ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.21.2016:58
sp. zn. 4 Azs 21/2016 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. M.
(dříve B.), zast. Mgr. Jurajem Koprdou, advokátem, se sídlem Korunní 957/35, Praha 2, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12.
2015, č. j. 4 A 76/2015 – 51,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 29. 1. 2016 kasační stížnost
proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobkyně
proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2015, č. j. CPR-21411-23/ČJ-2014-930310-V234, kterým
zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství
policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne
2. 12. 2014, č. j. KRPA-461396-13/ČJ-2014-000022. Naposledy uvedeným rozhodnutím bylo
žalobkyni podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky, uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území,
byla stanovena na dva roky.
[2] Kasační stížnost byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku. Žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) poukázala na skutečnost, že dne 9. 1. 2016 uzavřela manželství s Ing. D.
M., státním příslušníkem České republiky. Bezprostřední výkon rozhodnutí žalované by tak pro
stěžovatelku měl dalekosáhlé důsledky a dopady do sféry jejího rodinného a soukromého života,
spočívající zejména v nemožnosti manželského soužití. Na stěžovatelku je v důsledku uzavření
sňatku navíc nutno nahlížet jako na rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu §15a
odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka dále zmínila, že v současnosti je u
Ministerstva vnitra vedeno řízení o její žádosti ze dne 24. 6. 2015 o udělení povolení
k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. K vydání rozhodnutí by
mělo dojít v dohledné době, přičemž lze očekávat, že její žádosti bude s největší
pravděpodobností vyhověno. U Ministerstva vnitra probíhá také odvolací řízení ve věci žádosti
stěžovatelky o vydání nového rozhodnutí, kterým se zruší platnost rozhodnutí o správním
vyhoštění, přičemž i toto řízení je ve stadiu před jeho završením. Stěžovatelka rovněž poukázala
na skutečnost, že v minulosti se na Ukrajině opakovaně stala cílem násilného jednání
a předmětem fyzického i psychického týrání ze strany bývalého manžela a pociťuje proto
důvodnou obavu o svoji bezpečnost a zdraví v případě návratu na Ukrajinu také z tohoto
důvodu. Bezprostřední výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by tak pro stěžovatelku
znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla případně
vzniknout jiným osobám a takovýto postup současně není v rozporu s žádným důležitým
veřejným zájmem.
[3] Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na své rozhodnutí a kasační stížností
napadený rozsudek, s kterým se plně ztotožňuje. Ohledně uzavření sňatku stěžovatelka odkázala
na §75 odst. 1 s. ř. s., neboť tuto skutečnost stěžovatelka zmínila poprvé až v kasační stížnosti.
Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně neuvedla žádné relevantní důvody, proč
by jí měl být odkladný účinek kasační stížnosti přiznán a navrhla proto zamítnutí žádosti
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012 i ke změně
úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní
úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu
její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“),
který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku, a případnou újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku tak byly citovanou novelou s. ř. s. zmírněny.
[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů vyplývajících z §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1
s. ř. s., tedy. :
1) nepoměrně větší újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám,
pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň
2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí,
které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná
oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[6] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na její osobě a konkrétní situaci. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatelka. Ta musí konkretizovat, jakou újmu by pro ni znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje, a uvést
její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatelka v souvislosti s napadeným rozsudkem
městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[7] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu
a dále mj. i z vyjádření žalované, jejíž úlohou je ze zákona hájit veřejný zájem na úseku pobytu
cizinců v České republice.
[8] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele soud dovodil, že újma hrozící stěžovatelce
je skutečná a intenzívní. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění totiž nepochybně velmi silně
zasahuje do soukromé a eventuálně i rodinné sféry cizince, jak to ostatně stěžovatelka uvádí
ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Naproti tomu újma způsobená
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá
v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna
je. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by mohl představovat pro stěžovatelku nepoměrně
větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní
následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování mimo území České republiky
by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatelky uplatnit svá práva v řízení
u soudu, přestože je zastoupena advokátem.
[9] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Zde připadá v úvahu veřejný zájem
související s pobytem cizinců na území České republiky, který je zajišťován mj. i tím, že cizinci,
jimž bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění, a kterým uplynula doba k vycestování z území
České republiky, se na tomto území zdržovat nemohou. V daném případě však přiznání
odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalované po dobu, kdy je zákonnost
napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[10] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. února 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu