ECLI:CZ:NSS:2016:6.AFS.290.2015:19
sp. zn. 6 Afs 290/2015 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci
žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31,
Brno, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. listopadu 2014, č. j.
27533/14/5100-41452-706053, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. prosince 2015, č. j. 59 Af 9/2015 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení v návětí
označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. listopadu 2014, č. j. 27533/14/5100-41452-706053.
Zastavení řízení předcházelo usnesení krajského soudu č. j. 59 Af 9/2015-50 ze dne
25. srpna 2015, jímž byl žalobkyni zamítnut návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost.
I v tomto řízení o kasační stížnosti požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení právního zástupce. O uvedených žádostech Nejvyšší správní soud nejprve
usnesením č. j. 6 As 207/2015-6 ze dne 15. září 2015 rozhodl tak, že zamítl návrh stěžovatelky
na ustanovení právního zástupce pro zjevnou bezúspěšnost kasační stížnosti (o návrhu
na přiznání osvobození soudního poplatku nerozhodoval, neboť v daném řízení se s odkazem
na usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. června 2015 č. j. 1 As 196/2014-19 soudní poplatek
nevybírá, žádost o osvobození od soudního poplatku byla proto bezpředmětná), následně
pak Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 6 As 207/2015-12 ze dne 22. října 2015 kasační
stížnost odmítl, neboť stěžovatelka ve stanovené lhůtě nesplnila podmínku povinného
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, k čemuž byla předtím vyzvána.
Poté pokračovalo řízení o žalobě před krajským soudem, žalobkyně byla krajským soudem
znovu vyzvána k zaplacení soudních poplatků (usnesení krajského soudu č. j. 59 Af 9/2015-56
ze dne 13. listopadu 2015), a protože tuto výzvu ve stanovené lhůtě nesplnila a soudní poplatek
za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě nezaplatila, rozhodl krajský soud
o zastavení řízení usnesením, jež nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá další kasační
stížností.
Pro úplnost se dodává, že její žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí o zastavení řízení ve věci žádosti
žalobkyně o posečkání daně z nemovitostí a jejího příslušenství.
Nyní podaná kasační stížnost stěžovatelky, spojená s návrhem na přiznání odkladného
účinku, je opět blanketní, vykazující v jejím případě znaky formulářového podání, jaké podává
standardně (ke dni podání kasační stížnosti je u Nejvyššího správního soudu evidováno
již 112 řízení). V ní uvedla, že rozhodnutí krajského soudu napadá v plném rozsahu,
že všech důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), navrhla přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a požádala o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce, aniž by – třeba svými laickými slovy –
vyjádřila, v čem jí bylo napadeným rozhodnutím ukřivděno; její povšechné odkazy na ústavně
garantovaná základní práva a porušení čl. 90 Ústavy České republiky jsou frázovité
a v jejích opakovaných podáních k Nejvyššímu správnímu soudu se opakují beze změny
pravidelně bez ohledu na to, v jaké věci se na Nejvyšší správní soud obrací, takže z nich nelze
nic dovozovat ani ve vztahu k nyní posuzované věci.
Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 6 Afs 290/2015-11 ze dne 21. ledna 2016 zamítl
návrhy na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů,
neboť shledal, že se jedná o zjevně neúspěšnou kasační stížnost a další vedení řízení
o této stížnosti je předem odsouzeno k procesnímu nezdaru. Nejvyšší správní soud současně
tímto usnesením vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení
mimo jiné zaplatila soudní poplatek a doložila splnění podmínky povinného zastoupení
advokátem v řízení o kasační stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s., a to buď předložením plné moci
udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo prokázáním,
že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Soud
rovněž stěžovatelku poučil, že nevyhoví-li ve stanovené lhůtě výzvě soudu a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne.
Uvedené usnesení bylo doručeno stěžovatelce vhozením do schránky v pátek
29. ledna 2016, postupem podle §50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §64 s. ř. s. V souladu s pravidly pro počítání času
stanovenými §40 odst. 2 s. ř. s. skončila lhůta stanovená soudem stěžovatelce pro splnění
podmínky řízení dle §105 odst. 2 s. ř. s. v pátek dne 12. února 2016. Stěžovatelka až do dnešního
dne splnění této podmínky žádným způsobem nedoložila a také nezaplatila soudní poplatek.
Toliko v podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu 12. února 2016 polemizovala
s usnesením č. j. 6 Afs 290/2015-11, označila je za vadné, nezákonné a nesprávné a znovu
zopakovala svou žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad
advokátů.
Podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. je důsledkem nesplnění podmínky
řízení přes výzvu soudu odmítnutí kasační stížnosti. V projednávané věci stěžovatelka
ve stanovené lhůtě ani dosud neprokázala zastoupení advokátem, jež je povinnou podmínkou
řízení, pročež v řízení nelze pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky
usnesením odmítl, jak o tom byla stěžovatelka předem poučena.
Výrok o nákladech řízení má oporu v §60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s §120 s. ř. s.),
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba
(v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu