ECLI:CZ:NSS:2016:5.ADS.258.2015:30
sp. zn. 5 Ads 258/2015 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Mgr. H. F.,
zastoupená Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti
žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze
dne 27. 11. 2015, č. j. 60 Ad 8/2015 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce Mgr. Marcele Horákové, se sídlem Riegrova 12,
Olomouc, se odměna ani náhrada hotových výdajů v řízení o kasační
stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 10. 6. 2015, č. j. X, ve věci starobního důchodu, kterým byly zamítnuty námitky
stěžovatelky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne
17. 4. 2015, č. j. X, pro opožděnost.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil včasnost
podaných námitek, nepřihlížel k tomu, že žalovaná stěžovatelku nesprávně poučila,
neboť v poučení uvedla, že proti rozhodnutí lze námitky podat do 30 dnů ode dne následujícího
po dni oznámení rozhodnutí. Lhůta pro podání námitek činí podle §88 odst. 1 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení činí 30 dnů. Krajský soud však
počítal lhůtu nikoli podle poučení, kterého se stěžovatelce dostalo, ale podle zákonné úpravy,
a to aniž by to jakkoli zdůvodnil, a aniž by se s rozporným poučením vypořádal. Podle poučení
měla lhůta začít běžet ode dne následujícího po dni oznámení, tedy doručení. Bylo-li tedy
doručeno dne 22. 4. 2015, pak následující den byl 23. 4. 2015; 30-ti denní lhůta počala běžet
až následující den tj. 24. 4. 2015 a nikoli dne 23. 4. 2015, jak tvrdí soud. Stěžovatelka tvrdí,
že námitky podané v souladu s uděleným poučením byly včasné a soud pochybil, pokud
rozhodnutí žalované nezrušil. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že považuje rozsudek krajského soudu za správný
a v souladu se zákonem, a navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Kasační stížnost není důvodná.
Obecná pravidla počítání času ve správním řízení za podmínky, že je provedení určitého
úkonu vázáno na lhůtu, a sice lhůtu stanovenou jednak správním orgánem, jednak zákonem,
jsou stanovena v §40 správního řádu. V §40 písm. a) správního řádu se určuje pravidlo
pro stanovení počátku běhu lhůty. Podle tohoto pravidla se do běhu lhůty nezapočítává den, v němž
došlo ke skutečnosti určující počátek jejího běhu. Z právě uvedeného vyplývá, že dnem, jímž lhůta počíná
svůj běh, je vždy ten den, který bezprostředně následuje po dni, v němž skutečnost rozhodná pro běh lhůty nastala.
Rozhodnou skutečností, od které je třeba běh lhůty odvozovat, je okamžik, kdy se účastník řízení
o věci dozvěděl, resp. oznámení rozhodnutí správního orgánu. Lhůta počne účastníku řízení
plynout dnem bezprostředně následujícím po dni, v němž mu bylo rozhodnutí oznámeno,
tedy bezprostředně po dni, kdy mu bylo toto rozhodnutí platně doručeno.
Obdobně je upraveno počítání času v §123c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, podle kterého lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje
po události, jež je rozhodující pro její počátek.
Podle §88 odst. 1 uvedeného zákona proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení
uvedených v §3 odst. 3 písm. b) a d) až f) ve věcech důchodového pojištění lze jako řádný
opravný prostředek podat písemné námitky do 30 dnů ode dne jeho oznámení účastníku řízení.
Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že rozhodnutí bylo stěžovatelce
doručeno dne 22. 4. 2015; byla poučena, že proti tomuto rozhodnutí lze podat u ČSSZ
nebo u kterékoliv okresní správy sociálního zabezpečení písemné námitky, a to do 30 dnů
ode dne následujícího po dni oznámení tohoto rozhodnutí. Lze stěžovatelce přisvědčit,
že správní orgán v poučení nedodržel doslovný text zákona, uvedl-li, že lze podat námitky
do 30 dnů ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, nicméně tato skutečnost nikterak
neovlivnila ani délku lhůty ani okamžik, od něhož se běh lhůty odvíjí. Jinými slovy správní orgán
v poučení aplikoval již pravidlo obsažené v §123c zákona č. 582/1991 Sb., resp. obecná pravidla
pro počítání lhůty obsažená ve správním řádu. Okamžikem rozhodným pro stanovení počátku
běhu 30-ti denní lhůty byl den doručení rozhodnutí, tj. 22. 4. 2015; o tomto dni není mezi
účastníky sporu; tento den se do běhu lhůty dle obecných pravidel nezapočítává, lhůta tudíž
počala běžet dne 23. 4. 2015. Uvedený den je rovněž dnem následujícím po události určující její
počátek, tj. následující po dni oznámení rozhodnutí. V tomto smyslu byla stěžovatelka správním
orgánem v souladu se zákonem poučena.
Stěžovatelka podala námitky dne 25. 5. 2015, poslední den lhůty pro podání námitek
připadl na pátek 22. 5. 2015, nikoliv na sobotu 23. 5. 2015, jak se stěžovatelka mylně domnívá.
Stěžovatelka totiž nesprávně při počítání času vkládá následující den dvakrát (následující den
po doručení 23. 4. a další následující den 24. 4., od něhož odvozuje 30 dnů).
Nejvyšší správní soud stěžovatelkou namítanou nezákonnost rozsudku krajského soudu
neshledal, proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 a 2 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení;
žalované, která ve věci měla úspěch, dle §60 odst. 2 s. ř. s. náhrada nákladů řízení nenáleží.
Nejvyšší správní soud stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti ustanovil
usnesením ze dne 27. 1. 2016, č. j. 5 Ads 258/2015 - 25 zástupce, advokátku Mgr. Marcelu
Horákovou; v takovém případě hradí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Advokátka byla současně se svým ustanovením vyzvána k vyčíslení odměny,
na výzvu nereagovala a ani žádný úkon v řízení neprovedla. Soud proto rozhodl tak, že jí žádnou
odměnu ani náhradu hotových výdajů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu