ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.316.2015:14
sp. zn. 2 As 316/2015 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: E-Lands s. r. o.,
se sídlem Sochorova 3178/23, Brno, zast. Mgr. Kateřinou Buďveselovou, advokátkou, se sídlem
Koněvova 2660/141, Praha 3, proti žalovanému: Česká národní banka, se sídlem
Na Příkopě 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. 8 A 209/2015 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) předložil dne 21. 12. 2015 Nejvyššímu
správnímu soudu podání žalobce ze dne 1. 12. 2015, adresované Vrchnímu soudu v Praze
prostřednictvím městského soudu, označené jako „Odvolání proti Usnesení Městského soudu
v Praze č. j. 8 A 209/2015 – 35 ze dne 26. 11. 2015 o zamítnutí návrhu na vydání předběžného
opatření dle ustanovení §38 zákona č. 150/2002 Sb.“ V tomto podání žalobce brojí proti
usnesení městského soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 8 A 209/2015 – 35 (dále jen „napadené
usnesení“), kterým byl zamítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření. Obsahem
navrhovaného předběžného opatření mělo být uložení povinnosti žalovanému odstranit
z internetových stránek České národní banky tiskovou zprávu žalované, jíž bylo široké veřejnosti
sdělováno zejména to, že žalobce nemá oprávnění vykonávat činnost vázaného zástupce
společnosti GKFX Financial Services Limited na území České republiky a že případná investice
není ze zákona pojištěna.
Z předkládací zprávy městského soudu vyplývá, že ten po posouzení obsahu výše
uvedeného podání žalobce dospěl k závěru, že se jedná o kasační stížnost, směřující proti jeho
usnesení o zamítnutí žalobcova návrhu na vydání předběžného opatření. Městský soud zejména
uvedl, že při této úvaze vycházel z ustanovení §41 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle tohoto ustanovení
je soud povinen posuzovat každý úkon dle jeho obsahu, i když je nesprávně označen. V tomto
ohledu městský soud rovněž odkázal na závěry, které zaujal Nejvyšší správní soud ve svém
rozsudku ze dne 31. 8. 2007, č. j. 4 Ads 85/2007 – 32 (anonymizovaný text rozsudku dostupný
z www.nssoud.cz). Městský soud naznal, že jediným opravným prostředkem ve správním
soudnictví dle právního řádu České republiky je – vyjma námitky proti rozhodnutí vyššího
soudního úředníka či asistenta soudce – kasační stížnost, o níž vždy rozhoduje Nejvyšší správní
soud, a proto přistoupil k předložení uvedeného žalobcova podání zdejšímu soudu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se jedná o podání, k jehož
projednání je zdejší soud věcně příslušný. Z obsahu podání je zřejmé, že se žalobce domáhá
soudního přezkumu a zrušení pravomocného usnesení městského soudu, vydaného ve správním
soudnictví, v soudním řízení, jehož byl účastníkem. Tyto znaky kasační stížnosti jsou zakotveny
v ustanovení §102 s. ř. s. Jelikož dané ustanovení nevyjmenovává další obligatorní znaky kasační
stížnosti, konstatuje Nejvyšší správní soud, že pro naplnění znaků výše uvedených představuje
městským soudem předložené podání žalobce vskutku kasační stížnost. Městský soud proto
postupoval správně, předložil-li kasační stížnost v souladu s ustanovením §7 odst. 4 věty první
i §106 odst. 5 s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu, neboť právě tento soud je věcně příslušný
k rozhodování o kasačních stížnostech.
Dále posuzoval Nejvyšší správní soud včasnost podání kasační stížnosti. Dle §106 odst. 2
musí být kasační stížnost podána zásadně ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí,
proti kterému směřuje. Výjimky a upřesnění uvedené dále v daném ustanovení nemají
pro posouzení předmětné kasační stížnosti relevanci.
Ze soudního spisu městského soudu, přesněji ze záznamu o ověření elektronického
podání doručeného na elektronickou podatelnu městského soudu je zřejmé, že žalobce podal
kasační stížnost městskému soudu formou datové zprávy dne 2. 12. 2015. Napadené usnesení
bylo přitom žalobci doručeno 30. 11. 2015.
Dle ustanovení §106 odst. 4 s. ř. s. platí, že lhůta (pro podání kasační stížnosti)
je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.
Vzhledem k výše uvedeným časovým údajům doručení napadeného usnesení žalobci a podání
kasační stížnosti u městského soudu Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost byla
podána včas.
Nejvyšší správní soud se poté zabýval posouzením přípustnosti kasační stížnosti.
Kasační stížnost není přípustná.
Dle §102 in fine s. ř. s. je kasační stížnost přípustná proti každému pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, není-li dále stanoveno jinak. Toto pravidlo
je poté upřesněno §104 s. ř. s, který zakotvuje speciální případy nepřípustnosti kasační stížnosti.
Ve vztahu k nyní posuzované kasační stížnosti je přitom relevantní právě ustanovení §104 odst.
3 písm. c) s. ř. s., jež stanoví, že kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle
své povahy dočasné.
Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně a ustáleně rozhodoval tak,
že mezi rozhodnutí, která jsou podle své povahy dočasná, se řadí rovněž rozhodnutí
o návrhu na předběžné opatření dle §38 s. ř. s. V usnesení ze dne ze dne 28. 1. 2004,
č. j. 1 Ans 2/2003 - 35, publikovaném pod č. 762/2006 Sb. NSS, dostupném
též na www.nssoud.cz, konstatoval, že „rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření
je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Kasační stížnost směřující proti rozhodnutí,
jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, je podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná.“
Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od této judikatury.
O nepřípustnosti opravných prostředků právě z tohoto důvodu [§104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]
byl přitom žalobce také v napadeném usnesení řádně poučen.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud postupem podle ust. §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. kasační stížnost žalobce jako nepřípustnou odmítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud na základě ustanovení
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů tohoto řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu