ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.255.2015:36
sp. zn. 2 As 255/2015 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce O. F., zastoupeného
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému
Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Škroupova 18, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 5. 2014, č. j. DSH/6693/14, ve znění opravného rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 9. 2014, č. j. DSH/12276/14, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2015, č. j. 57 A 59/2014 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Skutkový stav
Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 5. 2014, č. j. DSH/6693/14, bylo jako nepřípustné
zamítnuto odvolání právnické osoby Fleet control s. r. o. proti rozhodnutí Magistrátu města
Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 1. 11. 2013,
č. j. MMP/227078/13, kterým byla žalobci uložena podle ustanovení §60 odst. 2 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pořádková pokuta ve výši
500 Kč za bezdůvodné nedostavení se k podání vysvětlení dne 16. 10. 2013. Rozhodnutím
žalovaného ze dne 24. 9. 2014, č. j. DSH/12276/14, bylo opraveno žalobou napadené
rozhodnutí ohledně označení prvostupňového rozhodnutí Magistrátu města Plzně.
Tato rozhodnutí napadl žalobce žalobou, kterou se domáhal jejich zrušení a vrácení věci žalované
k dalšímu řízení.
Z obsahu spisového materiálu vyplývají následující, pro rozhodnutí ve věci samé
podstatné okolnosti:
Podle úředního záznamu Městské policie města Plzně ze dne 21. 8. 2013 v 17:18 hodin
hlídka zaregistrovala vozidlo Honda Civic, zaparkované v Plzni, v Perlové ulici, v úseku
označeném dopravní značkou IP12 (Rezervé parkoviště) s dodatkovou tabulkou „8 vozidel MP“.
Ve 20:00 hodin bylo požádáno telefonicky o sejmutí technického prostředku k zabránění odjezdu
vozidla a byl ztotožněn žalobce, který uvedl, že chce věc předat správnímu orgánu k došetření.
S touto osobou bylo současně sepsáno oznámení o podezření z přestupku, kde se uvádí,
že přestupce se odmítl k přestupku vyjádřit a podepsat se. Žalobce byl předvolán správním
orgánem prvého stupně k podání vysvětlení písemností ze dne 24. 9. 2013 na den 16. 10. 2013,
přičemž zásilka mu byla doručena do vlastních rukou dne 27. 9. 2013. Žalobce se bez omluvy
nedostavil.
Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně byla žalobci uložena pořádková pokuta
v částce 500 Kč s odůvodněním, že řádné doručení výzvy k podání vysvětlení je vykázáno
dodejkou, přesto se jmenovaný k podání vysvětlení nedostavil, aniž by se omluvil s uvedením
závažných důvodů nedostavení se. Tímto jednáním závažným způsobem ztížil postup řízení
o přestupku. Požadované podání vysvětlení je nezbytné ke zjištění, zda žalobce byl řidičem
vozidla v danou dobu. Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo doručeno do vlastních
rukou žalobce dne 5. 11. 2013.
Dne 18. 11. 2013 bylo podáno odvolání označené jménem žalobce a podané
zástupcem - společností Fleet control, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Smetanovo nábřeží 14,
prostřednictvím datové schránky, přičemž přílohou podání byla prostá kopie plné moci ze dne
30. 9. 2013. Výzvou ze dne 28. 11. 2013 správní orgán prvého stupně vyzval žalobce, pokud
chce být v řízení o pořádkovém deliktu zastupován, aby správnímu orgánu prvého stupně
ve lhůtě stanovené v přiloženém usnesení doručil plnou moc k tomuto řízení, s poučením,
že v případě marného uplynutí stanovené lhůty se podaným odvoláním nebude správní orgán
zabývat. Výzva byla doručena do vlastních rukou žalobce dne 29. 11. 2013. Na výzvu nebylo
reagováno.
Odvolací správní orgán výzvou ze dne 14. 5. 2014 vyzval právnickou osobu
Fleet control, s. r. o., k doplnění plné moci ze dne 30. 9. 2013 s tím, že plná moc nebyla
podepsána zaručeným elektronickým podpisem žalobce ani se nejedná o výstup autorizované
konverze, ani nebyla dodána prvostupňovému či odvolacímu správnímu orgánu v originální
listinné podobě. Současně byla společnost ve výzvě poučena o tom, že pokud by ve stanovené
lhůtě, uvedené v přiloženém a současně vydávaném usnesení, nebyla plná moc doplněna, nelze
ji považovat za akceptovatelnou plnou moc podle ustanovení §33 správního řádu. Výzva spolu
s usnesením byly doručeny právnické osobě Fleet control, s. r. o. dne 14. 5. 2014.
Odvolací správní orgán v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost
uvedl, že v dané věci účastník řízení měl podat odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí
cestou svého údajného zástupce právnické osoby Fleet control, s. r. o., kdy k odvolání byla
doložena jen kopie (scan) plné moci, která byla přílohou odvolání zaslaného datovou schránkou.
Plná moc však nebyla podepsána zaručeným elektronickým podpisem zmocnitele
ani se nejednalo o výstup autorizované konverze a plná moc nebyla správnímu orgánu
prvostupňovému ani žalovanému v originální listinné podobě do dne rozhodování o odvolání
dodána, přestože byl jak žalobce správním orgánem prvého stupně, tak podatel společnost
Fleet control, s. r. o. (odvolatel), odvolacím správním orgánem k odstranění tohoto nedostatku
vyzván. V současné podobě je tedy plná moc neakceptovatelná, neboť nebyla doložena
ve stanovené lhůtě uvedeným způsobem, proto podané rozhodnutí bylo podáno nepříslušnou
osobou, u které je na místě pochybovat, že je zmocněncem odvolatele, tedy je odvolání
nepřípustné.
II. Rozhodnutí krajského soudu
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31. 8. 2015, č. j. 57 A 59/2014 – 35.
Dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné. V projednávané věci správní orgány
vyzvaly k odstranění nedostatku plné moci jak zástupce žalobce (výzva žalovaného), tak i přímo
žalobce (výzva prvostupňového správního orgánu). Postup byl tedy v souladu s požadavky
vyslovenými Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 As 27/2011 – 37,
dostupném na www.nssoud.cz). Krajský soud neuznal ani žalobní tvrzení, podle něhož absentuje
v usnesení ze dne 14. 5. 2014 řádné poučení o tom, jaké negativní následky může
mít neodstranění vad plné moci na samotné rozhodnutí ve věci. Jak ve vyjádření k žalobě správně
uvedl žalovaný, společnost Fleet control, s. r. o., byla dostatečně poučena o následcích
nedoplnění plné moci (tj. že za plnou moc nebude vůbec považována), a to ve výzvě zaslané
spolu s usnesením, jímž byla pouze stanovena lhůta k odstranění vytýkané vady. Obdobné
poučení adresované přímo žalobci obsahovala i výzva ze dne 28. 11. 2013.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
Včas podanou kasační stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku a vrácení věci
krajskému soudu. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 11. 2015, č. j. 2 As 255/2015 – 26,
vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení doplnil kasační
stížnost o důvody, pro které napadá označení rozsudek Krajského soudu v Plzni.
Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti uvedl, že krajský soud nesprávně zjistil skutkový
stav. Podle názoru stěžovatele měl odvolací správní orgán povinnost dříve, než odvolání zamítl
jako nepřípustné, snažit učinit veškeré nezbytné úkony za účelem objasnění, zda podatel odvolání
byl zástupcem účastníka řízení (žalobce). Stěžovatel popřel, že by mu byla doručena výzva
k doložení originálu plné moci ze dne 28. 11. 2013, kterou mu mělo být oznámeno,
že má-li zájem být v řízení o pořádkovém deliktu zastoupen, má předložit správnímu orgánu
plnou moc. Stěžovatel povinnost vyplývající z této výzvy splnil tím, že jeho zmocněnec předložil
správnímu orgánu kopii plné moci, a tedy se nejednalo o výzvu, kterou by správní orgán
dal účastníku řízení najevo, že doručenou plnou moc považuje za vadnou a vyzývá
k odstranění jejích vad a k doplnění originálu podpisu na plné moci. Uvedená výzva tak není
řádnou výzvou k odstranění vad podání, samotný žalobce k odstranění vady podání vyzván řádně
nebyl, a tedy je rozhodnutí žalovaného přinejmenším předčasné. Krajský soud tedy nesprávně
zjistil skutkový stav.
Jako druhý bod kasační stížnosti uvedl stěžovatel námitku, že postupem žalovaného
správního orgánu bylo porušeno právo obviněného na obhajobu podle článku 37 odstavec 2
Listiny základních práv a svobod, když zmocněnec v řízení, které spadá do správního trestání,
je obhájcem obviněného ve smyslu citovaného ustanovení Listiny. Pokud žalovaný odmítl
s takovým obhájcem jednat, ač k tomu neměl právně relevantní důvod, protože kopie plné moci
k prokázání zmocnění postačuje (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014,
č. j. 4 As 171/2014 – 26, dostupný na www.nssoud.cz) a v projednávané věci nevznikla konkrétní
pochybnost o existenci zmocnění. Tím bylo zasaženo do ústavního práva stěžovatele na právní
pomoc v řízení před správním orgánem o pořádkovém deliktu.
Žalovaný správní orgán ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že zcela setrvává
na vydaném rozhodnutí a na obsahu vyjádření ke správní žalobě a zcela se ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Plzni.
IV. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
Podle ustanovení §37 odstavec 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen správní řád), nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li
jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit, nebo ho vyzve k jejich
odstranění a poskytne k tomu přiměřenou lhůtu.
Podání lze obecně charakterizovat jako projev vůle subjektu, který ho činí, a podle
ustanovení §37 odstavec 1 správního řádu představuje obecnou formu úkonu směřujícího vůči
správnímu orgánu. Ke konkrétní formě tohoto úkonu správní řád v ustanovení §37 odstavec 4
stanoví, že ho je možno učinit kromě tradičních způsobů (písemně nebo ústně do protokolu)
také v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem podle zákona
č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů. (dále jen zákon o elektronickém podpisu). Další technické prostředky
(zejména dálnopis, telefax nebo veřejná datová síť bez použití zaručeného elektronického
podpisu) jsou přípustné s podmínkou, že budou do pěti dnů doplněny nebo potvrzeny způsobem
uvedeným v předchozí větě.
Správní řád upravuje tři základní technické způsoby, jimiž je možné podání učinit,
aby s tímto úkonem účastníka byly spojeny právní účinky, a to písemně, ústně do protokolu nebo
v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Podání učiněné v jiné
formě, např. prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu) bez použití zaručeného
elektronického podpisu, tj. běžným e-mailem, jako tomu bylo v projednávaném případě, přitom
není a priori vyloučeno, pokud je následně (do 5 dnů) potvrzeno jedním ze tří shora uvedených
technických způsobů preferovaných správním řádem. Tato „neformální“ či „nouzová“ forma
podání je vhodná v těch případech, kdy zejména z časových důvodů nelze učinit podání v řádné
formě, neboť lhůta je zachována, bylo-li původní „neformální“ podání učiněno ve stanovené
lhůtě (srov. Vedral, J.: Správní řád, komentář, RNDr. Ivana Exnerová – Praha: BOVA
POLYGON, 2006, s. 274).
To znamená, že podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě - internetu - nemusí
být podepsáno zaručeným elektronickým podpisem za podmínky, že je do pěti dnů potvrzeno
v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, popřípadě doplněno
písemně nebo ústně do protokolu. V nyní posuzované věci bylo dne 18. 11. 2013 podáno
odvolání označené jménem žalobce a podané zástupcem – společností Fleet control, s. r. o.
- prostřednictvím datové schránky, přičemž přílohou byla prostá kopie plné moci ze dne
30. 9. 2013. Stěžovatel ani označený zástupce své podání učiněné v elektronické podobě
bez zaručeného elektronického podpisu, tj. podání učiněné mimo zákonem předepsanou formu,
nijak nedoplnili.
Základním problémem právní jistoty úkonů učiněných prostřednictvím veřejné datové
sítě (internetu) je skutečnost, že zprávy takto zaslané postrádají záruku, že byly poslány určitou
osobou a že při jejich přenosu nedošlo k jejich pozměnění. Tento problém je řešen
prostřednictvím elektronického podpisu, který spočívá v nahrazení klasického podpisu na papíru
podpisem elektronického dokumentu, při současném zachování nebo dokonce zvýšení
bezpečnosti.
Základní rámec právní regulace elektronického podpisu je dán zákonem o elektronickém
podpisu, který rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Elektronickým
podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou
s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané
osoby ve vztahu k datové zprávě [viz ustanovení §2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu].
Podle této definice se může jednat i o pouhý naskenovaný podpis, osobní identifikační číslo,
stejně tak jako o pouhé jméno odesílatele uvedené v e-mailu atp. Zaručeným elektronickým
podpisem se rozumí elektronický podpis, který splňuje následující požadavky:
1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou,
2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě,
3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba
může udržet pod svou výhradní kontrolou,
4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno
zjistit jakoukoliv následnou změnu dat [viz ustanovení §2 písm. b) zákona o elektronickém
podpisu].
Zaručený elektronický podpis je informace v elektronické podobě, jejímž obsahem jsou
digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého soukromého klíče a zajišťuje jimi
integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Jde o bezpečnější formu elektronického
podpisu, která svazuje podepsaný dokument s vlastníkem specifického šifrovacího klíče. Takový
elektronický podpis umožňuje ověření, že odesílatel je skutečně tím, za koho se vydává,
a že datová zpráva nebyla modifikována od doby svého podepsání. Zaručený elektronický podpis
je tak v současné době jedním z hlavních nástrojů identifikace a autentizace osob v prostředí
internetu, přičemž identifikaci lze zjednodušeně vymezit jako zjištění identity subjektu, zatímco
autentizaci jako ověření, že subjekt je tím, za koho se prostřednictvím této identity vydává
(srov. Smejkal, V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. aktualizované
a rozšířené vydání. C. H. Beck: Praha, 2004, s. 79). To je také důvodem, proč jednotlivé procesní
právní předpisy postupně umožnily činit podání v elektronické formě (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008 – 70, dostupný na www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného je zřejmé, že pro to, aby elektronická komunikace účastníka řízení
se správním orgánem měla předpokládané procesní účinky, je nutno používat elektronický podpis
splňující požadavky ve smyslu zákona o elektronickém podpisu, případně dané elektronické
podání doplnit způsobem předpokládaným ve správním řádu (ustanovení §37 odstavec 4).
Takové podání je pak postaveno naroveň klasickému podání v písemné podobě či ústnímu
podání do protokolu. Pokud stěžovatel či jím zmocněný zástupce učinil podání, které by bylo
opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, ale postrádalo by některou z předepsaných
obsahových náležitostí, bylo povinností správního orgánu v souladu s ustanovením §37 odstavec
3 správního řádu stěžovatele vyzvat k jejich doplnění.
Stěžovatel namítal, že se měl odvolací správní orgán povinnost dříve, než odvolání zamítl
jako nepřípustné, snažit učinit veškeré nezbytné úkony za účelem objasnění, zda podatel odvolání
byl zástupcem účastníka řízení (žalobce). Stěžovatel popřel, že by mu byla doručena výzva
k doložení originálu plné moci ze dne 28. 11. 2013, kterou mu mělo být oznámeno,
že má-li zájem být v řízení o pořádkovém deliktu zastoupen, má předložit správnímu orgánu
plnou moc. Stěžovatel povinnost vyplývající z této výzvy splnil tím, že jeho zmocněnec předložil
správnímu orgánu kopii plné moci a tedy se nejednalo o výzvu, kterou by správní orgán
dal účastníku řízení najevo, že doručenou plnou moc považuje za vadnou a vyzývá
k odstranění jejích vad a k doplnění originálu podpisu na plné moci.
Uvedená argumentace není důvodná, neboť nemá oporu v soustředěném spisovém
materiálu.
V nyní posuzované věci podala odvolání právnická osoba Fleet control, s. r. o., která
odvolání ve věci stěžovatele doručila prostřednictvím datové schránky správnímu orgánu prvého
stupně. V příloze tohoto elektronického podání byla doručena v podobě elektronického
dokumentu plná moc ze dne 30. 9. 2013, kterou měl stěžovatel zmocnit ke svému zastupování
společnost Fleet control s. r. o. Plná moc obsahovala nesprávný údaj o rozhodnutí o uložení
pořádkové pokuty a nebyla podepsána zaručeným elektronickým podpisem zmocnitele. Zároveň
se nejednalo o výstup autorizované konverze podle ustanovení §22 zákona o elektronickém
podpisu.
Nejvyšší správní soud proto zkoumal, zda správní orgány a krajský soud náležitě
posoudily otázku nedostatku předložené plné moci a zda byla v řízení zachována práva účastníků
řízení na spravedlivý proces tím, že správní orgány vedly účastníky řízení k odstranění případných
vad plné moci. Bylo-li totiž podání učiněno přímo zmocněncem na základě plné moci
prostřednictvím jeho datové schránky, pak musí být plná moc podepsána zmocnitelem. Je-li plná
moc v podobě elektronického dokumentu připojena k podání, doručovanému prostřednictvím
datové schránky zmocněnce, musí být buď podepsána zaručeným elektronickým podpisem
zmocnitele, nebo musí jít o výstup autorizované konverze, tedy z podání musí po otevření
přílohy (plné moci) vyplývat buď elektronický podpis zmocnitele, nebo ověřovací doložka
autorizované konverze dokumentů. Nejsou-li splněny uvedené podmínky, je na místě postupovat
podle ustanovení §37 odstavec 3 správního řádu, podle něhož správní orgán vyzve podatele
k odstranění vad podání ve stanovené přiměřené lhůtě.
Této povinnosti správní orgán dostál, když stěžovatele výzvou ze dne 28. 11. 2013,
č. j. MMP/247741/13, vyzval k doručení plné moci k tomuto řízení v pětidenní lhůtě. Výzva byla
doručena stěžovateli do vlastních rukou dne 29. 11. 2013. Stěžovatel na předmětnou výzvu nijak
nereagoval.
Žalovaný správní orgán v rámci odvolacího řízení vyzval usnesením ze dne 14. 5. 2014,
č. j. DSH/4404/14, také podatele odvolání (společnost Fleet control, s. r. o.) k doplnění plné
moci a k tomu stanovil usnesením lhůtu. Stejně jako stěžovatel, i odvolatel na doplnění plné moci
rezignoval, přestože mu výzva k doplnění originálu plné moci byla doručena do datové schránky
dne 14. 5. 2014.
Podle ustanovení §92 odstavec 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání
odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá,
zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu
řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného
řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo
nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo
žádost o vydání nového rozhodnutí.
Rozhodnutí správního orgánu vydané v režimu ustanovení §92 odstavce 1 správního
řádu je rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního
přezkumu. Rozhodnutím ve smyslu citovaného ustanovení je úkon správního orgánu,
jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti určitého subjektu.
Procesně legitimován k žalobě je ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo
v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu
(rozhodnutím). Žalobce, který v žalobě tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím
žalovaného, jenž podle jeho přesvědčení neprávem zamítl odvolání jako nepřípustné proti
prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu, je tudíž nepochybně legitimován k podání
žaloby, v níž se takovému závěru brání. Takové rozhodnutí, vydané podle ustanovení
§92 správního řádu, je rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 odstavec 1 s. ř. s., neboť
na správní řízení je nutno nahlížet jako na uzavřený celek, v daném případě zakončený
rozhodnutím o zamítnutí odvolání (po předchozím posouzení, zda neodůvodňuje obnovu řízení
anebo změnu, nebo zrušení rozhodnutí v mimoodvolacím řízení). Pro posouzení věci je totiž
určující, zda takové rozhodnutí je způsobilé zasáhnout do právní sféry fyzické nebo právnické
osoby, přičemž k takovému zásahu může nepochybně dojít i rozhodnutím procesní povahy,
nicméně spojeným s hmotněprávními aspekty (srovnej též rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 4 As 59/2004 - 66, dostupný na www.nsssoud.cz). Pokud žalovaný zamítl odvolání proti
meritornímu rozhodnutí správního orgánu prvého stupně pro nepřípustnost, má takové
rozhodnutí pro žalobce i hmotněprávní dosah, neboť je mu jím znemožněno otevřít otázku
zákonnosti meritorního rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Pokud žalobce v žalobě
žádá soud, aby otázku přípustnosti odvolání věcně posoudil, pak mu takové právo nelze odepřít;
žalobní legitimace je zde založena pouhým tvrzením o zkrácení na právech. Soud
pak přezkoumává pouze otázku, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí opravného prostředku
pro nepřípustnost.
V posuzované věci dospěl Nejvyšší správní soud – shodně jako žalovaný i krajský soud
- k závěru, že podané odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty stěžovateli bylo
učiněno právnickou osobou Fleet control, s. r. o., která nebyla vzhledem k nedostatku
akceptovatelné plné moci oprávněna učinit. Správní orgány tak vycházely ze skutkového stavu,
který má oporu ve spisovém materiálu, a námitka stěžovatele o jeho nedostatečném zjištění není
důvodná. Pokud jde o právní závěry vyplývající z takto zjištěného skutkového stavu, lze uzavřít,
že se j edná o odvolání učiněné neoprávněnou osobou a tedy o odvolání nepřípustné.
Argumentoval-li stěžovatel závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014,
č. j. 4 As 171/2014 – 26, dostupného na www.nssoud.cz), podle nichž kopie plné moci
k prokázání zmocnění postačuje, není tato argumentace z důvodů zcela odlišných skutkových
okolností přiléhavá. Také v rozsudku ze dne 5. 11. 2015, č. j. 2 As 110/2015 - 42, dostupného
na www.nssoud.cz, vyplývá, že dostačuje-li předložení plné moci v kopii, je na její roveň postaven
i scan plné moci zaslaný e-mailem. V nyní posuzované věci však není splněna podmínka, podle
níž musí být z plné moci i z navazujících podání zmocněnce patrné, že byl s věcí obeznámen,
v plné moci uvedl také osobní údaje stěžovatele (datum narození, bydliště), správnou spisovou
značku i číslo jednací předvolání i údaje o místě a čase konání ústního jednání, proto nelze
vycházet z předpokladu, že v projednávané věci nevznikla správnímu orgánu konkrétní
pochybnost o existenci zmocnění, jak se mylně stěžovatel domnívá.
Pokud stěžovatel popřel, že by mu byla doručena výzva k doložení originálu plné moci
ze dne 28. 11. 2013, kterou mu mělo být oznámeno, že má-li zájem být v řízení o pořádkovém
deliktu zastoupen, má předložit správnímu orgánu plnou moc, toto tvrzení, které nebylo
stěžovatelem jakkoli osvědčeno či prokázáno, uplatnil stěžovatel až v rámci podané kasační
stížnosti. Jedná se o námitku, která není přípustná, neboť podle ustanovení §104 odstavec 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.)
nejsou přípustné důvody kasační stížnosti, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož
rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Možnost uplatnění této námitky
je nepochybná, neboť z rozhodnutí žalovaného byla skutečnost zaslání výzvy stěžovateli zřejmá.
Na základě výše uvedených závěrů nemohl Nejvyšší správní soud přisvědčit ani druhému
bodu kasační stížnosti, ve kterém stěžovatel namítal, že postupem žalovaného správního orgánu
bylo porušeno právo obviněného na obhajobu podle článku 37 odstavec 2 Listiny základních
práv a svobod, když zmocněnec v řízení, které spadá do správního trestání, je obhájcem
obviněného ve smyslu citovaného ustanovení Listiny. Dospěl-li soud k závěru o důvodné
neakceptovatelnosti plné moci, předložené v řízení společností Fleet control, s. r. o., a zároveň
nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodnily závěr o krácení stěžovatele na jeho procesních
právech při odstraňování vad plné moci, nelze hovořit o zásahu do ústavního práva stěžovatele
na právní pomoc v řízení před správním orgánem o pořádkovém deliktu.
V. Závěr a náklady řízení
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neshledal důvodnou žádnou z námitek
stěžovatele, týkající se tvrzených vad řízení před správním orgánem a nezákonnosti rozsudku
krajského soudu.
Nejvyšší správní soud dále neshledal napadený rozsudek krajského soudu
nepřezkoumatelným či nezákonným ani neshledal vadu řízení, proto kasační stížnost zamítl
(ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
ustanovení §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití ustanovení §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl
v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému,
jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu