ECLI:CZ:NSS:2016:6.ADS.277.2015:39
sp. zn. 6 Ads 277/2015 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: M. K.,
zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, se sídlem Husova 1285/2, Ostrava –
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2011, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2015, č. j. 18
Ad 21/2013 – 120,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Gabriele Nejedlíkové, se sídlem Husova 1285/2,
Ostrava – Moravská Ostrava se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši
1.573 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Vymezení případu
[1] Žalobkyně se žádostí ze dne 7. 12. 2010 domáhala přiznání invalidního důchodu
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2011, č. j. X1,
žalovaná zamítla námitky žalobkyně ze dne 12. 4. 2011 proti rozhodnutí správního orgánu I.
stupně ze dne 5. 4. 2011, č. j. X, o zamítnutí žádosti žalobkyně o invalidní důchod, neboť v
rozhodné době (k datu vydání rozhodnutí) nesplňuje podmínky pro jeho přiznání podle §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“), neboť není invalidní.
[2] Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou podanou Krajskému soudu
v Ostravě (dále jen „ krajský soud“), kterou uvedený soud zamítl rozsudkem ze dne 12. 6. 2014,
č. j. 18 Ad 21/2013 – 69. Podle posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě ze dne 8. 3. 2011, posudku posudkové ho lékaře České správy sociálního
zabezpečení ze dne 15. 6. 2011 i podle posudku posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí ze dne 10. 1. 2014, vyžádaného soudem, zdravotní stav žalobkyně (i po doplnění
posudku na základě námitek žalobkyně ze dne 21. 5. 2014) je dlouhodobě nepříznivý
a rozhodující příčinou tohoto nepříznivého zdravotního stavu je onemocnění séronegativní
revmatoidní artritidou. Toto onemocnění hodnotila posudková komise shodně jako posudkoví
lékaři v předchozích posudcích podle kapitoly XIII., položky 2a, oddílu A přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., a pokles pracovní schopnosti stanovila při horní hranici procentního rozmezí
u tohoto postižení na 15%, a to i s přihlédnutím k dalším onemocněním žalobkyně. Žalobkyně
tak nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí 27. 6. 2011 uznána invalidní v žádném stupni.
Krajský soud hodnotil posudek posudkové komise ministerstva jako správný, úplný
a přesvědčivý, odpovídající na všechny námitky žalobkyně, a proto žalobu zamítl
jako nedůvodnou.
[3] Ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 4. 2015,
č. j. 6 Ads 166/2014 - 30, rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím,
že je třeba doplnit dokazování. Krajský soud vázán předně uvedeným závěrem doplnil
dokazování dalším doplňujícím posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
(dále též jen „posudková komise MPSV“) ze dne 20. 8. 2015. K diagnóze obezity tato komise
uvedla, že u žalobkyně se jedná o obezitu z medicínského hlediska bez somatických
a metabolických komplikací, které se hodnotí při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti.
Podle doložených lékařských nálezů žalobkyně netrpí žádným závažným srdečně cévním
postižením, kardiorespirační nevýkonností, ani metabolickým gastrointestinálním postižením
ani kožními komplikacemi. Samotná diagnóza obezita MBI 43,8 bez jejich somatických
a metabolických komplikací není důvodem pro její uznání jako rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně proto nesplňuje podmínky uvedené v kapitole IV,
položce 14c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., neboť obezita u ní není rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Není provázena somatickými ani metabolickými
komplikacemi, jedná se o obezitu prostou, nejspíše z hyperalimentace. Posudková komise
MPSV tak setrvala na svém posudkovém závěru uvedeném v posudcích ze dne 10. 1. 2014
a 21. 5. 2014.
[4] Krajský soud žalobu opětovně zamítl, neboť na základě tohoto doplnění dospěl k závěru,
že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí 27. 6. 2011 nebyla invalidní v žádném stupni
invalidity podle ust. §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, ve znění doplňujících posudků, je dostatečně objektivní,
vyčerpávající a přesvědčivý, neboť v neposlední řadě vycházel z úplné dostupné zdravotní
dokumentace žalobkyně. V druhém doplňujícím posudku pak posudková komise dostatečně
zdůvodnila, proč není rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
žalobkyně obezita BMI 43,8. Proto také krajský soud nepřistoupil na důkazní návrh žalobkyně,
aby byl vypracován další posudek jinou posudkovou komisí nebo znalecký posudek za účelem
zkoumání „zda symptomy, kterými žalobkyně trpí, nejsou příčinou či důsledkem obezity“.
II. Kasační stížnost
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla v záhlaví označený rozsudek krajského
soudu, kterým byla její žaloba proti rozhodnutí žalované opětovně zamítnuta . Kasační stížnost
opírá o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zdejšímu soudu,
aby napadený rozsudek zrušil.
[6] Stěžovatelka se domnívá, že posudek ze dne 10. 1. 2014 ve znění doplnění ze dne
21. 5. 2014 a ze dne 20. 8. 2015 opět nesplňuje požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
Krajský soud pochybil, když své rozhodnutí založil na předmětném posudku a současně se neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným v rozhodnutí ze dne
15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 166/2014 - 30.
[7] Dle stěžovatelky posudková komise nesprávně zhodnotila rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, čímž p orušila §2 odst. 3 vyhlášky
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity), neboť nedodržela stanovená posudková hlediska. Dle kapitoly IV.
položky 14c je pro posouzení a objektivizaci funkčního postižení třeba provést obezitologické
vyšetření. Na něm však stěžovatelka nikdy nebyla. V její zdravotní dokumentaci proto nemohou
být dokumenty osvědčující, že obezita v jejím případě není doprovázena somatickými
a metabolickými komplikacemi. Ani posudková komise předmětné vyšetření u stěžovatelky
neprovedla, resp. si jej nevyžádala. Nemohla tedy mít dostatečné pod klady k závěru,
že stěžovatelka trpí obezitou bez somatických a metabolických komplikací. Posudková komise
se zabývala jinými onemocněními, kterými stěžovatelka trpí, ale vůbec nezkoumala,
zda předmětné diagnózy či jejich projevy nejsou příčinou či důsledk em obezity. Nadto posudková
komise stěžovatelku ani její zástupkyni nepřizvala k jednání dne 20. 8. 2015. Stěžovatelka
proto nemohla být vyšetřena, ani se nemohla k dané záležitosti před komisí vyjádřit.
[8] Stěžovatelka považuje doplnění posudkového zhodnocení za neúplné, nepřesvědčivé
a nesprávné. Navrhovala vypracování zcela nového posudkového zhodnocení posudkovou
komisí z jiného kraje nebo vypracování znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem.
Krajský soud pochybil, když navrhované důkazy neprovedl a své rozhodnutí založil na posudku
ve znění doplnění ze dne 21. 5. 2014 a 20. 8. 2015. Toto doplnění však není dostatečným
podkladem pro rozhodnutí ve věci.
[9] Podáním ze dne 6. 1. 2016 stěžovatelka doplnila kasační stížnost. Považuje za velkou
chybu, že po zrušení původního rozsudku krajského soudu rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu č. j. 6 Ads 166/2014 – 30 se věc dostala u krajského soudu stejnému soudci, který poprvé
rozhodl špatně. Stěžovatelka se domnívá, že důvodem nesprávnosti předchozího rozsudku
krajského soudu byla skutečnost, že jako člověk rozhodujícího soudce JUDr. Petra Indráčka
nezajímala, stejně jako předložené zdravotní zprávy. Stačilo mu, co předložila posudková komise
– lživý a zmanipulovaný posudek. Stěžovatelka tvrdí, že po prvním rozh odnutí o věci krajským
soudem napsala dopis předsedkyni krajského soudu, v němž vyslovila přání, aby v případě
úspěchu u Nejvyššího správního soudu již o věci znovu nerozhodoval jmenovaný soudce,
neboť je podjatý s ohledem na shora uvedené skutečnosti, ale i proto, že byl pod tlakem
dozorujícího zaměstnance Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě, který se zúčastnil
ústního jednání ve věci. Mrknutím oka dal soudci pokyn, aby už jednání ukončil v neprospěch
stěžovatelky. Soudce však musí být nezávislý a nesmí se nechat ovlivňovat či dokonce dozorovat
nějakou cizí osobou. Přesto po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
rozhodoval o věci stěžovatelky opět stejný soudce. Proto krajský soud rozhodl znovu nesprávně.
Nebral ani v potaz, že stěžovatelka se chtěla osobně účastnit ústního jednání ve věci,
přičemž se z důvodu úrazu řádně omluvila z nařízeného jednání. Nepřihlédl ani k návrhu
na vypracování nového zdravotního posudku a nikterak na něj nereagoval.
[10] Stěžovatelka rovněž informovala soud o svém nepříznivém zdravotním stavu, na základě
něhož jí však žalovaná nechce přiznat stupeň úplné invalidity. Od roku 2014 jí byl přiznán II.
stupeň invalidity. Stěžovatelka tvrdí, že již v době, kdy žádala o přiznání plné invalidity, byla velmi
nemocná a její stav se ještě tak zhoršil, že již nemůže ani chodit. Popisuje své zdravotní
komplikace, nemoci a bolesti, jakož i obezitu. Dle svých slov má nyní nejen fyzické,
ale i psychické problémy. Vyjmenovala celou řadu svých diagnóz. Stěžovatelka tvrdí , že všechny
uvedené nemoci se u ní určitě neobjevily za poslední rok, ale že je musela mít již v době,
když začala mít zdravotní problémy. Již v roce 2011 potřebovala k chůzi hůl. Poslední doplnění
posudku o svém zdravotním stavu považuje za nerelevantní a zmanipulované,
neboť nezohledňuje zjištěné nemoci. To potvrzuje i skutečnost, že ani od června 2014
nebyl stěžovatelce přiznán plný invalidní důchod, přestože po nepovedené operaci,
kdy jí bylo těžce ublíženo na zdraví, je její zdravotní stav ještě vá žnější. Byla však odkázána,
aby se obrátila na nemocnici. To stejné se děje i ohledně přiznání invalidního důchodu za roky
2011 až 2013, přestože již tehdy byla stěžovatelka nemocná a má k tomu i důkazy.
Jedná se o nemorální a nepoctivé jednání.
[11] Stěžovatelka je přesvědčena, že požadované nároky uplatňuje oprávněně,
neboť je skutečně nemocná. Požaduje, aby jí dal Nejvyšší správní soud opět za pravdu,
ale pověřil již rozhodováním o věci jiného soudce.
[12] Podáním ze dne 9. 4. 2016 stěžovatelka opakovaně doplnil a svá tvrzení, která doložila
i lékařskou zprávu praktické lékařky ze dne 25. 8. 2015 obsahující výpis ze zdravotní
dokumentace na žádost stěžovatelky, dále špatně čitelnou a neúplně okopírovanou zprávou
ze dne 22. 6 2015 týkající se potíží způsobených opera cí z května 2014, a zprávou z ortopedické
ambulance ze dne 21. 5. 2015. Předmětné listiny dokládá, neboť se domnívá, že posudky Okresní
správy sociálního zabezpečení v Ostravě nejsou úplné a pravdivé, neboť v nich nejsou
zohledněny zprávy, které dle stěžov atelky měly být posouzeny. Stěžovatelka dále popisuje
okolnosti operace, kterou prodělala v květnu 2014, a opakovaně i nemoci, kterými trpí.
Přesto jí žalovaná (dle slov stěžovatelky spíše Okresní správa sociálního zabezpečení v Ostravě)
nechce přiznat plný invalidní důchod. Stěžovatelka má však různé obtíže a od operace již nemůže
téměř nic dělat. Cítí se diskriminována a poškozena na svých lidských právech, neboť nemůže
pracovat a žalovaná ji stále odkazuje na nemocnici, která jí nepovedenou operací způso bila
zdravotní potíže, a nechce jí přiznat plný invalidní důchod.
[13] Žalovaná se ke kasační stížnosti nikterak nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou; stěžovatelka
je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Současně shledal, že směřuje
proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[15] Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí,
je-li jako důvod kasační stížnosti namítán o, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu.
[16] K právní úpravě nepřípustnosti kasační stížnosti dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud i Ústavní soud
(naposledy se Ústavní soud této problematice zevrubně věnoval v nálezu ze dne 16. 3. 2016,
sp. zn. III. ÚS 1237/15, úvahy Nejvyššího správního soudu lze nalézt zejména v usnesení
rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 – 165). Podle ustálené judikatury
je nutné citované ustanovení vykládat při vědomí jeho účelu, kterým je zamezit bezúčelnému
řetězení kasačních stížností a prodlužování řízení v případech, ve kterých Nejvyšší správní soud
ve věci již svůj závazný právní názor vyslovil. Závazným právním názor em ve smyslu §110
odst. 3 s. ř. s. je přitom třeba rozumět v kasačním rozsudku vyjádřený závěr o interpretaci
a aplikaci práva, jež bylo nebo mělo být užito v rozhodované věci a jímž se Nejvyšší správní soud
zabýval při posuzování kasačních námitek nebo nad jejich rámec v mezích §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
[17] Nepřípustnost kasační stížnosti dle §104 odst. 3 písm. a) s . ř. s. nicméně nelze chápat
absolutně, citované ustanovení se neuplatní např. v případě, kdy Nejvyšší správní soud vytkl
(při prvním přezkumu) krajskému soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný
skutkový stav, popřípadě nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Stejně tak v případech, kdy dojde
ke změně skutkových nebo právních poměrů ve věci, resp. doplnění dokazování, změně
či zrušení aplikovaného právního předpisu, deklaraci protiústavnosti předpisu Ústavním soudem,
nebo podstatné změně judikatury, jež by byl i Nejvyšší správní soud ve svém novém rozhodnutí
povinen akceptovat.
[18] V projednávané věci Nejvyšší správní soud vytkl krajskému sou du vadu řízení,
neboť vycházel z posudku posudkové komise, který se nevypořádal s vlivem jednoho
z diagnostikovaných onemocnění stěžovatelky na posouzení míry poklesu její pracovní
neschopnosti, a tato vada mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, tj. posouzení splnění
podmínek invalidity k rozhodnému datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Zavázal
proto krajský soud doplněním dokazování.
[19] Stěžovatelka se v druhé podané kasační stížnosti dovolává důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Již v předcházejícím rozsudku kasační soud uvedl (viz bod [ 7]
rozsudku č. j. 6 Ads 166/2014 – 30), že pokud se uplatněné námitky týkají výlučně úplnosti
a přesvědčivosti lékařských posudků, lze tyto podřadit pouze pod písm. d) předmětného
ustanovení. Stěžovatelka vytýká nyní v kasační stížnosti, resp. v dalších podáních
na ni navazujících i procesní pochybení v navazujícím postupu posudkové komise při vydání
doplňujícího posudku a i v navazujícím řízení před krajským soudem po zrušení jeho prvního
rozsudku v této věci. Dle obsahu kasační stížnosti a podání stěžovatelky v žádné námitce není
konkrétně uvedeno, v čem stěžovatelka spatřuje nesprávné posouzení právní otázky soudem
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud není vázán důvody, pod které stěžovatelka
podřadila své námitky a není ani jeho oprávněním za stěžovatel ku argumentaci pod obecně
označení důvod podřaditelnou domýšlet. Je však zřejmé, že stěžovatelka brojí proti doplnění
dokazování v dané věci a uplatňuje i procesní vady v navazujícím řízení, s nimiž se kasační soud
je povinen vypořádat.
[20] Nejvyšší správní soud proto nevyhodnotil kasační stížnost jako nepřípustnou
a přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle ustanovení §109
odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[21] Kasační stížnost není důvodná.
[22] Vzhledem k argumentaci samotné stěžovatelky v jejích podáních, považuje Nejvyšší
správní soud za nutné předeslat, že již v předchozím rozsudku v této věci zdůraznil, že krajský
soud při přezkoumání rozhodnutí žalované v souladu s §75 odst. 1 s. ř. s. vychází ze skutkového
a právního stavu v době vydání rozhodnutí, aplikuje při přezkumu rozhodnutí žalované §77
odst. 2 s. ř. s. a posudek posudkové komise hodnotí jako každý jiný důkaz . S ohledem
na mimořádný význam posudku v tomto řízení, klade důraz na úplnost a přesvědčivost posudku.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 4 Ads 47/2013 – 20,
„posouzení zdravotního stavu a souvisejícího pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud
potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám
vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní
schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V posudku
takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochovaná pracovní schopnost
pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání.
Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkaz em, na který je soud při nedostatku odborné
erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost.“
[23] V daném případě byl pro uznání invalidity stěžovatelky rozhodný její zdravotní stav
ke dni 27. 6. 2011, neboť žalovaná rozhodovala o žádosti stěžovatelky o přiznání invalidity,
podané již v roce 2010. Na posouzení jejího zdravotního stavu k uvedenému rozhodnému datu
tak nemohla mít vliv následná změna (zhoršení) jejího zdravotního stavu v důsledku operace,
kterou podstoupila 26. 5. 2014, ani případn ý následný vývoj již dřívějších diagnostikovaných
onemocnění. Jak vyplývá z předloženého spisu, přistupující další onemocnění či zhoršení
zdravotního stavu po operaci dne 26. 5. 2014 , byla následně posuzována samostatně,
a stěžovatelce byla přiznána od 18. 6. 2014 invalidita v I. stupni (rozhodnutím ze dne 5. 2. 2015
na základě posudku ze dne 29. 9. 2014 ), a dále od 27. 5. 2015, resp. 11. 5. 2015 invalidita
ve II. stupni (rozhodnutím ze dne 18. 9. 2015 ve znění změny rozhodnutím ze dne 22. 1. 2016 ,
na základě posudků ze dne 13. 7. 2015, resp. 25. 11. 2015). Uvedená navazující řízení
a k nim se vztahující posouzení zdravotního stavu však nejsou předmětem tohoto řízení, námitky
samotné stěžovatelky, že jí měla být již od června 2014 přiznána plná invalidita a její výhrady vůči
postupům v těchto navazujících řízeních se tak míjí s předmětem tohoto přezkumného řízení.
[24] V nyní (opakovaně) projednávané věci byl proto rozhodný pro uznání invalidity
již od data podání první žádosti v roce 2010 zdravotní stav stěžovatelky zjištěný a posouzený
k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované, tj. k 27. 6. 2011. Krajský soud respektoval shora
uvedený závěr tohoto soudu (viz bod [3] shora) a vyžádal doplnění posudku posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise dne 20. 8. 2015, v návaznosti na již dříve
učiněné posouzení zdravotního stavu stěžovatelky tak posuzovala již jen otázku,
zda diagnostikovaná obezita v době rozhodování (k datu 27. 6. 2011) mohla či nemohla
být rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s největším dopadem
na pokles pracovní schopnosti. Podkladem pro toto posouzení byla lékařská dokumentace
vypovídající o zdravotním stavu stěžovatelky k uvedenému datu, další vyšetření by nemohla
výrazně ovlivnit výsledky posouzení, protože jejich závěry není možno aplikovat zpravidla zpětně
(k tomu srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2003,
č. j. 4 Ads 40/2003 - 217, taktéž rozsudek ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 Ads 193/2014 - 46).
[25] Stěžovatelka namítá, že posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 10. 1.2014 ve znění doplnění ze dne 21. 5. 2014 a ze dne 20. 8. 2015 nesplňuje opět
stanovené požadavky a krajský soud opět pochybil. Konkrétně posudková komise nedodržela
stanovená posudková hlediska dle kapitoly IV. položky 14c, podle nichž je pro posouzení
a objektivizaci funkčního postižení třeba provést obezitologické vyšetření,
na kterém nikdy nebyla. Proto její zdravotní dokumentace neobsahuje žádný závěr, zda obezita
v jejím případě není doprovázena somatickými a metabolickými komplikacemi; posudková
komise předmětné vyšetření u stěžovatelky neprovedla a nemohla tedy mít dostatečné podklady
k závěru, že stěžovatelka trpí obezitou bez somatických a metabolických komplikací.
Ač se zabývala jinými onemocněními stěžovatelky, nezkoumala, zda předmětné diagnózy
či jejich projevy nejsou příčinou či důsledkem obezity.
[26] Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil. Již doplnění původního posudku ze dne
10. 1. 2014, zpracované posudkovou komisí MPSV ze dne 21. 5. 2014, bylo velmi zevrubné
a Nejvyšší správní soud v něm postrádal toliko zdůvodnění /odborný závěr/,
proč není diagnostikovaná obezita u stěžovatelky na základě doložené lékařské dokumentace
rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s dopadem na snížení
její pracovní schopnosti. Posudkové zhodnocení v tomto doplnění vychází z výčtu lékařské
dokumentace a z této vychází i doplnění navazující ze dne 20. 8. 2015 ve svém závěru,
že „Posuzovaná netrpí žádným závažným srdečně - cévním postižením, kardiorespirační nevýkonností,
ani metabolickým gastrointestinálním postižením ani kožními komplikacemi. Hybnost v nosných kloubech
dolních končetin je normálního rozsahu, depresivně neurotická symptomatologie je jen lehká…samotná diagnóza
obezita MBI 43,8 bez jejich somatických a metabolických komplikací není důvodem pro konstatování, že se jedná
o rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u posuzované a nesplňuje podmínky v kapitole
IV., položce 14c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., s poklesem prac. schopnosti 40-60%. Obezita u posuzované
není provázena somatickými ani metabolickými komplikacemi, jedná se o obezitu prostou, nejspíše
z hyperalimentace“. Tomuto závěru výsledky lékařských vyšetření citované v doplnění posudku
ze dne 21. 5. 2014 poskytují dostatečnou oporu.
[27] Nejvyšší správní soud již v předcházejícím rozsudku v této věci uvedl, z jakých důvodů
soudu nepřísluší hodnotit posudek z medicínského hlediska a z hlediska věcné správnosti
a nemůže tak zasahovat znalcům do úvahy, zda je v konkrétním případě na základě
již shromážděné lékařské dokumentace s výpovědní hodnotou o objektivních nálezech
z jednotlivých oborů (kardiologie, interny, ortopedie a dalších) z odborného hlediska nutné
a s ohledem na časový odstup relevantní pro posouzení zdravotního stavu, podrobit
posuzovanou osobu dalšímu odbornému vyšetření (v daném případě obezitologickému),
jemuž se posuzovaná osoba v době rozhodné sama nepodrobila a takové vyšetření a případnou
léčbu vzhledem ke svým zdravotním potížím dříve ani nevyhledala . Jestliže z objektivních
lékařských nálezů v rozhodné době vyplynulo, že stěžovatelka netrpí závažným srdečně - cévním
postižením, kardiorespirační nevýkonností, ani metabolickým gas trointestinálním postižením
ani kožními komplikacemi, a hybnost v nosných kloubech dolních končetin je normálního
rozsahu, depresivně neurotická symptomatologie je jen lehká, nenasvědčovalo nic tomu,
že by se v souvislosti s obezitou projevily pro rozhodnutí o invaliditě relevantní komplikace,
ale zjištění odpovídá závěru, že jde o obezitu prostou. Soud je oprávněn hodnotit toliko,
zda byl znalecký posudek náležitě odůvodněn, zda jeho závěr je logický a zda vycházel
z dostatečných podkladů. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně uvedl,
že považuje posudek včetně jeho doplňků již za objektivní, vyče rpávající a přesvědčivý,
tzn. i dostatečně odůvodněný. Nejvyšší správní soud, vzhledem k tomu, že v intencích jeho
závěru z předcházejícího rozsudku došlo k požadovanému doplnění, neshledal důvod k tomu,
aby takový závěr krajského soudu neaproboval.
[28] Namítá-li stěžovatelka, že posudková komise MPSV jí ani její zástupkyni nepřizvala
k jednání dne 20. 8. 2015, a proto nemohla být vyšetřena, ani se nemohla k dané záležitosti
před komisí vyjádřit, není tato námitka důvodná. Stěžovatelka byla podle protokolu z jednání
posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 24. 4. 2014 přítomna společně se svou zástupkyní
jednání této komise, vyjádřila se ke svým zdravotním problémům, předložila další lékařské zprávy
a byla vyšetřena přítomným odborným lékařem – internistou. Na základě dalších vyžádaných
zpráv byl vydán posudek (doplnění) ze dne 21. 5. 2014. Jestliže bylo úkolem posudkové komise
MPSV následně toliko doplnit posudek stran diagnostikované obezity a pro toto posouzení
lékařská dokumentace poskytovala dostatečný podklad, nelze sa motnou neúčast stěžovatelky
při navazujícím jednání komise považovat za pochybení, které by mohlo výsledek ovlivnit ,
neboť zdravotní stav stěžovatelky následně doznal změn, a byl samostatně posouzen v jiném
řízení (viz bod [24] tohoto rozsudku). Smyslem vyšetření posuzované osoby před posudkovou
komisí je ověření pro posouzení relevantního zdravotního stavu. Účast posuzované osoby je sice
pravidlem, takové pravidlo však neplatí bezvýjimečně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011 – 7). Pokud má posudková komise
MPSV dostatek přesvědčivých podkladů k posouzení zdravotního stavu, není bez dalšího
povinna posuzovaného sama (nadto opakovaně) vyšetřit. Dle §16a odst. 4 písm. b) zákona
č. 582/1991 Sb. je orgán sociálního zabezpečení příslušný k posouzení zdravotního stavu podle
§4 odst. 2 citovaného zákona oprávněn (nikoli povinen) vyzvat posuzovanou fyzickou osobu,
aby se podrobila vyšetření svého zdravotního stavu u určeného poskytovatele zdravotních služeb
nebo jinému odbornému vyšetření. Rozsah požadovaného vyšetření však závisí na zhodnocení
posudkového lékaře.
[29] Z důvodů předně uvedených nelze stěžovatelce přisvědčit, že krajský soud pochybil,
jestliže neshledal důvod pro vypracování zcela nového posudkového zhodnocení posudkovou
komisí jiného kraje nebo k vypracování znaleckého posudku soudem stanoveným znalcem.
Nejvyšší správní soud opět odkazuje na svou předchozí judikaturu týkající se zacházení s návrhy
na provedení důkazů uplatněnými ze strany účastníků soudního říz ení správního: „Soud
má bezesporu právo posoudit a rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoli, toto právo
jej však nezbavuje povinnosti odůvodnit, co jej vedlo k takovému závěru a z jakého důvodu považuje
provedení důkazu za nadbytečné“. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005,
č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, publikováno pod č. 618/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
konstatuje, že neshledal pochybení krajského soudu v souvislosti s tím, že neprovedl další důkazy,
neboť posudek posudkové komise MPSV, včetně jeho vyžádaných doplňků obstál v testu
správnosti, úplnosti a přesvědčivosti a krajský soud proto již toliko stručně odmítl návrh
na doplnění dokazování naznačeným směrem, vzhledem k nadbytečnosti nového posouzení.
[30] Stěžovatelka sama ve svém podání z 6. 1. 2016 vyjadřuje n espokojenost s tím, že ve věci
rozhodoval opět ten samý soudce krajského soudu, vytýká mu nesprávný postup , a to opakovaně
a poukazuje na přání, které údajně vyjádřila v dopisu předsedkyni tamního soudu, aby o věci
rozhodoval jiný soudce. Naznačuje dále možnou podjatost jmenovaného soudce proto,
„ že byl pod tlakem dozorujícího zaměstnance Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě, který se účastnil
ústního jednání.“
[31] Takto tvrzené skutečnosti nemohou Nejvyšší správní soud vést k jakémukoli rozhodnutí.
Domnívala-li se stěžovatelka, že jsou dány pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího soudce,
jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce, a jemuž náleží ve věci rozhodno ut i po zrušení
jeho původního rozsudku, mohla vznést v tomto řízení námitku podjatosti, o které by rozhodl
Nejvyšší správní soud (§8 a násl. s. ř. s.). Ze soudního spisu předloženého krajským soudem
v této věci nevyplývá, že by takovou námitku uplatnila, nadto pochybnosti o nepodjatosti soudce
mohou spočívat nikoli v postupu při vedení řízení a v rozhodovací činnosti soudce, ale toliko
v jeho poměru k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Stěžovatelka se účastnila jednání
před soudem dne 13. 3. 2014 o sobně spolu se svou zástupkyní, z obsahu protokolu plyne,
že žalovaná se omluvila. Osoby z řad případné veřejnosti (není - li veřejnost vyloučena)
se do protokolu nezaznamenávají ani se neidentifikují. Tvrzení stěžovatelky tak nelze ověřit;
ze soudního spisu ani žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly podjatosti soudce, nevyplývají.
[32] Vytýká-li stěžovatelka, že se chtěla osobně účastnit posledního ústního jednání,
lze jí přisvědčit potud, že po doplnění posudku ze dne 20. 8. 2015 bylo jednání nařízeno
na 17. 9. 2015, žádosti stěžovatelky o odročení soud vyhověl a jednání odročil na 5. 11. 2015.
Stěžovatelka opakovaně požádala o odročení jednání podáním doručeným soudu 29. 10. 2015
z důvodu úrazu dne 30. 8. 2015 s tím, že musí jít na další kontroly dne 3. a dne 12. 11. 2015.
Podle lékařské zprávy ze dne 15. 9. 2015 jí byl doporučen klidový režim, následně dne 23. 9. 2015
byla vyšetřena opět. Soud stěžovatelce sdělil, že této druhé žádosti nevyhovuje , toto sdělení
jí přímo bylo doručeno dne 3. 11. 2015. K věci samé je ve spise písemné vyjádření ze dne
29. 10. 2015 zástupkyně stěžovatelky. Při jednání dne 5. 11. 2015 byla tato zástupkyně přítomna,
proti usnesení, že bude jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, námitku nevznesla a jednání
proběhlo. Nejvyšší správní soud neshledal v tomto postupu soudu porušení práva stěžovatelky
být osobně jednání účastna. Krajský soud jí sdělil včas, že její druhé žádosti nevyhověl,
její zástupkyně při jednání nebrojila proti rozhodnutí soudu, že bude jednáno bez její osobní
účasti, ani nevyslovila, že stěžovatelka na osobní účasti i nadále trvá a žádá o odročení jednání
znovu. Soud proto mohl důvodně předpokládat, že stěžovatelka, pakliže se sama nedostavila,
od osobní účasti upustila a za dostatečné shledala, že bude při jednání za stoupena ustanovenou
zástupkyní.
[33] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud zhodnotil věc správně. Z výše popsaných
důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. jako nedůvodnou a zamítl ji.
IV. Náklady řízení
[34] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle §60 odst. 2 s. ř. s. nemá však právo na náhradu nákladů řízení před soudem,
jelikož jde o věc důchodového pojištění.
[35] Stěžovatelce byla usnesením krajského soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 18 Ad 21/2013 - 7,
ustanovena zástupkyní Mgr. Gabriela Nejedlíková. Podle §35 odst. 8 s. ř. s., části věty prvé
za středníkem, platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát. Soud
přiznal ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů za jeden úkon
právní služby (podání kasační stížnosti). Za tento úkon jí náleží podle §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §7
bodem 3 a §9 odst. 2 advokátního tarifu odměna ve výši 1.000 Kč. Podle §13
odst. 3 advokátního tarifu náleží zástupkyni stěžovatelky náhrada hotových výdajů v paušální
částce 300 Kč za jeden úkon, celkem tedy 1. 300 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 273 Kč, odpovídající dani,
kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovené
zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 1.573 Kč. Odměna bude vyplacena
ve stanovené lhůtě z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu