ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.2.2016:21
sp. zn. 4 Azs 2/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: F. V., zast. Mgr. Pavlem
Oriniakem, advokátem, se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12.
2015, č. j. 10 A 183/2015 - 21,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 9. 2015, č. j. CPR-16178-8/ČJ-2015-930310-V234, žalovaná
zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru
cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „prvoinstanční orgán“)
ze dne 1. 4. 2015, č. j. KRPC-47749-22/ČJ-2015-020025, kterým bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
na dobu šesti měsíců. Počátek této doby stanovil prvoinstanční orgán od okamžiku, kdy žalobce
pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Lhůtu k vycestování z území České
republiky určil do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 10 A 183/2015 -
21, žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a
navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V doplnění návrhu stěžovatel uvedl,
že případný výkon rozhodnutí by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu spočívající
v nemožnosti pobývat na území České republiky. Dále stěžovatel namítl, že mu v případě návratu
na Ukrajinu hrozí bezprostřední ohrožení života a zdraví v důsledku probíhajícího válečného
konfliktu. Stěžovatel se obává zejména represí, které mu hrozí v souvislosti s odmítáním účasti ve
válečném konfliktu. Návrh uzavřel s tím, že se přiznání odkladného účinku nedotýká zájmů
třetích osob a nebude ani v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaná se ve stanovené lhůtě k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat, přitom přiměřeně použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2
s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují
do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter mimořádného
institutu, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního
rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou naplněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění,
je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces.
K těmto závěrům Nejvyšší správní soud dospěl opakovaně, např. v usnesení ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100 (dostupné na: www.nssoud.cz), kde uvádí, že „Nejvyšší správní
soud má za to, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel
mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení,
jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces
náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“ V této věci bylo sice přezkoumáváno rozhodnutí
o zrušení trvalého pobytu, tím spíše ale uvedené závěry dopadají na následky rozhodnutí
o správním vyhoštění.
K otázce přiznání odkladného účinku ve vztahu ke kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu ve věcech správního vyhoštění Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
19. 11. 2014, č. 1 Azs 160/2014 - 25, uvedl, že zákonodárce nepřiznal ex lege odkladný účinek
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního vyhoštění (na rozdíl
například od věcí mezinárodní ochrany). Nejvyšší správní soud má ale za to, že i zde
je to nezbytné pro ochranu práv žalobce, a to nejen pro možnost účasti stěžovatele na samotném
řízení o kasační stížnosti, ale zejména v případě, že by věc byla zrušena a vrácena krajskému
soudu, případně žalované nebo správnímu orgánu prvoinstančnímu. Zdejší soud při rozhodování
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže předjímat, že k takové situaci
na základě věcného přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu nemůže dojít, a musí
proto stěžovateli zajistit možnost plnohodnotné účasti na případném dalším řízení.
Tyto skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při vyvažování újmy, která
by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do stěžovatelových procesních práv by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný.
Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit
jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto vyvažování proto lze dojít k závěru, že by újma hrozící
stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma
hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku
je proto splněno.
Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku a na straně druhé důležité
zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení je nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci
testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). S ohledem
na důvody správního vyhoštění leží v daném případě proti podstatné újmě, hrozící stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity. Nepřiznání
odkladného účinku proto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že stěžovatelem namítaný nežádoucí stav, který
v daném případě reálně hrozí, představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout žalované či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal,
že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se odkladný účinek kasační stížnosti přiznává.
Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. ledna 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu