ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.7.2016:24
sp. zn. 4 As 7/2016 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. V. S.,
proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci ze dne 21. 12. 2015, č. j. 58 A 12/2015 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Předcházející průběh řízení
[1] Žalobou ze dne 25. 9. 2015 brojí žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2015,
č. j. OD 620/15-3/67.1/15217/NL, kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce
proti části rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 29. 4. 2015, č. j. 37871/2015,
v níž správní orgán prvního stupně podle §76 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil řízení o přestupku podle §125c odst. 1
písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, kterého se měla dopustit paní
P. H.
[2] Z obsahu soudního spisu plyne, že v průběhu řízení o žalobě vyzval krajský soud žalobce
přípisem ze dne 5. 10. 2015, č. j. 58 A 12/2015 – 11, k zaplacení soudního poplatku za podání
žaloby ve výši 3 000 Kč. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 20. 10. 2015, v němž
požádal soud o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu byl v řízení před soudem
ustanoven zástupce z řad advokátů.
[3] Krajský soud poté usnesením ze dne 2. 11. 2015, č. j. 58 A 12/2015 – 14, vyzval
žalobce k doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce,
a to doložením vyplněného a potvrzeného prohlášení o majetkových poměrech a k uvedení
konkrétních důvodů, pro které je k ochraně jeho práv třeba ustanovení zástupce z řad advokátů.
[4] Žalobce vyhověl výzvě soudu podáním ze dne 11. 11. 2015, v němž uvedl, že žádost
o osvobození od soudních poplatků odůvodňuje, kromě skutečností uvedených v prohlášení
o majetkových poměrech, také věkem, neboť je přesvědčen, že je obětí trestného činu úředních
osob, přičemž justice deklaruje zvýšenou ochranu seniorů jako obětí trestných činů. Svůj návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů pak odůvodnil neznalostí práva a dále odvoláním
se na Listinu základních práv a svobod a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,
jež garantují právo na právní pomoc od samého počátku řízení a rovněž možnost realizace práva
na spravedlivý proces účinně a bez diskriminace. V prohlášení o majetkových příjmech následně
žalobce uvedl, že nemá žádné finanční příjmy kromě starobního důchodu ve výši 10 061 Kč
měsíčně. Jeho manželka pobírá starobní důchod ve výši 12 902 Kč měsíčně. Za svůj majetek větší
hodnoty žalobce označil rekreační domek s pozemkem o rozloze 400 m
2
ve spoluvlastnictví
a ojetý osobní automobil.
[5] K vyplněnému formuláři – potvrzení o majetkových poměrech připojil žalobce
přílohy, v nichž dodal následující skutečnosti. Užívání a údržba nemovitostí, jimiž disponuje,
je nad finanční, zdravotní a věkové možnosti rodiny žalobce. Nakládání s nimi znemožnila
bezdůvodně vedená exekuce. Náklady na domácnost přesahují částku ve výši 10 500 Kč měsíčně,
náklady na svoz a likvidaci odpadu činí 114 Kč měsíčně, na poštovném utratil žalobce v říjnu
2015 více než 230 Kč, cena oběda překračuje 80 Kč na osobu denně, daň z nemovitosti činí
1 000 Kč ročně, pojištění majetku pak 15 000 Kč ročně a doplatky za léky a lékařské zákroky
v říjnu 2015 představovaly částku ve výši 950 Kč. Český stát prostřednictvím soudů v Jablonci
nad Nisou, Liberci a Ústí nad Labem brání žalobci v převzetí části dědictví po zemřelé sestře,
a to rodinného domu č. p. 452 na st. p. č. 522 a 745/2 v k. ú. Kokonín. Rodina žalobce nicméně
tento soubor majetku od roku 2004 spravuje a udržuje, přičemž náklady s tím spojené překročily
částku ve výši 800 000 Kč a dluh v souvislosti s tím vzniklý činí částku ve výši 600 000 Kč. Pouze
náklady na elektrickou energii činí v této souvislosti 1 300 Kč měsíčně. Žalobce současně
konstatoval, že Městský soud v Praze eviduje 100 neukončených řízení, jichž je účastníkem,
a není tak v jeho silách platit veškeré soudní poplatky.
[6] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci následně usnesením ze dne
21. 12. 2015, č. j. 58 A 12/2015 – 40, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl
jeho návrh na ustanovení zástupce. V odůvodnění blíže uvedl, že přiznání osvobození
od soudních poplatků představuje výjimku z pravidla, že soudní poplatky jsou účastníci řízení
z dobrých důvodů (zejména kvůli omezení podání k soudům na ta, která jsou vážně míněna,
a kvůli částečnému krytí nákladů na fungování justice) zásadně povinni platit. Účelem osvobození
je přitom ochrana práv účastníka řízení, pokud by mu v důsledku nedostatku finančních
prostředků mohla vzniknout vážná újma na jeho právech. Smyslem tohoto institutu není
kompenzovat navrhovateli finanční zátěž spojenou se soudním řízením, ale zajistit přístup
k soudu. Důkazní břemeno nese v tomto ohledu účastník žádající o osvobození od soudních
poplatků, který tak musí osvědčit, že předpoklady pro osvobození jsou u něj splněny.
[7] Po prostudování skutečností uvedených v žalobcově prohlášení o majetkových poměrech
dospěl krajský soud k závěru, že údaje poskytnuté žalobcem nejsou úplné. Vyžádal si proto výpis
z katastru nemovitostí, z něhož zjistil, že žalobce s manželkou vlastní v jejich společném
jmění rekreační objekt č. e. 27 na pozemku p. č. 579 a pozemky p. č. 579 a 682/2 zapsané
na listu vlastnictví č. 838 pro katastrální území Ludvíkov pod Smrkem. Žalobce je dále
výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši id. 1 rodinného domu č. p. 472
na pozemku st. p. č. 522 a pozemků st. p. č. 522 a 745/2, vše zapsané na listu vlastnictví č. 397
pro katastrální území Kokonín. Z údajů z katastru nemovitostí přitom vyplývá, že nemovité věci
v k. ú. Ludvíkov pod Smrkem, jež jsou ve společném jmění žalobce a jeho manželky, nebyly
postiženy exekučním příkazem k jejich prodeji. Nebylo tak prokázáno tvrzení žalobce,
že s nemovitými věcmi nemůže nakládat. Ze sdělení Magistrátu města Jablonec nad Nisou,
odboru správního, oddělení dopravně správních agend pak vyplynulo, že žalobce je vlastníkem
osobního automobilu Toyota Avensis (první zaevidování ke dni 18. 1. 2012).
[8] Krajský soud dále poukázal na rozpor v některých tvrzeních žalobce, když na jedné straně
uvedl, že nemohl převzít nemovité věci v k. ú. Kokonín, přičemž na straně druhé současně
vyčíslil náklady spojené s jejich údržbou na částku ve výši 800 000 Kč, na základě čehož mu měl
u přátel dluh vzniknout ve výši 600 000 Kč. Žalobce navíc tyto skutečnosti soudu nikterak
neprokázal a ani blíže nevysvětlil, jak údajný dluh ovlivňuje jeho platební schopnost. Žalobce
rovněž neuvedl, že by mu jeho příjem nepostačoval ke hrazení základních potřeb, resp. k zajištění
živobytí. Při posuzování celkových majetkových poměrů je přitom nutno zohlednit také
příjmy manželky žalobce, s níž žalobce sdílí majetkové společenství. Důvodem pro
osvobození od soudních poplatků nemůže být ani tvrzení žalobce, že je účastníkem více než
100 neukončených řízení vedených u Městského soudu v Praze, neboť posouzení splnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků je primárně vázáno na projednávanou věc
a konkrétní právo uplatňované žalobcem v tomto řízení. S ohledem na uvedené dospěl krajský
soud k závěru, že celkové poměry žalobce lze hodnotit jako standardní, a osvobození
od soudních poplatků mu proto není možno přiznat. Jelikož splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků je jednou ze základních podmínek pro ustanovení zástupce, nebylo možno
vyhovět ani žalobcovu návrhu na ustanovení zástupce.
II.
Obsah kasační stížnosti
[9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka Liberec ze dne 21. 12. 2015, č. j. 58 A 12/2015 – 40 (dále též „napadené usnesení“),
včasnou kasační stížnost, v níž navrhuje, aby bylo toto usnesení zrušeno a věc přikázána jinému
soudu. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že napadené usnesení vydala podjatá soudkyně Mgr.
Karolína Tylová, LL.M, s cílem zastřít pochybení spřízněných správních úředníků, spočívající
v jejich nedbalosti vedoucí k promlčení očividné korupce v místě, okrese a kraji. Neshledání
důvodů pro osvobození od soudních poplatků vedlo rovněž k závěru o neustanovení zástupce.
Jelikož zastoupení advokátem je podmínkou řízení o opravném prostředku – kasační stížnosti,
považuje v tomto ohledu stěžovatel právní úpravu za protiústavní.
[10] Stěžovatel dále uvedl, že nemovitosti ve vlastnictví jeho rodiny v k. ú. Ludvíkov
pod Smrkem byly z podnětu soudců a za kriminálních okolností předmětem bezdůvodné
exekuce. Nemovitosti v k. ú. Kokonín doposud nejsou ve vlastnictví stěžovatele a jeho bratra,
což je soudkyni Tylové známo z jejích styků s organizovanou skupinou soudců téhož soudu.
Stěžovatel poukazuje v této souvislosti na závaznost listu vlastnictví a možnost provést
důkaz spisem Okresního soudu v Jablonci vedeným v příslušném dědickém řízení. Dluh ve výši
200 000 Kč, který má stěžovatel u svých přátel, byl uhrazen z výnosu v rámci odškodňovacího
řízení vedeného proti České republice. Pokud jde o zjištění, zda stěžovatel vlastní osobní
automobil, nebylo nutno obracet se na Obecní úřad v Jablonci nad Nisou, neboť krajský soud
mohl v tomto ohledu vycházet přímo z majetkového prohlášení stěžovatele. Stěžovatel dodává,
že automobil zn. Toyota Avensis zakoupil převážně za prostředky zahraničních přátel. Automobil
je zatížen věcným břemenem a rovněž škodou v přibližné výši 15 000 Kč.
[11] Stěžovatel následně podotknul, že v důsledku korupčních poměrů v místě a nedbalé
práce Policie ČR byla rodině stěžovatele způsobena další škoda, a to zničením garážových
vrat a krádeží kol osobního automobilu dne 17. 11. 2015 a opakovaným zničením garážových
vrat dne 30. 12. 2015. Stěžovatel v této souvislosti vyčíslil vzniklou škodu na částku v celkové
výši 88 000 Kč. Policie ČR přitom nevypátrala pachatele ani v jednom z těchto případů. Řada
případů útoků na garáže užívané rodinou stěžovatele má přímou souvislost s působením soudců
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci. Stěžovatel následně uzavírá, že mu bylo odňato právo na soudní ochranu z důvodu
vymáhání neoprávněných a protiústavních požitků ze strany soudů k tíži narůstajícího státního
dluhu, což má přímou souvislost s působením Soudcovské unie a představitelů Nejvyššího
správního soudu, kteří tak mají vlastní zájem na výsledku tohoto řízení.
[12] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.),
přičemž s ohledem na danou procesní situaci není nutno, aby byl stěžovatel v řízení o předmětné
kasační stížnosti zastoupen advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s.
[14] Ačkoliv povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem
je obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, podle dřívější judikatury
zdejšího soudu nebylo nutno trvat na podmínce tohoto zastoupení ani na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost, pokud tato kasační stížnost směřovala proti usnesení krajského
soudu, jímž bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. o návrhu na
ustanovení advokáta, neboť zdejší soud měl za to, že striktním trváním na splnění těchto
povinností by docházelo pouze k řetězení téhož problému, k jehož vyřešení byla taková kasační
stížnost podána (tedy zda stěžovatel má či nemá být zcela nebo zčásti osvobozen od soudních
poplatků a zda mu má či nemá být ustanoven zástupce).
[15] Ve svém nedávném usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19 (všechna
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedená v tomto rozsudku jsou dostupná
na www.nssoud.cz), potom dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k závěru,
že kasační stížnosti proti procesním usnesením krajského soudu, včetně usnesení ve věcech
žádostí o osvobození od soudních poplatků a návrhů na ustanovení advokáta, poplatkové
povinnosti ani povinnosti zastoupení advokátem vůbec nepodléhají, neboť směřují proti
rozhodnutím krajského soudu o procesních otázkách v rámci řízení o žalobě před krajským
soudem, nikoliv proti rozhodnutím krajského soudu, jímž se řízení o žalobě či jiném návrhu
na zahájení řízení končí.
[16] Uvedené závěry rozšířeného senátu se vztahují i na nyní projednávanou věc. Kasační
stížnost stěžovatele v předmětné věci vůbec nepodléhá soudnímu poplatku a stejně tak není
podmínkou řízení o předmětné kasační stížnosti, aby byl stěžovatel zastoupen advokátem.
[17] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[18] Podle §36 odst. 3 věty první až třetí s. ř. s „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.“
[19] Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.“
[20] Z výše citovaného ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. plyne, že pro přiznání osvobození
od soudních poplatků musí být splněny celkem tři podmínky – (1) účastník musí o osvobození
od soudních poplatků požádat, (2) jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný a (3) současně musí
doložit, že nemá dostatečné finanční prostředky. Soud je pak povinen v každém jednotlivém
případě vážit konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků
a individuální poměry žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009,
č. j. 8 As 20/2009 – 50).
[21] Lze proto přisvědčit krajskému soudu, že nedostatek finančních prostředků musí
doložit samotný žadatel o osvobození od soudních poplatků, který tak v tomto směru
nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak ostatně vyslovil Nejvyšší správní soud
již v minulosti (viz I. právní věta rozsudku ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88,
publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS), „[ú]častník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků
(§36 odst. 3 s. ř. s.) a který byl soudem řádně poučen (§36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a prokázat veškeré
skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné,
popř. neúplné, soud žádost zamítne.“
[22] V posuzovaném případě dospěl krajský soud k závěru o neúplnosti stěžovatelem
uvedených údajů zejména na základě vyžádaného výpisu z katastru nemovitostí. Stěžovatel totiž
ve svém prohlášení o majetkových poměrech, resp. též v jeho přílohách, uvedl,
že je spoluvlastníkem rekreačního domku s pozemkem o rozloze 400 m
2
, přičemž nakládání
s těmito nemovitostmi mu znemožnila bezdůvodně vedená exekuce. K tomu dále dodal, že stát
mu brání v převzetí části dědictví po zemřelé sestře, jež zahrnuje rodinný dům č. p. 452
na st. p. č. 522 a pozemky st. p. č. 522 a 745/2 v k. ú. Kokonín. K prokázání těchto tvrzení však
stěžovatel před krajským soudem nedoložil ani neoznačil žádný důkaz, pouze v kasační stížnosti
uvedl, že „[d]ůkaz pak lze provést příslušným “dědickým” spisem Okr. soudu v Jablonci“.
[23] Jak ale správně poznamenal krajský soud, z výpisu z katastru nemovitostí,
jenž byl pořízen ke dni 18. 11. 2015, stěžovatelem uváděné skutečnosti neplynou, neboť
je z něj naopak zřejmé, že nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele nejsou postiženy žádnými
exekučními příkazy k jejich prodeji. Z tohoto výpisu současně vyplývá, že stěžovatel je výlučným
vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši id. 1 nemovitostí – rodinného domu č. p. 452
na st. p. č. 522 a pozemků st. p. č. 522 a 745/2 v k. ú. Kokonín. Jako nabývací titul předmětných
nemovitostí je v katastru nemovitostí uvedeno: „Usnesení soudu o potvrzení nabytí dědictví OS v Jablonci
nad Nisou 35 D-1035/2004 -116 ze dne 25. 04. 2007. Právní moc ke dni 22. 05. 2007.“ Zdejšímu
soudu tak nezbývá než konstatovat, že tvrzení stěžovatele nekorespondují s právním stavem
zapsaným v katastru nemovitostí.
[24] V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za potřebné odkázat na §134 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
jenž se na řízení ve správním soudnictví použije přiměřeně na základě §64 s. ř. s., a dle něhož
„[l]istiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny,
které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který
listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.“ Citované
ustanovení obsahuje pravidlo spočívající v tzv. vyvratitelné domněnce pravdivosti obsahu veřejné
listiny, nebo jinými slovy řečeno – pravidlo, dle něhož se má za to, že obsah veřejné listiny
je pravdivý, dokud není prokázán opak. V posuzovaném případě sice stěžovatel uváděl v průběhu
řízení před krajským soudem odlišná tvrzení spočívající v tom, že předmětné nemovitosti
doposud nejsou ve vlastnictví stěžovatele a jeho bratra, na podporu svých tvrzení však
již nepředložil žádné důkazy. Krajskému soudu proto nelze ničeho vytknout, pokud při svém
rozhodování vycházel z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, neboť tento výpis – jakožto
veřejná listina – osvědčuje v případě neprokázání opaku skutečný a pravdivý právní stav.
[25] Nejvyšší správní soud proto ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že údaje
uvedené stěžovatelem v jeho prohlášení o majetkových poměrech jsou neúplné a do značné míry
též nevěrohodné. Stěžovatel tak ve vztahu ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků
neunesl břemeno důkazní, neboť nikterak neprokázal, že jím tvrzené skutečnosti o zatížení
nemovitostí v jeho vlastnictví exekucemi, resp. o nemožnosti převzetí dědictví, jsou pravdivé.
Zdejšímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že stěžovatel nesplnil jednu z podmínek
pro osvobození od soudních poplatků, spočívající v povinnosti doložit soudu nedostatek
finančních prostředků (srov. odst. [20] tohoto rozsudku). Jelikož splnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků je jednou z podmínek pro ustanovení zástupce
(viz §35 odst. 8 věta první s. ř. s.), je správný i II. výrok napadeného usnesení, jímž krajský soud
zamítl stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce.
[26] Pokud jde o návrh stěžovatele na provedení důkazu „dědickým“ spisem Okresního soudu
v Jablonci nad Nisou, Nejvyšší správní soud nad rámec shora uvedeného podotýká, že kasační
stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu (viz §102 s. ř. s.); řízení o kasační stížnosti proto neslouží k tomu, aby v něm bylo vedeno
dokazování o otázce (byť i procesní), která byla předmětem posuzování v řízení před krajským
soudem (v tomto případě se jedná o otázku nedostatku finančních prostředků stěžovatele)
a zdejší soud vychází primárně z obsahu spisu. Jak bylo konstatováno již výše, stěžovatel
v nyní projednávané věci nedostatek finančních prostředků v řízení před krajským soudem
neprokázal (srov. k tomu přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004,
č. j. 1 Afs 5/2003 – 54, publ. pod č. 311/2004 Sb. NSS).
[27] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nenechal bez povšimnutí stěžovatelův
návrh na přikázání věci jinému soudu (tzv. delegace), nutno však konstatovat, že za dané procesní
situace nebyl k takovému postupu shledán důvod. Institut delegace totiž přichází
v úvahu pouze v případě, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát (tzv. delegace nutná – srov. §9 odst. 1 s. ř. s.), nebo
též v případě, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu
vhodné (tzv. delegace vhodná – srov. §9 odst. 2 s. ř. s.). Potřebným předpokladem pro delegaci
nutnou je tak předcházející rozhodnutí o vyloučení soudců specializovaných senátů podle
§8 odst. 5 s. ř. s., jež by mělo za následek nemožnost sestavit v projednávané věci senát. Nejvyšší
správní soud nicméně v související věci týkající se stěžovatelovy námitky podjatosti vůči soudkyni
Mgr. Karolíně Tylové, LL.M., usnesením ze dne 27. 1. 2016, č. j. Nao 4/2016 – 46, rozhodl,
že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, pod sp. zn. 58 A 12/2015. V posuzovaném případě
tak základní předpoklad pro delegaci nutnou není dán. Zdejší soud přitom neshledal rovněž
žádný důvod pro aplikaci delegace vhodné. Ostatně ani samotný stěžovatel ve své kasační
stížnosti žádný bližší důvod neuvádí, nýbrž toliko věcně polemizuje se závěry krajského soudu
vyslovenými v napadeném usnesení. Jeho nesouhlas s napadeným usnesením však
sám o sobě nemůže být důvodem pro přikázání věci jinému soudu (srov. v této souvislosti
též POTĚŠIL, L. ŠIMÍČEK, V. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014. s. 79,
kde je vyjádřen názor, že důvodem přikázání věci jinému soudu „nejsou obavy z možného nesprávného
rozhodnutí nebo postup soudu v projednávané věci nebo rozhodování soudu v jiných skutkově či právně podobných
případech“).
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[28] Ze všech shora popsaných důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. zamítl.
[29] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů
řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Žalovaný byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení však neuplatnil
a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v tomto řízení jakékoliv náklady vznikly. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu