ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.25.2016:30
sp. zn. 5 As 25/2016 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) Obec
Přísečná, se sídlem Přísečná 25, Český Krumlov, b) Zambelli – technik, spol. s r. o., se sídlem
Tovární 177, Domoradice, c) J. K., zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem
se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, za účasti: CARTHAMUS a. s., se sídlem Václavské
náměstí 775/8, Praha 1, zastoupená JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem
Jungmannova 745/24, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti KOMAXO, s. r. o., se sídlem Jateční
854, Kolín, zastoupené JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24,
Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2016,
č. j. 10 A 93/2015 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. KOMAXO, s.r.o. je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení
celkem částku 10 091 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám
advokáta JUDr. Michala Bernarda, Ph.D.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) vede řízení o žalobě
žalobců a), b) a c) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2015, č. j. 27/510/15
1244/ENV/15. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí
Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví,
ze dne 12. 11. 2014, č. j. KUJCK 66003/2014/OZZL, kterým správní orgán povolil osobě
zúčastněné na řízení (společnosti CARTHAMUS a.s.) provoz stacionárního zdroje znečišťování
ovzduší „CARTHAMUS a.s. - Energoblok Domoradice“, na dobu časově omezenou
do 31. 12. 2016. Dne 26. 6. 2015 podala společnost KOMAXO, s.r.o. (dále jen „stěžovatel“)
ke krajskému soudu oznámení, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Uvedené
stěžovatel odůvodnil tím, že je „se společností CARTHAMUS a.s. v nejrůznějších smluvních vztazích“,
přičemž některé z nich jsou pro stěžovatele „z ekonomického hlediska klíčové“. Protože je společnost
CARTHAMUS a.s. přímo dotčena na svých právech a povinnostech ve smyslu §34 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), splňuje stěžovatel podmínky
pro postavení osoby zúčastněné na řízení. Podle stěžovatele výsledek řízení u krajského soudu
bude mít nepochybně bezprostřední vliv na jeho právní postavení.
Usnesením ze dne 15. 1. 2016, č. j. 10 A 93/2015 - 59, krajský soud rozhodl, že stěžovatel
není osobou zúčastněnou na řízení, a dále že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že neshledal žádné dotčení veřejných subjektivních
práv stěžovatele, neboť ani případné zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného nebude mít
žádný přímý dopad do takových práv stěžovatele. Možné dopady do soukromoprávních
obchodních vztahů nelze považovat za přímé dotčení práv ve smyslu §34 s. ř. s.
Proti shora označenému usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost
z důvodu, který výslovně podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti
zopakoval, že je se společností CARTHAMUS a.s. v nejrůznějších smluvních vztazích, přičemž
některé z nich jsou pro stěžovatele z ekonomického hlediska klíčové. Pokud by došlo ke zrušení
rozhodnutí žalovaného, nebylo by zřejmé, zda je společnost CARTHAMUS a.s. oprávněna
provozovat daný stacionární zdroj znečišťování ovzduší, což se může zásadním způsobem
odrazit na jejím ekonomickém postavení. Výsledek řízení u krajského soudu může mít
bezprostřední vliv na postavení společnosti CARTHAMUS a.s. a v důsledku toho také
na stěžovatele. Podle stěžovatele je žaloba účelová, vedená snahou poškodit podnikatelské
aktivity společnosti CARTHAMUS a.s. a potažmo také stěžovatele. Z toho důvodu považuje
za nutné, aby mohl hájit svá práva jako osoba zúčastněná na řízení. Stěžovatel proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalobci se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnili s odůvodněním napadeného
usnesení. Uvedli, že stěžovatel nemůže být v této věci dotčen na svých veřejných subjektivních
právech. Mohl by být dotčen pouze ve svých obchodních zájmech, což však není kritériem
pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatel navíc tvrzené přímé dotčení svých
práv nijak neprokazuje. Naopak z veřejných zdrojů (obchodního rejstříku) je zřejmé, že obchodní
vztahy stěžovatele se společností CARTHAMUS a.s. nejsou tak zásadní, jak stěžovatel tvrdí.
Žalobci odkázali na nedávné rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2016,
č. j. 6 As 11/2016 - 27, a ze dne 4. 2. 2016, č. j. 7 As 335/2015 - 30, týkající se v zásadě totožné
otázky a totožných subjektů. Kasační stížnost stěžovatele je navíc podle žalobců účelová
a podaná s cílem oddálit meritorní rozhodnutí krajského soudu, aby rozhodl v datu co nejbližším
okamžiku pozbytí účinků napadeného rozhodnutí. Žalobci Nejvyššímu správnímu soudu navrhli,
aby kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou ve smyslu §102 s. ř. s.
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo
dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím,
že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním
podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou
v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
Podle §34 odst. 4 s. ř. s. soud usnesením vysloví, že ten, kdo se domáhá postavení osoby
zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou zúčastněnou na řízení.
Skutkově a právně obdobným případem, ve kterém podal kasační stížnost tentýž
stěžovatel jako v nyní projednávané věci, se již zdejší soud zabýval v rozsudku ze dne 15. 1. 2016,
č. j. 6 As 11/2016 - 27, v němž mj. konstatoval: „Nejvyšší správní soud v rámci své rozhodovací činnosti
dospěl opakovaně k závěru, že pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení podle §34 odst. 1 s. ř. s.
je v souladu s §2 s. ř. s. nutné přímé dotčení na veřejných subjektivních právech. Dotčení na soukromých právech
pro účely §34 odst. 1 s. ř. s. naopak nepostačuje (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. července
2009, č. j. 2 As 44/2009 - 44, ze dne 26. června 2013, č. j. 6 As 24/2013 - 42, ze dne 29. srpna 2013,
č. j. 8 As 136/2012 - 62, nebo ze dne 2. října 2013, č. j. 6 As 94/2013 - 26), a to ani v případech užších
vazeb, jež jsou mezi společníkem obchodní společnosti a toutéž obchodní společností, resp. mezi mateřskou
a dceřinou společností. Pro stručnost Nejvyšší správní soud odkazuje na podrobné odůvodnění uvedených
rozhodnutí.“ Tyto závěry lze plně vztáhnout i na nyní projednávaný případ. Také v této věci totiž
Nejvyšší správní soud nemá pochyb o tom, že stěžovatel se domáhá postavení osoby zúčastněné
na řízení pouze na základě údajného dotčení soukromých práv, navíc nepřímého. Stěžovatel
odůvodňoval své postavení osoby zúčastněné na řízení potenciálními negativními dopady
zrušení rozhodnutí žalovaného na ekonomické postavení společnosti CARTHAMUS a.s.
a s tím spojenými ekonomickými dopady na stěžovatele, jenž dle svých tvrzení s danou
společností má významné obchodní a smluvní vztahy. Tvrzení stěžovatele jsou přitom
nekonkrétní a nepodložená.
Je zřejmé, že argumentace stěžovatele se netýká jakéhokoliv jeho veřejného subjektivního
práva ve smyslu §2 s. ř. s., za nějž se považuje „[p]rávo osob založené v právních normách, které
umožňuje a současně chrání určité chování osoby ve vztazích k subjektům veřejné správy, přičemž směřuje k tomu,
aby se veřejná správa zdržela zásahů do svobody osob, dále právo na určitou činnost či plnění ze strany veřejné
správy ve prospěch určitých osob a právo podílet se na správě věcí veřejných.“ (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. září 2004, č. j. 2 As 22/2004 - 68).
Ačkoliv stěžovatel netvrdil ani nijak neprokazoval přímé dotčení svých veřejných
subjektivních práv, lze pro úplnost poznamenat, že zde zjevně neexistuje přímá vazba mezi
napadeným rozhodnutím žalovaného a právní sférou stěžovatele. Rozhodnutím žalovaného byl
povolen provoz stacionárního zdroje znečištění ovzduší subjektu odlišnému od stěžovatele
(společnosti CARTHAMUS a.s.), přičemž stěžovatel nebyl ani účastníkem řízení
před správními orgány ve smyslu §27 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Je tedy nepochybné,
že stěžovatel nesplňuje podmínky postavení osoby zúčastněné na řízení, jak jsou vymezeny
v §34 odst. 1 s. ř. s. (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2016,
č. j. 7 As 335/2015 - 30).
Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením
nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osoba zúčastněná
na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly
v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, popř. jí soud může na návrh z důvodů
zvláštního zřetele přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném řízení osoba
zúčastněná na řízení neplnila žádné povinnosti, které by jí soud uložil, ani nenavrhla, aby jí bylo
přiznáno právo na náhradu nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných.
Žalobci a), b) a c) měli ve věci plný procesní úspěch, přičemž byli zastoupeni advokátem.
Advokát učinil v řízení o kasační stížnosti za každého z žalobců jeden úkon spočívající
ve vyjádření ke kasační stížnosti. Náleží mu tak odměna za tři úkony právní služby - písemné
podání ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Podle §9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bod 5. advokátního tarifu činí odměna za jeden úkon právní služby
3100 Kč, avšak v daném případě se snižuje o 20 %, tj. o 620 Kč za každý úkon, neboť ve smyslu
§12 odst. 4 advokátního tarifu činil advokát společné úkony při zastupování více osob.
K odměně je třeba dále přičíst paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon
právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celková částka za úkony právní služby a náhradu
hotových výdajů činí 8340 Kč. Advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, advokát
má proto nárok rovněž na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny, tj. 1751 Kč. Celkem tedy
Nejvyšší správní soud přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši celkem
10 091 Kč. K úhradě uvedené částky byla stěžovateli stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. srpna 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu