ECLI:CZ:NSS:2016:4.ADS.183.2016:18
sp. zn. 4 Ads 183/2016 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: L. S. S.,
zast. JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou, se sídlem Gočárova 535, Hradec Králové, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
29. 7. 2016, č. j. 5 A 73/2016 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Anně Vyhlídové, advokátce, se sídlem
se sídlem Gočárova 535, Hradec Králové, se p ř i z n á v á odměna a náhrada
hotových výdajů za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem
1.573 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobkyně vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobou ze dne 22. 12. 2015, podanou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci, následně doplněnou podáními ze dne 5. 2. 2016, 8. 2. 2016, 1. 3. 2016, 23. 3. 2016
a 31. 3. 2016, se žalobkyně domáhala, aby krajský soud uložil žalované povinnost vyplatit
žalobkyni v hotovosti plný invalidní důchod (dále též „důchod“) a úrok z prodlení za období
od listopadu 2013 do března 2016 na základě prokázání totožnosti žalobkyně jejím rodným
listem. V doplnění žaloby ze dne 23. 3. 2016 učiněném prostřednictvím JUDr. Anny
Vyhlídové, advokátky, která byla ustanovena zástupkyní žalobkyně usnesením Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 3. 2016, č. j. 65 Na 4/2015 – 27, žalobkyně mimo
jiné uvedla, že se domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu.
[2] Žalobkyně uvedla, že jí od listopadu 2013 není vyplácen invalidní důchod pro invaliditu
třetího stupně, protože nemá občanský průkaz. V této souvislosti odkázala na věc vedenou
pod sp. zn. 65 A 48/2014 u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jejímž
předmětem bylo vydání občanského průkazu s údaji o trvalém bydlišti žalobkyně; v této věci
byla podána ústavní stížnost. Žalobkyně odmítá převzít občanský průkaz s dle jejího názoru
nesprávným údajem o trvalém pobytu, neboť si nemůže nechat ukrást svůj družstevní byt.
Uvedla, že správná adresa jejího trvalého pobytu je T. 480, H. Žalobkyně požadovala po
žalované, aby jí byl důchod vyplácen v hotovosti na pokladně žalované na základě rodného listu,
který je superlegalizovaný. Žalovaná však takovou výplatu důchodu odmítla s tím, že žalobkyně je
povinna se prokázat platným občanským průkazem a současně odmítla výplatu v hotovosti,
neboť tu je ochotna připustit jen v případě, že by se jednalo o chybu na její straně. Žalovaná
žalobkyni sdělila, že výplatu provede jen prostřednictvím České pošty s. p. (dále též „Česká
pošta“). To je však pro žalobkyni nepřijatelné, neboť u České pošty se musí prokázat občanským
průkazem, který nemá. Jedná se tedy o neřešitelnou situaci, kdy žalobkyně je stále bez prostředků,
žalovaná je nečinná a odvolává se na své vnitřní postupy a předpisy.
[3] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 3. 2016,
č. j. 65 Na 4/2015 – 42, věc postoupil Městskému soudu v Praze, který žalobu rozsudkem
ze dne 29. 7. 2016, č. j. 5 A 73/2016 – 53, zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení a ustanovené zástupkyni žalobkyně se přiznává odměna za zastupování
ve výši 8.228 Kč.
[4] Z obsahu správního spisu městský soud zjistil, že rozhodnutím žalované
ze dne 19. 8. 2010 byl žalobkyni ode dne 9. 1. 2009 přiznán plný invalidní důchod
s tím, že od 1. 1. 2010 se plný invalidní důchod považuje za důchod pro invaliditu třetího stupně;
současně bylo rozhodnuto, že důchod žalobkyni náleží do 28. 2. 2010 a že po kontrole jejího
zdravotního stavu bude rozhodnuto o uvolnění výplaty. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2011 žalovaná
rozhodla o uvolnění invalidního důchodu žalobkyně od 1. 3. 2011. Z oznámení o výplatě
důchodu je patrné, že pravidelná výplata důchodu v částce 6.542 Kč, po srážce 2.430 Kč,
bude žalobkyni vyplácena od března 2011 prostřednictvím České pošty, a to vždy 10. dne
v měsíci. Z přípisu ředitelky odboru interního auditu a kontroly Ministerstva práce a sociálních
věcí ze dne 30. 9. 2015 adresovaného žalobkyni (i z detailu výplaty Konta příjemce) je zřejmé,
že žalobkyni byl naposledy vyplacen důchod v říjnu 2013 za období do 9. 11. 2013. Jednotlivé
splátky invalidního důchodu za období od 10. 11. 2013 do 9. 5. 2014 byly žalobkyni poukázány
prostřednictvím důchodové služby České pošty, avšak žalobkyně si splátky nepřevzala. Žalobkyni
bylo rovněž oznámeno, že vzhledem k tomu, že si splátky nepřebírá, rozhodla žalovaná
o pozastavení výplaty splátek invalidního důchodu a jejich deponování. K vyplacení
deponovaných částek prostřednictvím České pošty je nutné prokázat svou totožnost platným
občanským průkazem nebo cestovním pasem.
[5] V rámci posouzení věci městský soud v prvé řadě uvedl, že podle označení žaloby
se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti, podle petitu se však domáhá vyplacení plného
invalidního důchodu, tj. určitého faktického konání. Městský soud se proto z důvodu zachování
práv žalobkyně žalobou nejprve zabýval, jako by se jednalo o žalobu na ochranu proti nečinnosti,
a následně, jako by šlo o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované. Konstatoval,
že žalobou na ochranu proti nečinnosti podle §79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), se lze úspěšně domáhat ochrany pouze, má-li žalobce na vydání
rozhodnutí či osvědčení právní nárok, tzn. existuje-li na straně správního orgánu povinnost
ve věci samé rozhodnout, či určitou skutečnost osvědčit.
[6] V posuzované věci však s žalobkyní žádné správní řízení ve smyslu §9 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, nebylo zahájeno. Invalidní důchod ve stanovené výši byl žalobkyni
přiznán rozhodnutím žalované ze dne 19. 8. 2010, resp. rozhodnutím ze dne 1. 2. 2011,
jímž žalovaná invalidní důchod žalobkyně uvolnila. Výplata jednotlivých splátek invalidního
důchodu poté probíhá automaticky (bez nutnosti vydávání jakéhokoli dalšího rozhodnutí
ve věci), v souladu s oznámením o výplatě důchodu. S ohledem na shora uvedené městský soud
uzavřel, že žalobkyni nesvědčilo právo domáhat se ochrany proti nečinnosti, neboť ve věci
nebylo zahájeno správní řízení, a žalovaná tedy neměla žádnou povinnost vydat rozhodnutí
či osvědčení.
[7] Městský soud se dále zabýval tím, zda je možno nevyplacení důchodu žalobkyně
v hotovosti na pokladně žalované na základě předložení superlegalizovaného rodného listu,
kvalifikovat jako nezákonný zásah ve smyslu ustanovení §82 s. ř. s. S ohledem na relevantní
právní úpravu dospěl krajský soud k závěru, že žalovaná postupovala zcela v souladu
se zákonem, když žalobkyni zasílala invalidní důchod prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb – České pošty. Zákon totiž neobsahuje žádné ustanovení o povinnosti, popř. možnosti
vyplácení důchodů v hotovosti v sídlech orgánů sociálního zabezpečení, jimiž jsou zejména Česká
správa sociálního zabezpečení či okresní správy sociálního zabezpečení, a žalovaná proto nemusí
být k takovým úkonům organizačně, personálně ani materiálně vybavena.
[8] Městský soud dále uvedl, že k bezproblémové výplatě důchodových dávek je nutné nejen
řádné plnění povinností na straně správního orgánu spočívající ve správném vypočtení výše
důchodu a poukázání této částky konkrétnímu příjemci důchodu, ale též nezbytná součinnost
poživatele důchodu. Žalobkyně však potřebnou součinnost z vlastní vůle neposkytla; nebyla
ochotna vyřídit si platný průkaz totožnosti (například občanský průkaz), po jehož předložení
by bylo postaveno najisto, že dávky jsou skutečně vypláceny žalobkyni jakožto oprávněnému
příjemci invalidního důchodu. Nastalá situace tedy nebyla způsobena pochybením na straně
žalované, nýbrž neplněním zákonných povinností žalobkyní; ostatně ustanovení §2 odst. 3
zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, výslovně stanoví povinnost mít občanský
průkaz všem občanům, kteří dosáhli věku 15 let a mají trvalý pobyt na území České republiky.
[9] Průkazem totožnosti se podle §36 odst. 5 správního řádu rozumí doklad, který
je veřejnou listinou a v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého
pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je patrná i podoba, popřípadě
jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho
oprávněného držitele. Odborná literatura v této věci zaujala stanovisko, že „průkazem totožnosti
není průkaz bez fotogra ?e jeho držitele, a to i přesto, že se bude jednat o veřejnou listinu, která obsahuje veškeré
zákonem předepsané obsahové náležitosti. (…) Veškeré náležitosti podle tohoto ustanovení splňuje při striktním
výkladu pouze občanský průkaz (nikoli potvrzení o občanském průkazu). Slova „popřípadě jiný údaj
umožňující správnímu orgánu identi ?kovat osobu“ však lze chápat jako možnou náhradu za jiný údaj
zde uvedený – například údaj o místu trvalého pobytu lze nahradit údajem o státním občanství a za průkaz
totožnosti ve smyslu správního řádu by tedy mohl být považován rovněž cestovní pas. Podle některých názorů
lze za průkaz totožnosti považovat rovněž kombinaci více dokladů, které jsou veřejnou listinou a splňují
dohromady všechny předepsané náležitosti. Vzhledem k základním zásadám činnosti správních orgánů,
podle kterých má být veřejná správa chápána jako služba veřejnosti a dotčeným osobám má být vycházeno vstříc,
by podle našeho názoru také ustanovení §36 odst. 4 mělo být vykládáno ve prospěch účastníků a tento výklad
by měl být připuštěn.“ (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 4.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 174–175.).
[10] Dle názoru městského soudu rodný list výše jmenované zákonné požadavky nesplňuje,
neboť neobsahuje údaje o podobě, svým obsahem tak neumožňuje ověřit totožnost osoby
a není proto způsobilým průkazem totožnosti žalobkyně. Na uvedeném závěru nemění nic
ani skutečnost, že si žalobkyně nechala svůj rodný list tzv. superlegalizovat; jedná se totiž o pouhé
ověření pravosti podpisů a otisků úředních razítek a pečetí na předmětné listině.
Ani superlegalizovaný rodný list tedy beze zbytku nesplňuje veškeré náležitosti průkazu
totožnosti požadované ustanovením §36 odst. 5 správního řádu, a nemůže tak sloužit
jako doklad k prokázání totožnosti žalobkyně.
[11] Městský soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalovaná nepochybila, když
nepřistoupila na vyplácení invalidního důchodu žalobkyni na základě předložení jejího rodného
listu a nedopustila se tak nezákonného zásahu, tvrzeného žalobkyní.
[12] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) proti tomuto rozsudku městského soudu podala
kasační stížnost. Stěžovatelka namítala, že žalovaná ve věci nevydala žádné rozhodnutí,
ale odmítá vyplatit stěžovatelce v hotovosti důchod, s odůvodněním, že stěžovatelka nemá platný
občanský průkaz, kterým by prokázala svoji totožnost. Občanský průkaz stěžovatelka nemá,
protože nesouhlasí s údaji v něm uvedenými (údaje podle stěžovatelky neodpovídají skutečnému
stavu). Občanský průkaz není jediným dokladem prokazujícím totožnost občana. Stěžovatelka
dále považuje za nespravedlivé, aby pouze Česká pošta mohla vyplácet dávky důchodového
pojištění v hotovosti. Poukázala na skutečnost, že v srpnu 2010 a únoru 2011 jí byly dávky
v hotovosti vyplaceny na pokladně žalované a zmínila, že postupem žalované je krácena na svých
právech, bez prostředků a nachází se v sociální nouzi. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016,
č. j. 5 A 73/2016 – 54, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[15] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka dovolává důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[16] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení,
zda žalovaná postupuje správně a nedopouští se nezákonného zásahu, když žalobkyni nevyplácí
invalidní důchod.
[17] Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu
třetího stupně, který však od listopadu 2013 nebyl stěžovatelce vyplácen, neboť stěžovatelka
není schopna prokázat svou totožnost platným průkazem totožnosti.
[18] Z rozhodné právní úpravy [§5 písm. a) bod 1. zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, §64 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění], na kterou přiléhavě poukázal již městský soud, vyplývá, že žalovaná vyplácí důchody
v hotovosti, na žádost příjemce důchodu je možno důchod poukázat na účet u banky
nebo spořitelního a úvěrního družstva. Podle §116b zákona o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení výplaty dávek důchodového pojištění v hotovosti zprostředkuje držitel poštovní
licence. Důchody v hotovosti proto vyplácí Česká pošta, s.p., neboť je podle bodu 2
přechodných ustanovení k čl. II. zákona č. 221/2012 Sb., držitelem poštovní licence (obsahem
této licence je podle §21 odst. 2 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách povinnost zajistit
všeobecnou dostupnost některých nebo všech základních služeb na celém území České republiky
nebo na jeho části) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. 12. 2017. Za podmínek
stanovených v §116c zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pak poživatelům
důchodů, umístěným v ústavech sociální péče s celoročním pobytem, provádějí výplatu dávek
důchodového pojištění v hotovosti tyto ústavy, což však není případ stěžovatelky. Stěžovatelka
nevyužila ani možnost nechat si vyplácet důchod na bankovní účet a domáhala se jeho vyplácení
v hotovosti na poště. Příjemce důchodu je z povahy věci povinen při výplatě důchodu
v hotovosti na poště prokázat svou totožnost, neboť musí být ověřeno, že důchod je vyplácen
právě oprávněné osobě. Průkaz totožnosti je definován v §36 odst. 4 správního řádu
jako doklad, který je veřejnou listinou, v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého
pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj
umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěrem městského soudu, že rodný list tyto zákonné
požadavky nesplňuje, neboť neobsahuje údaje o podobě umožňující identifikaci osoby. Rodný
list, což je jediná listina, kterou stěžovatelka prokazuje svou totožnost, proto není způsobilým
průkazem její totožnosti. Žalovaná tudíž nepochybila, pokud prostřednictvím České pošty
nevyplácí stěžovatelce její důchod s ohledem na skutečnost, že stěžovatelka není ochotna
prokázat svou totožnost platným průkazem.
[19] K důvodu, pro který nemá, resp. odmítá převzít platný občanský průkaz
(podle přesvědčení stěžovatelky se jedná o nesprávně uvedený údaj o jejím trvalém pobytu),
Nejvyšší správní soud uvádí, že správností údaje o trvalém pobytu v občanském průkazu
stěžovatelky se zdejší soud již zabýval v rozsudku ze dne 31. 8. 2015, č. j. 8 As 61/2015 – 42,
v němž neshledal ve vymezení trvalého pobytu stěžovatelky v jejím občanském průkazu žádné
pochybení, když mimo jiné konstatoval, že „stěžovatelka dne 8. 8. 2011 požádala o vydání nového
občanského průkazu, přičemž v žádosti uvedla jako adresu svého trvalého pobytu adresu T. 480, H., aniž by
doložila správnost tohoto údaje. Protože se tento údaj rozcházel s údaji v registru obyvatel, postupoval žalovaný
v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními, pokud vycházel při určení místa jejího trvalého pobytu
z údajů v registru obyvatel a z rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu ze dne 26. 10. 2010. Takový postup nelze
označit za nezákonný zásah do práv stěžovatelky. Ve shodě s krajským soudem lze pro úplnost uvést, že údaj o
místě trvalého pobytu má evidenční význam a není způsobilý ovlivnit občanskoprávní vztahy k nemovitostem.
Stěžovatelce rovněž nic nebrání vyzvednout si u žalovaného platný občanský průkaz a používat jej v běžném
občanském životě.“ Z tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že dnem právní
moci rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu ze dne 26. 10. 2010, tj. dnem 19. 11. 2010, se novým
údajem o místě trvalého pobytu stěžovatelky stala adresa sídla Městského úřadu.
[20] S ohledem na výše uvedené nelze stěžovatelce přisvědčit ani v tom, že ji žalovaná odmítá
vyplatit invalidní důchod. Žalovaná totiž nárok stěžovatelky na výplatu invalidního důchodu
žádným způsobem nepopírá, přičemž jak již bylo uvedeno v bodě 4 narační části tohoto
rozsudku, žalovaná vzhledem k tomu, že si stěžovatelka splátky nepřebírá, rozhodla
o pozastavení výplaty splátek invalidního důchodu a jejich deponování. Žalovaná
by tudíž invalidní důchod stěžovatelce nepochybně vyplatila v hotovosti prostřednictvím České
pošty, jak to stěžovatelka požaduje, pokud by stěžovatelka byla ochotna prokázat,
že je oprávněnou osobou k převzetí invalidního důchodu, tj. pokud by předložila průkaz
dokládající její totožnost.
[21] Z obsahu žaloby stěžovatelky je patrné, že s údajem o trvalém pobytu v občanském
průkazu nesouhlasí a nepovažuje jej za odpovídající skutečnému stavu s ohledem na svá tvrzená
práva k družstevnímu bytu. Již ve výše uvedeném rozsudku zdejšího soudu přitom
bylo stěžovatelce vysvětleno, že údaj o místě trvalého pobytu má evidenční význam
a není způsobilý ovlivnit občanskoprávní vztahy k nemovitostem. Převzetí občanského průkazu
tudíž případná práva a povinnost stěžovatelky ve vztahu k předmětnému bytu žádným způsobem
nemůže ovlivnit. Nejvyšší správní soud v této souvislosti proto s přihlédnutím k výše uvedenému
zdůrazňuje, že nevyplácení důchodu stěžovatelce není zaviněno žalovanou či Českou poštou,
ale pouze stěžovatelkou, která odmítá předložit jakýkoli průkaz totožnosti. Jak již přitom
přiléhavě konstatoval městský soud, stěžovatelka svým chováním nerespektuje zákonnou
povinnost občana staršího 15 let mít občanský průkaz, která je stanovena v §2 odst. 3 zákona
č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. K nepříznivé sociální situaci způsobené nevyplácením
invalidního důchodu tak nelze než uvést, že si ji stěžovatelka zavinila sama svým nesprávným,
nevhodným, sveřepým a tvrdohlavým postojem k celé věci.
[22] Stěžovatelce lze přisvědčit potud, že občanský průkaz není jediným dokladem
prokazujícím totožnost občana. Jako průkaz totožnosti je totiž běžně přijímán také např. cestovní
pas, což je ve shodě se závěry odborné literatury, na které poukázal již městský soud.
S tímto závěrem se ztotožňuje rovněž Nejvyšší správní soud, neboť smyslem a účelem dokladů
dokládajících totožnost fyzické osoby je identifikace osoby pomocí údajů v takovém průkazu
uvedených a cestovní pas obsahuje dostatek těchto údajů, neboť jakožto cestovní doklad
podle §6 odst. 1 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, obsahuje podpis občana a jeho
fotografii a podle §6 odst. 3 písm. a) téhož zákona dále obsahuje také jméno, popřípadě jména,
příjmení, rodné číslo, pohlaví, státní občanství, datum a místo narození. Ostatně také
v již městským soudem zmíněném přípisu ředitelky odboru interního auditu a kontroly
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 9. 2015 je uvedeno, že k vyplacení deponovaných
částek prostřednictvím České pošty je nutné prokázat svou totožnost platným občanským
průkazem nebo cestovním pasem. Stěžovatelka tudíž může svou situaci řešit získáním cestovního
pasu. Vzhledem k tomu, že v cestovním pasu se neuvádí adresa trvalého pobytu, mohlo
by být takové řešení přijatelné i pro stěžovatelku.
[23] K argumentaci stěžovatelky, že není spravedlivé, aby pouze Česká pošta vyplácela dávky
důchodového pojištění v hotovosti, Nejvyšší správní soud konstatuje, že výše uvedená právní
úprava, na základě které Česká pošta vyplácí důchody v hotovosti, není nespravedlivá,
ale je pochopitelná a praktická s ohledem na velký počet poboček České pošty, které
jsou rozmístěny po celé republice a z toho plynoucí snadnou dostupnost pro příjemce důchodů
vyplácených v hotovosti. I kdyby však důchody v hotovosti vyplácel jiný subjekt, stále platí,
že bez prokázání totožnosti nelze důchod vyplatit, neboť musí být ověřeno, že důchod
je vyplácen právě a pouze osobě, která na něj má nárok.
[24] K poukazu stěžovatelky na skutečnost, že v srpnu 2010 a únoru 2011 jí byly dávky
invalidního důchodu v hotovosti vyplaceny na pokladně žalované, Nejvyšší správní soud uvádí,
že v době těchto výplat stěžovatelka disponovala platným dokladem totožnosti a nebyla tedy
dána překážka výplaty důchodu spočívající v absenci takového dokladu, neboť, jak vyplývá
z doplnění žaloby ze dne 5. 2. 2016, stěžovatelka nemá občanský průkaz až od 14. 4. 2011.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[25] Uplatněné důvody kasační stížnosti tak nebyly zjištěny, přičemž veškeré výše uvedené
závěry městského soudu jsou správné, řádně, logicky, přehledně, pečlivě a srozumitelně
odůvodněné. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
věta druhá s. ř. s.).
[26] Současně v souladu s §120 a §60 odst. 1 větou první s. ř. s. nepřiznal žádnému
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka
v něm neměla úspěch a žalované v něm žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
[27] Odměna zástupkyni stěžovatelky JUDr. Anně Vyhlídové, advokátce, která
byla stěžovatelce k její žádosti ustanovena usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci ze dne 14. 3. 2016, č. j. 65 Na 4/2015 – 27, a náklady jejího zastupování tudíž nese
stát, byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. podání kasační stížnosti ze dne 11. 8. 2016
podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.
(dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnota ve věcech důchodového pojištění je podle §9 odst. 2
advokátního tarifu pouze částka 5.000 Kč, takže odměna za tento úkon činí podle §7 bod 3
advokátního tarifu 1.000 Kč. Zástupkyní stěžovatelky nárokovaný úkon spočívající v převzetí věci
Nejvyšší správní soud nemohl přiznat, neboť zastupovala stěžovatelku již v řízení před městským
soudem, proto byla s věcí dostatečně obeznámena. Dále zástupkyni stěžovatelky náleží náhrada
hotových výdajů (režijní paušál ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem
tedy zástupkyni stěžovatelky náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1.300 Kč.
Zástupkyně stěžovatelky doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35
odst. 8 s. ř. s. její odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 21 % z částky
1.300 Kč, tj. 273 Kč. Zástupkyni stěžovatelky proto bude vyplacena částka ve výši 1.573 Kč,
a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2016
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu