ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.272.2015:31
sp. zn. 4 As 272/2015 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) M. D., b)
J. D., c) RNDr. Z. S., a d) MVDr. D. S., všichni zast. JUDr. Martinem Havelkou, advokátem,
se sídlem Masarykova 542/18, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se
sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, za účasti osoby zúčastněné na řízení: I. Ž., v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2015,
č. j. 30 A 103/2014 – 135, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2015, č. j. 30 A 103/2014 – 135, se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 7. 12. 2015 doručena kasační stížnost žalovaného
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 10. 11. 2015, č. j. 30 A 103/2014 – 135 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým soud
zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. OÚPSŘ 300/2014-330-rozh., ve věci
nenařízení odstranění stavby – stavebních úprav a přístavby domu č. p. X na stavební parcele č. X
a pozemkové parcele č. X v kat. území H. S.
[2] Stěžovatel uplatňuje v kasační stížnosti důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
tzn. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení, vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit (přičemž za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost),
a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
[3] V odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl,
že napadený rozsudek mu ukládá provést kroky, které jsou s ohledem na odůvodnění kasační
stížnosti evidentně v rozporu se zákonem. Stěžovatel je tedy postaven do situace, kdy má svým
navazujícím rozhodnutím zasáhnout do absolutních vlastnických práv vlastníka objektu č. p. X
v H. S. (tzn. osoby zúčastněné na řízení). Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
by zabránilo této nezákonnosti a nevratnému zásahu do vlastnických práv. Podle názoru
stěžovatele by přiznání odkladného účinku současně neznamenalo nepoměrně větší újmu
pro žalobce ve vztahu k jejich vlastnictví.
[4] Žalobci se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vyjádřili prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 23. 12. 2015, v němž navrhli,
aby byl předmětný návrh zamítnut. Stěžovatel svým návrhem hájí zájmy stavebníka,
a to bez ohledu na zákonnost rozhodování či veřejný zájem. Stěžovatel tak dle názoru žalobců
excesivním způsobem porušuje své zákonem stanovené povinnosti. Naplněním výroků
napadeného rozsudku nemůže bez dalšího dojít k zásahu do vlastnického práva osoby zúčastněné
na řízení, neboť krajský soud v něm v podstatě pouze instruoval správní orgány, aby si ujasnily
předmět řízení a identifikovaly, co je a co není postaveno legálně. Osobě zúčastněné na řízení
(jakožto stavebníkovi) pak náleží celá řada možností, jak proti případnému následnému nařízení
odstranění stavby brojit.
[5] Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
[6] Podle ustanovení §107 odst. 1 s. ř. s. „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[7] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu, přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, v nichž
by s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky
rozhodnutí vést u tohoto stěžovatele k velmi závažným až nevratným následkům.
[8] Ve smyslu uvedeného lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek. Kasační
stížnosti tak lze přiznat odkladný účinek, (1) jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a (2) jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tzn. negativních právních důsledků
spojených s rozhodnutím krajského soudu, nese vždy stěžovatel (zde žalovaný). Hrozbu
nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší
správní soud poukazuje v této souvislosti na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační
stížnosti – kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností
zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný
a současně podpořen konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74; všechna rozhodnutí zdejšího soudu uvedená v tomto
usnesení jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[9] Výše uvedené požadavky stěžovatel dle názoru Nejvyššího správního soudu
v posuzovaném případě nesplnil. V návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
fakticky toliko konstatoval, že v důsledku rozsudku krajského soudu bude muset pokračovat
v předmětném správním řízení, což však zdaleka nedokládá splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Pokud by tomu tak bylo, musel by být kasační stížnosti proti
rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu, přiznán odkladný
účinek vždy, čímž by došlo k popření výše citované právní úpravy regulující režim přiznávání
odkladného účinku kasační stížnosti. Samotné tvrzení o nezákonnosti rozsudku krajského soudu
rovněž nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 – 33). Kasační stížnosti
žalovaného lze přiznat odkladný účinek pouze v mimořádných případech, kdy odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu. O takový
případ se nejedná, pokud žalovaný pouze v dalším řízení odmítá respektovat závazný
právní názor, který pokládá za nezákonný (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, č. §270/2015 Sb. NSS).
[10] Dovozuje-li stěžovatel důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ze skutečnosti, že pokračováním předmětného správního řízení dojde k zásahu do vlastnických
práv osoby zúčastněné na řízení, nutno poukázat na to, že stěžovatel se dovolává zájmu, který
mu za dané procesní situace nepřísluší chránit. Jinými slovy stěžovatel se coby správní orgán
nemůže v případě návrhu na přiznání odkladného účinku dovolávat ochrany zájmů jiného
subjektu, zde osoby zúčastněné na řízení (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 10. 2008, č. j. 1 As 79/2008 – 105).
[11] S ohledem na shora popsané důvody dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky obsažené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Zdejší soud současně
dodává, že tímto rozhodnutím nikterak nepředjímá své budoucí rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu