ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.278.2015:33
sp. zn. 4 As 278/2015 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, se sídlem Sukova třída 1556,
Pardubice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
19. 11. 2015, č. j. 22 A 115/2015 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 11. 2015, č. j. 22 A 115/2015 – 17, odmítl
žalobu proti usnesení žalovaného ze dne 31. 8. 2015, č. j. 52 A 79/2015 – 90. V odůvodnění
Krajský soud v Ostravě shrnul, že „[ž]alobou doručenou soudu […] se žalobce domáhá zrušení […]
usnesení žalovaného vydaného v soudním řízení správním. Napadeným usnesením byla odmítnuta žalobcova
žaloba proti soudním rozhodnutím Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu vydaným v soudním
řízení správním.“ Krajský soud v Ostravě vysvětlil, že „[r]ozhodnutí soudu vydané v soudním řízení
správním, vedeném dle […] s. ř. s., je výkonem soudnictví, nikoliv výkonem veřejné správy, ať již se jedná
o rozhodnutí ve věci samé (meritorní rozhodnutí o žalobě), nebo o rozhodnutí procesní povahy, jímž je např. právě
rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Možnosti obrany účastníka proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení
správním, tj. zákonné podmínky pro podávání opravných prostředků, stanoví s. ř. s. a pravomoc krajských soudů
rozhodujících ve správním soudnictví rozhodovat v takových věcech není ze shora uvedených důvodů dána.“
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2015, č. j. 22 A 115/2015 – 17,
podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Nejvyššímu správnímu soudu však
nepředložil plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti
ani nedoložil, že má vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“). Zdejší soud
proto usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 4 As 278/2015 – 11, vyzval stěžovatele, aby tento
nedostatek podmínek řízení napravil. Na základě naposledy uvedeného usnesení stěžovatel
požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 6. 1. 2016, č. j. 4 As 278/2015 – 26, stěžovateli nepřiznal osvobození
od soudních poplatků, zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce a opětovně jej vyzval,
aby ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby prokázal, že má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zdejší soud
stěžovatele poučil, že kasační stížnost odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pokud výzvě
nevyhoví. Ve stanovené lhůtě stěžovatel zaslal Nejvyššímu správnímu soudu písemnost
označenou jako „Námitka zmatečnosti usnesení č. j. 4 As 278/2015 – 26 ze dne 6. ledna 2016“.
V ní uvedl, že Nejvyšší správní soud vydal předmětné usnesení v tajném jednání, nerozhodoval
o něm zákonný, ale vyloučený soudce a přísedící, žalovaný neměl způsobilost být účastníkem
řízení ani procesní způsobilost, přičemž nebyl řádně zastoupen a usnesení bylo dosaženo
zneužitím pravomoci a překrucováním práva a zákonů České republiky. Předmětné usnesení
podle stěžovatele nepatří do rozhodovací pravomoci tříčlenného senátu. Vzhledem
k výše uvedeným skutečnostem stěžovatel dovodil, že usnesením ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 4 As 278/2015 – 26, bylo zasaženo do jeho práv podle čl. 17 odst. 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž dodal, že jedná na základě čl. 23 listiny.
Nejvyšší správní soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že usnesení ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 4 As 278/2015 – 26, odporuje právnímu řádu. Předně je nutné konstatovat, že podle §109
odst. 2 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání. Jednání
nařizuje pouze ve výjimečných případech, které však v řízení nenastaly. Nadto, usnesení,
kterým Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků, zamítl jeho
žádost o ustanovení zástupce a vyzval jej k předložení plné moci, nebo dokladu
o vysokoškolském právnickém vzdělání, má toliko procesní povahu, přičemž jeho účelem
je rozhodnout o žádostech stěžovatele a pomoci mu odstranit nedostatky podmínek řízení.
Vydání takového usnesení by nepředcházelo veřejné ústní jednání ani v případě, kdyby řízení
o kasační stížnosti nebylo ovládáno speciální právní úpravou, ale obecnými ustanoveními o řízení
podle §32 a n. s. ř. s., neboť i v takovém případě by bylo nutné nařídit jednání toliko
k projednání věci samé, nikoliv procesního usnesení. Se stěžovatelem nelze souhlasit,
že předmětné usnesení bylo vydáno „tajně“, a to už proto, že mu bylo řádně doručeno
a že na něj písemně reagoval. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 11. 2005,
č. j. 8 Aps 1/2005 – 82, konstatoval, že samotná žádost účastníka řízení o kasační stížnosti není
důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího nařídit jednání. Stěžovatel
nikterak nekonkretizoval, proč se domnívá, že ve věci nerozhodoval zákonný soudce,
přičemž soudu nejsou známy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly závěru, že věc
sp. zn. 4 As 278/2015 nebyla přidělena v souladu s rozvrhem práce. Nejvyšší správní soud
nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že o usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 4 As 278/2015 – 26,
rozhodli vyloučení soudci. Soudci čtvrtého senátu v průběhu řízení nezjistili skutečnosti, které
by mohly zpochybnit jejich podjatosti ve smyslu §8 odst. 3 s. ř. s. Ostatně, takové skutečnosti
neuvedl ani stěžovatel, ačkoliv jej soud výslovně poučil, že tak může učinit. Stěžovatel nepřednesl
žádnou argumentaci, která by vysvětlovala, proč se domnívá, že vydání usnesení ze dne
6. 1. 2016, č. j. 4 As 278/2015 – 26, nepatřilo do pravomoci tříčlenného senátu. Nejvyšší správní
soud přitom postupoval v souladu s třetí větou §36 odst. 3 s. ř. s. Stěžovateli nelze přisvědčit,
že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení ani procesní způsobilost, přičemž není řádně
zastoupen. Účastenství soudu v soudním řízení správním předpokládá §33 odst. 7 s. ř. s.,
přičemž za soud v takovém případě jedná předseda senátu, jehož se věc týká. Subjektivní
přesvědčení stěžovatele, že jedná na základě čl. 23 Listiny základních práv a svobod v žádném
případě nezakládá povinnost soudů tolerovat veškeré nedostatky jeho podání a přehlížet chybějící
podmínky jím zahájených řízení.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel, navzdory řádnému poučení, nepředložil Nejvyššímu
správnímu soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
respektive neprokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, dospěl zdejší soud k závěru, že nesplnil povinnost stanovenou
v §105 odst. 2 s. ř. s., podle kterého „[s]těžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie“. Podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu „[p]okud stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační
stížnost odmítne“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003,
č. j. 3 Afs 9/2003 - 19, www.nssoud.cz).
Nedostatek zastoupení stěžovatele brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná
se o nedostatek podmínek řízení, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn, proto Nejvyšší správní
soud kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2015,
č. j. 22 A 115/2015 - 17, podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. února 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu