ECLI:CZ:NSS:2016:5.AFS.124.2014:141
sp. zn. 5 Afs 124/2014 - 141
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jakubem Camrdou v právní věci
žalobce: Český rozhlas, se sídlem Vinohradská 12, Praha 2, zastoupený JUDr. Petrem Orctem,
advokátem se sídlem Na Vyhlídce 53, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2014, č. j. 9 Af 21/2010 - 105,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Soud v y z ý v á žalobce a žalovaného, aby ve lhůtě 2 (dvou) týdnů od doručení
tohoto usnesení vyčíslili důvodně vynaložené náklady, které uhradili v řízení
před Soudním dvorem Evropské unie.
Odůvodnění:
Žalovaný (stěžovatel) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 6. 6. 2014, č. j. 9 Af 21/2010 – 105, kterým městský soud zrušil celkem
deset rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, a to rozhodnutí ze dne 9. 2. 2010,
č. j. 1480/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010, č. j. 1621/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010,
č. j. 1622/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010, č. j. 1623/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010,
č. j. 1624/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010, č. j. 1625/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010,
č. j. 1627/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010, č. j. 1628/10-1300-101206, ze dne 9. 2. 2010,
č. j. 1629/10-1300-101206, a ze dne 11. 2. 2010, č. j. 1630/10-1300-101206.
Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu (původní žalovaný) těmito rozhodnutími zamítlo
žalobcovo odvolání proti deseti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Prahu 2
na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období března až prosince 2006, jimiž byla
žalobci dodatečně stanovena daňová povinnost ve výši 0 Kč v každém z předmětných
zdaňovacích období. Žalobci tak nebyly přiznány nadměrné odpočty na dani z přidané hodnoty,
které uplatnil v dodatečných daňových přiznáních za uvedená zdaňovací období, a to v celkové
výši 72 783 789 Kč.
Stěžovatel napadá kasační stížností rozsudek městského soudu z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud se po předběžném posouzení věci usnesením ze dne 18. 12. 2014,
č. j. 5 Afs 124/2014 - 79, obrátil v souladu s třetím pododstavcem čl. 267 Smlouvy o fungování
Evropské unie ve věci výkladu unijního práva na Soudní dvůr Evropské unie a předložil
mu následující předběžnou otázku:
„Lze vysílání veřejnoprávního rozhlasu, které je financováno poplatky placenými na základě zákona,
k jejichž úhradě je poplatník povinen z důvodu vlastnictví rozhlasového přijímače, jeho držby či z jiného
právního důvodu opravňujícího k užívání tohoto přijímače, a to ve výši zákonem stanovené, považovat
za ‚poskytování služby za protiplnění‘ ve smyslu z čl. 2 bodu 1 šesté směrnice Rady
77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný
systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, které má být od daně z přidané hodnoty
osvobozeno dle čl. 13 části A odst. 1 písm. q) téže směrnice, nebo jde o neekonomickou činnost,
která vůbec nepředstavuje předmět daně z přidané hodnoty dle čl. 2 šesté směrnice a tedy na ni nedopadá
ani osvobození od daně podle čl. 13 části A odst. 1 písm. q) této směrnice?“
V návaznosti na předložení uvedené předběžné otázky pak Nejvyšší správní soud
zmiňovaným usnesením v souladu s §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s. přerušil řízení, aby vyčkal
rozhodnutí Soudního dvora.
V předmětné věci vydal Soudní dvůr rozsudek ze dne 22. 6. 2016, C-11/15 dostupný
na http://curia.europa.eu), jímž odpověděl na otázku Nejvyššího správního soudu
takto:
„Článek 2 bod 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních
předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný
základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že taková činnost veřejnoprávního vysílání, o jakou jde
ve věci v původním řízení, která je financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě
zákona vlastníky či držiteli rozhlasového přijímače a provozována vysílací společností zřízenou zákonem,
není poskytováním služeb ‚za protiplnění‘ ve smyslu tohoto ustanovení, a nespadá tedy do působnosti
uvedené směrnice.“
V návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora tedy Nejvyšší správní soud v souladu s §48
odst. 5 s. ř. s. rozhodl o pokračování v řízení o kasační stížnosti žalovaného a vyzval účastníky
řízení, aby pro účely rozhodnutí o nákladech řízení vyčíslili náklady, jež důvodně vynaložili
v souvislosti s řízením o předběžné otázce před Soudním dvorem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 14. července 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu