §40 odst. 5 s. ř. s., nepoužije se tedy §58 o. s. ř., na nějž odkazuje
stěžovatelka), ovšem pouze za předpokladu, že řízení, v rámci něhož má být soudní poplatek
zaplacen, neskončilo. Žádost o prominutí proto musí být soudu doručena do doby, než rozhodne
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
Jak již bylo uvedeno výše, řízení o žalobě stěžovatelky bylo zastaveno, a tedy skončeno
dne 13. 1. 2016, a žádost o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku (uvedená
v rámci kasační stížnosti) byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 28. 1. 2016, tedy
opožděně. Zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku tak nelze prominout. V této situaci
Nejvyšší správní soud nepovažoval za nutné žádost stěžovatelky postoupit krajskému soudu
k rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud řízení o žalobě stěžovatelky zastavil zcela
v souladu se zákonem [§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích].
Kasační stížnost tedy není důvodná, a Nejvyšší správní soud ji podle ust. §110 odst. 1
poslední věta s. ř. s. zamítl.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, (n)estanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch
neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto jí právo na náhradu nákladu nenáleží.
Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly, takže Nejvyšší
správní soud rozhodl, že žalovanému, který by jako procesně úspěšný účastník řízení o kasační
stížnosti nárok na náhradu nákladů tohoto řízení zásadně měl, se tato náhrada nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. února 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu