ECLI:CZ:NSS:2016:2.AZS.273.2016:25
sp. zn. 2 Azs 273/2016 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. O., zast. Mgr. et Mgr.
Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí
žalované ze dne 22. 4. 2016, č. j. MV-53923-6/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 2016, č. j. 50 A 12/2016 – 51, o
návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
II. Žalobce je ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení povinen zaplatit soudní
poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů) za návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví, který činí
podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků částku 1000 Kč.
III. Nejvyšší správní soud v y z ý v á žalobce, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení
tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za kasační stížnost, který činí podle položky
č. 19 sazebníku soudních poplatků částku 5000 Kč.
Odůvodnění:
Kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 13. 10. 2016 směřuje
proti v záhlaví označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského
soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud”), kterým byla zamítnuta stěžovatelova
žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Žalovaná svým rozhodnutím zamítla
stěžovatelovo odvolání a potvrdila jím napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
17. 2. 2016, č. j. OAM-3404-42/PP-2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla
zamítnuta stěžovatelova žádost o povolení k pobytu rodinného příslušníka EU dle ustanovení
§87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, v rozhodném znění.
Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby této Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Uvedený návrh pak odůvodnil tím, že v důsledku právní moci a zejména
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí bude nucen opustit území České republiky, neboť
by mu mohlo být při setrvání zde uloženo správní vyhoštění. Dále stěžovatel argumentuje
potřebou zajištění práva na spravedlivý proces, k němuž patří i možnost stěžovatele osobně
se účastnit soudního řízení a být v přímém kontaktu se svým zástupcem. V případě nepřiznání
odkladného účinku bude stěžovateli ukončen pobyt na území České republiky. Již samotná
možnost vedení správního řízení o vyhoštění je pro stěžovatele významným negativním zásahem,
neboť by tím byl vystaven nebezpečí, že se v budoucnu nebude moci do České republiky vrátit.
V souvislosti s možnou újmou způsobenou v důsledku zrušení pobytového oprávnění
pak stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřila s tím, že účinky jejího
rozhodnutí nemohou žalobci způsobit újmu, neboť stěžovatel není rodinným příslušníkem
občana Evropské unie, a tedy mu z povahy věci nemohlo být vydáno povolení k přechodnému
pobytu. Žalovaná dále podotkla, že při projednání kasační stížnosti nebývá nařizováno ústní
jednání ani doplňováno dokazování, a i vzhledem k daným okolnostem věci není důvod
se domnívat, že by byla přítomnost stěžovatele v České republice po dobu řízení o kasační
stížnosti nezbytná pro zachování standardů spravedlivého procesu. Samotné doplnění kasační
stížnosti se přitom dle žalované zřejmě odehraje bez jakékoliv účasti stěžovatele, neboť sepis
kasační stížnosti je poměrně komplikovaným úkonem a vyžaduje určitou právní odbornost,
pročež je stěží představitelné, že stěžovatel osobně bude mít na podobu stížnosti jakýkoli reálný
vliv, a to tím spíše, že stěžovatel neovládá český jazyk. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem
proto nemůže být do procesních práv stěžovatele, zejména pak do jeho ústavně zaručeného
práva na spravedlivý proces, zasaženo.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný
účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté,
osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně
větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS).
Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku odkázal na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, s tím, že pro obdobnost jeho věci
je namístě přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyšší správní soud se s tímto názorem
stěžovatele neztotožňuje, neboť prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelova
žádost o povolení k přechodnému pobytu, kdežto v případě stěžovatelem odkazovaného
usnesení bylo sistovaným správním rozhodnutím tehdejšímu stěžovateli zrušeno povolení
k trvalému pobytu.
Z kontrastu merit nastíněných správních rozhodnutí je zjevné, že okolnosti stěžovatelovy
situace se podstatně liší od okolností, za kterých Nejvyšší správní soud rozhodl o přiznání
odkladného účinku usnesením 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100. Prvostupňovým
rozhodnutím nedošlo ke změně stěžovatelova pobytového statusu, a důvody pro které
by měl být povolen odkladný účinek, se za situace, kdy není nastolen problém vyhoštění, nejeví
jako odůvodňující nutnost poskytnutí odkladného účinku. Je přitom v dispozici stěžovatele,
zda potenciálnímu zahájení řízení o správním vyhoštění předejde tak, že svůj pobyt zlegalizuje
jinými prostředky.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se stěžovateli nepodařilo
osvědčit naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §73
odst. 2 s. ř. s., zejména pak že by právní následky dotčených správních rozhodnutí
pro něj znamenaly tak závažnou a bezprostřední újmu, která by odůvodňovala odklad jejich
účinků. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelův návrh zamítl, přičemž podotýká, že tímto
rozhodnutím žádným způsobem nepředjímá případné rozhodnutí o věci samé.
V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle
položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační
stížnost zpoplatněna částkou 5000 Kč. Tento soudní poplatek nebyl současně s podáním kasační
stížnosti zaplacen. Soud proto žalobce vyzývá ke splnění této poplatkové povinnosti a stanovuje
mu k tomu přiměřenou lhůtu.
Soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví činí
dle položky 20 sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
v rozhodném znění) 1000 Kč. Poplatková povinnost vznikla s ohledem na ustanovení §4 odst. 1
písm. h) zákona o soudních poplatcích.
Soudní poplatky lze zaplatit:
- vylepením kolků na tomto tiskopisu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je 1020527316.
Poučení: Nebude-li poplatek za kasační stížnost ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení
zastaví [§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení
s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního]. Soud však
řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by Vám mohla
vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě sdělíte soudu okolnosti, které toto nebezpečí
osvědčují, a doložíte, že bez své viny jste nemohl poplatek dosud zaplatit.
Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození
od soudních poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat
soud o osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního).
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis
na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu.
Kolkové známky neznehodnocujte.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určené soudní poplatky.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: