ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.228.2016:29
sp. zn. 4 As 228/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. V., zast. JUDr.
Leonou Grumlíkovou, advokátkou, se sídlem Údolní 61, Brno, proti žalovanému: Magistrát
města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) O.
S. a II) F. S., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
2. 11. 2016, č. j. 62 A 54/2015 – 67,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2015, č. j. OUSR/MMB/0480091/2014/2,
kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části města Brna,
Brno – Líšeň ze dne 28. 8. 2014, č. j. MCLISEN 07271/2014/2700/POM, jímž podle §129
odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), nařídil žalobci jako vlastníku stavby odstranění části stavby „Nástavba a stavební úpravy
rodinného domu na ul. S. č. o. X, č. pop. X, pozemek par. čís. X, k. ú. L.“ v dále vymezeném rozsahu.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností,
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodňuje tím, že odstranění
stavby by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám a zároveň to není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[4] Žalovaný se k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[5] Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti vyjádřily nesouhlas s přiznáním odkladného účinku, neboť
mají za to, že odstranění části stavby by neznamenalo větší újmu, než jaká by přiznáním
odkladného účinku vznikla jiným osobám. Poukázaly na skutečnost, že při místním šetření dne
21. 2. 2014 bylo konstatováno, že dřevěné části krovu se nachází v havarijním stavu a je nutno
konstrukci zajistit tak, aby nedošlo k jejímu náhlému zřícení. Při zabezpečovacích pracích
na krovu došlo k destrukci části krovu a nezbylo, než zbývající část krovu snést. Část zdiva však
dále přesahuje nad pozemek osob zúčastněných a schody na tarasu. Objem případných prací není
velký a nemůže tedy stěžovateli způsobit větší újmu, než jeho činností vznikly jiným osobám.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[7] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[8] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky a Nejvyšší správní soud
tak shledal návrh důvodným. Výkon rozhodnutí by měl zásadní dopad do majetkové sféry
stěžovatele, neboť by došlo k odstranění předmětné části stavby a patrně by již nebylo možné
předmětnou část stavby vrátit do původního (nynějšího) stavu. Zároveň by odstranění části
stavby bylo nepochybně spojeno s finančními náklady, které by stěžovatele rovněž zatížily. Tato
újma by přitom byla nepoměrně větší než případná újma osob zúčastněných na řízení, z jejichž
vyjádření je patrné, že svou újmu spatřují ve skutečnosti, že po dobu soudního řízení bude
zachován stávající stav předmětné nemovitosti. Z vyjádření osob zúčastněných na řízení
je však zřejmé, že stávající stav je dlouhodobý a již je bezprostředně neohrožuje. Nejvyšší správní
soud neshledal žádné okolnosti, které by s přiznáním odkladného účinku spojovaly rozpor
s veřejným zájmem. Ostatně již krajský soud v řízení o žalobě usnesením ze dne 27. 4. 2015,
č. j. 62 A 54/2015 - 42, odkladný účinek žalobě přiznal.
[9] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2016
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu