ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.152.2016:37
sp. zn. 4 As 152/2016 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: J. U., zast. Mgr. Dagmar
Gločekovou, advokátkou, se sídlem T. G. Masaryka 883/53, Karlovy Vary, proti žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2016, č. j. 17 A 64/2015 –
75,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 5. 2016, č. j. 17 A 64/2015 – 75, zamítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2015,
č. j. 2321/DS/15-5, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu
města Karlovy Vary (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 6. 2015,
č. j. 10034/OD-P/15, sp. zn. 25278/OD-P/14/Ka, kterým byl žalobce uznán vinným
ze spáchání přestupků podle §125c odst. 1 písm. f) bod 7 a §125c odst. 1 písm. k) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, pro porušení §4 písm. a), c), §17
odst. 5 písm. d), §18 odst. 2 písm. a), §21 odst. 1, §30 odst. 5, §39 odst. 4 téhož zákona, a byla
mu uložena pokuta 6.000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na 6 měsíců.
[2] Podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobce uvedených přestupků
dopustil tím, že dne 12. 11. 2014 v čase od 20:45 do 20:48 hod. při řízení vozidla tovární značky
VW Touran, registrační značky X, na pozemních komunikacích v Karlových Varech v ulici
Varšavská předjížděl motorové vozidlo tovární značky Škoda Rapid, registrační značky X,
bezprostředně před přechodem, po předjetí tohoto vozidla snížil náhle rychlost a své vozidlo
zastavil, přestože to nevyžadovala bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, přičemž na
tuto skutečnost musel náhle zareagovat i řidič jiného vozidla snížením rychlosti, aby nedošlo ke
střetu, dále při odbočování z ulice Varšavská do ulice Zeyerova nedal znamení o změně směru
jízdy. V ulici Zeyerova žalobce nerespektoval dopravní značku „IP 27a - Pěší zóna s časovým
omezením vozidlům, kterým je vjezd povolen“, neboť do této zóny vjel, aniž by se na něj
vztahovalo povolení k vjezdu do pěší zóny dle spodní části dopravní značky. Při jízdě vozidlem
v ulici Zeyerova a T. G. Masaryka se nechoval ohleduplně a ukázněně vůči chodcům na pěší
zóně, kteří na základě zvýšené rychlosti vozidla žalobce museli ustoupit, aby nedošlo k ohrožení
jejich života a zdraví. Při vyjíždění z kruhového objezdu, spojujícího ulice Horova, Nábřeží
Osvobození, Bezručova a Vítězná, ve směru na ulici Horova nakonec žalobce nedal znamení o
změnu směru jízdy, přestože k tomuto byl povinen.
[3] Žalobce v řízení před krajským soudem namítal, že v řízení před správními orgány
nebylo prokázáno, že to byl on, kdo konkrétního dne předmětné vozidlo řídil, a dokazování bylo
zatíženo vadami. Krajský soud se ztotožnil s hodnocením důkazů provedeným správními orgány
s tím, že provedené důkazy a to zejména záznam telefonického hovoru žalobce na linku 158,
kde se žalobce přímo představil a uvedl, že spolu s panem P. P. pronásledují vozidlo taxislužby,
záznam z videokamery z vozidla P. P. spolu s výpověďmi svědků a s dalšími podklady, včetně
úředních záznamů tvoří ucelený řetězec, z něhož lze vyvodit jediný logický závěr, a to že právě
žalobce byl řidičem vozidla VW Touran a při řízení se dopustil přestupků, které mu byly kladeny
správními orgány za vinu. Žalobce nenabídl žádné jiné věrohodné vysvětlení svojí účasti na
zjištěném skutkovém ději. Krajský soud proto žalobu neshledal důvodnou.
II.
Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku krajského soudu brojí kasační stížností,
v níž namítá důvody podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá vady dokazování v řízení před správními orgány
i krajským soudem. Podle stěžovatele ve správním řízení nebylo řádnými důkazními prostředky
prokázáno, kdo je pachatelem přestupků, a zejména nebylo prokázáno, že pachatelem přestupků
je právě stěžovatel, jelikož řidiče vozidla VW Touran nelze z žádných provedených důkazů
identifikovat. Žádný z vyslechnutých svědků neměl označit stěžovatele jako řidiče tohoto vozidla.
Zasahující policisté měli dále přijet na jiné místo, než kde mělo dojít ke spáchání přestupků
a při výslechu nebyli schopni se vyjádřit k tomu, zda provedli identifikaci řidičů na místě
křižovatky, kam se dostavili. Uvedené skutečnosti svědčící ve prospěch stěžovatele správní
orgány ani krajský soud neměly vzít vůbec v potaz a naopak přihlížely pouze k důkazům
svědčícím v jeho neprospěch.
[6] Správní orgány ani krajský soud se v této souvislosti neměly dostatečně vypořádat
s námitkami stěžovatele proti použití úředních záznamů jako důkazních prostředků. Skutečnosti
tvrzené v úředních záznamech měly být správními orgány bez potvrzení ve správním řízení vzaty
za prokázané a stěžejní. Úřední záznamy však podle stěžovatele není možné v posuzovaném
případě použít ani jako podpůrný materiál, jelikož nekorespondují s žádnými jinými důkazy
provedenými v řízení. Ve správním řízení ani jeden svědek neměl potvrdit skutečnosti uváděné
v úředních záznamech pořízených Policií ČR. Skutečnost, že policisté ve svědecké výpovědi
odkázali na úřední záznam, nemůže být důkazem toho, že stěžovatel vozidlo řídil, jelikož policisté
nebyli svědky tohoto jednání.
[7] Stěžovatel dále vznáší námitky proti videozáznamům použitým jako důkaz ve správním
řízení. Z těchto záznamů podle stěžovatele není možné identifikovat řidiče vozidla VW Touran,
vozidlo samotné, ani přestupky, kterých se měl řidič tohoto vozidla dopustit. Kamerové záznamy
mají být navíc evidentně záznamy upravovanými, které jsou ze zcela jiného dne a času,
než kdy měly být přestupky spáchány. Kamerové záznamy tedy neprokazují, že se konkrétních
přestupků dopustil stěžovatel a současně nebyly odstraněny ani pochybnosti o tom, kdy byly
záznamy pořízeny a zda jsou autentické.
[8] Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má stěžovatel za to, že skutkový stav nebyl
dostatečně zjištěn. Ve věci neexistují přímé důkazy prokazující jeho vinu. Správní orgány přitom
nedisponují nenarušenou a uzavřenou soustavou přímých důkazů, které by umožňovaly učinit
jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Vzhledem k neúplnému dokazování
tak existuje možnost, že vozidlo řídila jiná osoba. Stěžovatel zde vznáší námitku, že v řízení
před krajským soudem nebyly provedeny důkazy výslechem svědků, které stěžovatel navrhoval.
Jelikož skutečnost, že se stěžovatel dopustil přestupku, není postavena na jisto, je třeba v souladu
se zásadou in dubio pro reo rozhodnout v jeho prospěch.
[9] Stěžovatel nakonec také namítá, že správní orgány se nezabývaly tím, zda přechod
pro chodce, na kterém mělo dojít k zakázanému předjíždění, byl řádně označen.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na rozsudek krajského soudu, přičemž konstatoval,
že z kasační stížnosti nevyplývají žádné nové skutečnosti.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Podstatou námitek stěžovatele je, že skutkové závěry učiněné správními orgány nemají
oporu v provedeném dokazování. Stěžovatele mají usvědčovat pouze nepřímé důkazy, které
netvoří ucelený řetězec a neumožňují učinit pouze jediný závěr a vyloučit možnost jiného.
Správní orgány měly navíc vycházet v podstatných skutečnostech z úředních záznamů, které není
možné použít jako důkazní prostředek.
[14] Nejvyšší správní soud proto nejprve přezkoumal skutkový stav zjištěný správními orgány.
Podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně správní orgán vycházel z materiálu
postoupeného Policií ČR a svědeckých výpovědí pořízených ve správním řízení. Součástí
materiálu shromážděného Policií ČR je disk CD na č. l. 13, který obsahuje záznam jízdy tří
vozidel zaznamenaný kamerou ve vozidle svědka P. P. Jsou zde zaznamenány dvě části jízdy.
První je z Varšavské ulice na třídu T. G. Masaryka, druhá odtud na ulici Západní-Chebský most.
Tyto záznamy na sebe navazují, tedy jde o jízdu ze stejného období, což lze podle správního
orgánu prvního stupně poznat i laicky. Záznam telefonických hovorů na linku 158 učiněných
stěžovatelem a svědkem P. P. na č. l 13 a 62 odpovídá průběhu jízdy vozidel, která je
zaznamenána na videozáznamu. Z oznámení stěžovatele na linku 158 vyplývá, že stěžovatel
autem sledoval vozidlo taxislužby, které mělo unášet jeho známou. Vozidlo taxislužby spolu se
svědkem P. P. následně zablokovali. Na místo se dostavila hlídka policie, která o zákroku sepsala
úřední záznam na č. l. 10. Podle tohoto úředního záznamu se na světelné křižovatce ulic Západní
a Chebský most po příjezdu hlídky policie nacházela tři vozidla a tři osoby. Jednou z nich byl
stěžovatel, který uvedl, že pronásledoval vozidlo taxislužby, v němž byla jeho známá. Podle
správního orgánu tak vzniklo dostatečné množství důkazů, které tvoří ucelený celek, z něhož je
prokázáno, že řidičem vozidla VW Touran registrační značky X dne 12. 11. 2014 v rozmezí 20:45
až 20:48 hod. byl stěžovatel, přičemž z kamerového záznamu je zřejmé, že při uvedené jízdě
došlo k nerespektování zmíněných zákonných povinností řidiče vozidla. Všechny uvedené
důkazy byly provedeny na ústním jednání o přestupku dne 16. 6. 2015 za účasti právní
zástupkyně stěžovatele.
[15] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na záznam disku CD na č. l. 13,
audiozáznam, který je založený ve spisu na č. l. 62, výpis operačního střediska ohledně
záznamů hovoru na linku 158 a výpovědi svědků. Na základě toho žalovaný konstatoval,
že má za spolehlivě a beze zbytku prokázané, že k protiprávnímu jednání došlo dne 12. 11. 2014
a že se ho dopustil stěžovatel. Krajský soud se ztotožnil s hodnocením důkazů provedeným
správními orgány s tím, že provedené důkazy tvoří ucelený řetězec, z něhož lze vyvodit jediný
logický závěr, a to že právě žalobce byl řidičem vozidla VW Touran a při řízení se dopustil
přestupků, které mu byly kladeny za vinu.
[16] Nejvyšší správní soud se s výše uvedenými závěry ztotožňuje.
[17] Podle §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu „[n]evyplývá-li ze zákona něco jiného,
postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který
je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2.“
[18] Podle §50 odst. 1 správního řádu „[p]odklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy
účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů
nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.“ Podle §51 odst. 1 správního řádu
lze k provedení důkazů „užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které
nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď
a znalecký posudek.“
[19] Z výše uvedených důkazů, které byly správními orgány v řízení provedeny,
lze přesvědčivě učinit závěr, že přestupků se dopustil právě stěžovatel. Z důkazů citovaných
v kasační stížnosti, které mají podle stěžovatele svědčit v jeho prospěch, nevyplývá nic,
co by takto zjištěný skutkový stav vyvracelo. Svědek P. P. ve svědecké výpovědi ze dne 1. 4. 2015
na č. l. 99 vypověděl, že díky zatmavení skel vozidla VW Touran nemohl identifikovat jeho řidiče.
Tuto výpověď je však třeba považovat za nevěrohodnou, jelikož stěžovatel a svědek P. P. podle
zjištěných okolností jednali v součinnosti a P. P. tak musel vědět, kdo byl řidičem vozidla. P. P.
navíc v této svědecké výpovědi uvedl, že se měl se stěžovatelem na místě, kde začala jízda vozidel
v předmětnou dobu setkat. Ze stejného důvodu je třeba za nevěrohodnou považovat také
výpověď svědkyně Z. Ž. ze dne 1. 4. 2015 na č. l. 102. Nelze rovněž přehlédnout, že oba uvedení
svědci označili stěžovatele jako řidiče vozidla v úředních záznamech o podání vysvětlení
pořízených Policií ČR (č. l. 4 a 8) a své výpovědi změnili až po zahájení přestupkového řízení
proti stěžovateli. Pokud jde o výpovědi policistů zasahujících na místě, s ohledem na časový
odstup svědecké výpovědi od předmětné události je zcela pochopitelné, že policisté si již
okolnosti případu nevybavují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2013,
6 As 22/2013 – 27). Navíc, jak ve své kasační stížnosti poukazuje stěžovatel, tito policisté nebyli
svědky protiprávního jednání, které je stěžovateli přičítáno, a jejich výpověď v tomto ohledu ani
nemůže být rozhodná. Ve všech případech skutečnost, že uvedené osoby neoznačily stěžovatele
ve svých svědeckých výpovědích jako řidiče vozidla VW Touran, nijak nezpochybňuje závěry
vyplývající z jiných provedených důkazů.
[20] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou nepoužitelnosti úředních záznamů, kterou
stěžovatel v této souvislosti vznesl. Podle §137 odst. 4 správního řádu záznam o podání
vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. Judikatura Nejvyššího správního soudu však
připouští užití úředního záznamu o podání vysvětlení jako tzv. jiného podkladu pro rozhodnutí
podle §50 odst. 1 správního řádu (viz rozsudek 6 As 112/2016 - 32; 6 As 73/2016 – 40;
1 Azs 81/2016) a to např. za účelem porovnání, zda se od něj výpovědi svědků významněji
neodchylují, což by snížilo jejich věrohodnost. Vyloučeno by bylo pouze užití úředního záznamu
jako důkazního prostředku k nahrazení ústní výpovědi svědka nebo jeho čtení namísto výpovědi
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115,
č. 1856/2009 Sb. NSS, či ze dne 9. září 2010, č. j. 1 As 34/2010 – 73, č. 2208/2011 Sb. NSS).
Zákon ani judikatura nadto nevylučují použití jakéhokoliv úředního záznamu jako důkazního
prostředku, nýbrž pouze úředního záznamu o podání vysvětlení.
[21] V posuzovaném případě správní orgán prvního stupně učinil závěr o vině stěžovatele
především na základě videozáznamu a nahrávky telefonických hovorů. Byly provedeny výslechy
všech zúčastněných osob, přičemž úřední záznamy o podání vysvětlení sloužily pouze jako
podpůrný materiál, s nímž byli svědci při výslechu konfrontováni, a správní orgán k nim přihlížel
při hodnocení věrohodnosti jejich výpovědí. Tvrzení stěžovatele, že úřední záznamy o podání
vysvětlení nekorespondují s žádnými jinými provedenými důkazy, není pravdivé. Naopak,
tyto úřední záznamy přesně odpovídají skutečnostem vyplývajícím z videozáznamu jízdy vozidel
a nahrávek telefonických hovorů na linku 158. Úřední záznamy se také shodují s obsahem
svědeckých výpovědí s tou výjimkou, že svědci P. P. a Z. Ž. při svědecké výpovědi oproti
úřednímu záznamu neoznačili stěžovatele jako řidiče vozidla VW Touran. Z této skutečnosti
správní orgány vyvodily odpovídající závěry, tj. že tyto osoby uváděly při svědeckých výpovědích
jen takové údaje, aby stěžovatele co nejméně poškodily. Úřední záznam pořízený hlídkou Policie
ČR na č. l. 10 potom skutečně sám o sobě nedokládá, že byl stěžovatel řidičem vozidla. Je však
důkazem toho, že stěžovatel se nacházel na místě zablokování vozidla taxislužby, což
v souvislosti s dalšími důkazy umožňuje učinit závěr, že stěžovatel vozidlo řídil. Nejvyšší správní
soud tedy konstatuje, že postupem správních orgánů nedošlo k porušení §137 odst. 4 správního
řádu.
[22] Stěžovatel dále namítal, že kamerové záznamy jsou záznamy upravovanými, které
jsou ze zcela jiného dne a času, než měly být přestupky spáchány. Tato námitka rovněž není
důvodná. Nejvyšší správní soud připomíná, že správní orgány důkazy hodnotí ve vzájemné
souvislosti. Na důkazy tedy nelze nahlížet izolovaně. Ačkoliv kamerový záznam obsahuje odlišné
datum a čas, než kdy mělo dojít ke spáchání přestupků, zachycené jednání svým průběhem
odpovídá skutečnostem vyplývajícím z ostatních provedených důkazů, tj. telefonickým hovorům,
svědeckým výpovědím i úředním záznamům. P. P. navíc Policii ČR poskytl pouze záznam ze dne
12. 11. 2014, což vyplývá i z jeho svědecké výpovědi ze dne 20. 5. 2015 na č. l. 159.
Je tedy vyloučeno, aby se jednalo o jiný záznam. Nesprávné datum a čas tudíž nevzbuzují
pochybnosti o autenticitě videozáznamu a jsou logicky vysvětlitelné nesprávným nastavením
záznamového zařízení. Svědkyně Z. D., která jako inspektorka o obsahu videozáznamu pořídila
úřední záznam ze dne 11. 12. 2014 na č. l. 13 následně ve svědecké výpovědi ze dne 20. 5. 2015
vyloučila, že by docházelo k úpravám záznamu. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že jízda
vozidla VW Touran je na záznamu dobře viditelná a to včetně přestupků, kterých se měl
stěžovatel jako řidič tohoto vozidla dopustit. Přestože registrační značka vozidla není
rozpoznatelná po celou dobu záznamu, jeho kontinuita nevyvolává pochybnosti o tom, že se ve
všech případech jedná o stejné vozidlo.
[23] Nedůvodná je rovněž námitka, podle níž nepřímé důkazy v posuzovaném případě
nemohou vést k závěru o vině stěžovatele. Pokud má být obviněný z přestupku usvědčen
na základě nepřímých důkazů, je třeba vycházet ze standardu, který Nejvyšší správní soud vymezil
v rozsudku ze dne 3. 5. 2007, č. j. 8 As 10/2006 – 48: „[p]okud je odpovědnost za přestupkové jednání
dovozována z nepřímých důkazů, musí tyto důkazy tvořit ucelený logicky provázaný důkazní řetězec,
v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních. Logická
a ničím nenarušovaná soustava vzájemně se doplňujících nepřímých důkazů musí spolehlivě prokazovat všechny
okolnosti spáchaného skutku, majícího znaky skutkové podstaty přestupku, nad vší rozumnou pochybnost stavět
najisto, že se jednání dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen, a současně vylučovat možnost jiného
závěru.“
[24] V posuzovaném případě zjištěné skutečnosti tento standart naplňují. Stěžovatel
je z přičítaného jednání usvědčován kamerovým záznamem, který zachycuje jízdu vozu, jehož
je provozovatelem. Ze záznamu hovoru na linku 158 učiněného stěžovatelem potom vyplývá,
že řidičem tohoto vozu v předmětné době byl právě stěžovatel. Stěžovatel v tomto hovoru
popisuje okolnosti a trasu jízdy, které odpovídají skutečnostem zachyceným na videozáznamu.
Stěžovatel na tomto záznamu hovoří o průběhu své jízdy v jednotném čísle, což nasvědčuje
tomu, že právě on je řidičem tohoto vozidla, a ne někdo další. Pokud stěžovatel hovoří na této
nahrávce v čísle množném, zjevně odkazuje na svědka P. P., který jel prokazatelně jiným vozem.
Z úředního záznamu hlídky Policie ČR, která se dostavila na místo, dále vyplývá, že na místě byly
tři osoby. Jednou z nich byl stěžovatel a další dva přítomní (tj. P. P. a A. D.) dorazili na místo
vlastními vozy. Přítomnost tří osob vyplývá také ze svědecké výpovědi policisty T. A. ze dne 20.
5. 2015 na č. l. 166, podle které se na místě kromě řidiče taxislužby SPO KV A. D. měli nacházet
dva zástupci jiné taxislužby, kteří byli na místě ztotožněni. Uvedený skutkový děj je potvrzován
rovněž dalšími svědeckými výpověďmi (viz odst. 19 tohoto rozsudku). Stěžovatel v řízení před
správními orgány ani krajským soudem neuvedl žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly závěr,
že právě on byl řidičem vozidla VW Touran. Samotná skutečnost, že svědci stěžovatele jako
řidiče neoznačili, v posuzovaném případě vzhledem k ostatním důkazům nemůže vzbudit
pochybnosti o tom, že stěžovatel vozidlo řídil.
[25] Krajský soud s ohledem na výše uvedené nepochybil, když zamítl návrh na doplnění
dokazování výslechem svědků navržených stěžovatelem, jelikož skutkový stav byl zjištěn
v dostatečném rozsahu v souladu s ustanovením §3 správního řádu. Stěžovatel nadto tento návrh
vznesl až při ústním jednání před krajským soudem, aniž by zároveň uvedl, co má být tímto
důkazem prokázáno.
[26] Pokud pak stěžovatel vytýkal správním orgánům a krajskému soudu, že nijak nezjišťovaly,
zda byl přechod pro chodce, na němž měl stěžovatel nebezpečně předjíždět jiné vozidlo, řádně
označen, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že tuto námitku stěžovatel poprvé uplatnil
v kasační stížnosti, tudíž je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. Pouze pro doplnění Nejvyšší
správní soud podotýká, že z video záznamu lze zjistit, že přechod pro chodce byl jasně označen
vodorovným dopravním značením.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[27] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s. věty druhé jako nedůvodnou zamítl.
[28] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu