ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.173.2016:32
sp. zn. 6 As 173/2016 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci
žalobců: a) obec Bystřička, se sídlem Bystřička 82, zastoupená JUDr. Pavlem Vyroubalem,
advokátem, se sídlem Palackého 168, Vsetín, a b) L. B., proti žalovanému: Krajský úřad
Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti: I) Ing. J. V., a II) ŘÍHA
GROUP, spol. s r. o., IČ 64089266, se sídlem Ratiboř 124, týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. srpna 2015, č. j. KUZL 35490/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 28. června 2016,
č. j. 65 A 64/2015 - 81,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
IV. Žalobkyni a) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla
Vyroubala, advokáta, se sídlem Palackého 168, Vsetín, do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě kasační stížnost proti výše
uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, kterým byla podle §46
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta její žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo
zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru životního
prostředí a zemědělství ze dne 7. dubna 2015, č. j. MUVS 7301/2015. Naposled uvedeným
rozhodnutím Městský úřad Vsetín dodatečně povolil stavbu vodního díla kanalizace, septiku,
zemního filtru a vsaku pro rekreační objekty Bystřička a povolil vypouštění odpadních vod
do vod podzemních. Důvodem pro odmítnutí žaloby bylo zrušení rozhodnutí žalovaného
Ministerstvem životního prostředí v přezkumném řízení.
[2] V průběhu řízení sdělila stěžovatelka podáním ze dne 15. srpna 2016, že bere podanou
kasační stížnost zpět v celém rozsahu, a navrhla, aby řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno,
aby jí byla vrácena poměrná část soudního poplatku a aby jí bylo přiznáno právo na náhradu
nákladů řízení s odkazem na §60 odst. 3 s. ř. s. Vzhledem k této skutečnosti Nejvyšší správní
soud řízení zastavil podle ustanovení §47 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
[3] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Nejvyšší správní soud zde neshledal důvod pro aplikaci věty druhé citovaného ustanovení,
neboť pozdější chování žalovaného je třeba posuzovat ve vztahu k předmětu řízení
před správními soudy, respektive k obsahu napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 2. července 2008, č. j. 3 Ads 58/2008 - 54). Za „napadené rozhodnutí“
je v projednávané věci třeba považovat rozhodnutí žalovaného, jež bylo, stejně jako část
rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, zrušeno v přezkumném řízení Ministerstvem životního
prostředí. Žalovaný se následně řídil právním názorem krajského soudu, který ho zavazoval
ke znovuprovedení odvolacího řízení, jehož výsledkem bylo zrušení zbývající části rozhodnutí
Městského úřadu Vsetín. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že ačkoli k úplnému uspokojení
stěžovatelky mohlo dojít až v důsledku zrušení celého rozhodnutí Městského úřadu Vsetín,
účinné ochrany práv z hlediska účelu správního soudnictví se jí dostalo již zrušením rozhodnutí
žalovaného. Nejvyšší správní soud nevidí důvod, pro který by žalovaný měl nést náklady řízení
o kasační stížnosti, která byla stěžovatelkou podána spíše jako pojistka pro případ nepříznivého
rozhodnutí žalovaného v odvolacím řízení.
[4] Osobám zúčastněným na řízení Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznal, neboť jim neukládal žádné povinnosti, v souvislosti s jejichž plněním
by jim mohly vzniknout nějaké náklady (§60 odst. 5 s. ř. s.).
[5] Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení uhrazeného soudního poplatku za podání
kasační stížnosti podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů. Podle uvedeného ustanovení soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek
za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, bylo-li řízení
zastaveno před prvním jednáním. Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, vrací
se jí proto 80 % soudního poplatku, tj. částka 4 000 Kč. Lhůta pro vrácení poplatku vyplývá
z §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2016
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu