ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.158.2016:30
sp. zn. 3 Azs 158/2016 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce P. C. T.,
zastoupeného Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 820/45,
proti žalované Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016,
č. j. 4 A 30/2016 – 52, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále „městský soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2016,
č. j. 4 A 30/2016 – 52, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 4. 2016,
č. j. CPR-41200-7/ČJ-2015-930310-C235, kterým zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila
rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odd. pobytové
kontroly, pátrání a eskort, č. j. KRPA-336149-27/ČJ-2015-000022, ze dne 25. 10. 2015 ve věci
správního vyhoštění z území členských států EU. Tímto rozhodnutím bylo žalobci uloženo
správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území ČR a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), na dobu dvou roků.
Doba k vycestování žalobce z území České republiky byla stanovena v délce 30 dnů od nabytí
právní moci tohoto rozhodnutí.
Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížností
a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §107
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“). Jako důvody pro přiznání odkladného účinku uvedl,
že v České republice žije se svou matkou, otcem a sestrou, v domovském státě již žádné zázemí
nemá. Stěžovatel zdůraznil hrozící zásah do svých rodinných vazeb v České republice a též
do práva na spravedlivý proces v případě, že bude nucen vycestovat. V této souvislosti odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stručně vyjádřila
a podotkla, že s jeho přiznáním nesouhlasí. Upozornila, že stěžovateli bylo správní vyhoštění
uloženo z důvodu protiprávního jednání podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu
cizinců. Dále poukázala na to, že v návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel odkazuje
na skutečnosti, s nimiž se vypořádaly správní orgány obou stupňů. Tyto skutečnosti netvoří
překážku, pro kterou by stěžovatel nemohl vycestovat a zpětně se integrovat v zemi původu.
Rovněž nebyly prokázány skutečnosti odůvodňující aplikaci §119a odst. 2 zákona o pobytu
cizinců. Po dobu soudního řízení také není nezbytné setrvání stěžovatele v České republice,
neboť je zastoupen advokátem.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije
přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud připouští, že stěžovatelovo nucené vycestování do země původu
v průběhu řízení o kasační stížnosti by mohlo zasáhnout do jeho práva na spravedlivý proces.
Z judikatury zdejšího soudu totiž vyplývá, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva
na spravedlivý proces nezbytné, aby mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o kasační
stížnosti i v případě, kdy je v řízení zastoupen advokátem. Nelze totiž přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
atd. (obdobně zdejší soud argumentoval již v usnesení ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění navíc
platí i výstižný názor vtělený do právní věty usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, podle níž „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných
správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy
tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života.“
Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem i soudem, jakož ani z jiných
okolností, dovodit, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo být nositelem rizika
vzniku jakékoli újmy třetím osobám. Důvod pro udělení správního vyhoštění v dané věci
(nelegální pobyt stěžovatele na území ČR) jistě nelze bagatelizovat, nicméně v posuzované věci
není významnější, než úcta k právu stěžovatele na spravedlivý a řádný proces.
Nejvyšší správní soud hodnotil i otázku, zda přiznání odkladného účinku nebude v tomto
případě v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ačkoliv žalovaná tento fakt nezmínila
ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku, z obsahu spisu městského soudu
a rozhodnutí správního orgánu I. stupně zdejší soud zjistil, že stěžovatel byl odsouzen v roce
2003 k peněžitému trestu, který byl zaplacen 23. 5. 2005, dále v roce 2007 k podmíněnému trestu
odnětí svobody a v roce 2009 nepodmíněnému trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně
propuštěn v roce 2010 se zkušební dobou 5 let. Z rozsudku městského soudu vyplývá,
že se stěžovatel dopustil výtržnictví, maření výkonu úředního rozhodnutí ve spojení s řízením
motorového vozidla bez řidičského oprávnění a trestného činu vydírání. Stěžovatel doložil,
že jeho předchozí odsouzení bylo zahlazeno a bylo rozhodnuto, že se osvědčil ve zkušební době
podmíněného propuštění výkonu trestu odnětí svobody. Podle názoru Nejvyššího správního
soudu tedy stěžovatel vedl posledních 5 let z pohledu trestního práva řádný život a nepředstavuje
tak aktuální nebezpečí pro veřejný zájem na ochraně společnosti před trestnou činností, proto
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neshledává v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
Nejvyšší správní soud však zdůrazňuje, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
o kasační stížnosti rozhodnuto meritorně. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publikováno pod č. 1072/2007 Sb.
NSS, v němž zdejší soud vyložil, že „rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat
rozhodnutí o věci samé“. Mimoto je třeba upozornit na §73 odst. 5 s. ř. s., podle něhož „usnesení
o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení,
že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly“.
Z uvedeného rovněž vyplývá, že pro rozhodnutí o odkladném účinku (jakožto rozhodnutí
předběžné povahy) nejsou relevantní námitky ve vyjádření žalovaného, že obdobné skutkové
okolnosti, jimiž stěžovatel zdůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, již posuzovaly
správní orgány obou stupňů. Tato argumentace by mohla být relevantní, pouze pokud by nyní
bylo Nejvyšším správním soudem rozhodováno ve věci samé.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107
s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku
městského soudu přiznal odkladný účinek. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. „se přiznáním odkladného účinku
pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí“. Do skončení řízení před
Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují nejen veškeré účinky napadeného rozsudku
městského soudu, ale vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného má
podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek ze zákona, fakticky se tak do
meritorního rozhodnutí o samotné kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek žaloby proti
rozhodnutí žalovaného, kterým bylo stěžovateli pravomocně uloženo správní vyhoštění.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2016
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu