ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.306.2015:15
sp. zn. 2 As 306/2015 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o
ochraně proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, č. j. 6 A 159/2015 – 41,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015,
č. j. 6 A 159/2015 - 41, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodnutím ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 40 Si 171/2015,
odmítl žádost žalobkyně o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně
odvolání k žalovanému. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
se poté domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala v tom, že v zákonné
lhůtě nerozhodl o jejím odvolání. S žalobou spojila také žádost o osvobození od soudních
poplatků.
[2] Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků v záhlaví uvedeným
usnesením (dále jen „napadené usnesení“) nepřiznal. Vzal přitom v úvahu, že předmětem řízení
byla žádost žalobkyně o poskytnutí kopie listiny ze spisu v řízení o její žalobě vedeném
pod sp. zn. 10 C 109/2014, tedy v řízení, jehož byla účastníkem. Za takové situace měla
žalobkyně dle městského soudu využít svého procesního práva na nahlížení do spisu. Nelze
spravedlivě požadovat, aby náklady spojené s žádostí žalobkyně o poskytnutí informace ze spisu
nesl stát, a to i vzhledem k tomu, že osvobození od soudních poplatků lze podle platné právní
úpravy přiznat jen výjimečně, ze zvlášť závažných důvodů. Lze se rovněž oprávněně domnívat,
že vzhledem k velkému množství žalob žalobkyně, vedených u městského soudu, již není
smyslem řízení a jednotlivých návrhů ochrana jejích práv, ale postupně se jím stává samotné
vedení sporu.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Městský soud podle stěžovatelky nesprávně aplikoval „izolovanou“ větu §36 odst. 3
s. ř. s., podle níž přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody. Uvedené ustanovení neuvádí, že by tyto závažné důvody měly spočívat
v něčem jiném, než v majetkových poměrech, např. že by měl soud zkoumat povahu žalobou
uplatněného práva. Městský soud se navíc vůbec nezabýval zákonem presumovanou možností
částečného osvobození od soudních poplatků; zákon hovoří o výjimečnosti pouze v případě
úplného osvobození.
[5] Stěžovatelka se dále domnívala, že s enát městského soudu nerozhodoval nestranně,
protože jeho záměrem je regulovat počet žalob jemu napadlých znemožněním projednání těchto
žalob z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Zdůraznila také, že svou žalobu vzala zpět
pro pozdější chování žalovaného, a svědčí jí proto právo na náhradu nákladů řízení,
což znamená, že povinnost zaplatit soudní poplatek by měla být uložena žalovanému, tedy státu.
Soud se však snaží o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, čímž chrání orgán
státní moci, potažmo stát, před povinností placení. Zcela nerozhodná je pak obecná úvaha
městského soudu o počtu žalob, neboť takovou paušální úvahu bez vazby na konkrétní řízení
Nejvyšší správní soud již v minulosti odmítl.
[6] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud se kasační stížnosti zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání,
neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a kasační stížnost
byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud nepožadoval zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy,
směřuje-li jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé
či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, bod 27., publ.
pod č. 3271/2015 Sb. NSS; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná z www.nssoud.cz). Ze stejného důvodu se v nyní souzené neuplatní ani ustanovení
§105 odst. 2 s. ř. s. o povinném zastoupení advokátem (viz shora zmiňované usnesení
rozšířeného senátu, konkrétně jeho bod 29.).
[8] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[9] Ze spisu městského soudu vyplývají následující skutečnosti. Žaloba stěžovatelky
na ochranu proti nečinnosti žalovaného s žádostí o osvobození od soudního poplatku byla
městskému soudu doručena dne 11. 8. 2015. Dne 14. 9. 2015 stěžovatelka zaslala soudu zpětvzetí
žaloby, které odůvodnila tím, že žalovaný již konal a odstranil tak svou nečinnost. Až poté,
dne 18. 11. 2015, vydal městský soud napadené usnesení, kterým stěžovatelce nepřiznal
osvobození od soudních poplatků.
[10] O obsahově téměř totožné kasační stížnosti stěžovatelky, směřující taktéž proti usnesení
městského soudu o neosvobození od soudních poplatků, vydanému až poté, co stěžovatelka
vzala svou žalobu zpět, Nejvyšší správní soud v nedávné době rozhodoval, a to rozsudkem
ze dne 13. 1. 2016, č. j. 1 As 289/2015 – 17. Dospěl přitom k závěru, že je třeba usnesení
městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Za situace, kdy je nyní souzená
věc skutkově i právně obdobná shora popsanému, nemá Nejvyšší správní soud důvod odklonit
se od svého již vysloveného názoru.
[11] Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka svou žalobu vzala zpět (na rozdíl od věci řešené Nejvyšším
správním soudem pod sp. zn. 3 As 264/2015), měl městský soud na její podání reagovat a řízení
o žalobě zastavit podle shora citovaného ustanovení soudního řádu správního, nikoli rozhodovat
o osvobození od soudních poplatků. Svým postupem zatížil městský soud řízení o žalobě vadou,
k níž je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.)
a která opodstatňuje zrušení napadeného usnesení.
[12] Pokud jde o důvody neosvobození stěžovatelky od soudních poplatků, Nejvyšší správní
soud nad rámec nutného odůvodnění připomíná, že dle §36 odst. 3 s. ř. s. ú častník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[13] Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že by se soud měl za účelem posouzení naplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků zabývat majetkovými poměry žadatele
o osvobození. To nemusí činit v případě, kdy dospěje k závěru, že žadatelův návrh na zahájení
řízení zjevně nemůže být úspěšný. [Zjevnou neúspěšnost stěžovatelčina návrhu (žaloby) však
městský soud v napadeném usnesení nekonstatoval. Nejvyšší správní soud se nadto domnívá,
že v daném případě se o zjevně neúspěšný návrh nejednalo.] Obecně vzato pak nemůže obstát
ani strohá argumentace soudu, podle něhož je namístě neosvobodit žadatele o osvobození
od soudních poplatků z důvodu, že podává velké množství žalob, jejichž smyslem se postupně
stává samotné vedení sporů. Že se jedná o takový případ, je totiž soud povinen konkrétně doložit
a specifikovat. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu lze nemajetnému účastníku
nepřiznat osvobození od soudních poplatků s ohledem na povahu sporů, které vede, pouze
ve výjimečných případech (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 – 66, publ. pod č. 2601/2012 Sb. NSS).
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[14] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.) a řízení o stěžovatelčině žalobě proti nečinnosti
žalovaného zastaví z důvodu jejího zpětvzetí. Městský soud rozhodne jak o náhradě nákladů
řízení o žalobě (přitom s ohledem na text zpětvzetí obsahující též důvody, proč stěžovatelka
zvolila tento procesní postup, zváží aplikaci §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s. ), tak i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu