ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.146.2016:26
sp. zn. 4 Azs 146/2016 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobců: a) Ö. Ö., b) nezl. H.
Ö., oba zast. JUDr. Kateřinou Malmstedt, Ph.D., advokátkou, se sídlem Ostružinová 1794,
Černošice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 26. 4. 2016, č. j. 50 Az 3/2015 – 97,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 17. 9. 2015, č. j. OAM-118/ZA-ZA13-P05-R2-2013, žalovaný
neudělil žalobcům mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, jelikož nebyly dány důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 50 Az 3/2015 – 97, zamítl.
[2] Žalobci namítali, že mají obavy o své bezpečí v zemi původu, tj. v Turecku. Žalobci
jsou kurdské národnosti. Pan A. Ö., manžel žalobkyně a) a současně otec žalobce b), se podílel na
aktivitách prokurdské demokratické strany BDP, v důsledku čehož měl být v minulosti v Turecku
několikrát zadržen a mučen policií. Pan Ö. má obavu, že pro svoji národnost, k níž se veřejně
hlásí, a pro svoji podporu prokurdsky orientovaných politických stran mu hrozí uvěznění nebo
zabití. Dále nechce nastoupit k výkonu povinné vojenské služby, jelikož v takovém případě by byl
nucen bojovat proti osobám vlastní národnosti. Bratr pana Ö. žijící v Turecku se také připojil k
organizaci PKK a z tohoto důvodu žalobcům při návratu do země původu hrozí reálné nebezpečí
nezaviněné perzekuce. Žalobci ve všech ohledech pociťují stejné obavy, jako pan Ö.
[3] Krajský soud shledal, že případné obtíže spojené s příslušností k uvedené etnické skupině
a ke zmíněné politické straně nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu §12 písm. a) či b)
zákona o azylu, případně vážné újmy podle §14a odst. 2 téhož zákona. Kurdské politické strany
mají v Turecku parlamentní zastoupení, a je tedy nutno odmítnout tvrzení žalobc ů, že Kurdové,
kteří veřejně prosazují svou identitu, jsou v Turecku pronásledováni nebo trestně stíháni.
Vzhledem k tomu, že manžel žalobkyně a) a otec žalobce b) vykonával běžnou podpůrnou
činnost legální politické strany (nebyl ani jejím členem), jeho pronásledování není přiměřeně
pravděpodobné a obava z něj je neodůvodněná. Pokud jde o tvrzení manžela žalobkyně a) a otce
žalobce b), že se jeho bratr přidal k org anizaci PKK, a proto by byl návrat žalobce do vlasti
rizikem, jedná se o tvrzení nevěrohodné, jelikož bylo uvedeno až 4 roky po podání první žádosti
o udělení mezinárodních ochrany. Nelze také přehlížet, že PKK je dle Turecka, EU i USA
teroristickou organizací, a proto je legitimní, pokud orgány Turecké republiky činnost takové
organizace a jejích členů v souladu s tureckými zákony monitorují, případně potírají. Krajský soud
se zabýval také povinností vykonat v Turecku vojenskou službu, přičemž připomněl konstantní
judikaturu Nejvyššího správního soudu k této otázce, která ve výkonu vojenské služby,
popř. postihu za odmítnutí jejího výkonu zásadně nespatřuje pron ásledování ve smyslu §12
písm. b) zákona o azylu.
[4] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), konkrétně pro nepřezkoumatelnost spočívající v chybně provedeném
dokazování a absenci logických vazeb mezi některými provedenými důkazy a závěry, které
z nich soud učinil. Dále uplatnili též důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a dovozoval i
nesprávné posouzení právní otázky naplnění podmínek pro udělení azylu podle §12 písm. a) a b)
zákona o azylu a také doplňkové ochrany podle §14a téhož zákona. Přesah vlastních zájmů
stěžovatelé ve smyslu §104a s. ř. s. pak spatřoval i v zásadních pochybeních krajského soudu
a žalovaného při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a posuzování výše uvedené
právní otázky, jež mají dopad do hmotně-právního postavení stěžovatelů.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Otázkou vymezení institutu
nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud
podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS.
O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových
případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které
jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodn ěných případech sezná,
že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně,
4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajsk ý soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[7] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[8] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že kasační stížnost je prakticky totožná
s žalobou podanou ke krajskému soudu a neobsahuje žádné námitky nad rámec této žaloby.
Krajský soud se všemi námitkami podrobně zabýval s odkazem na relevantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu a Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje. Přijatelnost
kasační stížnosti přitom nezakládají jakékoliv procesní vady řízení před krajským soudem či dílčí
nedostatky odůvodnění rozsudku, ale jen takové vady, které jsou zcel a zásadního charakteru
a které představují zjevný exces z pravidel přezkumného soudního řízení. Těmito vadami
napadený rozsudek zjevně netrpí. Odůvodnění rozsudku se standardním způsobem vypořádává
s námitkami uplatněnými stěžovatelem v žalobě, důvody rozhodnutí jsou zřejmé, v případě
meritorního posuzování věci Nejvyšším správním soudem by závěry krajského soudu
byly nepochybně přezkoumatelné a bylo by možno učinit si úsudek o otázce zákonnosti
jeho rozhodnutí. Sama skutečnost, že stěžovatelé hodnotí rozhodné skutečnosti jinak
než správní orgán či soud, případně jsou toho názoru, že se měl soud více věnovat hodnocení
některých důkazů, zajisté závěru o extrémním vybočení ze základních procesních pravidel, které
by si v zájmu zachování alespoň minimálního standardu práva na spravedlivý proces vyžadovalo
zásah Nejvyššího správního soudu v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku, nikterak
nesvědčí. Chybné posouzení právní otázky je pak dovozováno výhradně jako následek tvrzených
vad při zjišťování skutkového stavu.
[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů [k obdobnému závěru ostatně dospěl
i v související věci žádosti o mezinárodní ochranu druhého syna žalobkyně a), v níž byly
uplatňovány stejné důvody, srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2016,
č. j. 3 Azs 33/2016 - 21]. Krajský soud vhodně aplikoval dosavadní judikaturní závěry Nejvyššího
správního názoru na posuzovanou věc a stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl námitky, které
by odůvodňovaly judikaturní odklon. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§6 0 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu