ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.206.2016:30
sp. zn. 5 As 206/2016 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. K.,
zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 28. 7. 2016, č. j. 28 A 5/2015 - 43, o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Městského úřadu Náchod (dále jen „městský úřad“) ze dne 26. 1. 2015,
č. j. 58343/14/DSH/VF, sp. zn. KS 12298/2014 DSH, byl žalobce (dále jen „stěžovatel“) uznán
vinným ze spáchání přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v relevantním znění
(dále jen „zákon o silničním provozu“), v souvislosti s porušením §18 odst. 4 téhož zákona.
Přestupku se stěžovatel měl dopustit tím, že dne 20. 9. 2014 v 9:46 hodin v obci Náchod,
ulici Kladská, ve směru jízdy do centra obce Náchod, řídil motorové vozidlo tovární
značky VW Passat, registrační značky X, a byla mu silniční kontrolou prováděnou hlídkou Policie
České republiky pomocí silničního radarového rychloměru RAMER 7CCD u Náchodských
pekáren naměřena rychlost jízdy 97 km/h v místě, kde je pravidly silničního provozu povolena
nejvyšší rychlost v obci 50 km/h. Při zvážení možné odchylky ± 3 km/h při rychlostech do 100
km/h, byla tedy jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 94 km/h, což je o 44
km/h více, než je povolená rychlost v obci. Za to byla stěžovateli uložena pokuta ve výši
5000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šest měsíců a
povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2015, č. j. 8606/DS/2015/SR, bylo odvolání
stěžovatele zamítnuto a rozhodnutí městského úřadu potvrzeno.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 5. 5. 2015 u Krajského soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku.
Usnesením ze dne 10. 6. 2015, č. j. 28 A 5/2015 - 29, krajský soud rozhodl, že se žalobě odkladný
účinek nepřiznává. Dne 28. 7. 2016 vydal krajský soud rozsudek č. j. 28 A 5/2015 - 43, kterým
žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že mu hrozí
nenapravitelná újma v podobě ztráty zaměstnání z důvodu pozbytí řidičského oprávnění.
Stěžovatel je společníkem společnosti DTcars Transport s.r.o. zabývající se silniční motorovou
dopravou. Stěžovatel není schopen substituovat mobilitu při výkonu své pracovní činnosti
dle pracovní smlouvy. Další újmou je újma finanční, neboť případné úkony spojené s navrácením
řidičského oprávnění po dosažení 12 bodů (přezkoušení v autoškole, psychologické vyšetření) by
pro stěžovatele znamenaly v případě ztráty zaměstnání nepřiměřenou finanční zátěž. S ohledem
na uvedené by stěžovatel nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti utrpěl nepoměrně
větší újmu, než by mohla vzniknout jiným osobám. Zároveň by nebyl závažným způsobem
ohrožen veřejný zájem. Přestupky, na základě kterých stěžovatel dosáhl 12 bodů (obvykle
naměření vyšší než maximální povolené rychlosti, nepřipoutání se bezpečnostním pásem),
nejsou nijak závažné a nelze v nich spatřovat ohrožení ostatních účastníků silničního provozu
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008,
č. j. 2 As 60/2008 - 103, publ. pod č. 1763/2009 Sb. NSS.; rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, podle něhož je rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku rozhodnutím předběžné povahy a nelze v něm předjímat rozhodnutí o věci
samé, a na rozsudek ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 - 80, podle kterého při posuzování
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti týkající se sankce za přestupek spočívající
v zákazu řízení motorových vozidel je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která
by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu.
Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku ve stanovené lhůtě
nevyjádřil.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé, konkrétní a odůvodněné případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání
odkladného účinku žalobě či kasační stížnosti paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud
by dopady rozhodnutí správního orgánu (soudu) byly negativní (záporné), pak by tím popřel
smysl přiznání odkladného účinku podle §73 s. ř. s.; základním smyslem odkladného účinku není
obecně aplikovatelné oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale jde
o mimořádný nástroj zabránění stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného
rozhodnutí správního orgánu bylo konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně
zasaženo do práv stěžovatele. Nepoměrně větší újma stěžovatele, než jaká by přiznáním
odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám (§73 odst. 2 s. ř. s.), při výkonu nebo jiných
právních následcích rozhodnutí, tedy musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze
v dalším běhu času nijak odčinit. To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného účinku
nemůže vzniknout újma jiným osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem
nebo jinými právními následky rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem
na výkonu či jiných právních následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu
či krajského soudu. Soud tedy zkoumá především intenzitu újmy a dotčení veřejného zájmu,
přičemž k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku postačí nenaplnění byť jedné
z uvedených podmínek.
Nejvyšší správní soud předesílá, že mu je z jeho úřední činnosti známo (na což ostatně
poukazoval již krajský soud v usnesení o nepřiznání odkladného účinku), že zástupce stěžovatele
používá jakési „formulářové“ a „typizované“ odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku,
které uplatňuje ve více soudních sporech (např. řízení o kasační stížnosti vedená u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 6 As 191/2015, 7 As 63/2016 a 7 As 64/2016). A priori jistě nelze
vytýkat, pokud právní zástupce v podáních užívá dílčí, v minulosti již vytvořené textové pasáže
u skutkově a právně obdobných věcí, pokud by jinak pouze jinými slovy opisoval totéž. To však
neznamená, že lze rezignovat na individualizaci každého případu a především na prokázání
tvrzených skutečností tak, aby soud byl schopen vyhodnotit, zda je daný konkrétní případ
provázen natolik mimořádnými okolnostmi, že je na místě přiznat kasační stížnosti odkladný
účinek.
Uvedenému stěžovatel v nyní projednávané věci nedostál. Důvody uvedené pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nenaplňují podmínky pro jeho přiznání. Stěžovatel pouze
uvedl, že řidičský průkaz je nezbytný pro výkon jeho práce, neboť je společníkem společnosti
zabývající se silniční motorovou dopravou, přičemž není schopen substituovat mobilitu
při výkonu své činnosti dle pracovní smlouvy. Nejvyšší správní soud z veřejně
dostupného obchodního rejstříku ověřil, že stěžovatel je skutečně společníkem společnosti
DTcars Transport s.r.o., tato skutečnost však sama o sobě neimplikuje nezbytnost disponovat
řidičským oprávněním. To, že je někdo společníkem obchodní společnosti, jakkoliv je předmětem
jejího podnikání mj. silniční motorová doprava, ještě neznamená, že zároveň vykonává funkci
řidiče z povolání, popř. že existuje jiný důvod, pro který by byl výkon činnosti v důsledku zákazu
řízení motorového vozidla znemožněn. Pracovní smlouvu ani jiný podklad, z něhož
by nezbytnost užívání vozidla vyplývala, stěžovatel nedoložil. Jeho tvrzení tak zůstala pouze
v obecné (navíc „formulářové“) rovině, což pro přiznání odkladného účinku nepostačuje.
Nejvyšší správní soud v tomto ohledu poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení
o kasační stížnosti, podle které soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací
činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2015, č. j. 6 As 191/2015 - 36, nebo
ze dne 12. 5. 2016, č. j. 7 As 64/2016 - 30).
Stěžovatel dále v kasační stížnosti argumentuje finanční újmou, která by mu měla
vzniknout v souvislosti s dosažením 12 bodů v registru řidičů. K tomu je třeba uvést, že v dané
věci se nejedná o odnětí řidičského průkazu v souvislosti s dosažením celkového počtu 12 bodů
v registru řidičů (§123c zákona o silničním provozu), nýbrž o sankci - zákaz řízení motorových
vozidel na dobu šesti měsíců pro porušení zákona o silničním provozu, uloženou podle §125c
odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu. Jedná se tedy o přezkum rozhodnutí dle zcela jiného
ustanovení, než ke kterému směřuje stěžovatelova (patrně opět „formulářová“) argumentace.
Po zhodnocení všech relevantních skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že stěžovateli se nepodařilo prokázat, že uložená pokuta a zákaz činnosti uložený správním
rozhodnutím pro něj představují újmu, jež by převyšovala veřejný zájem na vybrání pokuty
a zejména na výkonu zákazu řízení motorových vozidel v délce šesti měsíců.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny; proto Nejvyšší správní soud dle §107 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Jakuba Camrda
předseda senátu