ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.114.2016:38
sp. zn. 4 As 114/2016 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) L. C., b)
BcA. A. C., zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem Burešova 615/6, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2016,
č. j. 4 A 43/2012 – 154, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 29. 4. 2016, č. j. 4 A 43/2012 – 154, se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 19. 5. 2016 doručena kasační stížnost
žalovaného (dále též „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze
(dále též „městský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 7. 9. 2009,
č. j. 36110/2009-HH-30.1.-13.8.09, ve věci související s uložením pokuty žalobcům za spáchání
přestupku na úseku zdravotnictví, kterého se měli dopustit tím, že nezajistili u zvoleného
praktického lékaře, aby se jejich nezletilá dcera podrobila základnímu očkování proti záškrtu,
tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae
b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě typu B.
[2] Stěžovatel uplatňuje v kasační stížnosti důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“), a současně
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 odst. 1
téhož zákona. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho případný postup podle pravomocného
rozhodnutí městského soudu by znamenal, že stěžovatel by byl vázán právním názorem, který
není v souladu s právními předpisy, ani judikaturou Ústavního a Nejvyššího správního soudu
ve věci pravidelného očkování, včetně nálezu sp. zn. I ÚS 1253/14. Pokud by Nejvyšší správní
soud shledal námitky stěžovatele relevantními, popsaný postup stěžovatele by nebyl v souladu
s veřejným zájmem na dodržení požadavků ochrany zdraví před infekčními nemocemi. Nadto
pak reálně hrozí existence dvou rozdílných, příp. protichůdných správních rozhodnutí,
což je v rozporu s principem právní jistoty a následky vyplývající z rozsudku městského soudu
by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není dle názoru
stěžovatele v rozporu s veřejným zájmem.
[3] Žalobci se k návrhu stěžovatele nevyjádřili.
[4] Po posouzení návrhu stěžovatele dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v projednávané věci naplněny.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[7] Nejvyšší správní soud již dříve vyslovil, že soudy ve správním soudnictví
poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného
účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního
řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu,
jsou tak nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně
žalobce. Postavením žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci
podat kasační stížnost, se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutné
nahlížet i na návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu.
[8] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku vůči pravomocnému
rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až případný výrok meritorního rozhodnutí o kasační
stížnosti. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských
soudů, kterými se ruší jejich správní akty, musel by zákonodárce zcela změnit koncepci správního
soudnictví. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce popsal slovy o „nepoměrně větší újmě“.
[9] Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 – 58 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedená v tomto
usnesení jsou dostupná na www.nssoud.cz), musí být pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale musí být naopak významná tak, aby v konkrétním případě nebylo výjimečně uplatněno
pravidlo, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Příkladmo bude újma významnou tehdy,
nebude-li již možno v podstatných ohledech odstranit v mezidobí způsobené následky či dopady
napadeného rozhodnutí, které bylo později shledáno nezákonným a zrušeno. Významnou újmou
taktéž bude, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak
takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho fungování, činnosti
apod. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56).
[11] Zatímco žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může
okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán
žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem
napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit
zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Samotná otázka zákonnosti rozhodnutí však není důvodem
pro přiznání odkladného účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud
nijak nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci samé.
[12] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného tak bude na místě tehdy,
kdy bude podloženo ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním
případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku
vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný správní orgán
musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem újma a její intenzita spočívá.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu žalovaný obává,
by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen.
[13] Stěžovatel se svým návrhem v podstatě snaží docílit odvrácení účinků pravomocného
rozsudku krajského soudu, a to pouze z důvodu jeho možné nesprávnosti. Za popsaných
okolností je přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyloučeno, neboť by šlo o extenzivní
užití tohoto institutu, které by navíc vyžadovalo faktické předběžné posouzení pravděpodobného
úspěchu kasačních námitek (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2012,
č. j. 5 As 144/2012 – 27; srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016,
č. j. 3 Ads 38/2016 – 36). Nejvyšší správní soud má tudíž za to, že ze skutečností nastíněných
stěžovatelem v odůvodnění jeho návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyplývá, že by veřejnému zájmu hrozila nějaká újma.
[14] Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v posuzovaném
případě není naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti, tedy vznik újmy na straně stěžovatele (žalovaného) spočívající v ohrožení důležitého
veřejného zájmu. Nebylo již proto potřebné zkoumat podmínky další, s nimiž by tato musela
být naplněna kumulativně. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelův návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu