ECLI:CZ:NSS:2016:6.AFS.1.2016:52
sp. zn. 6 Afs 1/2016 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: K+K General
Corporation s.r.o., se sídlem Charvátská 569/16, Ostrava - Výškovice, zastoupen
JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2014, č. j. 20458/2014-900000-304.5, rozhodnutí
ze dne 15. 4. 2014, č. j. 21269/2014-900000-304.5, rozhodnutí ze dne 10. 4. 2014,
č. j. 20495/2014-900000-304.5, rozhodnutí ze dne 14. 5. 2014, č. j. 25995/2014-900000-304.5,
rozhodnutí ze dne 15. 4. 2014, č. j. 21271/2014-900000-304.5, rozhodnutí ze dne 11. 4. 2014,
č. j. 20750/2014-900000-304.5, rozhodnutí ze dne 10. 4. 2014, č. j. 20482/2014-900000-304.5,
č. j. 20491/2014-900000-304.5, č. j. 20463/2014 900000-304.5, č. j. 20469/2014-900000-304.5
a č. j. 20493/2014-900000-304.5, ve věci dodatečných platebních výměrů na clo, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2015,
č. j. 22 Af 52/2014 - 54,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2015, č. j. 22 Af 52/2014 – 54,
a rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2014, č. j. 20458/2014-900000-304.5, rozhodnutí
ze dne 15. 4. 2014, č. j. 21269/2014-900000-304.5, rozhodnutí ze dne 10. 4. 2014,
č. j. 20495/2014 900000-304.5, rozhodnutí ze dne 14. 5. 2014, č. j. 25995/2014 900000-
304.5, rozhodnutí ze dne 15. 4. 2014, č. j. 21271/2014 900000-304.5, rozhodnutí ze dne
11. 4. 2014, č. j. 20750/2014 900000-304.5, rozhodnutí ze dne 10. 4. 2014,
č. j. 20482/2014 900000-304.5, č. j. 20491/2014-900000-304.5, č. j. 20463/2014 900000-
304.5, č. j. 20469/2014-900000-304.5 a č. j. 20493/2014 900000-304.5, se ruší
a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě
a o kasační stížnosti částku 169.246 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám JUDr. Richarda Pustějovského, advokáta.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
Výše specifikovanými rozhodnutími (dále „napadená rozhodnutí“) žalovaný zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 28. 4. 2010,
č. j. 7189-7/2010, Celního úřadu Opava ze dne 8. 7. 2010, č. j. 8282-3/2010-096100-021, ze dne
3. 9. 2010, č. j. 10255-3/2010-096100-021, ze dne 13. 7. 2010, č. j. 8417-3/2010-096100-021,
ze dne 8. 7. 2010, č. j. 8283-3/2010-096100-021, ze dne 3. 9. 2010, č. j. 10255-3/2010-096100-
021, ze dne 13. 7. 2010, č. j. 8413-3/2010-096100-021, ze dne 13. 7. 2010, č. j. 8420-3/2010-
096100-021, ze dne 8. 7. 2010, č. j. 8252-3/2010-096100-021, ze dne 8. 7. 2010, č. j. 8254-
3/2010-096100-021 a ze dne 13. 7. 2010, č. j. 8421-3/2010-096100-021 (dále „dodatečné platební
výměry“), kterými bylo žalobci dodatečně doměřeno clo.
Proti napadeným rozhodnutím žalobce brojil žalobou u Krajského soudu v Ostravě
(dále „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 12. 2015, č. j. 22 Af 52/2014 – 54
(dále „napadený rozsudek“) napadená rozhodnutí zrušil. Jádrem sporu mezi žalobcem a celními
orgány byla správnost sazebního zařazení dováženého zboží pod kód kombinované
nomenklatury zavedené nařízením Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře
a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 948/2009 ze dne 30. 9. 2009,
kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 [dále též jen „celní sazebník“ nebo
„kombinovaná nomenklatura“]. Zatímco žalobce, jakožto celní deklarant, zařadil dovážený
komponent pro LCD monitor (SKD TFT LCD Monitor) do podpoložky 8529 90 20
kombinované nomenklatury, k níž se váže clo v sazbě 0 %, orgány celní správy zařadily
předmětné zboží do podpoložky 8529 90 92 a dodatečně žalobci vyměřily clo v sazbě 5 %.
Krajský soud rekapituloval, že proti dodatečným platebním výměrům žalobce již dříve
podal odvolání, jež bylo rozhodnutími Celního ředitelství Ostrava zamítnuto a platební výměry
potvrzeny. Tato rozhodnutí Celního ředitelství byla následně zrušena rozsudkem Krajského
soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2012, č. j. 22 Af 43/2011 – 55, a věc byla vrácena k dalšímu
řízení. Kasační stížnost Celního ředitelství Ostrava byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 – 40, zamítnuta. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku
vyslovil právní názor, že vysvětlivky k harmonizovanému systému (dále „HS“) pro položku 85.28
[písm. A) bod 1)] nemohou být závazným interpretačním vodítkem, neboť jejich text koliduje
se zněním příslušné položky kombinované nomenklatury (nepřípustně zužuje její dosah).
Takový výklad se dostává též do kolize s požadavkem na posuzování zboží ve smyslu
jeho (hlavního) účelu použití.
V dalším řízení žalovaný znovu posoudil sazební zařazení zboží provedené správními
orgány I. stupně a jejich rozhodnutí napadenými rozhodnutími potvrdil. V odůvodnění
napadených rozhodnutí žalovaný vycházel z vysvětlivek k HS k položce 8528, když měl za to,
že Nejvyšší správní soud se při hodnocení vysvětlivek v citovaném rozsudku dopustil aplikační
nesprávnosti.
Primárně se nyní krajský soud zabýval důvodnosti žalobního bodu, jímž bylo
vytknuto nerespektování závěrů Nejvyššího správního soudu vyslovených v rozsudku
č. j. 2 Afs 85/2012 – 40. Stěžejní část odůvodnění označeného rozsudku věnoval Nejvyšší
správní soud právě otázce způsobu provádění sazebního zařazení zboží pod konkrétní kód
kombinované nomenklatury (str. 5-10 rozsudku). Na str. 8-9 rozsudku Nejvyšší správní soud
velmi detailně porovnal obsah označení položky 8528 v rámci kapitoly 85 třídy XIV celního
sazebníku s obsahem vysvětlivek harmonizovanému systému pro položku 8528 písm. A) bod 1)
a současně vyzdvihl nezbytnost primárního posouzení finálního produktu, od něhož pak lze
teprve odvodit zařazení dílčích složek tohoto finálního produktu. Své úvahy pak shrnul do závěru
na str. 10, který zní: „Lze tedy uzavřít, že z výše vyložených důvodů nemohou být vysvětlivky k HS
pro položku 85.28 [písmeno A) bod 1)], stran přítomnosti zvukového okruhu, závazným interpretačním
vodítkem, neboť jejich text koliduje se zněním příslušné položky kombinované nomenklatury (nepřípustně zužuje
její dosah). Takový výklad se dostává též do kolize s požadavkem na posuzování zboží ve smyslu jeho (hlavního)
účelu použití. Proto také zcela odpadá interpretační dilema předestřené krajským soudem v napadeném rozsudku,
zda je slovní spojení „(bez vestavěného zařízení pro reprodukci zvuku)“, užité v této vysvětlivce, pouhým
upřesněním požadavku, aby LCD monitor neměl audio obvod, či zda přítomnost vestavěného zařízení
pro reprodukci zvuku je jedinou výjimkou, kdy lze existenci audio okruhu v LCD monitoru tolerovat. Ze stejného
důvodu není nutno trvat ani na podání definice pojmu „audio obvod“, ani na popisu „vestavěného zařízení
pro reprodukci zvuku“ ze strany stěžovatele, jak to požadoval krajský soud. Logicky vzato, je
potom bezpředmětné zabývat se tím, zda rozhodnutí stěžovatele trpí nepřezkoumatelností proto, že stěžovatel výše
uvedenou formulační dvojakost textu doporučení Tarifní komise sám neodhalil a náležitě neobjasnil, a ani tím,
zda srozumitelně interpretoval pojmy v tomto doporučení použité.“ Žalovaný se v napadených rozhodnutích
tímto závazným právním názorem neřídil a naopak z vysvětlivek k HS k položce 8528
při sazebním zařazení zboží vycházel, což odůvodnil tak, že Nejvyšší správní soud
se při hodnocení vysvětlivek ve svém rozsudku dopustil aplikační nesprávnosti. Krajský soud
tak uzavřel, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu
a tento žalobní bod shledal důvodným.
S ohledem na uvedené krajský soud považoval za předčasné zabývat se důvodností
žalobních bodů, jimiž byla namítána nezákonnost aplikace všeobecných výkladových pravidel
a argumentace žalovaného v otázce zařazení zboží, neboť vlastní zařazení zboží nelze s ohledem
na procesní stav věci posuzovat. Shledal-li krajský soud nezákonnost v metodice sazebního
zařazení, bylo by zcela nadbytečné zabývat se samotným tímto sazebním zařazením. Ze stejného
důvodu krajský soud zamítl provedení důkazů navržených žalobcem, neboť se týkaly právě
sazebního zařazení finálního produktu, příp. vymezení jeho hlavní funkce. Zbývající žalobní body
krajský soud posoudil jako nedůvodné.
Proti napadenému rozsudku nyní žalovaný (dále „stěžovatel“) brojí kasační stížností.
Stěžovatel rozporuje tvrzení, že nebyl respektován názor Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel
provedl novou správní úvahu, kdy nejprve provedl a zdůvodnil zatřídění finálního výrobku,
jak bylo Nejvyšším správním soudem požadováno, a poté provedl a zdůvodnil zatřídění
žalobcem dováženého zboží, aniž by se při svých úvahách opřel o vysvětlivky k HS. Stěžovatel
nevycházel z vysvětlivek k HS k číslu 8528; stěžovatel pouze v rámci nového projednání odvolání
věnoval odstavce [16] a [17] napadených rozhodnutí tématu, proč ve své dosavadní a další
správní praxi nemůže v rámci správní úvahy o sazebním zařazení zboží ignorovat vysvětlivky
k HS a svévolně směrem k nesprávnému zařazení aplikovat dohodu ITA. Krajský soud
pak nesprávně těmto odstavcům přiřkl veškerou podstatu, přičemž je nevnímal v kontextu celého
odůvodnění. V odst. [17] přitom stěžovatel výslovně uvedl: „Přestože se odvolací orgán na rozdíl
od názoru NSS v Brně domnívá, že vysvětlivky k HS k číslu 8528 je možné na daný případ použít,
tak i při jejich pominutí (ne aplikací) se dojde ke stejnému závěru na základě posouzení hlavního účelu použití
monitoru.“ Z dalších odstavců vyplývá, že vysvětlivky k HS nebyly použity.
V novém řízení stěžovatel zcela jednoznačně uvedl, že souhlasí s názorem Nejvyššího
správního soudu, že v dané věci je nutné určit sazební zařazení finálního výrobku (monitoru)
k tomu, aby mohlo dojít k zařazení komponentů atp. Stěžovatel proto na podkladě poznámky 3
ke třídě XVI celního sazebníku podrobně zkoumal otázku hlavní, převažující funkce monitoru
jako kombinovaného stroje – stroje s funkcí zobrazovací a funkcí reprodukce zvuku. Stěžovatel
dospěl k závěru, že hlavní funkcí monitoru je funkce zobrazovací, a proto musí být sazebně
zařazen mezi monitory (číslo 8528), nikoliv mezi reproduktory (položka 8518 2x). Otázkou
tak zůstalo, o jaký monitor konkrétně se jedná – monitor k PC, nebo monitor jiný,
na niž Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Afs 85/2012 – 40 odpověď nedal. Co se účelu
použití týče, na němž je sazební zařazení finálního monitoru postaveno, dospěl stěžovatel
k názoru, že na základě jeho technických parametrů, nelze jednoznačně určit, kde má monitor
hlavní použití, zda u PC, či jako jiný monitor. Na základě technických parametrů finálních
monitorů, zejména pak na základě toho, že tyto jsou velikosti běžných menších televizorů včetně
jejich rozlišení (HD a Full HD kvalita), dospěl stěžovatel k tomu, že mají blíže k monitorům
položky 8528 59 (jiným), než k monitorům položky 8528 51 (pro PC). Stěžovatel totiž nezná
důvod, pro který by měl mít monitor určený k zařízení pro automatické zpracování dat rozlišení
v HD či Full HD kvalitě, která je vyžadována především ke graficky náročnějším zobrazením,
jakými jsou typicky videohry. Za dané situace je stěžovatel přesvědčen, že eliminací vysvětlivek
k HS je nutno subjektivní stránku hodnocení nahradit objektivním kritériem zastoupeným
ve všeobecných pravidlech pro výklad kombinované nomenklatury (dále „VIP-KN“).
Jakkoliv u posuzovaného zboží z objektivních charakteristik a jeho technických parametrů nelze
jednoznačně určit, kde je hlavní účel jeho použití, tak za použití pravidla 3 c) VIP-KN,
jež zastupuje objektivitu při sazebním zařazování zboží, je nutno provést jeho zařazení
do posledního možného kódu, tedy do položky 8528 59, resp. do podpoložky 8528 59 90 KN
celního sazebníku. Užití postupu dle všeobecných pravidel při sazebním zařazování
je jednoznačně kogentní a celní orgány se od něj nemohou odchýlit, neboť je dáno závazným
předpisem založeným na mezinárodní úmluvě o HS. Pokud je tedy finální (kompletní) monitor
zařazen do podpoložky 8528 59 90 KN celního sazebníku, tak nezbývá, než komponenty, šasi
monitoru, jeho části a součásti (nekompletní monitor), zařadit do podpoložky 8529 90 92 KN
celního sazebníku, a v případě elektronické sestavy, desky osázené aktivními a pasivními prvky
a konektory DVI, HDMI, audio a VGA, do podpoložky 8529 90 65 KN celního sazebníku,
coby přímo jmenované elektronické sestavy. Stěžovatel považuje za legitimní, aby bylo správními
soudy určeno, zda správným sazebním zařazením je zařazení žalobce, či žalovaného.
Stěžovatel navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k žalobě žalobce uvedl, že souhlasí se závěry napadeného rozsudku. Žalobce
trvá na tom, že deklarovaný produkt musí být zařazen v souladu se všeobecnými pravidly
pro výklad kombinované nomenklatury, Hlava I., 852851 Ostatní monitory – „Monitory typu
používaného výhradně nebo hlavně v systému automatizovaného zpracování dat čísla 8471“.
Žalobce dále odkazuje na závazné informace o celním zařazení zboží (dále „ZISZ“), jež předložil
ve správním řízení a z nichž vyplývá, že závěry krajského soudu jsou správné. Žalovaný
nesprávně používá aplikační pravidlo 1, 3c) a 6 VIP-KN, neboť žalobcem deklarované zboží
nelze podle pravidla 2b) nebo z jiných důvodů zařadit prima facie do dvou nebo více čísel. Platné
a závazné ZISZ zařazují deklarované zboží pod číslo 852851. Dále žalobce podrobně rozporuje
jednotlivá tvrzení žalovaného o charakteru deklarovaného zboží, z nichž žalovaný dovodil,
že deklarované zboží (monitory) nejsou určeny výhradně k použití pro PC. Žalobce zdůrazňuje,
že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního
soudu č. j. 2 Afs 85/2012 – 40. Žalobce žádá Nejvyšší správní soud, aby jednoznačně definoval
položku celního zařazení předmětného zboží tak, aby bylo zamezeno dalšímu nezákonnému
jednání žalovaného. Žalovaný pouze vytváří falešnou představu o komplikovanosti zařazení
předmětného zboží, když je mu dobře známa metodika, jak správně provést celní zařazení
„LCD monitor Q24“ a jeho součástí, o čemž jednoznačně svědčí obsah žalobcem předložených
důkazů, na něž žalobce znovu odkazuje. Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
II. Posouzení Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, za níž jedná zaměstnanec s vyžadovaným
právnickým vzděláním, a je proti napadenému rozsudku přípustná za podmínek ustanovení §102
a §104 zákona č. 150/2002, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s).
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný.
Nejvyšší správní soud uvádí, že za zásadní pro celou věc krajský soud považoval
posouzení toho, zda stěžovatel respektoval právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 – 40 (veškerá zde uváděná judikatura
je dostupná na www.nssoud.cz). Krajský soud totiž nerespektování právního názoru označil
za hlavní důvod svého zrušujícího výroku.
Podle §78 odst. 5 s. ř. s. je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku,
správní orgán v dalším řízení vázán. Pokud je poté zrušující rozsudek krajského soudu
přezkoumán Nejvyšším správním soudem (ještě před vydáním „nového“ správního rozhodnutí)
a Nejvyšší správní soud pouze koriguje názor krajského soudu, přičemž napadený rozsudek
nezrušuje, je správní orgán v dalším řízení vázán názorem krajského soudu korigovaným právním
názorem Nejvyššího správního soudu (přiměřeně srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75).
V rozsudku č. j. 2 Afs 85/2012 - 40 Nejvyšší správní soud připomněl, že „[p]okud jde
o samotnou úpravu celního sazebníku, třída XVI zahrnuje vedle kapitoly 84 také kapitolu 85, obsahující první
ze sporných položek, a to položku 8528, jejíž nadpis zní „Monitory a projektory, bez vestavěného televizního
přijímacího přístroje; televizní přijímací přístroje, též s vestavěnými rozhlasovými přijímači nebo s přístroji
pro záznam nebo reprodukci zvuku nebo obrazu“. Do této položky je včleněna mj. i podpoložka 8528 51 00
s názvem „(Ostatní monitory) Typu používaného výhradně nebo hlavně v systému automatizovaného zpracování
dat čísla 8471“. Další spornou položkou je v souzeném případě položka 8529 nazvaná jako „Části a součásti
vhodné pro použití výhradně nebo hlavně s přístroji čísel 8525 až 8528“. V rámci ní se nachází podpoložka
8529 90 20, označená jako „Části a součásti přístrojů podpoložek 8525 60 00, 8525 80 30, 8528 41 00,
8528 51 00 a 8528 61 00“ a podpoložka 8529 90 92 s názvem „Ostatní - Pro televizní kamery podpoložek
8525 80 11 a 8525 80 19 a přístroje čísel 8527 a 8528“.“
Nejvyšší správní soud poté uvedl, že „spor mezi stěžovatelem a žalobcem je o zařazení dovezeného
zboží pod podpoložku 8529 90 20 nebo podpoložku 8529 90 92. Má-li být zboží zařazeno (s nulovou celní
sazbou) pod podpoložku prvně zmiňovanou, musí být postaveno najisto, že kombinovaný stroj, jehož má být
součástí, je strojem podpoložky 8528 51 00; v opačném případě by se jednalo o součást jiného kombinovaného
stroje položky 8528, ve „zbytkové“ kategorii podpoložky 8529 90 „ostatní“. Pro posouzení věci je tedy klíčové
určit, zda onen kombinovaný stroj (TFT LCD Monitor), lze pod podpoložku 8528 51 00 zahrnout, či nikoli.“
„Podle vysvětlivek k HS pro položku 85.28 písmeno A) bod 1), na nichž stěžovatel sazební zařazení
dováženého zboží založil, platí, že mezi monitory typu používaného výhradně nebo hlavně v systému
automatizovaného zpracování dat čísla 8471 patří ty monitory, které: „(…) jsou schopny přijímat signál
pouze z centrální procesorové jednotky zařízení pro automatizované zpracování dat, a proto nejsou schopny
reprodukovat barevný obraz z kompozitního (složeného) videosignálu, jehož tvar vlny odpovídá vysílacímu
standardu (NTSC, SECAM, PAL, D-MAC, atd.). Jsou vybaveny konektory charakteristickými pro systémy
zpracování dat [např. RS-232C převodníkem (interface), DIN nebo SUB-D konektory] a nemají audio obvod.
(…)“. Jak ale vyplývá z výše citovaných rozsudků Soudního dvora, vysvětlivky (lhostejno, zda ke KN či k HS)
nejsou právně závazným výkladovým vodítkem za situace, kdy jejich textace nepřípustně zužuje dosah znění
položek a podpoložek kombinované nomenklatury. Nejvyšší správní soud si proto musel nejprve položit otázku,
zda vysvětlivky k HS pro položku 85.28 k této nepřípustné restrikci nevedou. Odpověď na tuto otázku byla
poněkud ztížena tím, že v rozhodné době (tj. k okamžiku propuštění dováženého zboží do celního režimu volného
oběhu) nebylo k dispozici prakticky žádné jiné interpretační vodítko (tedy jakékoli jiné objasnění dosahu položky
8528 a podpoložky 8528 51 00), neboť žádný pro souzenou věc relevantní a použitelný text neobsahovaly
ani vysvětlivky ke KN, a z poznámek ke třídě XVI bylo možné použít pouze tu, která je poměrně obecně
koncipována v bodu 3 (způsob určení zařazení kombinovaných strojů dle hlavní vykonávané funkce).“
„Při respektování prvního a šestého pravidla Všeobecných pravidel pro výklad kombinované
nomenklatury proto Nejvyšší správní soud vyšel ze znění položky 8528 (Monitory a projektory, bez vestavěného
televizního přijímacího přístroje; televizní přijímací přístroje, též s vestavěnými rozhlasovými přijímači
nebo s přístroji pro záznam nebo reprodukci zvuku nebo obrazu) a podpoložky 8528 51 00 (Ostatní monitory
typu používaného výhradně nebo hlavně v systému automatizovaného zpracování dat čísla 8471) a toto znění
porovnal s textem vysvětlivek k HS pro položku 85.28. Dospěl poté k závěru, že není v rozporu se zněním
podpoložky 8528 51 00, pokud „ostatní monitory“ (rozuměj jiné, než s obrazovkou typu CRT, předpokládané
podpoložkou 8528 41 00) užívané výhradně nebo hlavně v systému automatizovaného zpracování dat čísla 8741
obsahují audio obvod/okruh. Z hlediska znění podpoložky 8528 51 00 je totiž stěžejním kritériem a současně
charakterizujícím rysem tohoto typu monitoru účel jeho použití. Text vysvětlivek k HS pro položku 85.28
[písmeno A) bod 1)] tedy má fakticky za následek zúžení množiny LCD monitorů, jež mohou být užity
v systému automatizovaného zpracování dat čísla 8741, aniž by však toto zúžení bylo předvídáno přímo zněním
příslušné položky a podpoložky kombinované nomenklatury. Tento restriktivní účinek by byl obhajitelný
pouze v případě, pokud by kritérium existence audio obvodu uvedeného v bodě 1 písmena A) vysvětlivek k HS
řešilo například interpretační nesoulad mezi položkou 85.28 a položkou jinou; pak by ale tato jiná položka
musela být explicitně označena.“
„Za této situace (jak ostatně nepřímo naznačil i krajský soud ve svém rozsudku, v posledním odstavci
na straně šesté), si měl stěžovatel především položit otázku, zda předmětný finální produkt (TFT LCD monitor)
funguje či má fungovat výlučně (viz slovo „výhradně“) nebo alespoň převážně (viz slovo „hlavně“) v systému
automatizovaného zpracování dat čísla 8471. Pokud by stěžovatel dospěl ke kladné odpovědi na tuto otázku,
nemusel by se již (ve smyslu výše uvedeného závěru) zabývat tím, zda finální produkt (monitor) bude obsahovat
i komponent, který mu umožní plnit také jinou, vedlejší, funkci (reprodukci zvuku). Pouze tehdy, pokud by bylo
bez pochybností prokázáno, že LCD monitor, jehož součástí má dovážený komponent SKD TFT LCD monitor
být, je určen v převažující míře pro výkon jiné funkce, než zobrazovací jednotky v systému automatizovaného
zpracování dat čísla 8471, bylo by možné přesvědčivě zpochybnit sazební zařazení tohoto LCD monitoru
do podpoložky 8528 51 00.“
V napadeném rozhodnutí stěžovatel uvedl, že „se dle názoru odvolacího orgánu dopustil NSS
v Brně aplikační nesprávnosti. Při hodnocení právní stránky NSS v Brně správně dovodil, že vysvětlivky
ke kombinované nomenklatuře (vysvětlivky ke KN), které doplňují vysvětlivky k HS, musí být v souladu
s příslušnými ustanoveními kombinované nomenklatury (KN) a nesmí měnit jejich dosah. Ovšem výkladové
a následně aplikační nesprávnosti se NSS v Brně dopouští, pokud tytéž premisy vztahuje i k vysvětlivkám
k HS.“ Tento názor žalovaný dále rozvedl. Avšak žalovaný zároveň zdůraznil,
že „přestože se odvolací orgán na rozdíl od názoru NSS v Brně domnívá, že vysvětlivky k HS k číslu 8528
je možné na daný případ použít, tak i při jejich pominutí (ne aplikací) se dojde ke stejnému závěru na základě
posouzení hlavního účelu použití monitorů.“
Navzdory shora citovanému však stěžovatel nadále v některých částech napadeného
rozhodnutí z vysvětlivek k HS pro položku 85.28 [písmeno A) bod 1)] vycházel.
Podle vysvětlivek k HS pro položku 85.28 písmeno A) bod 1) platí, že mezi monitory typu
používaného výhradně nebo hlavně v systému automatizovaného zpracování dat čísla 8471 patří
ty monitory, které: „(…) jsou schopny přijímat signál pouze z centrální procesorové jednotky zařízení
pro automatizované zpracování dat, a proto nejsou schopny reprodukovat barevný obraz z kompozitního
(složeného) videosignálu, jehož tvar vlny odpovídá vysílacímu standardu (NTSC, SECAM, PAL, D-MAC,
atd.). Jsou vybaveny konektory charakteristickými pro systémy zpracování dat [např. RS-232C převodníkem
(interface), DIN nebo SUB-D konektory] a nemají audio obvod. (…)“. Stěžovatel v bodě [22]
napadeného rozhodnutí posuzoval právě to, zda jsou naplněny podmínky uvedené v citované
vysvětlivce. V bodě [23] k tomu žalovaný uvedl, že „[j]e evidentní, že finální monitory nenaplňují
ne jen jednu podmínku, nýbrž nesplňují téměř všechny podmínky stanovené WCO ve vysvětlivkách k HS k číslu
8528, proto aby mohly být zařazeny mezi monitory k PC. Jedinou podmínku, kterou finální monitory splňují,
je skutečnost, že obsahují konektor charakteristický pro zařízení pro automatizované zpracování dat (VGA).“
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 – 25,
je uvedeno: „Rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
pokud (…) je jeho odůvodnění vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních
téhož skutkového stavu či pokud jsou jeho výroky vnitřně rozporné nebo z nich nelze zjistit, jak vlastně soud
rozhodl, a v některých jiných speciálních případech.“ Tyto obecné závěry o nepřezkoumatelnosti lze
podle Nejvyššího správního soudu přiměřeně vztáhnout i na správní rozhodnutí (obdobně
tak učinil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45).
Nejvyšší správní soud má tak za to, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné,
a tedy nepřezkoumatelné. Stěžovatel totiž v napadeném rozhodnutí na jedné straně tvrdí,
že i přestože nesouhlasí s názorem o neaplikovatelnosti vysvětlivek k HS, nebude z nich vycházet,
načež z nich však následně vychází, a to konkrétně v bodech [22] a [23]. Stěžovatel sice dále
posuzoval účel použití finálního produktu tak, jak ho Nejvyšší správní soud svým názorem
zavázal, to však nic nemění na tom, že v bodech [22] a [23] stěžovatel vycházel z vysvětlivek
k HS, a odůvodnění jeho rozhodnutí je tak vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných
právních hodnoceních a není z něj zřetelné, jakými úvahami byl stěžovatel při rozhodování
veden.
Za tohoto stavu tak nebylo lze určit, zda stěžovatel respektoval, či nerespektoval závazný
právní názor, tak jak učinil krajský soud. Krajský soud měl tuto vadu (nepřezkoumatelnost)
konstatovat z moci úřední. Otázkou povinnosti přezkumu nepřezkoumatelnosti správního
rozhodnutí soudem z úřední povinnosti se opakovaně zabýval rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nesrozumitelnost či nedostatek
důvodů je důvodem ke zrušení rozhodnutí, a to bez jednání [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Z možnosti krajského soudu zrušit správní rozhodnutí bez jednání pro vady uvedené v §76
odst. 1 s. ř. s. ovšem automaticky nevyplývá povinnost postupovat tak z moci úřední,
tj. i bez žalobní námitky na danou vadu poukazující. Soudní řád správní totiž výslovně
předpokládá postup z moci úřední v tomto kontextu pouze v případě nicotnosti správního
rozhodnutí (§76 odst. 2 s. ř. s.). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v usnesení
ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, konstatoval: „Z povahy vady pak postup z moci úřední
přichází v úvahu i u vad spočívajících v nepřezkoumatelnosti podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to proto,
že nepřezkoumatelnost brání zpravidla věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti žalobních námitek.“
Citovaná pasáž se však posléze stala předmětem dalšího výkladového sporu. Rozšířený senát
proto v usnesení ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, upřesnil, že krajský soud může,
resp. musí z úřední povinnosti zrušit správní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost
v těch případech, kdy tato vada brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů.
Jak již bylo konstatováno, odůvodnění napadeného rozhodnutí je natolik vnitřně rozporné,
že nelze seznat, zda se žalovaný, jak žalobce namítal, skutečně neřídil závazným právním
názorem. Uvedená nepřezkoumatelnost tedy bránila přezkoumání tohoto žalobního bodu
a krajský soud měl napadené rozhodnutí zrušit z moci úřední, a to pro jeho nepřezkoumatelnost.
S ohledem na vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí se Nejvyšší správní
soud logicky nemohl zabývat tím, zda byl respektován závazný právní názor, a již vůbec nemohl
Nejvyšší správní soud s konečnou platností určit správnost sazebního zařazení předmětného
produktu.
Když krajský soud nekonstatoval nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí,
sám tím zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo
než napadený rozsudek zrušit, protože byl zatížen vadou nepřezkoumatelnosti, k níž musel
Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení
před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí
krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního
orgánu [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. V dané věci by krajský soud v souladu s vysloveným
závazným právním názorem neměl jinou možnost než zrušit rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší
správní soud proto v souladu s §110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 1 a 4 s. ř. s. rozhodl
tak, že sám rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k případnému dalšímu řízení.
V tomto řízení musí své úvahy žalovaný prezentovat přezkoumatelným způsobem.
III. Náklady řízení
Pokud Nejvyšší správní soud zruší rozhodnutí krajského soudu a současně i rozhodnutí
žalovaného, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského
soudu (§110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační
stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě
jediným výrokem vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Žalobce byl v celém řízení plně úspěšný, neboť dosáhl zrušení žalobou napadeného
rozhodnutí, proto má podle §60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.
Celkem žalobce podal ke krajskému soudu 11 žalob proti 11 napadeným rozhodnutím. Náklady
řízení před krajským soudem se tak skládaly ze zaplacených soudních poplatků ve výši 33.000 Kč
a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Celkem
žalobce učinil v každé z věcí tyto úkony: převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě
smlouvy o poskytnutí právních služeb [§11 odst. 1 písm. a)] a písemné podání nebo návrh
ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d)]. Po spojení věcí pak učinil 1 společný úkon, a to účast
na jednání před soudem [§11 odst. 1 písm. g)].
Podle §12 odst. 3 advokátního tarifu v jeho znění do 30. 6. 2014 platilo: „Při spojení dvou
a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se odměna určí
součtem odměn za všechny spojené věci.” Z tohoto znění musel Nejvyšší správní soud vycházet
při posuzování všech úkonů, byť poslední z nich (účast na jednání) byl učiněn za účinnosti
nového znění advokátního tarifu, jež citované pravidlo neobsahovalo. Vyhláška č. 120/2014 Sb.,
jíž došlo ke změně advokátního tarifu, totiž v čl. II obsahuje přechodné ustanovení
v tomto znění: „V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se o náhradě nákladů řízení
rozhodne podle dosavadních právních předpisů.“
V tomto ohledu tedy odměna za tři úkony v každé jednotlivé věci (včetně účasti u ústního
jednání před krajským soudem) činí 9.300 Kč [§9 odst. 4 písm. d), §7 bod 5.]. Celkem
tedy odměna za všechny spojené věci činí 102.300 Kč (9.300 x 11). K odměně je nutné připočíst
i náhradu hotových výdajů za jednotlivé úkony právní služby, která činí 300 Kč za jeden úkon
(§13 odst. 3 advokátního tarifu). Před spojením věci bylo celkem učiněno 22 úkonů
(11 x převzetí a příprava zastoupení a 11 x sepsání žaloby) a po spojení věcí byl učiněn 1 společný
úkon. Celkově tedy náleží náhrada hotových výdajů ve výši 6.900 Kč (23 x 300). Celkově
tedy odměna a náhrada hotových výdajů za všechny úkony právní služby v řízení před krajským
soudem činila 109.200 Kč. Jelikož je advokát žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se
odměna a náhrada o 21 % dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.), tedy na celkovou částku
132.132 Kč. Celkově tak náklady řízení před krajským soudem činily 165.132 Kč (soudní
poplatky, odměna a náhrada hotových výdajů). Ke stejné částce ostatně dospěl i krajský soud.
Náklady řízení před Nejvyšším správním soudem jsou tvořeny náklady právního
zastoupení za 1 úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) a náhradou hotových výdajů
za tento úkon, tedy částkou 3.400 Kč, kterou je taktéž nutné navýšit o daň z přidané hodnoty.
Celkově se tedy jedná o 4.114 Kč. Zde již nelze aplikovat pravidlo o spojených věcech,
jak se žalobce mylně domnívá, neboť řízení o kasační stížnosti bylo od samého začátku vedeno
pouze jedno (proti jednomu napadenému rozsudku).
Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 169.246 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu