ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.217.2016:29
sp. zn. 4 Azs 217/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: S. N., zast. Mgr.
Tomášem Císařem, advokátem, se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2016, č. j. 49 Az 12/2016 – 50,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou
se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 8. 2. 2016, č. j. OAM-
1125/ZA-ZA11-ZA15-2015. Žalovaný tímto rozhodnutím podle §25 písm. i) zákona č.
325/1999 Sb., o azylu, zastavil řízení o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu z důvodu
nepřípustnosti žádosti podle §10a písm. b) zákona o azylu a určil, že státem příslušným
k posouzení žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013,
kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní
příslušnosti v některém z členských států, je Polská republika.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odůvodnila
tím, že by musela na konečné rozhodnutí v řízení čekat mimo území České republiky,
což by znamenalo možnost zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, jelikož by nemohla
v řízení vystupovat osobně. V České republice má stěžovatelka také manžela, který je schopen
ji zde zabezpečit. V Polské republice oproti tomu stěžovatelka žádné zázemí nemá a návrat
na Ukrajinu by pro ni znamenal nebezpečí únosu. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
naopak nevznikne žádná újma jiným osobám, jelikož stěžovatelka nevyužívá sociální systém,
ani se jinak nepodílí na ničem, co by znamenalo újmu veřejnému zájmu.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření navrhnul odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat.
Případné vycestování stěžovatelky nelze označit za nenahraditelnou újmu, jelikož žalovaný
při vydání napadeného rozhodnutí postupoval v souladu s právními předpisy. Rodinné důvody
jako překážku vycestování je třeba uplatnit v řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců, přičemž existence rodinného či podobného poměru sama o sobě není předpokladem
vzniku újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. a tedy ani důvodem přiznání odkladného účinku.
K ukončení pobytu potom vede pouze řízení o správním vyhoštění, proti němuž je možné brojit
žalobou, která má odkladný účinek.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s., v návaznosti na §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu, v posuzované
věci kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[7] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky a Nejvyšší správní soud
tak shledal návrh stěžovatelky důvodným. Stěžovatelce by v případě vycestování z České
republiky hrozila újma spočívající v rozdělení rodiny a faktické ztrátě možnosti vystupovat
v řízení osobně. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku
dotklo práv třetích osob nebo bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem; nic takového ostatně
nenamítl ani žalovaný ve svém vyjádření. Ačkoliv k bezprostřednímu opuštění území České
republiky by mohla být stěžovatelka donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním
vyhoštění, pro stěžovatelku by to znamenalo pobývat na území České republiky nelegálně
a vystavit se riziku zákazu pobytu na území České republiky po určitou dobu, který je se sankcí
správního vyhoštění pravidelně spojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100). Tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[8] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2016
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu