ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.68.2016:28
sp. zn. 3 Azs 68/2016 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a
soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: I. P., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Policie
ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2015, č. j. CPR-27182-2/ČJ-2015-930310-V237, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 4 A 2/2016-
25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, oddělení pobytové kontroly,
pátrání a eskort (dále též „správní orgán I. stupně“) při kontrolní akci zjistila, že žalobce dne 9. 7.
2015 vykonával výdělečnou činnost – prováděl železářské práce na adrese Praha 3, Olšanská,
stavba Residence Garden Towers, aniž by měl platné povolení k zaměstnání nebo jiný doklad,
který by jej k takové činnosti opravňoval. Rovněž zjistila, že žalobce od 7. 5. 2015 pozbyl
oprávnění k pobytu na území členských států Evropské unie. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2015, č. j.
KRPA-283199-16/ČJ-2015-000022 proto žalobci uložila podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 a §
119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
správní vyhoštění na dobu 2 roků. Doba, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie, byla stanovena na 2 roky od doby, kdy cizinec pozbude oprávnění
k pobytu. Doba vycestování byla podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30
dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 15. 12. 2015, č. j.
CPR-27182-2/ČJ-2015-930310-V237 odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl a
napadené rozhodnutí potvrdil.
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti žalovanému rozhodnutí zamítl
rozsudkem z 25. 2. 2016, č. j. 4 A 2/2016 – 25. Ze správního spisu zjistil, že žalobce ke dni
kontroly na pracovišti pobýval na území bez povolení k pobytu a bez povolení k výkonu
zaměstnání. Dospěl proto k závěru, že v případě žalobce byly naplněny obě skutkové podstaty,
které byly důvodem správního vyhoštění. K namítaným procesním pochybením žalovaného
přitom podle městského soudu nedošlo.
I. Kasační stížnost
Žalobce podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, formálně z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též
„s. ř. s.“).
Konkrétně namítal, že mu ve správním řízení nebyl zajištěn prostředník a tlumočník podle §
16 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Uvedl, že sice není zcela neslyšící osobou,
nicméně má problémy se sluchem a používá naslouchadlo. Podle něj je potřeba prostředníka a
tlumočníka posílena i tím, že jako cizí státní příslušník neovládá český jazyk natolik, aby
předmětný úkon zvládl. V jeho případě bylo tedy zcela nezbytné, aby nalézací správní orgán
přizval prostředníka a tlumočníka, neboť stěžovatel si mohl nesprávně vyložit položené otázky
nejenom proto, že je špatně slyšel, ale i proto, že je špatně pochopil. Většinu důkazů proto
považuje za nepoužitelné (např. protokol o podání vysvětlení sepsaný s A. S., protokol o výslechu
stěžovatele).
Podle stěžovatele měl správní orgán jen minimální možnost zjistit a ověřit rozhodné skutkové
okolnosti, neboť samotné nalézací řízení trvalo pouze několik hodin. Již v žalobě namítal, že
z odůvodnění rozhodnutí vyplývá předpojatost žalovaného a předem vytvořený závěr o vině
stěžovatele, neboť podezření z výkonu nelegálního zaměstnání vzniklo již v době realizované
kontroly na pracovišti. Dle jeho názoru je závěr žalovaného o tom, že ze spisu vyplývají
skutečnosti prokazující důvody pro uložení správního vyhoštění, nepřezkoumatelný.
V rozhodnutí např. absentuje úvaha o tom, které z těchto podkladů výkon nelegálního
zaměstnání prokazují.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na závěrech žalovaného rozhodnutí a
odkázal toliko na spisový materiál.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Stěžovatel rozsudek městského soudu sice formálně napadl z důvodů podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s., podle obsahu vznesených námitek však v podstatě uplatnil důvod podle §
103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spočívající v namítané nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost
nebo nedostatek důvodů správního rozhodnutí, pro kterou měl krajský soud toto rozhodnutí
zrušit.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro
nesrozumitelnost tehdy, nelze – li z výroku rozhodnutí zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj.
zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně takové, jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod
tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci
řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. Od účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se
takové rozhodnutí považuje dokonce za nicotné (§77 odst. 2 správního řádu)
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových,
nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových
zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy
správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v
rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení
provedeny.
Nejvyšší správní soud je ve shodě s názorem městského soudu toho názoru, že žalované
správní rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Řízení u správního orgánu I. stupně a odvolací řízení
tvoří jeden celek. Přestože žalované rozhodnutí neobsahuje ve svém odůvodnění výčet podkladů
nezbytných pro rozhodnutí o správním vyhoštění, je dostačující, pokud z něj zřejmé, že žalovaný
vycházel z podkladů, které k věci shromáždil již v nalézacím řízení správní orgán I. stupně, a
pokud tyto podklady obsahuje rovněž správní spis.
Relevantními podklady pro rozhodnutí ve věci jsou tedy úřední záznam Policie České
republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení
pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 9. 7. 2015, č. j. KRPA-283199/ČJ-2015-000022 o
okolnostech kontroly na místě prováděné stavby Residence Garden Towers, výstupy lustrace
osoby v informačním rejstříku cizinců ze dne 9. 7. 2015, fotokopie cestovního dokladu
s vyznačeným štítkem č. X o povolení k dlouhodobému pobytu do 31. 12. 2014, protokol o
vyjádření stěžovatele z 9. 7. 2015, protokol o podání vysvětlení A. S. ze dne 9. 7. 2015, výpis
z docházky na místě stavby, dožádání o možnosti vycestování stěžovatele do domovského státu
ze dne 9. 7. 2015, smlouva o dílo o provedení stavebních a montážních prací od 2. 1. 2015 na
místě Residence Garden Towers mezi objednatelem J.D.Š.Group s.r.o. a zhotovitelem MP
PIDPLEŠA V PRAZE, s. r. o., rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka pro
hlavní město Prahu ze dne 2. 7. 2014, č. j. ABA-4096/2014-za o povolení zaměstnání stěžovatele
u zaměstnavatele OY- BIL spol. s. r. o. a závazné stanovisko ministerstva vnitra o možnosti
vycestování stěžovatele ze dne 9. 7. 2015, č. j. KRPA-283199/ČJ-2015-000022.
Z uvedených podkladů vyplývá, že stěžovatel pracoval v době nejméně od 1. 7. 2015 do 9. 7.
2015 v prostoru staveniště Residence Garden Towers na adrese Olšanská 4, Praha 3 a prováděl
tam armovací a železářské práce. Tuto práci na místě, kde objednávané práce uskutečňovala jako
zhotovitel společnost MP PIDPLEŠA V PRAZE, s. r. o., prováděl po ukončení platnosti
povolení k zaměstnání vydaného pro zaměstnavatele OY-BIL spol. s. r. o. (platnost povolení
trvala do 31. 5. 2015). Stěžovatel taktéž od 7. 5. 2015 pobýval na území neoprávněně bez víza,
neboť dne 6. 5. 2015 uplynula doba platnosti jeho dlouhodobého pobytu, když bylo pravomocně
ukončeno řízení o jeho žádosti o prodloužení stávajícího pobytu. Na základě výše uvedených
podkladů dospěli k totožným skutkovým závěrům rovněž žalovaný a poté i městský soud.
Tyto – pro věc stěžejní - skutečnosti o okolnostech zaměstnání stěžovatele a jeho pobytu na
území České republiky (potažmo na území Evropské unie) přitom vyplývají již z podkladů, které
ex officio shromáždil žalovaný nezávisle na výpovědi stěžovatele. V průběhu nalézacího řízení
podle názoru Nejvyššího správního soudu nevznikla žádná pochybnost o tom, zda je stěžovatel
schopen porozumět účelu a významu řízení a relevantně vypovídat o rozhodných skutečnostech.
Ze spisu je zřejmé, že stěžovatel na území České republiky pobývá delší dobu (cca od roku 2005)
a např. pro předáka A. S. se jedná o osobu dlouhodobě známou (cca po dobu 8 let). Sám
stěžovatel do protokolu uvedl, že českému jazyku rozumí, a že tlumočníka nežádá. Jeho odpovědi
na položené otázky byly dostatečně konkrétní, stěžovatel svou výpověď věcně formuloval při
jediném jednání, což by bez znalosti českého jazyka nepochybně schopen nebyl a žalovaný by
tyto reakce bez tlumočníka v českém jazyku ani nezaznamenal. Ani skutečnost, že stěžovatel
používá na levém uchu naslouchadlo, mu nijak nebrání běžně se dorozumívat, zejména přijímat
při pracovní činnosti pokyny od zaměstnavatele, a evidentně není zásadní překážkou výkonu jeho
zaměstnání na stavbě. Ani toto zdravotní postižení tedy podle názoru Nejvyššího správního
soudu výpověď stěžovatele před správním orgánem nijak nezpochybňuje, ta je proto dostatečně
věrohodná. Nejvyšší správní soud se z uvedených důvodů ztotožnil se žalovaným i s městským
soudem v tom, že v tomto případě nebylo nezbytné ustanovit stěžovateli tlumočníka či
prostředníka. Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel ostatně ani netvrdí žádné konkrétní
okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na jeho neschopnost dorozumět se s žalovaným.
Ze správního spisu taktéž nevyplývá, že by stěžovatel uvedená skutková zjištění v průběhu
správního řízení relevantním způsobem zpochybnil; neučinil tak ani v žalobě či v kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud proto o úplnosti a přesvědčivosti podkladů, které žalovaný
shromáždil, nemá žádné pochybnosti. Námitky proti přezkoumatelnosti žalovaného rozhodnutí a
proti neúplnosti nezbytných skutkových zjištění tak nejsou důvodné.
Podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců platí, že policie vydá rozhodnutí
o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci
umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému
smluvních států, je-li cizinec na území zaměstnán bez oprávnění k pobytu anebo povolení k
zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo na území provozuje
dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu anebo bez
povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval. Totožně
postupuje policie podle §119 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o pobytu cizinců tehdy, pobývá-li
cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu.
Výše uvedený skutkový stav podle názoru Nejvyššího správního soudu jednoznačně svědčí o
tom, že stěžovatel svým jednáním naplnil všechny znaky uvedených skutkových podstat pro
uložení správního vyhoštění. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nedůvodná je i námitka
proti nesprávnému právnímu posouzení věci soudem v předcházejícím řízení.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost neshledal důvodnou, a
proto ji v souladu s §110 odst. 1 větou poslední s. ř. s. zamítl.
III. Náklady řízení
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 s. ř. s., ve spojení s §120 s.
ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona, žalovaný byl ve věci úspěšný, nevznikly mu však náklady přesahující běžný
rámec jeho úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení
žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu