ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.164.2016:25
sp. zn. 6 As 164/2016 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. B.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 19. 4. 2016, č. j. 1138/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 6 A 86/2016 – 40,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 6. 2016, č. j. 6 A 86/2016 – 40
(dále jen „napadené usnesení“), jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dále se domáhá toho, aby Nejvyšší správní
soud rozhodl o advokátovi pro zastoupení u Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1618/16,
alternativně aby rozhodl, že u stěžovatele není nezbytně nutné, aby před Ústavním soudem musel
být zastoupen advokátem.
V odůvodnění napadeného usnesení městský soud vyhodnotil rozhodné skutečnosti
pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné
podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce zjevně sdílí společnou domácnost
s E. U., která ve svém vyjádření, jež žalobce soudu předložil, uvedla, že mu poskytuje přístřeší,
stravu a občasné výdaje, z toho důvodu žalobce ani nepobírá dávky sociálního zabezpečení,
přičemž její příjmy neuvedl ani na výzvu soudu. Dále žalobce nijak neosvědčil své tvrzené
závazky, když nekonkrétně pouze uváděl, že má dluhy a že soudu neposkytne informaci o
exekucích, vedených na jeho osobu. Soud tak nemohl vůbec posoudit, o jaké exekuce a v jaké
výši se jedná, ani ověřit, jak tyto exekuce probíhají a jaký majetek byl případně v těchto řízeních
zjištěn. Dále podle názoru městského soudu je návrh žalobce ve věci samé zjevně neúspěšný,
neboť žalobce napadá správní rozhodnutí, kterým mu byl ustanoven k jeho žádosti zástupcem
advokát. Žalobci tak bylo vyhověno, a proto žádná jeho veřejná subjektivní práva nemohla být
dotčena, a podaná žaloba je tak pouze dalším podáním, kterým žalobce navyšuje počet soudních
řízení bez racionálního důvodu. Vzhledem k tomu, že soud nepřiznal žalobci osvobození od
soudních poplatků, není tak splněna podmínka pro ustanovení zástupce, a proto i tuto žádost
zamítl.
Proti napadenému usnesení městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
kasační stížnost, v níž uvedl, že městský soud si vytvořil zástupný důvod pro odmítnutí
osvobození od soudních poplatků, neboť do ustálené praxe soudů patří ověřování si informací,
z čehož stěžovatel vycházel a zjištění požadovaných informací navrhl soudu z důvodu rychlejšího
a průkaznějšího postupu při vyřizování žaloby. Pokud by totiž stěžovatel soudu vyhověl, popřel
by své ztotožnění se s výroky Ústavního soudu učiněné např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 22/10 k čl. 2
odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pro osvobození od soudních poplatků má ze zákona
stěžovatel povinnost pravdivě vyplnit prohlášení dle §58 občanského soudního řádu.
Pokud se soud domnívá, že některý z uvedených údajů je nepravdivý, pak má dostatek
pravomocí, aby si sporný údaj prověřil, a to platí po celou dobu řízení. Prověřování informací
se odehrává mimo dosah prověřovaného. Stěžovatel má za to, že si soud vytvořil zástupný důvod
i pro zjevnou neúspěšnost. Racionální důvody byly stěžovatelem zcela dány v žalobě a soud
se s nimi ve svém odmítnutí řádně nevypořádal. Prvním důvodem je zákonná legitimita zákona
č. 120/2001 Sb., exekuční řád, podložená právním rozborem, druhým je střet zájmů ve správním
řízení určeného advokáta. Ani s tímto tvrzením se soud řádně nevypořádal. Povinností
stěžovatele není rozebírat se soudem svojí strategii řešení těžké životní situace. Je zcela zavádějící
závěr soudu o zjevné neúspěšnosti žaloby, který stěžovatel vnímá jako svévolný. V ostatním
stěžovatel odkazuje na svá podání pod sp. zn. 3 As 124/2016, 3 As 125/2016 a 6 As 137/2016.
Stěžovatel má tedy za to, že napadeným usnesením došlo k zásahu do práva na spravedlivý
proces a práva rovnosti účastníků. Stěžovatel navrhl zrušit napadené usnesení a současně
rozhodnout o advokátovi pro zastupování u Ústavního soudu.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
K odkazu stěžovatele na podání, která učinil v jiných řízeních o kasačních stížnostech,
Nejvyšší správní soud poznamenává, že dohledáváním argumentů za stěžovatele by porušil
zásadu rovnosti stran a do jisté míry by nahrazoval činnost stěžovatele při formulaci námitek.
Taková úloha Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal
napadené usnesení v mezích rozsahu a důvodů uplatněných v kasační stížnosti, kterou stěžovatel
podal v této věci. Nejvyšší správní soud přitom zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že napadené usnesení takovými vadami netrpí a že kasační stížnost není
důvodná.
Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, (všechna zde citovaná judikatura dostupná na www.nssoud.cz) vyplývá,
že stěžovatel v případě podání kasační stížnosti proti usnesení, kterým byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků, není povinen platit soudní poplatek za kasační stížnost,
a Nejvyšší správní soud proto nerozhodoval o jeho žádosti o osvobození od placení soudních
poplatků. Stěžovatel rovněž není povinen nechat se v tomto řízení o kasační stížnosti zastoupit
advokátem.
Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu v kasační stížnosti navrhl, aby mu zástupce
ustanovil, bude-li nezbytné zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud dílem s ohledem
na formulaci tohoto požadavku a dále pak s ohledem na ustálenou judikaturu, v jejím ž smyslu
není v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti
nedostatek právního zastoupení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41), zástupce stěžovateli neustanovoval, resp. jeho žádost o ustanovení
zástupce zamítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení
před Ústavním soudem. K tomu Nejvyšší správní soud toliko uvádí, že toto Nejvyššímu
správnímu soudu nepřísluší.
K samotnému přezkumu napadeného usnesení městského soudu Nejvyšší správní soud
uvádí následující. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze
pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se
do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že městský soud zaslal přípisem ze dne
25. 5. 2016, č. j. 6 A 86/2016-17, stěžovateli formulář „prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. Stěžovatel v prohlášení
zaslaném městskému soudu uvedl, že sdílí domácnost s přítelkyní E. U. a jejím synem.
Z prohlášení dále vyplývá, že „životní minimum odebráno, neboť se E. U. stala společně posuzovanou
osobou, když mě v květnu 2015 poskytla přístřeší, abych neskončil na ulici“ a dále „majetkové poměry E. U.
mně nejsou známy. Vím jen, že její finanční prostředky pokryjí základní potřeby.“ Dále z prohlášení
stěžovatele vyplynulo, že stěžovatel je „institucionální dlužník, proti kterému jsou vedeny exekuce.“ Má
dluh na výživném. Z prohlášení E. U. ze dne 18. 5. 2016 plyne, že od května 2015 poskytuje
stěžovateli přístřeší v bytě. Městský soud zaslal dne 10. 6. 2016 stěžovateli přípis, aby doplnil své
vyjádření o skutečnosti proč a z jakého důvodu nepobírá žádné dávky v hmotné nouzi, když
tvrdí, že mu byly odebrány z důvodu, že vede domácnost s E. U., zda s ní v současné době
společnou domácnost vede, a kolik činí příjmy a výdaje takové domácnosti. Městský soud ho také
vyzval, aby uvedl, z jakých prostředků hradí soudem stanovené výživné na své nezletilé děti a aby
uvedl, jaké exekuce jsou proti němu vedeny. Stěžovatel přípisem ze dne 22. 6. 2016 městskému
soudu sdělil, že E. U. ho v květnu 2015 přijala do své domácnosti, v žádném případě netvrdí, že
s ní vede společnou domácnost. E. U. vůči němu nemá žádnou sdělovací povinnost o svých
příjmech a výdajích, takže stěžovatel nemůže soudu vyhovět. Stěžovatel uvedl, že výživné hradit
nemůže, protože má nulový příjem, a požadovanou statistiku exekučních řízení nevede.
Stěžovatel navrhnul městskému soudu, aby si informace vyžádal u Exekutorské komory, případně
u Okresního soudu v Šumperku a Městského soudu v Brně.
Nejvyšší správní soud přezkoumával závěry městského soudu a dospěl k závěru,
že městský soud správně vyhodnotil, že v nyní posuzovaném případě nejsou dány podmínky
pro osvobození od soudních poplatků. Z ustálené judikatury ve věcech osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce vyplývá, že soud nemůže zjišťovat skutečnosti rozhodné
pro osvobození od soudních poplatků z úřední povinnosti, neboť zásada vyšetřovací
se zde neuplatní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Nedostatek finančních prostředků
musí doložit sám žadatel. Pokud z uvedených údajů či obsahu spisu vyplývá, že jsou
nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Je na účastníku
samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové poměry a současně
aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil (pokud možno současně se žádostí
o osvobození) doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li účastník tuto svou povinnost,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50). Stěžovatel v nyní
posuzovaném případě neposkytl městskému soudu dostatek informací, aby tento mohl posoudit
jeho žádost o osvobození od soudních poplatků. Ani na výzvu soudu neuvedl příjmy a výdaje
společné domácnosti, a nekonkretizoval exekuce, které jsou proti němu vedeny.
Podstatou ústavní stížnosti v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010,
sp. zn. I. ÚS 22/10, (dostupný na www.usoud.cz), na který stěžovatel odkazuje, byly námitky
stěžovatelky ohledně postupu vrchního soudu, který, aniž by stěžovatelku vyzval k doplnění
podání, posoudil jí předložené doklady o nemajetnosti jako nedostačující pro přiznání nároku
na bezplatnou obhajobu, resp. náhradu nákladů ustanoveného obhájce státem. Ústavní soud
v dané věci považoval za libovůli postup vrchního soudu, který apriorně vyloučil možnost
uplatnění nároku na bezplatnou právní pomoc i ve stadiu po skončení trestního řízení
a postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nevyhověl návrhu
stěžovatelky z důvodu neunesení důkazního břemene spočívajícího v nedoložení nevlastnictví
a případných dalších listin, aniž by však stěžovatelku vyzval k jejich doplnění. V daném případě
podle Ústavního soudu nebylo možné ani odhlédnout od skutečnosti, že v trestním řízení
jako celku, tedy i při rozhodování o náhradě nákladů řízení, se uplatňuje zásada vyšetřovací.
Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že v nyní posuzované věci se nejednalo o obhajobu
v trestním řízení, a z postupu městského soudu plyne, že stěžovatele vyzval k doplnění informací
o exekucích, které jsou proti němu vedeny a k doplnění údajů o příjmech a výdajích společné
domácnosti, ve které pobývá.
Pokud tedy stěžovatel tvrdí, že do ustálené praxe soudů patří ověřování si informací,
Nejvyšší správní soud této kasační námitce nemohl přisvědčit. Jak plyne z výše uvedené
judikatury, neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně existence předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno, přičemž je na účastníkovi,
aby doklady prokazující nemajetnost doložil. V nyní posuzovaném případě se nejednalo o případ,
kdy by účastník nemohl splnit takovou povinnost, neboť soud ho vyzýval k doložení příjmů
a výdajů domácnosti a doložení vedených exekucí, což jsou bezpochyby skutečnosti, které je
stěžovatel schopen doložit. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel v řízení
před městským soudem nedoložil dostatečným způsobem své výdělkové a majetkové poměry.
Pokud městský soud v napadeném usnesení dále uvedl, že podle jeho názoru je návrh
ve věci samé zjevně neúspěšný, Nejvyšší správní soud konstatuje, že u stěžovatele nebyl splněn
předpoklad pro osvobození od soudních poplatků z důvodu nedoložení jeho výdělkových
a majetkových poměrů. Již z tohoto důvodu mu nebylo možné přiznat osvobození od soudních
poplatků a to byl v předmětné věci také hlavní důvod pro rozhodnutí městského soudu.
Ačkoliv zjevná neúspěšnost návrhu je také samostatným důvodem pro nepřiznání osvobození
od soudních poplatků, v nyní posuzovaném případě to nebyl rozhodný důvod pro zamítnutí
stěžovatelovy žádosti. Naopak se jednalo o vyjádření názoru městského soudu nad rámec
rozhodovacího důvodu. Proto nepovažoval Nejvyšší správní soud za nezbytné přezkoumávat
kasační námitky stěžovatele směřující do otázky zjevné neúspěšnosti žaloby, neboť ani v případě,
že by dospěl k opačnému názoru než městský soud, nemělo by to vliv na správnost závěru
o neosvobození od soudních poplatků z důvodu nedoložení majetkových poměrů.
Jelikož u stěžovatele nebyl naplněn předpoklad, aby byl osvobozen od soudního poplatku,
nemohl mu být ustanoven ani zástupce z řad advokátů.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl ve smyslu ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. Jelikož stěžovatel nebyl
v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil (§60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalované žádné důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly, žalované
se proto náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu