ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.128.2016:24
sp. zn. 4 Azs 128/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. M., zast. Mgr. Ing.
Janem Procházkou, LL. M. eur, advokátem, se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2016, č.
j. 1 A 27/2016 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2016, č. j. 1 A 27/2016 – 17,
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 3. 2016,
č. j. CPR-3297-2/ČJ-2016-930310-V242, jímž snížila dobu zákazu vstupu na 2 roky, ve zbytku
odvolání stěžovatele zamítla a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství
hl. m. Prahy ze dne 12. 1. 2016, č. j. KRPA-54274-50/ČJ-2015-000022, jímž bylo žalobci podle
§119 odst. 1 písm. b) bod 9 a podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky uloženo správní vyhoštění spojené se zákazem vstupu
na území členských států Evropské unie po dobu 3 let.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas blanketní kasační
stížnost, z níž lze pouze seznat, že rozsudek městského soudu napadá v celém jeho rozsahu
a domáhá se jeho zrušení, vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení a uložení povinnosti
žalované uhradit stěžovateli náklady řízení. Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti (tomuto návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl usnesením ze dne
28. 6. 2016, č. j. 4 Azs 128/2016 – 21).
[3] Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 7. 6. 2016,
č. j. 4 Azs 128/2016 - 14, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů
napadá rozsudek městského soudu, a poučil jej, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené
lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle ustanovení §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “). Toto usnesení Nejvyššího správního
soudu bylo dle údajů na doručence doručeno zástupci stěžovatele dne 11. 6. 2016. Lhůta
k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak uplynula v pondělí dne 11. 7. 2016.
Zástupce stěžovatele však ve stanovené lhůtě na výzvu k doplnění kasační stížnosti nereagoval
a kasační stížnost nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1
s. ř. s.
[4] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[5] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li
zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[6] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat
a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované
věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu, neuvádí,
jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru), navrhuje
pouze zrušení tohoto rozsudku a přes výzvu soudu kasační stížnost v zákonné lhůtě nedoplnil.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje zdejší soud za nedostačující ve smyslu §106
odst. 1 s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje
stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání
kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl, neboť nebyla ve stanovené
lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož „[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta“.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu