ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.159.2016:24
sp. zn. 3 Azs 159/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci
žalobkyně: N. T. D., st. příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupené Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních
věcí ČR, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí ministra
zahraničních věcí ze dne 5. 10. 2012, č. j. 306809/2012-KKM, o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 A 172/2012 - 31 - 38, o
návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem z 16. 6. 2016, č. j. 6 A 172/2012 – 31-38, vyslovil
nicotnost rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 5. 10. 2012, č. j. 306809/2012-KKM
a rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 19. 7. 2012.
Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
obecně odkladný účinek nemá a tento účinek jí nepřiznává ani speciální zákon (srov. ustanovení
§171 a 172 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky).
Nejvyšší správní soud však může odkladný účinek na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije přiměřeně. Platí poté, že kasační stížnosti lze přiznat odkladný
účinek tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud již dříve vyložil, že soudy ve správním soudnictví
poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného
účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního
řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak jsou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
Postavením žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat
kasační stížnost, se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutné
nahlížet i na návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podal správní orgán.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku vůči pravomocnému
rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až případný meritorní výrok o kasační stížnosti.
Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů,
kterými se ruší jejich správní akty, musel by zákonodárce zcela změnit koncepci správního
soudnictví. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce popsal slovy o „nepoměrně větší újmě“.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, musí být pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněny
tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale musí být naopak významná tak, aby v konkrétním případě nebylo výjimečně uplatněno
pravidlo, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Příkladmo bude újma významnou tehdy,
nebude-li již možno v podstatných ohledech odstranit v mezidobí způsobené následky či dopady
napadeného rozhodnutí, které bylo později shledáno nezákonným a zrušeno. Významnou újmou
taktéž bude, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak
takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho fungování, činnosti
apod. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu z 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56).
Zatímco žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může
okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán
žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem
napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit
zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Samotná otázka zákonnosti rozhodnutí však není důvodem
pro přiznání odkladného účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud
nijak nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci samé.
Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného tak bude na místě tehdy,
kdy bude podloženo ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním
případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků
vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný správní orgán
musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem újma a její intenzita spočívá.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu žalovaný obává,
by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen.
Stěžovatel v kasační stížnosti svými námitkami napadá zákonnost rozsudku městského
soudu. Výslovně však netvrdí žádnou újmu ve smyslu výše uvedeného. Ex officio ji neshledal ani
Nejvyšší správní soud, neboť stěžovatel se kasační stížností v podstatě snaží docílit odvrácení
účinku pravomocného rozsudku pouze z důvodu jeho možné nesprávnosti. Takový účinek však
přiznání odkladného účinku mít nemůže, neboť by šlo o extenzivní užití institutu odkladného
účinku, které by vyžadovalo faktické předběžné posouzení pravděpodobného úspěchu kasačních
námitek (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2012, č. j. 5 As 144/2012 – 27).
Nejvyšší správní soud má tedy za to, že veřejnému zájmu zde žádná vážná újma nehrozí.
Vzhledem k tomu, že zde není prokázáno, že by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí mohly pro stěžovatele znamenat relevantní újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.,
nezabýval se Nejvyšší správní soud již posouzením navazujících kritérií pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, tedy poměřováním, zda by výkon nebo jiné právní následky správního
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, jakož ani tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publikované pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 3. srpna 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Bc. Pavla Burkoňová