ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.28.2016:19
sp. zn. 2 As 28/2016 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: M. K., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2015, č. j. MPSV-UM/2689/15/4S-JMK,
sp. zn. SZ/282/2015/4S-VYK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 27. 10. 2015, č. j. 33 A 45/2015 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu bylo dne 3. 2. 2016 prostřednictvím e-mailové zprávy
bez zaručeného elektronického podpisu doručeno podání žalobce. V tomto podání žalobce
(dále jen „stěžovatel“) uvedl, že podává kasační stížnosti proti v záhlaví uvedenému usnesení
(dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Dále zažádal
o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti a navrhl, aby mu Nejvyšší správní
soud pro řízení ustanovil zástupce z řad advokátů.
Vzhledem k tomu, že podání kasační stížnosti je bezesporu úkonem, kterým se dispo nuje
soudním řízením nebo jeho předmětem ve smyslu §37 odst. 2 věty první zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být takový úkon učiněn
v náležité formě, týmž zákonným ustanovením předepsané. Kasační stížnost je tak nutno podat
buď písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle
zvláštního zákona (zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Stěžovatelem podaná kasační stížnost tak nesplňovala výše zmíněnou podmínku formy,
neboť byla podána v elektronické formě bez náležitého elektronického podpisu. Ve třídenní lhůtě
zákonem k tomu stanovené (rovněž dle ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s.) však stěžovatel podal
k poštovní přepravě písemné podání, shodující se svým obsahem s dříve podanou kasační
stížností, čímž byl zákonem předvídaným způsobem zhojen prvotní nedostatek formy
jím podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud si za účelem posouzení včasnosti kasační stížnosti vyžádal
od krajského soudu soudní spis vedený ve věci skončené napadeným usnesením. Z tohoto spisu
zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 19. 1. 2016.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.
Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva
osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační
stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.“
Pokud jde o pravidla běhu lhůt ve správním soudnictví, jsou tato obecně upravena
v ustanovení §40 s. ř. s. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků
končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není- li takový
den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.“
Jelikož lhůta pro podání kasační stížnost je určena podle týdnů, končí tato lhůta
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Dnem,
na který je počátek běhu lhůty k podání kasační stížnost navázán, je den doručení rozporovaného
soudního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno v úterý
19. 1. 2016, připadl konec dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti na úterý 2. 2. 2016.
Kasační stížnost byla, jak je uvedeno výše, podána dne 3. 2. 2016.
Kasační stížnost byla podána dne následujícího po marném uplynutí lhůty k tomuto
úkonu zákonem stanovené. Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než ji pro opožděnost
odmítnout na základě ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona.
Za této situace nebylo namístě rozhodovat o žádostech stěžovatele spojených s kasační stížností.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z ú častníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu