ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.150.2016:28
sp. zn. 4 As 150/2016 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., zast. JUDr.
Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalovanému:
Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, se sídlem Zubatého 1, Brno, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2016, č. j. 36 Ad
18/2012 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Ředitel kanceláře krajského ředitele žalovaného rozhodnutím ve věcech služebního
poměru ze dne 12. 7. 2012, č. j. HSBM-400-5/2012, podle §28 odst. 1 písm. d) zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „služební zákon“), odvolal žalobce ze služebního místa hasič - strojní služba
se zařazením stanice Hustopeče, územní odbor Břeclav, Hasičský záchranný sbor
Jihomoravského kraje, s místem služebního působiště Hustopeče, a dnem 13. 7. 2012 ho zařadil
do zálohy pro přechodně nezařazené podle §32 odst. 1 písm. d) služebního zákona.
Současně rozhodl, že žalobce podle §124 odst. 3 služebního zákona má nárok na služební příjem
odpovídající 80 % průměrného služebního příjmu.
Ředitel žalovaného rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 22. 10. 2012,
ev. č. HSBM-31-9-484/1-PR-2012, podle §190 odst. 8 služebního zákona změnil uvedené
rozhodnutí prvního stupně tak, že v jeho výrokové části nahradil slova „§28 odst. 1 písm. d)“
slovy „§25 odst. 1 písm. c)“, přičemž v ostatních částech napadené rozhodnutí nezměnil.
Současně podle §177 odst. 1 a 2 služebního zákona nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění rozhodnutí o odvolání ředitel žalovaného uvedl tyto skutečnosti:
Jediným podkladem rozhodnutí prvního stupně byl lékařský posudek o zdravotní
způsobilosti příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa ze dne 26. 6. 2012,
č. j. ZZ-2-26/BN-2012, který vypracovalo Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra, oblastní
zdravotnické zařízení Brno. Podle tohoto posudku není žalobce zdravotně způsobilý pro výkon
služby na služebním místě asistent - hasič - strojní služba a byla mu proto stanovena zdravotní
klasifikace „D“. Nebylo však shledáno, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost
pro výkon služby a je dán důvod pro jeho propouštění ze služebního poměru podle §42 odst. 1
písm. h) služebního zákona. S tímto posudkem byl žalobce seznámen dne 26. 6. 2012
a proti němu neuplatnil opravný prostředek. Z uvedeného lékařského posudku i z jeho doplnění
ze dne 12. 9. 2012 jasně vyplývá, že žalobce není schopen vykonávat službu na svém služebním
místě. Současně však poskytovatel pracovnělékařských služeb výslovně vyloučil dlouhodobé
pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon služby žalobce. Ten totiž může vykonávat službu
v Hasičském záchranném sboru České republiky na služebním místě s menšími nároky
na tělesnou zdatnost v terénu, tedy například práci na operačním středisku.
Žalobce nebylo možné ustanovit na jiné služební místo podle §20 služebního zákona,
protože v Hasičském záchranném sboru Jihomoravského kraje takové volné místo nebylo.
Proto služební funkcionář, který rozhodoval v prvním stupni, neměl jinou možnost, než žalobce
odvolat z jeho služebního místa. Důvodem pro odvolání žalobce ze služebního místa
bylo pozbytí zdravotní způsobilosti požadované pro služební místo podle §25 odst. 1 písm. c)
služebního zákona. Odkaz na §28 odst. 1 písm. d) služebního zákona učiněný v rozhodnutí
prvního stupně je nesprávný, neboť toto ustanovení je pouze deklaratorní. Z tohoto důvodu
bylo v rozhodnutí o odvolání přistoupeno k dílčí změně výroku napadeného rozhodnutí.
Vzhledem k vyloučení možnosti propustit žalobce ze služebního poměru podle §42 odst. 1
písm. h) služebního zákona nezbylo, než jej zařadit do některé ze záloh uvedených v §28 téhož
zákona, v tomto případě do zálohy pro přechodně nezařazené.
Je třeba odmítnout tvrzení žalobce, že podle §25 odst. 1 písm. c) služebního zákona
lze z dosavadního služebního místa odvolat pouze příslušníka, který pozbyl nadstandardní
zdravotní způsobilost pro výkon některých služebních míst, která je formulována jako tzv. jiný
zvláštní požadavek ve smyslu §19 odst. 6 služebního zákona. Tento názor vychází z nesprávné
premisy, že zdravotní způsobilost není vázána ke konkrétnímu služebnímu místu, byť je nutné
připustit, že služební zákon v tomto směru neobsahuje jednoznačnou právní regulaci. Žalobcův
názor však každopádně neodpovídá důvodové zprávě k zákonu č. 530/2005 Sb., kterým
byl novelizován služební zákon. Tato novela mimo jiné vymezila obsah pojmu jiný zvláštní
požadavek a současně doplnila do ustanovení §25 odst. 1 písm. c) služebního zákona slova
„pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro toto místo“. V důvodové zprávě
se k příslušnému novelizačnímu bodu uvádí: „Ztráta způsobilosti zdravotní, fyzické nebo osobnostní
nemusí být pokaždé takového rázu, aby bylo nezbytné ukončit služební poměr. Proto se zakládá možnost převést
příslušníka na jiné jeho způsobilosti přiměřené služební místo.“. Z toho je zřejmé, že zákonodárce
nepředpokládal omezení aplikace §25 odst. 1 písm. c) služebního zákona jen na jiný zvláštní
požadavek, ale pragmaticky vytvořil možnost výkonu služby příslušníka, u něhož sice došlo
ke ztrátě zdravotní způsobilosti, avšak nikoli v takovém rozsahu, aby to vytvořilo překážku
výkonu služby na jiném služebním místě. Logickým vyústěním stavu, kdy příslušník nemůže
vykonávat službu na dosavadním služebním místě pro ztrátu zdravotní způsobilosti
a přitom není naplněn důvod pro jeho propuštění ze služebního poměru, je proto ho odvolat
ze služebního místa a zařadit do zálohy pro přechodně nezařazené. Jedná se přitom o instrument
dočasný, který šetří práva příslušníka a chrání ho před předčasným propuštěním ze služebního
poměru.
Dále odvolací orgán neshledal zkrácení procesních práv žalobce a kromě zmíněného
odkazu na nesprávné ustanovení služebního zákona uzavřel, že rozhodnutí prvního stupně
bylo vydáno v souladu s příslušnými právními předpisy.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2013, č. j. 36 Ad 18/2012 - 37, rozhodnutí
o odvolání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud však vyhověl
kasační stížnosti žalovaného a rozsudkem ze dne 13. 3. 2014, č. j. 4 As 14/2014 - 30, rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní
soudu uvedl, že „[l]ékařský posudek, na základě něhož nebyl propuštěn ze služebního poměru, tedy žalobce
v žalobě neoznačil za neúplný či nepřesvědčivý ani ho nepovažoval za nesprávný z medicínského hlediska. Žalobce
jen tvrdil, že závěr o zdravotní klasifikaci „D“, který byl v lékařském posudku učiněn, neumožňoval
posudkovému lékaři učinit závěr o jeho zdravotní nezpůsobilosti pro výkon služby na dosavadním služebním
místě, neboť při takové klasifikaci bylo možné podle platné právní úpravy vyslovit pouze závěr o dlouhodobém
pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu služby, který by následně vedl k vydání rozhodnutí o propuštění
ze služebního poměru. Tato argumentace žalobce vychází i z ustanovení oddílu I, bodu 1 Přílohy 1 k vyhlášce
o zdravotní způsobilosti, podle něhož klasifikační značka „D“ vyjadřuje zdravotní nezpůsobilost příslušníka
pro výkon služby na služebním místě či jeho dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost pro výkon služby. Sporná
otázka vymezená v žalobě se tedy ve skutečnosti týkala právního posouzení rozhodných ustanovení služebního
zákona, a ne odborného (lékařského) posouzení zdravotního stavu žalobce. Naopak o zdravotní klasifikaci
„D“ učiněnou posudkovou lékařkou nebylo mezi účastníky žalobního řízení žádného sporu. Proto pokud by
krajský soud přisvědčil argumentaci žalobce, mohl bez dalšího dospět k závěru, že ten podle lékařského posudku
zdravotnického zařízení dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby a byly tak splněny podmínky
pro jeho propuštění ze služebního poměru podle §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona. V případě, že by dal
krajský soud za pravdu názoru stěžovatele, mohl rovnou shledat rozhodnutí o odvolání v souladu se zákonem,
aniž by se musel zabývat posouzením zdravotní způsobilosti žalobce v lékařském posudku a jeho doplnění. Toto
posouzení z odborného lékařského hlediska totiž nebylo v žalobě napadeno, jak již bylo zmíněno, a proto jej
nebylo namístě vyžadovat v rozsahu a kvalitě obdobné jako u znaleckého posudku. Krajský soud však přesto
takto postupoval, v důsledku čehož v rozporu s §75 odst. 2 věty první s. ř. s. přezkoumával rozhodnutí o
odvolání nad rámec žalobních bodů. […] V mezích žalobních bodů tedy krajský soud nemohl rozhodnutí o
odvolání zrušit pro vady řízení uvedené v §76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Uvedenou právní otázku tedy posoudil
krajský soud nesprávně, čímž došlo k naplnění důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.“
Krajský soud v Brně v dalším řízení zamítl žalobu rozsudkem ze dne 10. 5. 2016, č. j. 36
Ad 18/2012 - 57. V odůvodnění rozsudku konstatoval znění §25 odst. 1 písm. c), §32 odst. 1
písm. d), §19 odst. 6 a §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona a oddílu I. bodu 1 přílohy č. 1 k
vyhlášce Ministerstva vnitra č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „vyhláška o zdravotní způsobilosti“). Krajský soud konstatoval, že lékařský
posudek ze dne 26. 6. 2012 neumožňuje aplikaci §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona a není
důvodem pro propuštění příslušníka ze služebního poměru. Uvedený posudek byl podán v
souladu s vyhláškou o zdravotní způsobilosti. Klasifikační značka „D“, kterou byl žalobce
hodnocen, vyjadřuje dvojí zdravotní nezpůsobilost, a to pro výkon služby na služebním místě a
dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost pro výkon služby. Pokud je pro služební místo stanovena
standardní zdravotní způsobilost, zdravotní klasifikace „D“ nemůže být důvodem pro propuštění
příslušníka ze služebního poměru, neboť posuzující lékař stanovil, že žalobce není zdravotně
způsobilý pro výkon služby na služebním místě. Krajský soud proto dospěl k závěru, že správní
orgány rozhodly v souladu se zákonem.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že krajský soud interpretoval aplikované právní normy nesprávně.
Klasifikační značka „D“ podle stěžovatele sice vyjadřuje dvojí zdravotní nezpůsobilost, a to pro
výkon služby na služebním místě a dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost pro výkon služby, to
však služebnímu funkcionáři nedává prostor, aby vybral, kterou z těchto možností zvolí. Volba
není závislá ani na tom, zda je nebo není volné jiné služební místo, na něž by mohl být příslušník
převeden. Stěžovatel zopakoval, že v případě příslušníka, jemuž byl stanoven tzv. jiný zvláštní
požadavek na zdravotní způsobilost podle §19 odst. 6 služebního zákona, může být posudkem
poskytovatele pracovnělékařských služeb stanovena klasifikační značka „D“ se dvěma možnými
významy. V prvním případě se může jednat o nezpůsobilost pro výkon služebního místa, na které
byl příslušník ustanoven, a to za předpokladu, že pozbyl pouze nadstandardní zdravotní
způsobilost stanovenou jako jiný zvláštní požadavek. V druhém případě se může jednat o
nezpůsobilost pro výkon služby v bezpečnostním sboru, pokud příslušník ztratil nejen
nadstandardní způsobilost ale také obecný požadavek na zdravotní způsobilost vyjádřený v
příloze č. 1 k vyhlášce o zdravotní způsobilosti.
V prvním případě má podle stěžovatele služební funkcionář povinnost převést příslušníka
na jiné služební místo podle §25 odst. 1 písm. c) služebního zákona a teprve v případě, že takové
místo není volné, musí jej zařadit do zálohy pro přechodně nezařazené podle §32 odst. 1 písm. d)
téhož zákona. Takového příslušníka nelze propustit. V druhém případě je služební funkcionář
povinen propustit příslušníka podle §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona.
Takového příslušníka nelze převést na jiné služební místo, protože je nezpůsobilý pro výkon
všech služebních míst ve všech bezpečnostních sborech. Proto také nemůže být zařazen
do zálohy pro přechodně nezařazené. Ani z ní by totiž nebylo možno jej vyjmout a ustanovit
na služební místo. Tento výklad odpovídá i posuzovanému případu, neboť je v záloze
pro přechodně nezařazené již několik let a bude v ní zařazen až do dosažení věku 65 let. Do roku
2029 bude pobírat 80 % průměrného služebního příjmu. Stěžovatel odmítl právní názor
žalovaného, že by propuštěním ztratil možnost požádat o převedení na jiné místo, pro které
by splňoval zdravotní způsobilost. Uvedl, že podle §25 odst. 1 písm. c) služebního zákona
má služební funkcionář povinnost převést příslušníka na jiné služební místo. Není však jasné,
na jaké služební místo by měl být příslušník přeložen, když jeho zdravotní stav podle diagnózy
uvedené ve vyhlášce o zdravotní způsobilosti odpovídá nezpůsobilosti vykonávat jakékoli
služební místo.
Stěžovatel dále nesouhlasil s tím, že proti posouzení zdravotní způsobilosti v žalobě
ani v odvolání nic nenamítal. Připustil, že nepodal podnět k přezkoumání posudku o zdravotní
nezpůsobilosti, avšak nesouhlasil se zněním lékařského posudku, že zdravotní kvalifikace „D“
neumožňuje výkon služby na služebním místě asistent - hasič - strojní služba. V posuzovaném
případě tato zdravotní kvalifikace měla vést k propuštění ze služebního poměru, nikoliv k
zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené. Na vadu posudku poukazoval od počátku řízení,
přičemž chyba v závěru posudku je jediným důvodem, proč proti rozhodnutí služebního
funkcionáře o odvolání ze služebního místa brojí. Stěžovatel poukázal na §180 odst. 1
služebního zákona, podle kterého má služební funkcionář povinnost zjistit v řízení skutečný stav
věci, a konstatoval, že posudek o zdravotní způsobilosti není správním rozhodnutím. Není tedy
řešením prejudiciální otázky před vydáním rozhodnutí o odvolání ze služebního místa. Lékařský
posudek je pouhým podkladem pro rozhodnutí. V této souvislosti stěžovatel poukázal na nález
Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08, a uzavřel, že služební funkcionář měl
tento podklad vyhodnotit jako neodpovídající právní úpravě a postupovat dle služebního zákona.
Vzhledem ke všem uvedeným závěrům stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný odkázal na svá dřívější vyjádření a kasační
stížnost projednávanou pod sp. zn. 4 As 14/2014. Konstatoval, že se ztotožňuje s rozsudkem
krajského soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Nejprve Nejvyšší správní soud posoudil kasační námitku, v níž stěžovatel nesouhlasil
s tím, že proti posouzení své zdravotní způsobilosti v žalobě ani v odvolání nic nenamítal.
K tomu Nejvyšší správní soud, stejně jako v předchozím rozsudku ze dne 13. 3. 2014, č. j.
4 As 14/2014 - 30, uvádí, že v těchto podáních učinil stěžovatel předmětem sporu jen právní
posouzení rozhodných ustanovení služebního zákona a prováděcích právních předpisů, a nikoliv
též medicínské hodnocení svého zdravotního stavu, které bylo provedeno v lékařském posudku
Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra ze dne 26. 6. 2012 a v jeho doplnění ze dne 12. 9.
2012. V žalobě a v odvolání proti rozhodnutí prvního stupně totiž stěžovatel jen vyslovil právní
názor, že pro příslušníka, který má pro dotyčné služební místo stanovenu standardní zdravotní
způsobilost, znamená zdravotní klasifikace „D“ vždy důvod pro jeho propuštění ze služebního
poměru podle §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona. Na základě tohoto názoru trval na tom,
že měl být propuštěn ze služebního poměru, a nikoliv odvolán z dosavadního služebního místa a
zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. Dále stěžovatel polemizoval s opačným závěrem
služebních funkcionářů, že na základě lékařského posudku, podle něhož příslušník není
zdravotně způsobilý pro výkon konkrétního služebního místa, avšak nepozbyl zdravotní
způsobilost k výkonu služby, nelze přistoupit k propuštění takového příslušníka ze služebního
poměru ze zdravotních důvodů. Stěžovatel tvrdil, že tento právní názor je motivován snahou
bezpečnostního sboru vyhnout se poskytování náhrady za ztrátu na služebním příjmu podle §
103 služebního zákona, která by mu náležela při skončení služebního poměru podle §42 odst. 1
písm. h) téhož zákona.
Jinými slovy řečeno, stěžovatel v odvolacím ani v žalobním řízení nenamítal, že závěr
lékařského posudku o jeho zdravotní nezpůsobilosti pro výkon služby na dosavadním služebním
místě je po odborné stránce nesprávný a že z medínského hlediska měl být učiněn posudkový
závěr o dlouhodobém pozbytí jeho zdravotní způsobilosti pro výkon služby. Stěžovatel jen tvrdil,
že v obou těchto případech je zdravotní způsobilost příslušníka bezpečnostního sboru vyjádřena
klasifikační značkou „D“ a že taková zdravotní klasifikace představuje důvod pro propuštění
ze služebního poměru příslušníka, který zastává služební místo se stanovenou standardní
zdravotní způsobilostí. S odbornou částí posudkového závěru lékařského posudku tedy
stěžovatel nikterak nepolemizoval a pouze brojil proti právnímu posouzení, jež na základě
medicínského zhodnocení zdravotní způsobilosti učinilo Zdravotnické zařízení Ministerstva
vnitra a s nímž se ztotožnily oba správní orgány i krajský soud. Ostatně i v kasační stížnosti
považuje stěžovatel za jedinou vadu posudku to, že zdravotní klasifikace „D“ v něm stanovená
měla vést k jeho propuštění ze služebního poměru, a nikoliv k zařazení do zálohy pro přechodně
nezařazené.
Kasační námitka týkající se odborného posouzení zdravotní způsobilosti stěžovatele
tak není důvodná. Nejvyšší správní soud proto i nadále považuje lékařský posudek ze dne
26. 6. 2012 a jeho doplnění ze dne 12. 9. 2012 z medicínského hlediska za správný a v tomto
směru bude z jeho posudkového závěru vycházet. K další stížnostní námitce pak jen posoudí,
zda klasifikační značka „D“, kterou byla v tomto lékařském posudku označena zdravotní
způsobilost stěžovatele, v dané věci podle služebního zákona a prováděcích předpisů
představovala důvod pro propuštění ze služebního poměru příslušníka Hasičského záchranného
sboru České republiky, jak tvrdí stěžovatel, nebo zda ho za takové situace bylo možné
z dotyčného služebního místa odvolat a současně zařadit do zálohy pro přechodně nezařazené,
což odpovídá právnímu názoru ředitele žalovaného i krajského soudu.
Podle §13 odst. 1 písm. e) služebního zákona do služebního poměru může být přijat státní občan
České republiky, který je zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý k výkonu služby. Podle §15 odst. 1 věty
první služebního zákona zdravotní způsobilost občana posuzuje poskytovatel pracovnělékařských služeb
na základě výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb v oboru
všeobecné praktické lékařství, výsledku lékařské prohlídky a dalších potřebných vyšetření.
Podle §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona příslušník musí být propuštěn, jestliže podle
lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu
služby, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím.
Podle §17 odst. 1 písm. f) služebního zákona služební poměr se zakládá rozhodnutím služebního
funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru. Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru obsahuje výrok
o ustanovení na služební místo. Podle §19 odst. 1 služebního zákona služební místo vyjadřuje organizační
a právní postavení příslušníka v bezpečnostním sboru. Je charakterizováno zejména systemizovanou služební
hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem,
náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka. Podle §19 odst. 2 věty první
služebního zákona nestanoví-li tento zákon jinak, musí příslušník pro služební místo, na které je ustanoven,
splňovat vedle stupně vzdělání též požadavek oboru nebo zaměření vzdělání, jsou-li pro služební místo stanoveny,
další odborný požadavek a jiný zvláštní požadavek, jestliže je pro toto místo stanoven. Podle §19 odst. 6
služebního zákona jiným zvláštním požadavkem se pro účely tohoto zákona rozumí způsobilost zdravotní,
fyzická nebo osobnostní.
Podle §25 odst. 1 písm. c) služebního zákona příslušník je odvolán z dosavadního služebního
místa, jestliže pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro toto místo. Podle §28
odst. 1 písm. d) služebního zákona příslušník, který nemůže vykonávat službu na služebním místě,
musí být odvolán z dosavadního služebního místa a zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. Podle §32
odst. 1 písm. d) služebního zákona do zálohy pro přechodně nezařazené se zařadí příslušník ve služebním
poměru na dobu neurčitou, který pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou
pro dosavadní služební místo, a nelze jej ustanovit na jiné služební místo.
Služební zákon tedy nestanoví, že odvolán z dosavadního služebního místa a zařazen
do zálohy pro přechodně nezařazené může být jen takový příslušník, který pozbyl nadstandardní
zdravotní způsobilosti představující jiný zvláštní požadavek ve smyslu §19 odst. 6 služebního
zákona a že při ztrátě zdravotní způsobilosti požadované pro dotyčné služební místo, pro něhož
takový požadavek není stanoven, musí být příslušník propuštěn ze služebního poměru.
Rovněž tak služební zákon nezná pojem standardní zdravotní způsobilost, při jejímž pozbytí
by příslušník nebyl dlouhodobě schopen dalšího výkonu služby a musel by být propuštěn
ze služebního poměru. Služební zákon totiž pouze rozlišuje zdravotní způsobilost k výkonu
služby od zdravotní způsobilosti pro konkrétní služební místo. Požadavky na zdravotní stav
příslušníka přitom mohou být pro jednotlivá služební místa různá, takže při ztrátě zdravotní
způsobilosti požadované pro některá z nich nemusí automaticky docházet k pozbytí zdravotní
způsobilosti k výkonu služby jako takové. Podle znění zmíněných ustanovení služebního zákona
tedy důvod pro propuštění příslušníka ze služebního poměru může při pozbytí zdravotní
způsobilosti požadované pro dosavadní služební místo nastat pouze při nemožnosti výkonu
služby příslušníka na jiném služebním místě.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani vyhláška o zdravotní způsobilosti, která
byla vydána k provedení služebního zákona na základě zmocnění obsaženého v jeho ustanovení
§15 odst. 6.
Podle oddílu I bodu 1 přílohy 1 vyhlášky o zdravotní způsobilosti zdravotní klasifikace
v seznamu nemocí, stavů a vad (oddíl III) se člení podle zdravotní náročnosti na sloupce I až III, k nim
je přiřazena klasifikační značka, která odpovídá příslušné zdravotní způsobilosti občana nebo příslušníka pro
výkon služebního místa. Zdravotní klasifikace vyjadřují rozsah schopnosti pro výkon služby v bezpečnostním
sboru a jsou jedním z podkladů pro vyhotovení posudku o zdravotní způsobilosti. Označují se příslušnou
klasifikační značkou. Klasifikační značka „A“ vyjadřuje jeho zdravotní způsobilost pro výkon služby
na služebním místě bez omezení, klasifikační značka „C“ vyjadřuje omezení jeho zdravotní způsobilosti
pro výkon služby na služebním místě a klasifikační značka „D“ vyjadřuje jeho zdravotní nezpůsobilost
pro výkon služby na služebním místě nebo dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost pro výkon služby. Podle oddílu
I bodu 3 přílohy 1 vyhlášky o zdravotní způsobilosti občané a příslušníci se posuzují podle příslušného
sloupce zdravotní klasifikace, který je uveden v Seznamu činností pro účely posuzování zdravotní způsobilosti k
výkonu služby v bezpečnostních sborech s ohledem na příslušné služební místo.
Takto vymezené podmínky pro stanovení zdravotní klasifikace tedy neobsahují žádné
obecné požadavky na zdravotní způsobilost, když ta se naopak posuzuje ve vztahu k dotyčnému
služebnímu místu. Dále podle vyhlášky o zdravotní způsobilosti klasifikační značka „D“ vyjadřuje
nejen dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost k výkonu služby, nýbrž i zdravotní nezpůsobilost
pro výkon služby na služebním místě. Jestliže tedy posudkový orgán klasifikuje zdravotní stav
příslušníka touto klasifikační značkou, neznamená to automaticky důvod pro jeho propuštění
ze služebního poměru. Za této situace totiž vyhláška o zdravotní způsobilosti umožňuje vyslovit
posudkový závěr o toliko zdravotní nezpůsobilosti příslušníka ve vztahu k jeho dosavadnímu
služebnímu místu a o jeho zdravotní způsobilosti vykonávat jiná služební místa, zejména ta,
která jsou uvedena ve sloupci III, podle nichž se posuzují činnosti v bezpečnostních sborech
s nejnižší zdravotní náročností.
Ostatně úmysl zákonodárce umožnit výkon služby příslušníka, který pozbyl zdravotní
způsobilost požadovanou pro dosavadní služební místo, avšak jehož zdravotní stav umožňuje
zastávat jiné služební místo, vyplývá i z důvodové zprávy k §25 odst. 1 písm. c) služebního
zákona. V ní se totiž uvádí, že „[z]tráta způsobilosti zdravotní, fyzické nebo osobnostní nemusí být pokaždé
takového rázu, aby bylo nezbytné ukončit služební poměr. Proto se zakládá možnost převést příslušníka na jiné
jeho způsobilosti přiměřené služební místo.“. Jestliže příslušníka nelze na jiné služební místo ustanovit,
je podle §32 odst. 1 písm. d) služebního zákona zařazen na dobu neurčitou do zálohy
pro přechodně nezařazené. Rovněž v tomto dočasném instrumentu lze spatřovat projev
personální politiky, jejímž smyslem je ochrana příslušníka před propuštěním ze služebního
poměru. Jedná se přitom o zákonodárcem zamyšlený a žádoucí cíl, jehož legitimitu nemůže
zpochybnit ani to, že v některých případech může být pro příslušníka výhodnější propuštění
ze služebního poměru, s nímž jsou spojeny výsluhové a jiné peněžité nároky související
s předchozím výkonem služby a možnost získat jiné zaměstnání, než zařazení do zálohy
s přiznáním nároku na 80 % průměrného služebního příjmu.
Gramatický (jazykový) i teleologický (účelový) výklad uvedených ustanovení služebního
zákona a vyhlášky o zdravotní způsobilosti tedy vede k jednoznačnému právnímu závěru,
podle něhož na základě lékařského posudku, v němž poskytovatel pracovnělékařských služeb
označil zdravotní klasifikaci příslušníka bezpečnostního sboru známkou „D“ a shledal ztrátu jeho
zdravotní způsobilosti požadovanou pro dosavadní služební místo, u něhož nebyla stanovena
nadstandardní zdravotní způsobilost jako jiný zvláštní požadavek ve smyslu §19 odst. 6
služebního zákona, nelze učinit závěr o naplnění důvodu pro propuštění příslušníka
ze služebního poměru podle §42 odst. 1 písm. h) téhož zákona. Takto je možné rozhodnout
pouze za situace, kdy je v lékařském posudku stanovena klasifikační známka „D“ a učiněn závěr
o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti příslušníka k výkonu služby, jemuž předcházela
úvaha o nemožnosti zastávat jiné služební místo z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu.
V nyní posuzované věci však tyto podmínky pro aplikaci §42 odst. 1 písm. h) služebního
zákona nebyly splněny. Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra v lékařském posudku ze dne
26. 6. 2012 na základě vyšetření sice stanovilo zdravotní klasifikaci stěžovatele známkou „D“,
nicméně jeho zdravotní způsobilost posoudilo tak, že není zdravotně způsobilý pro výkon služby
na služebním místě asistent - hasič - strojní služba, katalogové číslo 1.4.03.01. V doplnění
lékařského posudku ze dne 12. 9. 2012 se pak výslovně uvádí, že „zdravotní stav příslušníka nevylučuje
jeho zdravotní způsobilost v HZS na jiném služebním místě, které by odpovídalo jeho zdravotnímu stavu.
Příslušník by mohl vykonávat službu v HZS ČR na služebním místě s menšími nároky na tělesnou zdatnost
a tělesnou zátěž v terénu, tedy např. práci na operačním středisku bez možnosti doplňování minimálních početních
stavů v jednotce HZS na služebním místě s posuzováním podle sloupce III, tedy tam, kde je možno akceptovat
určitá omezení k výkonu služby v rámci zdravotní klasifikace „C“.“.
Správnost tohoto lékařského posudku nebyla ve vztahu k medicínskému posouzení
zdravotního stavu stěžovatele nikterak zpochybněna, jak již bylo zmíněno. Proto ředitel
žalovaného ani krajský soud nepochybili, když v návaznosti na v něm učiněná odborná zjištění
a po jejich právním posouzení dospěli k závěru o nesplnění podmínek pro propuštění stěžovatele
ze služebního poměru podle §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona a o zákonnosti rozhodnutí
o jeho odvolání z dosavadního služebního místa za současného zařazení do zálohy
pro přechodně nezařazené, neboť stěžovatele nebylo možné ustanovit na jiné služební místo.
Na základě stížnostních námitek nebyly zjištěny ani žádné vady řízení před správními orgány
a krajským soudem, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí o odvolání a napadeného
rozsudku. Žádný z důvodů kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s. tedy nebyl naplněn.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60 odst. 1
věty první s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu