ECLI:CZ:NSS:2016:2.AZS.314.2015:25
sp. zn. 2 Azs 314/2015 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: B. M., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Policie ČR,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 9. 2015, č. j. CPR-11854-3/ČJ-2015-930310-V231, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1 A
65/2015 – 28, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora
nadepsaného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1 A 65/2015 – 28,
kterým městský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2015,
č. j. CPR-11854-3/ČJ-2015-930310-V231. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne 23. 3. 2015,
č. j. KRPA-40530-37/ČJ-2015-000022, ve věci jeho správního vyhoštění a uvedené rozhodnutí
bylo potvrzeno.
Stěžovatel v kasační stížnosti současně podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §73 s. ř. s., požádal o přiznání odkladného účinku
této kasační stížnosti. V rámci odůvodnění své žádosti, které bylo dodatečně Nejvyššímu
správnímu soudu doručeno dne 22. 12. 2015, uvádí, že jeho individuální zájem na ochraně
procesních práv (v probíhajícím soudním řízení) významně převyšuje potenciální újmu,
která by mohla přiznáním odkladního účinku vzniknout jiným osobám. Poukazuje na skutečnost,
že již déle než tři roky žije na území České republiky, přičemž správní vyhoštění
by bylo nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života, jelikož žije ve společné
domácnosti se svou družkou, která má v České republice dlouhodobý pobyt. V případě,
že by byl stěžovatel vyhoštěn z území, přišel by prakticky natrvalo o možnost pobývat se svou
družkou, jelikož vyhoštěným cizinců nejsou zpravidla vydávána povolení k pobytu
ani po uplynutí doby, na kterou byli vyhoštěni.
Na podporu svého návrhu cituje stěžovatel závěry vyslovené v usneseních Nejvyššího
správního soudu (ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 - 37, ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, a ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25).
Žalovaný k žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti toliko
konstatoval, že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, avšak důvody, které
jej k takto vyjádřenému postoji vedly, Nejvyššímu správnímu soudu nikterak neosvětlil.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný
účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté,
osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně
větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS). Toto břemeno,
jak vyplývá z žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a jejího doplnění, stěžovatel
unesl, neboť důvody vzniku újmy v kasační stížnosti zdejšímu soudu srozumitelně předestřel.
Stejnou měrou pozornosti je ovšem třeba reflektovat, že institut odkladného účinku
má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá dočasně Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné
případy.
Co se týče konkrétních důvodů, o které stěžovatel svou žádost opírá, zde vychází Nejvyšší
správní soud ze shora nastíněného práva stěžovatele, jakožto účastníka, hájit svá práva v řízení
o kasační stížnosti nejen prostřednictvím zvoleného právního zástupce, kterému bude udělovat
konkrétní pokyny, ale i osobně. Právě z těchto důvodů by měla být vyhošťovanému cizinci
obvykle zachována možnost setrvat na území ČR i po dobu následného kasačního řízení.
Pro případ, že by byl stěžovatel se svou kasační stížností úspěšný, skutečně nelze vyloučit
příčinnou souvislost mezi důsledky realizace žalobou napadeného vyhošťovacího rozhodnutí
a možným vznikem bezprávné újmy stěžovatele. Takovou újmu lze (z povahy předmětného
správního rozhodnutí) zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru stěžovatele,
často i s nevratnými důsledky. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost
napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení
bezpečnosti státu). Nejvyšší správní soud se v tomto ohlednu nyní nehodlá odchýlit
od své dosavadní rozhodovací praxe, která je zřejmá již z výše označených rozhodnutí,
na něž stěžovatel v rámci návrhu na přiznání odkladného účinku důvodně odkázal.
Dále, jakkoli nelze zcela vyloučit, že by v souvislosti se sistací účinků správního
rozhodnutí mohla v tomto případě hrozit újma jiné osobě, Nejvyšší správní soud takovou
možnost považuje za nepravděpodobnou, neboť žádné indicie tomu v posuzované věci
nenasvědčují. Lze tedy považovat za splněnou i druhou podmínku pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, a sice že dalším setrváním stěžovatele na území ČR nemůže jiným
osobám hrozit nepoměrně větší újma, než ta, kterou je ohrožen stěžovatel, nebudou-li účinky
předcházejících (soudních i správních) rozhodnutí sistovány.
Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel především
nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Zdejší soud v konkrétních skutkových
okolnostech souzeného případu neshledal žádnou okolnost, pro kterou by ve stěžovatelově
dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí o jeho kasační stížnosti musel
být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem. Bez významu přitom není ani fakt,
že předmětná věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s., §120 s. ř. s.), a doba,
po kterou budou sistovány účinky rozsudku městského soudu (potažmo rozhodnutí žalovaného),
tak bude jen krátká.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti
pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti se fakticky dočasně obnovuje zákonný odkladný účinek
žaloby proti rozhodnutí žalované ve věci správního vyhoštění stěžovatele. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu