ECLI:CZ:NSS:2016:5.AZS.170.2016:23
sp. zn. 5 Azs 170/2016 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: V. U., zast.
advokátem Mgr. Tomášem Těšitelem, se sídlem AK tř. E. Beneše 1527, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2016, č. j. 32 Az 17/2016 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Tomáši Těšitelovi, se sídlem
tř. E. Beneše 1527, Hradec Králové, se p ř i z n á v á odměna ve výši 3400 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 - ti dnů od doručení
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 5. 4. 2016 v České republice žádost o udělení
mezinárodní ochrany; dne 12. 4. 2016 žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-330/ZA-ZA11-ZA02-
2016, zamítl žádost dle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu jako zjevně
nedůvodnou.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 22. 4. 2016 žalobu ke krajskému
soudu a současně požádal o ustanovení právního zástupce. Usnesením krajského soudu
č. j. 32 Az 17/2016 - 8, ze dne 5. 5. 2016, mu byl ustanoven pro řízení zástupcem advokát
Mgr. Tomáš Těšitel. Usnesení bylo stěžovateli doručeno na adresu Pobytového střediska
v Kostelci nad Orlicí, Rudé armády 1000, stěžovatel je převzal osobně dne 10. 5. 2016.
Krajský soud v průběhu řízení (30. 6. 2016) ověřoval místo pobytu stěžovatele z databáze
Ministerstva vnitra, přitom zjistil, že stěžovatel svévolně opustil pobytové zařízení dne 1. 6. 2016
bez udání adresy a jeho současné místo pobytu není známo. Krajský soud následně zjišťoval
místo pobytu; k dotazu na aktuální místo pobytu sdělila Správa uprchlických zařízení
dne 4. 7. 2016, že jmenovaný je aktuálně hlášen v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí,
na adrese Rudé armády 1000, dne 1. 6. 2016 svévolně opustil středisko, aniž by sdělil místo svého
budoucího pobytu; od té doby se do střediska nevrátil; obdobně Ředitelství služby cizinecké
policie dne 8. 7. 2016 sdělilo stejnou informaci. K výzvě soudu zaslané advokátovi,
který byl stěžovateli ustanoven, dne 4. 7. 2016, advokát sdělil, že stěžovatel na jeho písemné
výzvy nereaguje a že aktuální místo pobytu mu není známo.
Na základě zjištěných skutečností krajský soud řízení o žalobě dle §33 odst. 1 písm. b)
zákona o azylu zastavil.
Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel v zastoupení advokáta kasační stížnost,
ve které namítá důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tvrdí, že nebyly splněny podmínky
pro zastavení řízení, neboť krajský soud neučinil všechny možné v úvahu přicházející kroky
ke zjištění pobytu stěžovatele, a jeho závěr o tom, že pobyt stěžovatele nelze zjistit, je předčasný;
poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 271/2004 - 58, s odkazem
na něj uvedl, že krajskému soudu nemohl být znám důvod, proč stěžovatel opustil pobytové
středisko, přitom mohlo jít o důvody čistě pragmatické, jako např. nástup do pracovního poměru,
což zcela zjevně nemůže být důvodem pro zastavení řízení. Usnesení krajského soudu proto
považuje za nezákonné a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil souhlas s postupem krajského soudu
a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti, přitom neshledal vady, k nimž by byl povinen
přihlédnout z moci úřední (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že podle §32 odst. 5 ve spojení
s odst. 2 zákona o azylu má kasační stížnost stěžovatele odkladný účinek. Vzhledem k tomu,
že odkladný účinek nastává ex lege, Nejvyšší správní soud proto nerozhodoval samostatně
o návrhu, který stěžovatel současně s kasační stížností učinil.
Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Podle písm. e) téhož ustanovení soud řízení zastaví
také v případě, že se žadatel o udělení mezinárodní ochrany nezdržuje v místě hlášeného pobytu
a jeho změnu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že krajský soud v průběhu řízení
ověřoval místo pobytu stěžovatele z různých dostupných zdrojů, přitom zjistil, že stěžovatel
svévolně 1. 6. 2016 opustil pobytové středisko a neuvedl žádnou jinou adresu, na které
by se zdržoval. Žádné indicie v tomto směru nevyplynuly ani z vyjádření ustanoveného advokáta.
Stěžovatel především namítá, že krajský soud nevyužil všech v úvahu připadajících
možností, aby místo pobytu stěžovatele zjistil. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že pokud
o místě pobytu neměly poznatky ani policejní orgány ani Správa uprchlických zařízení,
nadto ani samotný ustanovený advokát, lze stěží po soudu požadovat, aby zjišťoval případné
možné kontakty telefonické či emailové, a tyto následně prověřoval, za situace, kdy ve spise
nebyly žádné indicie, které by takový postup vůbec umožnily. Je nutno především uvést, že to byl
sám stěžovatel, kdo se svým postupem dostal do situace, která je v rozporu se zákonem,
a se kterou zákon o azylu v §33 spojuje určité právní důsledky.
Pokud stěžovatel odkazuje na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 7 As 271/2004, je takové
srovnání nepřípadné, a to s ohledem na zcela odlišný skutkový stav věci. Ve věci nyní
projednávané se rozhodně nejedná o situaci, kdy by se stěžovatel zdržoval na určité adrese,
kde by bydlel a dosud bydlí, resp. by se mohlo stát, že vzhledem k časově náročnému zaměstnání
pouze nebyl na uvedené adrese zastižen. Právě v tomto kontextu zdejší soud předestřel
v uváděném rozsudku úkony, které bylo s ohledem na obsah listin ve spise na místě ze strany
krajského úkonu učinit. V nyní projednávané věci však stěžovatel ani netvrdí, že by pobýval
v určitou dobu na jiném místě, popř. že v daném období vykonával zaměstnání v jiném místě,
neuvedl ani žádnou jinou skutečnost, ze které by bylo lze dovozovat, že místo jeho pobytu
je na základě určitých indicií zjistitelné, resp. ani neuvádí, kde takové místo vlastně je. Tvrzení
stěžovatele v kasační stížnosti jsou pouze v hypotetické rovině spekulací. Nelze proto krajskému
soudu vyčítat, že nevyvinul dostatečné úsilí k prověření místa pobytu stěžovatele.
Nejvyšší správní soud neshledal kasační námitky důvodné; napadené usnesení krajského
soudu bylo vydáno v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.;
stěžovatel, který nebyl ve věci úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému,
který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevznikly, proto
mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem ustanoven advokát, podle §35
odst. 8 s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát,
zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě hradí odměnu advokáta
stát. Nejvyšší správní soud proto přiznal advokátovi odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb.,
(advokátní tarif), a to za jeden úkon právní služby – podání kasační stížnosti včetně žádosti
o přiznání odkladného účinku, tj. 3100 Kč a dále režijní paušál ve výši 300 Kč; celkem náleží
advokátovi odměna ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu