ECLI:CZ:NSS:2016:5.AZS.276.2016:20
sp. zn. 5 Azs 276/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Q. T. H.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2016,
č. j. 1 A 73/2016 – 24, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 11. 5. 2016,
č. j. KRPA-96829-26/ČJ-2016-000022 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1
písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž doba, po kterou mu nelze
umožnit vstup na území členských států EU, byla stanovena na jeden rok. Žalobce podal proti
rozhodnutí o správním vyhoštění odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 9. 2016,
č. j. CPR-15119-3/ČJ-2016-930310-C235, zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
potvrdila.
Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalované u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 8. 11. 2016, č. j. 1 A 73/2016 – 24, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) poté podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že v případě
nepřiznání odkladného účinku by došlo k velmi citlivému zásahu do jeho soukromého
a rodinného života, zjevně nepřiměřenému důvodům vyhoštění. Stěžovatel dále poukázal
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které může být pro výkon práva stěžovatele
na spravedlivý proces nezbytné, aby mohl zůstat na území České republiky. K právu
na spravedlivý proces totiž mimo jiné náleží i právo vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem a udělovat mu pokyny. Stěžovatel proto žádal, aby Nejvyšší
správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, a nebylo tak porušeno jeho právo
na spravedlivý proces ani legitimní očekávání. Dle stěžovatele nebude přiznání odkladného
účinku v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasila, vzhledem k tomu, že stěžovateli
bylo řádně prokázáno naplnění skutkové podstaty §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu
cizinců. Možným zásahem do rodinného života se dle žalované dostatečně zabývaly již správní
orgány a dospěly k závěru, že skutečnosti uváděné stěžovatelem nejsou překážkou bránící
mu ve vycestování. Žalovaná dále konstatovala, že přítomnost stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti není nutná, vzhledem k tomu, že je zastoupen advokátem.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalované, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel
v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen
opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného důvodu ostatně
přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění
odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů
vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu), a není tedy bez dalšího dán důvod,
proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec
i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost
mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatele
(srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36,
ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013, č. j. 5 As 81/2013 – 14).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného
zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu podle §119 odst. 1 písm. c) bodu
2 zákona o pobytu cizinců.
Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděl stěžovatel.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba
stěžovatele proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný
účinek, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského
soudu v Praze, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalované ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 7. prosince 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu