ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.54.2016:40
sp. zn. 4 As 54/2016 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. K., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti výrokům I., II. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.
2. 2016, č. j. 33 A 62/2015 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost proti výrokům I. a II. usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 11. 2. 2016, č. j. 33 A 62/2015 - 38, se odmítá .
II. Kasační stížnost proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2016,
č. j. 33 A 62/2015 - 38, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením dne 11. 2. 2016, č. j. 33 A 62/2015 - 38, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2015, č. j. MPSV-UM/1994/15/4S-VYK, zprostil
Mgr. Tomáše Bařinu, advokáta, se sídlem Šumavská 982/31a, Brno, povinnosti zastupovat
žalobce (výrok I.), stanovil Mgr. Tomáši Bařinovi odměnu ve výši 1.573 Kč, která mu bude
vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Brně (výrok
II.), ustanovil žalobci zástupkyni JUDr. Marii Veselou, advokátku, se sídlem Bráfova třída 16/2,
Třebíč (výrok III.), a vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil
vady žaloby ze dne 22. 4. 2015 (výrok IV .).
V odůvodnění krajský soud připomněl, že usnesením ze dne 21. 12. 2015,
č. j. 33 A 62/2015 - 29, žalobci ustanovil zástupce Mgr. Tomáše Bařinu a současně jej vyzval,
aby prostřednictvím tohoto zástupce doplnil žalobu o zákonem stanovené náležitosti. Krajský
soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a III. napadeného usnesení s ohledem na podání
ze dne 20. 1. 2016, ve kterém Mgr. Bařina vysvětlil, že se mu nedaří efektivně komunikovat
s žalobcem. Krajský soud uvedl, že Mgr. Bařinovi přísluší odměna za zastupování žalobce, která
zahrnuje odměnu za jeden úkon právní služby, tj. přípravu a převzetí zastoupení, včetně režijního
paušálu a daně z přidané hodnoty. Ve zbylé části odůvodnění krajský soud poučil žalo bce
o zákonem stanovených náležitostech žaloby.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl,
že „[u]stanovený zástupce Mgr. Bařina advokát je sprostý blábolista, lže a mystifikuje soudy, neví nic, nechtělo
se mu od počátku nic konat ve prospěch jeho klienta jakožto žalobce. V podání o zproštění povinnosti zastupovat
žalobce uvedl v dobře připraveném plánu lživé skutečnosti, aby mne poškodil, a znemožnil mne tak možnost
nechat se zastupovat v řízení zástupcem. Jedinou jeho snahou bylo to při mnou uskutečněných hovorech, kdy jsem
advokáta sám kontaktoval za účelem vypracování právního názoru na věc v doplnění mnou podaného
blanketového návrhu žaloby, je nad slunce jasné, že pokud podávám návrhy na zahájení řízní, a tedy vynakládám
finanční prostředky, které mám z výpůjček a půjček od známých přátel. Advokát byl od počátku nekontaktní,
což samo o sobě potvrzuje jeho argumentace v jeho podání o zproštění povinnosti mne zastupovat, že jej prozváním,
za účelem zpětného zavolání je sprostá lež, neboť jsem si z půjčky zakoupil kartu volání na dlouh o se slevou
o 30 %, což mne jeden hovor stojí pouhé 3,80 Kč, a tedy nevím , proč bych měl být opět debilem a někoho
prozvánět, když na věci svůj osobní zájem, protože se v řízení o fin anční částku. To, že se zdržuji v okolí města
Třebíče je opět lež, sám při mnou uskutečněném telef. hovoru jsem advokátovi uvedl, že do místa jeho sídla AK
je vzdáleno místního pobytu cca přes 100 km (důkaz výpis telef. hovor z tech nologického centra služeb).
Nad rámec jeho výplodu lží uvádím, že jsem jej kontaktoval prostřednictvím odeslaných emailů (v případě,
že odesl. emaily dohledám, odešlu jej v příloze e-mailu jako důkaz), takže jeho tvrzení opět dále lživá. “
Stěžovatel konstatoval, že ustanoveného zástupce několikrát kontaktoval, sdělil mu základní
informace o žalobním řízení a požádal jej, aby prostudoval příslušné spisy a vypracoval právní
názor. Mgr. Bařina tak ovšem podle stěžovatele neučinil. V telefonickém rozhovoru toliko
stěžovateli oznámil, že požádá o zproštění povinnosti zastupovat jej v žalobním řízení a navrhne,
aby mu krajský soud ustanovil zástupce se sídlem ve Třebíči. Stěžovatel uvedl, že se proti tomuto
návrhu ohradil, neboť v Třebíči nebydlí od roku 2007. Mgr. B ařina však telefonický rozhovor
ukončil. Stěžovatel rovněž uvedl, že „[d]alší blábolistka advokátka JUDr. Veselá, která se snaží soud
přivést v omyl, tak uvádí de facto, že (žalobce) jsem nekontaktní, a že moje doru čovací adresa je neoficiální,
k tomu je nutné zmínit, že na tu to adresu shora i tomuto soudu uvedenou je mi soudy doručováno, a to v počtu
mezi 8-10 ti písemností od soudů a úřadů, tedy aniž by se jakkoli advokátka Veselá snažila mne kontaktovat
na soudu sdělenou adresu pro doučování, požádala raději Ks. v Brně o zpr oštění zastupování mojí osoby, ony totiž
poměry advokátů města Třebíč, je jedna velká katastrofa, neboť např. na jednou podlaží jsou propojeny AK,
kde v nepřítomnosti jednoho z oněch tří advokáta snadno a bez výčitek chodí do místnosti a hledají na cizím
psacím stole listiny, a zároveň jsou navzájem protistranou při jednání u soudu, byl jsem tomu několikrát svědkem,
neboť mne zastupoval Mgr. Urbášek soudem ustanovený zástupce, který navštěvu je a domlouvají se na postupu
v řízení, a zase zvracím. Žádný advokát v místě města Třebíč a jeho okolí mne z těchto důvodů zastupovat
nebude, neboť se již předem na mne domluví. Už jenom skutečnost, tedy podivnost, že Ks. ustanoví advokátku,
která má smlouvu poskytování právní pomoci s městem Třebíč, zastupuje nejen měst o ale i Městský úřad Třebíč,
mne vede k přesvědčení, že takto vydané rozhodnutí Ks. v Brně bylo vydáno ú čelově, neboť tato skutečnost
o poskytování právní pomoci musí být Ks. známa.“
Současně s doplněním kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby mu Nejvyšší správní
soud ustanovil zástupce Mgr. Lukáše Míšu, se sídlem Pekárenská 12, Brno, protože tak již učinil
v řízení sp. zn. 6 Ads 280/2015 a i v jiných řízeních.
Nejvyšší správní soud již usnesením ze dne 21. 6. 2016, č. j. 4 As 54/2016 - 31, zamítl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, protože nedostatek
zastoupení v dané věci není překážkou v přístupu k soudu a předmětem řízení o kasační stížnosti
je právně nikoliv složitá otázka týkající se zastoupení stěžovatele v řízení před krajským soudem.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že v případě stěžovatele nejsou splněny podmínky
pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), neboť to není nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
Nejvyšší správní soud se již nezabýval novým návrhem stěžova tele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti, který učinil současně s doplněním kasační stížnosti. Stěžovateli
sice lze přisvědčit, že mu zdejší soud v jiných řízeních ustanovil zástupce, to ovšem nepředstavuje
novou skutečnost, která by jakkoliv měnila závěr, že v nyní posuzované věci není zastoupení
stěžovatele nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že kasační stížnost proti výroku I. napadeného usnesení krajského soudu není
přípustná. Podle §102 s. ř. s. „[k]asační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kas ační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“ Za použití argumentu a contrario
z naposledy citovaného ustanovení vyplývá, že kasační stížnost, kterou se stěžovatel nedomáhá
zrušení soudního rozhodnutí, není přípustná. Stěžovatel v petitu kasační stížnosti nežádá zrušení
výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 20 16, č. j. 33 A 62/2015 - 38, nýbrž
ustanovení zástupce pro žalobní řízení a nepřiznání náhrady nákladů řízení dosud ustanoveným
advokátům. Nejvyšší správní soud ovšem není oprávněn vydat výrok, který by odpovídal
navrhovanému petitu. Nejvyšší správní soud může v meritu věci rozhodnout toliko způsoby,
které předvídá §110 s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud zjis til,
že navržený petit nelze považovat toliko za nepřesně formulovaný návrh na zrušení výroku
I. usnesení krajského soudu. Naopak, stěžovatel se o ustanoveném zástupci Mgr. Bařinovi vyjádřil
značně nevybíravým způsobem a uvedl, že se jej pokusil v žalobním řízení poškodit. Nelze tedy
předpokládat, že stěžovatel usiluje o zrušení I. výroku usnesení krajského soudu, tedy výroku,
kterým byl Mgr. Bařina zproštěn povinnosti zastupovat stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nefor muloval petit kasační
stížnosti nepřípustným způsobem toliko z neznalosti práva. Stěžovatel totiž chtěl dosáhnout
právě toho výsledku, který v petitu popsal, což je logickým vyústěním argumentace, kterou uvedl
v kasační stížnosti. Taková kasační stížnost je však nepřípustná ve smyslu §102 s. ř. s. a Nejvyšší
správní soud ji proto odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona.
Nadto, i kdyby stěžovatel výslovně navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok I. usnesení
krajského soudu, kasační stížnost by v tomto rozsahu nebyla přípustná podle §104 odst. 2 s. ř. s.,
neboť kasační námitky stěžovatele směřují toliko proti důvodům usnesení a stěžovatel neusiluje
o vydání jiného výroku.
Zatímco v případě kasační stížnosti proti v ýroku I. usnesení krajského soudu Nejvyšší
správní soud z kasačních námitek dovodil, že stěžovatel neusiloval o zrušení napadeného výroku,
odlišný závěr lze dovodit v případě kasační stížnosti proti výrokům II. a III. téhož usnesení.
Z obsahu kasačních námitek a navrhovaného petitu lze totiž dovodit, že stěžovatel usiluje
o zrušení výroku, kterým krajský soud určil odměnu za zastupování Mgr. Bařinovi a kterým
mu byla ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Marie Veselá.
Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná ani proti
výroku II. usnesení krajského soudu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 12. 2012, č. j. 1 Ans 17/2012 - 33, „[s]ubjektivní přípustnost kasační stížností se však nevyčer pává
tím, že ji podá účastník řízení. Z povahy kasační stížnosti jakožto opravného prostředku vyplývá, že ji může
podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím krajského soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla
tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí
krajského soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování
také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní sku tečnost, že rozhodnutím
soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou
napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat kasační stížnost tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch
vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který krajský soud pro účastníka m ohl založit svým rozhodnutím,
a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je -li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že kasační
soud napadené rozhodnutí zruší (srov. přiměřeně usnesení NS ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1997, pod č. 28, dále srov. usnesení NSS ze dne 13. 9. 2012,
čj. 3 As 72/2012 - 20, nebo usnesení NSS ze dne 30. 10. 2008, čj. 1 Afs 133/2008 - 110).“
Krajský soud v posuzované věci výrokem II. napadeného usnesení toliko přiznal odměnu
za zastupování Mgr. Bařinovi. Uvedený výrok se tedy nikterak nedotýká právní sféry stěžovatele
a ani z obsahu kasační stížnosti nevyplývá, že by mu tímto výrokem vznikla byť i jen minimální
újma na jeho právech. Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost i ve vztahu k výroku
II. napadeného usnesení, a to za použití §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož
zákona.
Ohledně výroku III. napadeného usnesení Nejvyšší správní soud ze spisové dokumentace
zjistil, že krajský soud zprostil JUDr. Veselou povinnosti zastupovat stěžovatele v žalobním řízení
usnesením ze dne 25. 2. 2016, č. j. 33 A 62/2015 - 51. Tato skutečnost ovšem nepředstavuje
překážku řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud již totiž v rozsudku ze dne 21. 7. 2005,
sp. zn. 7 Azs 101/2005, konstatoval, že za překážku ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nelze
považovat to, že účinky napadeného správního rozhodnutí již vůči žalobci nepůsobí, protože
by to představovalo odepření práva zakotveného v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal výrok III. usnesení krajského soudu v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení .“ Nesprávné
právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný
právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že předmětem nyní projednávané kasační
stížnosti nejsou výtky stěžovatele proti jednání JUDr. Veselé. Dále stěžovatel toliko obecně
konstatoval, že krajský soud ustanovil JUDr. Veselou účelově, neboť si musel být vědom,
že uzavřela smlouvu o poskytování právní pomoci s městem Třebíč a že zastupovala rovněž
Městský úřad Třebíč, tedy správní orgán, který v projednávané věci rozhodl v prvním stupni
o nepřiznání příspěvku na živobytí stěžovateli. Stěžovatel však nikterak nevysvětlil, z jaký ch
skutečností dovozuje, že krajskému soudu musela být uvedená skutečnost známá. I kdyby
již JUDr. Veselá v minulosti zastupovala město Třebíč, popřípadě Městský úřad Třebíč, v řízení
před Krajským soudem v Brně, neznamená to, že by si soudce krajského soudu rozhodující
v předmětné věci musel být této skutečnosti vědom, popřípadě že by ji musel aktivně vyhledávat.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podle §20 zákona o advokacii č. 85/1996 Sb.
je sám advokát povinen požádat o zrušení ustanovení, pokud zjistí, že se nachází v konfliktu
zájmů ve smyslu §19 uvedeného zákona. V případě, že by tak neučinil, vystavoval
by se odpovědnosti za kárné provinění ve smyslu §32 odst. 2 zákona o advokacii. Ostatně
advokátka JUDr. Veselá o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele v žalobním řízení mimo
jiné z důvodu kolize zájmu požádala. Nejvyšší správní soud přitom nezjistil, že by krajský soud
o této skutečnosti věděl a ve věci jednal nezákonně, respektive, že by vedl žalobní řízení účelově
s úmyslem zmařit právo stěžovatele na spravedlivý proces. Proto uvedené zjištění nemůže
být důvodem pro zrušení výroku III. napadeného usnesení, nýbrž toliko pro zproštění ustanovení
advokátky JUDr. Veselé v řízení o žalobě, k čemuž krajský soud přistoupil již zmíněným
usnesením ze dne 25. 2. 2016, č. j. 33 A 62/2015 - 51.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost proti
výroku III. napadeného usnesení důvodnou, a proti ji v uvedeném rozsahu podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a odst. 3 věty první ve spojení s §120 s. ř. s. Kasační stížnost proti výrokům I. a II. napadeného
usnesení byla odmítnuta, ve zbývajícím rozsahu kasační stížn osti nebyl stěžovatel úspěšný
a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu