ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.169.2016:41
sp. zn. 4 Azs 169/2016 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: R. I., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2016, č. j. 57 A
84/2015 - 48,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Soud u k l á d á žalobci, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který
podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích) činí 1.000 Kč.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 57 A 84/2015 - 48, zamítl žalobu
proti rozhodnutí ze dne 4. 6. 2015, č. j. MV-76415-5/SO-2015, kterým žalovaná zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „prvoinstanční orgán“)
ze dne 31. 3. 2015, č. j. OAM-1251-15/TP-2015. Naposledy uvedeným rozhodnutím
prvoinstanční orgán zamítl žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České
republiky podle §75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost a navrhl,
aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V doplnění tohoto návrhu poukázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, a ze dne 1. 10. 2015, č. j. 7 Azs 227/2015 - 31,
přičemž konstatoval, že v souvislosti s přiznáním odkladného účinku nemůže třetím osobám
vzniknout jakákoliv újma a stejně tak nemůže být zasaženo do důležitého veřejného zájmu.
Stěžovatel v této souvislosti dovodil, že nepřiznáním odkladného účinku by naopak bylo
nepřiměřeným způsobem zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, jakož i do jeho života.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační
stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s.
se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního
rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozsudku krajského
soudu. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou naplněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V důsledku právních
účinků žalobou napadeného rozhodnutí by byl stěžovatel nucen opustit území České republiky.
Tuto újmu považuje Nejvyšší správní soud za nepoměrně větší, než jaká hrozí jiným osobám
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti; žádná taková potenciální újma třetích osob totiž
nebyla zjištěna (srov. také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25). Odhlédnout nelze ani od toho, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58,
nebo ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25).
Nejvyšší správní soud zároveň neshledal žádné skutečnosti, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Správní rozhodnutí byla
založena na závěru, že stěžovatel v rozhodné době před podáním žádosti o povolení k trvalému
pobytu pobýval mimo území České republiky v souhrnu všech období nepřítomnosti déle
než 10 měsíců. V důvodech rozhodnutí tedy Nejvyšší správní soud neshledal žádné konkrétní
okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by samotné přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti mohlo kolidovat s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí toliko odkládají. I v případě, že je správní rozhodnutí
vydáno ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s takovýmto veřejným
zájmem. K naplnění veřejného zájmu totiž může postačovat i pozdější nastoupení účinků
správního rozhodnutí.
Nadto, Nejvyšší správní soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že za obdobných
okolností již dříve přiznal odkladný účinek jiné kasační stížnosti téhož stěžovatele, a to usnesením
ze dne 4. 2. 2016, č. j. 7 Azs 322/2015 - 31. Nelze také přehlédnout, že Krajský soud v Plzni
usnesením ze dne 7. 8. 2015, č. j. 57 A 84/2015 - 27, nepřiznal žalobě odkladný účinek, to však
pouze proto, že tentýž soud usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. 30 A 20/2015 - 29, přiznal
odkladný účinek jiné žalobě, kterou stěžovatel brojil proti neprodloužení povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. Krajský soud v Plzni
proto v řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 84/2015 dovodil, že stěžovatel v důsledku napadeného
rozhodnutí nemusí opustit Českou republiku, a proto mu nehrozí žádná újma.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Současně stěžovateli uložil, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky
č. 20 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí
1.000 Kč. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32, „[p]ovinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného
účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena
povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
per analogiam].“
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu