ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.119.2016:40
sp. zn. 4 As 119/2016 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: M. B.,
zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2016,
č. j. 41 A 117/2014 – 23,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2016, č. j. 41 A 117/2014 – 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
[1] Městský úřad Vyškov, odbor dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím
ze dne 28. 4. 2014, č. j. MV 41192/2013 OD/10 Zi, shledal žalobce vinným ze spáchání
přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, a to pro porušení §4 písm. c) tohoto zákona,
kterého se dopustil tím, že dne 8. 8. 2013 v době kolem 08:51 hod na pozemní komunikaci
II/430 (v blízkosti výjezdu z dálnice D1), ve směru jízdy na Vyškov, při řízení osobního
motorového vozidla tov. zn. Seat Leon, registrační značky X, se neřídil svislou dopravní značkou
B 21a „Zákaz předjíždění“ a vodorovnou dopravní značkou V 1a „Podélná čára souvislá.“
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 8. 2014, č. j. JMK 96177/2014, zamítl odvolání žalobce
pro opožděnost. Žalovaný shledal, že rozhodnutí orgánu I. stupně bylo žalobci oznámeno dne
6. 5. 2014, tudíž poslední den lhůty pro podání odvolání byl den 21. 5. 2014. Žalobce však tuto
lhůtu nedodržel a své odvolání doručil správnímu orgánu I. stupně prostřednictvím elektronické
podatelny až dne 24. 5. 2014.
[3] V žalobě podané ke Krajskému soudu v Brně žalobce namítal, že odvolání bylo
podáno již dne 21. 5. 2014 ve 23:12 hodin prostřednictvím elektronické komunikace na e-
mail posta@meuvyskov.cz bez zaručeného elektronického podpisu. Podání ze dne 24. 5. 2014
představovalo pouze potvrzení podání ze dne 21. 5. 2014 dle §37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Podatelna správního orgánu odmítla zprávu dne 21. 5. 2014 přijmout a dále
zpracovat, neboť zařadila server centrum.cz na tzv. blacklist a neumožnila přijetí žádného e-mailu
odeslaného z tohoto serveru. Fakt, že server správního orgánu odmítl e-mail přijmout, znamená,
že se mu tento stal dostupným, čímž byl zároveň doručen. Jako důkaz žalobce přiložil tzv.
printscreeny (otisky obrazovky) zachycující e-mailové zprávy, které měly doložit údajné odeslání a
nepřijetí odvolání dne 21. 5. 2014.
[4] Krajský soud žalobu zamítl. Shledal, že podání ze dne 21. 5. 2014 nebylo učiněno
zákonnou formou podle §37 odst. 4 správního řádu. Žalobce přitom nebyl schopný věrohodně
prokázat ani odeslání ani doručení zprávy žalovanému. Žalobce k žalobě připojil pouze
printscreen e-mailu s datem odeslání dne 21. 5. 2014 a potvrzení o neodeslání tohoto e-mailu.
V elektronické podatelně správního orgánu I. stupně však nebylo podání ze dne 21. 5. 2014
dohledáno, jak vyplývá ze stanoviska vedoucího oddělení informatiky tohoto správního orgánu.
Podání ze dne 21. 5. 2014 tedy nelze považovat za doručené. Bylo-li jediné odvolání elektronicky
podepsané zmocněncem stěžovatele doručeno správnímu orgánu I. stupně dne 24. 5. 2014, bylo
doručeno opožděně.
II.
Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel namítá, že krajský soud přihlížel v napadeném rozsudku k listinám, které nebyly
součástí správního spisu, aniž by je při jednání provedl jako důkaz. Konkrétně se jedná
o vyjádření vedoucího oddělení informatiky správního orgánu I. stupně. Pokud chtěl krajský soud
v rozsudku z tohoto vyjádření vycházet, měl je provést při jednání. Důkazní návrhy žalobce
oproti tomu krajský soud bez odůvodnění neprovedl. Pouze v obecné rovině konstatoval,
že výtisk odchozího e-mailu zpravidla není dostatečný k prokázání učinění podání. Již však
neuvedl, proč neprovedl listinu, na které je obsažená reakce elektronické podatelny správního
orgánu na předmětný e-mail.
[6] Stěžovatel uznává, že je plně na podateli, aby prokázal, že podání učinil, tj. že e-mail, který
odeslal, se dostal do dispozice úřadu, který byl jeho adresátem. Stěžovatel zde tvrdí, že moment
doručení je okamžik, kdy se e-mail stane dostupným elektronické podatelně úřadu, tj. moment,
kdy se dostane do dispozice úřadu. V okamžiku, kdy se e-mail dostane do sféry adresáta,
a jedostupný jeho podatelně, již odesílatel nemůže nijak ovlivnit další osud podání. Stěžovatel
zde odkazuje na e-mail obsahující chybovou zprávu o důvodech nedoručení jeho podání ze dne
21. 5. 2014, kterou měl poskytnout krajskému soudu na disku CD. Podle stěžovatele z této
zprávy vyplývá, že žalovaný předmětného dne zablokoval příchozí zprávy ze všech e-mailových
schránek zřízených na serveru centrum.cz. Jelikož podání nebylo doručeno proto, že žalovaný
měl aktivovaný antispamový filtr, nemůže být nedoručení podání dáváno k tíži žalobce,
což vyslovil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2015, č. j. 9 As 223/2015 – 35.
[7] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout. Žalovaný je toho
názoru, že jak jeho rozhodnutí, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla vydána v souladu
se zákonem. Rovněž rozsudek krajského soudu považuje žalovaný za správný, a kasační stížnost
je proto nedůvodná.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.
Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud musel přisvědčit námitce stěžovatele, podle níž krajský soud
vycházel v napadeném rozsudku z důkazů, které však nebyly provedeny při jednání.
[12] Podle §77 odst. 1 s. ř. s. dokazování provádí soud při jednání. Jak vyplývá například
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 3 Azs 103/2005 – 76,
č. 687/2005 Sb. NSS, „jestliže krajský soud provádí dokazování (§77 odst. 1 s. ř. s.), je povinen nařídit
jednání, a to i tehdy, pokud účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání
(§51 odst. 1 s. ř. s.). Provedl-li krajský soud dokazování…“, byť pouze listinnými důkazy,
„…bez nařízení jednání, trpí jeho rozhodnutí jinou vadou řízení před soudem, jež mohla mít vliv na zákonnost
rozhodnutí, a je [to] důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“. Rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014 - 48,
č. 3380/2016 Sb. NSS doplnil: „Případný požadavek na provedení důkazů není ani v podmínkách tzv. plné
soudní jurisdikce ‘automatickým‘ nárokem na jakousi revizi předešlého správního řízení, protože soudní řízení
není jeho pokračováním, nýbrž samostatným a nezávislým přezkumem. Úvahu o (ne)provedení důkazů tedy soud
činí samostatně a nezávisle na otázce, zda bude rozhodovat s jednáním ve věci samé či bez jeho konání.
Pochopitelně, dojde-li k závěru o nutnosti provádět dokazování, jednání ve věci nařídit musí, bez ohledu
na případný postoj účastníků řízení, protože důkazy se provádějí při jednání“. Taková nutnost provádět
dokazování je dána i tehdy, pokud krajský soud opře své závěry o důkazy předložené některým
z účastníků, které nejsou součástí správních spisů.
[13] V posuzovaném případě účastníci řízení krajskému soudu navrhli provedení důkazů, které
nebyly součástí správního spisu. V případě stěžovatele se jednalo o printscreeny podání
učiněných zmocněncem stěžovatele prostřednictvím e-mailu k prokázání odeslání odvolání
dne 21. 5. 2014 a jeho nedoručení. Žalovaný pak v příloze vyjádření k žalobě krajskému soudu
předložil stanovisko Městského úřadu Vyškov ze dne 19. 12. 2014, jehož obsahem je vyjádření
vedoucího oddělení informatiky Městského úřadu Vyškov, podle něhož je nemožné,
aby poštovní server samovolně odmítl přijmout nějaký e-mail.
[14] Výzvou ze dne 20. 2. 2015, č. j. 41 A 117/2014 – 21, krajský soud účastníky řízení vyzval
k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci samé bez jednání podle §51 odst. 1 s. ř. s., přičemž
zároveň účastníky poučil, že nevyjádří-li do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas,
má se za to, že souhlas je udělen. Účastníci se na výzvu ve lhůtě dvou týdnů nevyjádřili. Krajský
soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání.
[15] Krajský soud v napadeném rozsudku následně shledal, že: „[ž]alobce k žalobě připojil pouze
printscreen e-mailu s datem odeslání 21. 5. 2014, k němuž zároveň doložil potvrzení o neodeslání tohoto e-mailu.
V elektronické podatelně správního orgánu I. stupně, jak vyplývá ze stanoviska vedoucího oddělení informatiky,
nebylo podání ze dne 21. 5. 2014 dohledáno. Dané podání tedy nelze považovat za doručené správnímu orgánu.
Žalobce své tvrzení ohledně jeho doručení relevantně neprokázal.“ Z citované pasáže je zřejmé, že krajský
soud opřel svůj závěr o nedůvodnosti žaloby o stanovisko Městského úřadu Vyškov ze dne
19. 12. 2014, tj. listinný důkaz, který nebyl součástí správního spisu a nebyl v řízení proveden
v souladu s §77 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud tak své rozhodnutí zatížil jinou vadou řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., a je důvodem zrušení napadeného rozsudku.
[16] Nedůvodná je však v této souvislosti námitka, podle níž krajský soud bez odůvodnění
neprovedl důkaz, z něhož má dle stěžovatele vyplývat reakce elektronické podatelny správního
orgánu na e-mail odeslaný zmocněncem stěžovatele dne 21. 5. 2014. Krajský soud v rozsudku
vyložil, proč nepovažuje za relevantní printscreen odchozího e-mailu ze dne 21. 5. 2014
a potvrzení o nedoručení e-mailu z téhož dne. Reakce elektronické podatelny správního orgánu,
na kterou odkazuje stěžovatel také v kasační stížnosti (zjevně odlišná od potvrzení provozovatele
serveru centrum.cz o neodeslání e-mailu ze dne 21. 5. 2014), však není součástí spisu krajského
soudu, není uvedena v seznamu příloh v záznamu o ověření elektronického podání doručeného
na elektronickou podatelnu krajského soudu na č. l. 1, ani není uvedena v seznamu příloh v textu
samotné žaloby. V žalobě není uvedeno, že by stěžovatel takový důkaz navrhoval. Pokud
stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že tento důkaz předložil krajskému soudu v elektronické verzi
(msg formát), nemá toto tvrzení žádnou oporu v obsahu soudního spisu a ani v řízení o kasační
stížnosti stěžovatel toto tvrzení nijak nedoložil. Tento důkaz tedy nebyl krajskému soudu
navržen.
[17] Jelikož rozsudek krajského soudu je zatížen vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud se nezabýval námitkou stěžovatele týkající se podstaty věci, tj. účinnosti
odvolání stěžovatele odeslaného dne 21. 5. 2014.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[18] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém
bude krajský soud vázán vysloveným právním názorem podle §110 odst. 4 s. ř. s.
[19] V novém rozhodnutí ve věci krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu