ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.140.2016:29
sp. zn. 4 Azs 140/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: G. V., zast. Mgr.
Radimem Strnadem, advokátem, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016, č. j. 22 Az 6/2016 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. 22 Az 6/2016 - 38, Krajský soud v Brně zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, č. j. OAM-681/ZA-ZA02-K07-2015. Naposledy
uvedeným rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti o mezinárodní ochranu podle §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobcovu žádost
shledal nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační
stížnost a blanketní návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Usnesením
ze dne 15. 6. 2016, č. j. 4 Azs 140/2016 - 9, Nejvyšší správní soud vyzval žalobce,
aby prostřednictvím svého zástupce ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost (výrok I) a aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení doplnil
návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (výrok II). Nejvyšší správní soud
stěžovatele poučil, že kasační stížnost, popřípadě návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, odmítne, pokud je stěžovatel ve stanovené lhůtě nedoplní.
Naposledy uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo zástupci stěžovatele
doručeno prostřednictvím datové schránky dne 21. 6. 2016. Lhůta pro doplnění návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti marně uplynula dne 28. 6. 2016 a Nejvyšší
správní soud proto návrh odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2016, č. j. 4 Azs 140/2016 - 16. Lhůta
pro doplnění kasační stížnosti marně uplynula dne 21. 7. 2016 [srov. §40 odst. 2 a 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“)]. Stěžovatel
kasační stížnost nedoplnil ani do dnešního dne.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“
Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. „[z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.“
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Stěžovatel v blanketní kasační stížnosti toliko vymezil, že brojí proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016, č. j. 22 Az 6/2016 - 38. Z textu kasační stížnosti není
seznatelné, z jakých konkrétních důvodů stěžovatel napadá rozsudek, v čem spatřuje
jeho nesprávnost, respektive jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká, a co navrhuje.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s. povinen uvést,
pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně tento důvod
obsahově popsat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační
stížnosti v dosavadním řízení vedly. To však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti
a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Na podporu tohoto
závěru Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993,
č. j. 6 A 85/92 - 5, podle kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, anebo to, že řízení bylo vadné,
aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.“
Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně
byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené
lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil důvody, z jakých napadá usnesení
krajského soudu, nebyly splněny podmínky §106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona,
neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek není možno
pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu