ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.216.2016:13
sp. zn. 3 Azs 216/2016 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana
Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: V.
B., zastoupená Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Praha 6, Jugoslávských
partyzánů 1603/23, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8.
2016, č. j. 10 A 50/2016 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se žalobou podanou dne 18. 3. 2016 u Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení vyrozumění žalovaného
ze dne 3. 3. 2016, č. j. MV-35193-3/OAM-2016, jímž bylo stěžovatelce dle ustanovení
§3b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“)
sděleno, že její prohlášení o mezinárodní ochraně ze dne 25. 2. 2016 nebylo učiněno včas, a tedy
jej nelze dle ustanovení §3 zákona o azylu považovat za žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Rozsudkem městského soudu ze dne 16. 8. 2016, č. j. 10 A 50/2016 – 32, byla žaloba zamítnuta.
V důsledku administrativního nedopatření bylo v nyní posuzované věci účastníkům
řízení zasláno pouze zkrácené znění shora označeného rozsudku neobsahující odůvodnění
(čl. 36 soudního spisu), proti němuž podala stěžovatelka kasační stížnost pro nepřezkoumatelnost
dle §103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť rozsudek
městského soudu postrádá odůvodnění obou výroků. Sdělením městského soudu
ze dne 1. 9. 2016, č. j. 10 A 50/2016 – 40, byla s omluvou a přiloženým písemným vyhotovením
odůvodněného rozsudku (čl. 35 soudního spisu) stěžovatelka o tomto chybném postupu
vyrozuměna. Současně byla upozorněna na v úvahu přicházející možnost odmítnutí takové
kasační stížnosti pro předčasnost ze strany Nejvyššího správního soudu s doporučením
podání nové kasační stížnosti.
Za stavu, kdy městský soud své pochybení spočívajícím v nikoliv řádném doručení
odůvodněného písemného vyhotovení rozsudku napravil, zcela evidentně odpadly stěžovatelkou
tvrzené kasační důvody. Nejvyšší správní soud proto považoval za vhodné poskytnout
stěžovatelce přiměřenou lhůtu k případnému rozhojnění kasační argumentace (usnesení ze dne
18. 10. 2016, č. j. 3 Azs 216/2016 – 6). Uvedená výzva Nejvyššího správního soudu však zůstala
ze strany stěžovatelky bez odezvy.
Před samotným posouzením důvodnosti kasační stížnosti stěžovatelky je nutno
se prioritně vyjádřit k otázce možné předčasnosti takového návrhu s ohledem na ustanovení
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pro kterou by jinak bylo nutno kasační stížnost odmítnout.
Ačkoli v případě stěžovatelky došlo k tomu, že kasační stížností bylo napadeno pouze
zkrácené znění rozsudku městského soudu, a nikoliv jeho řádně doručené odůvodněné písemné
vyhotovení, od něhož se teprve odvíjí lhůta pro podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.,
ve spojení s §102 s. ř. s), judikatura správních soudů dospěla k závěru, že samotná vada doručení
správního nebo soudního rozhodnutí, od kterého se odvíjí počátek lhůty, není důvodem
k odmítnutí žaloby pro předčasnost. Krajský soud pouze uloží správnímu orgánu řádně doručit
napadené rozhodnutí a po jeho doručení pokračuje v řízení o žalobě. Obdobně postupuje
Nejvyšší správní soud, bylo-li nesprávně doručeno rozhodnutí krajského soudu napadené kasační
stížností (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004,
č. j. 2 As 27/2004 – 78, publ. pod č. 450/2005 Sb. NSS). V dané věci Nejvyššímu správnímu
soudu odpadla povinnost uložit městskému soudu řádně doručit napadený rozsudek, neboť
nápravu provedl již samotný městský soud (čl. 35 soudního spisu), prostřednictvím něhož byla
kasační stížnost předložena zdejšímu soudu. Nejvyšší správní soud je tak v kontextu nastíněné
judikatury povinen bez dalšího pokračovat v řízení o kasační stížnosti, neboť podmínky
pro přistoupení k meritornímu posouzení byly splněny.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána ve věci mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve její přijatelností (§104a odst. s. ř. s.). Jelikož podmínka
přijatelnosti může být splněna v případě existence těžkých procesních vad v řízení před krajským
soudem (zahrnujíc v to i nepřezkoumatelnost jím vydaného rozhodnutí), s ohledem na zcela
specifickou procesní situaci, vyvolanou pochybením městského soudu, Nejvyšší správní soud
naznal, že kasační stížnost lze připustit k meritornímu projednání.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4,
věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Za situace, kdy ze strany stěžovatelky došlo k napadení zkrácené verze rozsudku
z důvodu chybějícího odůvodnění, je rozhodnou skutečností pro posouzení důvodnosti
předmětné kasační stížnosti, následné řádné doručení písemného vyhotovení rozsudku
s odůvodněním, v důsledku čehož tak kasační argumentace stěžovatelky zcela odpadla.
Za daného stavu, Nejvyšší správní soud proto poskytl stěžovatelce usnesením ze dne
18. 10. 2016, č. j. 3 Azs 216/2016 – 6, přiměřenou lhůtu k případnému rozhojnění kasační
argumentace, nicméně na uvedenou výzvu nebylo nijak reagováno. Jedinou projednatelnou
kasační námitkou tak zůstává nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu pro absenci
odůvodnění jeho výroků. Vzhledem k výše uvedenému však toto tvrzení neodpovídá skutečnému
stavu věci, když ze strany městského soudu došlo k nápravě řádným doručením odůvodněného
rozsudku stěžovatelce prostřednictvím jejího právního zástupce.
Nadto Nejvyšší správní soud konstatuje, že k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je Nejvyšší
správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Problematikou nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí se Nejvyšší správní soud
zabýval v řadě svých dřívějších rozhodnutí (viz například rozsudky ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 - 245, a ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 5 As 29/2007 – 64). Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat
takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vůbec soud rozhodl, tj. zda žalobu
zamítl, odmítl, nebo jí vyhověl, případně, jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem
spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo
byl rozhodnutím zavázán. O nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost lze hovořit také tehdy,
je-li odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných
právních hodnoceních téhož skutkového stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007 - 107). Co se týče nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek
důvodů, pod tento termín je nutno podřadit nedostatek důvodů skutkových. Bude se typicky
jednat o případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované,
případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy
v řízení byly provedeny.
V projednávané věci však ve světle citovaných rozsudků Nejvyšší správní soud žádné
ze shora uvedených pochybení městského soudu neshledal.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo
mu, než ji za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1, in fine s. ř. s. zamítnout.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ka byla v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně
úspěšného účastníka - žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti
s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto v jeho případě rozhodl tak,
že se mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2016
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu