ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.252.2016:38
sp. zn. 2 As 252/2016 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Doprava
a mechanizace, a. s., se sídlem Emilova 1228/9, Plzeň, zastoupená JUDr. Ing. Vojtěchem
Levorou, advokátem se sídlem Slovanská třída 982/136, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad
Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 5. 3. 2015, č. j. DSH/148/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2016, č. j. 30 A 43/2015 – 63,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 30 A 43/2015 – 63, zamítl Krajský soud v Plzni
žalobu žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2015,
č. j. DSH/148/15, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu Nýřany ze dne 17. 12. 2014, č. j. 2/OD-přest/749/14-6 HD, jímž byla
stěžovatelka, jako provozovatelka vozidla, uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle
§42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť provozovala nákladní
motorové vozidlo, u něhož bylo při nízkorychlostním kontrolním vážení zjištěno, že překročilo
limitní hodnoty stanovené v §15 odst. 1 písm. c) bod 1 a §15 odst. 2 písm. a) vyhlášky
č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Za spáchání tohoto
správního deliktu byla žalobkyni podle §42b odst. 6 písm. a) zákona o pozemních komunikacích
uložena pokuta ve výši 7000 Kč, povinnost nahradit náklady vážení ve smyslu §38b odst. 5
zákona o pozemních komunikacích ve výši 6000 Kč a povinnost nahradit náklady správního
řízení ve výši 1000 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval procesními podmínkami řízení, konkrétně
otázkou, zda kasační stížnost stěžovatelky byla podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém
případě může být soudem meritorně projednána.
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[5] Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 citovaného
ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo
předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[6] Podle obsahu spisu krajského soudu byl napadený rozsudek právnímu zástupci
stěžovatelky doručen prostřednictvím jeho datové schránky dne 30. 8. 2016 v 15:25:22 hod.
Dnem, který v daném případě určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, bylo úterý
30. 8. 2016. Posledním dnem lhůty tak bylo úterý 13. 9. 2016.
[7] Ze spisu Nejvyššího správního soudu, konkrétně ze „záznamu o ověření elektronického
podání doručeného na elektronickou podatelnu Nejvyššího správního soudu“, však vyplynulo,
že kasační stížnost podaná stěžovatelkou byla Nejvyššímu správnímu soudu do jeho emailové
schránky doručena prostřednictvím elektronické pošty s ověřeným podpisem až dne 14. 9. 2016
v 13:44:44 hod.
[8] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost stěžovatelky byla ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání
lhůty nelze podle věty poslední téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za podanou kasační
stížnost ve výši 5000 Kč, rozhodl Nejvyšší správní soud také o vrácení tohoto poplatku
podle §10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh
na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu