ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.288.2015:25
sp. zn. 4 Azs 288/2015 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. V., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2015, č. j. 2 A
62/2015 - 25,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2015, č. j. CPR-13397-6/ČJ-2015-930310-V242, žalovaná
zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru
cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Praha (dále jen „prvoinstanční
orgán“) ze dne 28. 3. 2015, č. j. KRPA-162173-56/ČJ-2014-000022, kterým bylo žalobci uloženo
správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území ČR a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na dobu
šesti měsíců. Počátek této doby stanovil prvoinstanční orgán od okamžiku, kdy žalobce pozbude
oprávnění k pobytu na území České republiky. Lhůtu k vycestování z území České republiky určil
do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2015, č. j. 2 A 62/2015 - 25, žalobu
zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a navrhl,
aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V doplnění návrhu stěžovatel uvedl, že jsou
v jeho případě splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V případě,
pokud by Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal, bude stěžovatel
nucen opustit území České republiky, což považuje samo o sobě za značnou újmu, navíc
znásobenou tím, že se nebude moci účastnit soudního řízení před Nejvyšším správním soudem.
Újma přímo hrozící stěžovateli je tedy nepoměrně větší než ta, která by mohla přiznáním
odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku navíc nenaruší žádný
veřejný zájem. Naopak jeho nepřiznání by narušilo veřejný zájem na tom, aby bylo stěžovateli
zajištěno v soudním řízení právo na spravedlivý proces. Stěžovatel odkázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, kterým tento soud
v obdobné věci přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Stěžovatel upozornil, že důsledky
správního vyhoštění bývají nezvratné, přičemž těmto důsledkům se lze vyhnout právě přiznáním
odkladného účinku. Podle stěžovatele totiž nelze přehlížet rizika, která mu hrozí v zemi původu,
ani opomíjet, že by mu s případným vycestováním vznikly náklady na cestu do země původu
a v případě úspěšnosti kasační stížnosti i zpět do České republiky.
Žalovaná se ve stanovené lhůtě k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom přiměřeně použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter mimořádného
institutu, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního
rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou naplněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění,
je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces.
K těmto závěrům Nejvyšší správní soud dospěl opakovaně, např. v usnesení ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100 (dostupné na: www.nssoud.cz), kde uvádí, že „Nejvyšší správní
soud má za to, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel
mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení,
jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces
náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“ V této věci bylo sice přezkoumáváno rozhodnutí
o zrušení trvalého pobytu, tím spíše ale uvedené závěry dopadají na následky rozhodnutí
o správním vyhoštění.
K otázce přiznání odkladného účinku ve vztahu ke kasační stížnosti proti
rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního vyhoštění Nejvyšší správní soud v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. 1 Azs 160/2014 - 25, uvedl, že zákonodárce nepřiznal ex lege
odkladný účinek kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního
vyhoštění (na rozdíl například od věcí mezinárodní ochrany). Nejvyšší správní soud
má ale za to, že i zde je to nezbytné pro ochranu práv žalobce, a to nejen pro možnost
účasti stěžovatele na samotném řízení o kasační stížnosti, ale zejména v případě, že by věc byla
zrušena a vrácena krajskému soudu, případně žalované nebo správnímu orgánu prvoinstančnímu.
Zdejší soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže
předjímat, že k takové situaci na základě věcného přezkumu napadeného rozhodnutí krajského
soudu nemůže dojít, a musí proto stěžovateli zajistit možnost plnohodnotné účasti na případném
dalším řízení.
Tyto skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při vyvažování újmy, která
by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do stěžovatelových procesních práv by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný.
Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit
jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto vyvažování proto lze dojít k závěru, že by újma hrozící
stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma
hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku
je proto splněno.
Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku a na straně druhé důležité
zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Toto
ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu
proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). S ohledem na důvody
správního vyhoštění, leží v daném případě proti podstatné újmě, hrozící stěžovateli, riziko
narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity. Nepřiznání odkladného
účinku proto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že stěžovatelem namítaný nežádoucí stav, který
v daném případě reálně hrozí, představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout žalované či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal,
že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se odkladný účinek kasační stížnosti přiznává.
Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. ledna 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu