ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.236.2015:18
sp. zn. 3 As 236/2015 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2014, č. j. 20174/14/5000-14401-700796, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2015, č. j. 31 Af
93/2014 - 75,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále „krajský soud“) usnesením ze dne 6. 10. 2015,
č. j. 31 Af 93/2014 - 75, nepřiznal žalobci (dále „stěžovatel“) osvobození od soudních poplatků
(výrok I.), zamítl jeho návrh na ustanovení advokáta (výrok II.), vyzval žalobce, aby zaplatil
soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč (výrok III.), zamítl návrh na přiznání odkladného
účinku žaloby (výrok IV.) a výrokem V. stěžovateli uložil, aby zaplatil soudní poplatek za návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě.
Krajský soud shrnul, že je mu z jiných řízení známo, že stěžovatel je vlastníkem
rozsáhlého nemovitého majetku, a že přes výzvu soudu neposkytl jiné údaje o svých poměrech.
Shrnul, že z odpovědí žalobce lze jen dovodit, že pobírá minimální mzdu a neuvedl,
jaké překážky mu brání v získání lépe placené práce. Pokud jde o vyživovací povinnost k dceři,
soud z podání stěžovatele nezjistil, zda a v jaké částce na nezletilou přispívá její matka. Doložené
náklady na pořízení chodítka byly navíc vynaloženy již v roce 2011. Tyto náklady stěžovatel
prokázal „proforma fakturou“, která není dokladem o zaplacení v ní uvedené částky,
nýbrž předchází skutečný účetní doklad. Návrh na přiznání odkladného účinku krajský soud
zamítl, neboť stěžovatel neuváděl žádné konkrétní důvody, relevantní z hlediska ustanovení §73
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Usnesení krajského soudu poté stěžovatel napadl kasační stížností z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Požádal taktéž o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle
ustanovení §107 s. ř. s., o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2015, č. j. 3 As 236/2015 – 9, byly
návrhy stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítnuty.
Stěžovatel byl zároveň vyzván, aby ve stanovených lhůtách doplnil návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti i samotnou kasační stížnost o jednotlivé důvody a jejich bližší
konkretizaci.
Stěžovatel následně dne 8. 1. 2016 znovu požádal Nejvyšší správní soud o ustanovení
zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že má důvodně za to,
že vzhledem k jeho poměrům u něho objektivně byly a jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a že jsou zde předpoklady, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů,
protože je to nezbytné k ochraně jeho práv. K návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedl pouze tolik, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí
by pro něj znamenaly nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Stěžovatel současně navrhl zrušení ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. a taktéž právní úpravy placení
soudního poplatku za kasační stížnost. Důvody kasační stížnosti stěžovatel žádným způsobem
nedoplnil.
Nejvyšší správní soud ve zmíněném usnesení ze dne 4. 12. 2015, č. j. 3 As 236/2015 – 9,
i s poukazem na související judikaturu (usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19) vyložil, že nyní posuzované návrhy stěžovatele
nepodléhají poplatkové povinnosti a neplatí zde ani povinnost zastoupení advokátem. Taktéž
konstatoval, že je v možnostech samotného stěžovatele v probíhajícím řízení svá práva
dostatečně hájit. Vzhledem k tomu samotná žádost o osvobození od soudních poplatků pozbývá
svého smyslu. Navíc je třeba konstatovat, že z hlediska splnění podmínek §35 odst. 8 s. ř. s.
pro ustanovení zástupce stěžovateli je významné, že stěžovatel v pozdějších žádostech
o osvobození od soudních poplatků netvrdil žádnou změnu svých výdělkových a majetkových
poměrů. Pokud se jedná o důsledky této skutečnosti, poukazuje Nejvyšší správní soud na situaci,
kterou se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09. Ústavní soud
tehdy mimo jiné konstatoval, že „o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto
dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho
mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále
stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho
řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti,
zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu
ze dne 14. 10. 2004, č. j. III. ÚS 404/04, dostupné na www.nalus.cz).“ Proto nebylo povinností
Nejvyššího správního soudu ani v nyní posuzované věci o opětovné žádosti o osvobození
od soudních poplatků samostatně rozhodovat. Takový postup by vedl jen ke zbytečnému
prodlužování řízení.
Nejvyšší správní soud dále posoudil přípustnost kasační stížnosti. Krajský soud v Hradci
Králové výroky III. a V. napadeného usnesení, vyzval stěžovatele k zaplacení soudních poplatků
(za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a za žalobu). Těmito výroky tedy pouze upravil
vedení řízení. Proti takovým rozhodnutím je ovšem kasační stížnost nepřípustná ve smyslu §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s. Výrokem IV. napadeného usnesení dále krajský soud zamítl návrh
stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě. Právní účinky tohoto rozhodnutí pominou
nejpozději samotným rozhodnutím o věci. Svou povahou se tedy jedná o dočasné rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost nepřípustná ve smyslu §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
(srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 42/2004 – 172).
Kasační stížnost je tak přípustná pouze proti výrokům I. a II. napadeného usnesení
(proti zamítnutí osvobození od soudních poplatků a zamítnutí návrhu na ustanovení advokáta).
Stěžovatel však v kasační stížnosti konkrétně nespecifikoval, z jakého důvodu kasační stížnost
podal. Tuto vadu neodstranil ani v dodatečné lhůtě k výzvě Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2015, č. j. 3 As 236/2015 – 9. Kasační stížnost tak stále vykazuje vady, které brání
jejímu projednání, neboť Nejvyšší správní soud je rozsahem a důvody kasační stížnosti vázán
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Z posledně uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37
odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., aniž z důvodu procesní ekonomie předtím
rozhodl o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O dalších podnětech, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, uvážil Nejvyšší správní
soud následovně. Vycházel přitom z judikatury Ústavního soudu, který se obdobnými podněty
resp. návrhy pravidelně zabývá v řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud vyložil, že účelem
a smyslem povinného zastoupení je primárně zájem na tom, aby se účastníkovi v těchto
specifických typech řízení dostalo kvalifikované právní pomoci, aby jeho podání vyhovovalo
především formálním požadavkům na ně kladeným. Účelem povinného zastoupení je rovněž
ochrana soudního systému proti zahlcení množstvím nekvalifikovaných a zjevně
neopodstatněných podání (srovnej například usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009,
sp. zn. III. ÚS 473/09). Ústavní soud také zdůraznil, že uvedenou úpravou je v soudním řízení
zajištěna tzv. rovnost zbraní v řízení o mimořádném opravném prostředku, kdy proti účastníkovi
stojí správní orgán, za který zpravidla jedná odborně kvalifikovaný zaměstnanec s právnickým
vzděláním (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 222/05).
Z uvedených důvodů nepovažuje Nejvyšší správní soud zbývající podněty stěžovatele
za relevantní a nenachází žádný důvod iniciovat u Ústavního soudu řízení o zrušení
zpochybňovaných ustanovení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu