ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.175.2016:17
sp. zn. 6 As 175/2016 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: D. R.,
zastoupen JUDr. Rudolfem Řehánkem, advokátem, se sídlem Občanská 16, 710 00 Ostrava, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2014, č. j. MSK 64792/2014, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2016, č. j. 22 A
80/2014 - 25, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2016, č.
j. 22 A 80/2014 – 35,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2016, č. j. 22 A 80/2014 – 25,
ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2016,
č. j. 22 A 80/2014 – 35, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
II. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na odkladný účinek kasační
stížnosti ve výši 1.000 Kč. Tato částka bude žalobci poukázána prostřednictvím
jeho zástupce JUDr. Rudolfa Řehánka ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Dne 13. 2. 2014 bylo žalobci doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení řidičů a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského
oprávnění. Dne 19. 2. 2014 podal žalobce námitky proti záznamům bodů ze dne 6. 2. 2014
a ze dne 5. 7. 2013 s tím, že se přestupků, za něž byl proveden záznam uvedených bodů,
nedopustil. Rozhodnutím Městského úřadu H., odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne
20. 3. 2014, č. j. HLUC-11328/2014/ODaSH/NI/06927/2014, byly námitky jako nedůvodné
zamítnuty a provedené záznamy bodů byly potvrzeny. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí
zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 6. 2014, č. j. MSK 64792/2014 (dále jen „napadené
rozhodnutí“).
[2] Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“). Namítal, že přestupku, který měl spáchat dne 5. 7. 2013, se nedopustil, jelikož vozidlo
řídila jiná osoba, která se při policejní kontrole prokázala osobními doklady žalobce, které byly
ve vozidle uloženy. Nedopustil se ani přestupku, který měl spáchat dne 6. 2. 2014,
a který spočíval v porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nepřečetl si
totiž text pokutového bloku, který podepsal, a domníval, že je pokutován za přestupek spočívající
v porušení povinnosti mít za jízdy osvětlené vozidlo. V průběhu jednání před krajským soudem
navrhl napadené rozhodnutí zrušit pro porušení zásady ne bis in idem. Odkázal na rozhodnutí
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55,
podle nějž je záznam bodů trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 Úmluvy o ochraně
lidských práv. V případě uložení pokuty a záznamu bodů jde o dvojí trestání, a to přinejmenším
u posledního přestupku.
[3] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 22 A 80/2014 – 25 (dále jen
„napadený rozsudek“), jako nedůvodnou zamítl. Tvrzení žalobce ohledně přestupku ze dne
5. 7. 2013 vyhodnotil jako nevěrohodné, jelikož jej žalobce prezentoval poprvé až před krajským
soudem a nadto netvrdil ani nedoložil, že by se toho dne nacházel na jiném místě. Námitku
ohledně přestupku ze dne 6. 2. 2014 posoudil krajský soud jako nedůvodnou, jelikož žalobce
souhlasem s blokovým řízením, podpisem pokutového bloku a zaplacením pokuty dal najevo
svůj souhlas s přestupkem, jak bylo uvedeno v pokutovém bloku. Žalobní námitkou o porušení
zásady ne bis in idem se soud pro opožděnost nezabýval, jelikož byla uplatněna až po lhůtě
stanovené v §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
II.
Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce /stěžovatel/ napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá,
že k porušení zásady dvojího postihu za tentýž skutek je soud povinen přihlédnout
kdykoliv v průběhu celého řízení. Dle citovaného usnesení rozšířeného senátu je záznam bodů
v registru řidičů trestem. Stěžovatel vyjadřuje názor, že trestem se stává fakticky až záznam
12. bodu, protože až tím dochází k zásahu do práv osoby, jelikož předchozí záznamy mají spíše
výchovný charakter. Jelikož záznam bodů je vždy prováděn v návaznosti na pravomocně
uloženou sankci za přestupek, pak právě u posledního záznamu je totožnost skutku dána.
Záznam byl proveden za stejné jednání, za něž již byl uložen tre st blokovou pokutou ve výši
400 Kč. Jedná se tedy o nepřípustný dvojí postih.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[6] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[7] Předně je třeba zdůraznit, že dle §75 odst. 2 s. ř. s. platí, že rozšířit žalobu na dosud
nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě pro
podání žaloby, která činí dva měsíce od okamžiku oznámení napadeného rozhodnutí.
Toto ustanovení je projevem zásady koncentrace řízení, která napomáhá k naplnění ústavního
práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, resp. bez zbytečných průtahů (čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny).
[8] Z obecné zásady, že správní soud přezkoumá napadené správní rozhodnutí v mezích včas
uplatněných žalobních bodů, však existuje výjimka stran určitých skutečností významných
z hlediska hmotného práva. Sem spadají prekluze (např. prekluze práva státu vybrat daň
nebo prekluze práva státu postihovat fyzické či právnické osoby za přestupky nebo jiné správní
delikty); nerespektování zásady ne bis in idem ve správním trestání; situace, kdy by mělo být
postiženo jednání, které není vůbec protiprávní, aj. Pokud by se v těchto případech správní soud
zmíněnými skutečnostmi odmítl zabývat z úřední povinnosti, znamenalo by to odepření
spravedlnosti a v konečném důsledku i porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 1419/07
(N 112/53 SbNU 397) nebo nejnověji nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016,
sp. zn. II. ÚS 2732/15]. Např. zásada ne bis in idem obsažená v čl. 40 odst. 5 Listiny základních
práv a svobod se v oblasti správního trestání prosazuje jako zásada vůdčí ve vztahu k zásadě
dispozitivní, soud je proto oprávněn, resp. povinen aplikovat tento článek i za situace,
kdy stěžovatel tuto námitku v řízení neuplatnil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 3. 2009, č. j. 6 As 44/2008 – 142).
[9] Ve vztahu k těmto skutečnostem významným z hlediska hmotného práva, jimiž se soud
musí zabývat z úřední povinnosti, zároveň platí, že není vůbec podstatné, že stěžovatel vznesl v řízení
před krajským soudem námitku prekluze daně až po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty pro podání žaloby.
Krajský soud měl povinnost takovou námitku věcně vypořádat, protože následky, které jsou s prekluzí spojeny,
dosahují takové závažnosti, že soudy k nim mají povinnost přihlížet i z moci úřední. (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. 1 Afs 145/2008 – 135). Uvedené závěry
vyslovil Nejvyšší správní soud ve vztahu k prekluzi práva vyměřit daň, jde však o závěr, který lze
zobecnit i pro účely nyní posuzovaného případu. Jinými slovy, pokud byla před krajským soudem
vznesena námitka, že napadeným rozhodnutím došlo při správním trestání k porušení zásady
ne bis in idem, je soud povinen se s takovou námitkou vypořádat bez ohledu na skutečnost, že byla
vznesena až při jednání a po uplynutí lhůty pro rozšíření žaloby.
[10] Uvedené nicméně nelze chápat tak, že by soudy musely v každém rozhodnutí explicitně
zdůvodňovat, zda v dané věci byla či nebyla uvedená zásada porušena. Pokud žalobce
v tomto směru ničeho nenamítal, není nutné, aby soud úvahy na dané téma v odůvodnění
svého rozhodnutí výslovně uváděl (obdobně ve vztahu k nicotnosti rozhodnutí viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 12/2003 – 48, Sb. NSS 319/2004).
[11] V dalším řízení krajský soud posoudí otázku, zda došlo v daném případě záznamem bodů
do registru řidičů k nepřípustnému porušení zásady dvojího postihu za tentýž skutek,
a to zejména s ohledem na závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v citovaném usnesení
rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55. Uvedený postup se může jevit
jako rozporný se zásadou procesní ekonomie. Za nastalé situace však Nejvyšší správní soud
považuje za prioritní potřebu ctít procesní práva stěžovatele, do nichž by bylo nepřípustným
způsobem zasaženo, pokud by kasační soud tuto spornou otázku nyní sám definitivně
zodpověděl, aniž by ji nejprve posoudil krajský soud (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. 1 Afs 145/2008 – 135).
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[14] Ke kasační stížnosti připojil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku. O návrhu
na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval, jelikož odkladný účinek
vyvolává účinky jen do skončení řízení před soudem a soud rozhodl o samotné kasační stížnosti
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení o kasační
stížnosti pozbylo smyslu.
[15] Dne 3. 8. 2016 zaplatil stěžovatel soudní poplatek za kasační stížnost a návrh na odkladný
účinek kasační stížnosti v celkové výši 6 000 Kč. Jelikož o odkladném účinku kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, vznikl žalobci přeplatek na soudním poplatku ve výši
1.000 Kč. Podle ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) bylo-li na poplatku zaplaceno více,
než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Z účtu soudu vrátí soud obdobně
i poplatek, popřípadě přeplatek na poplatku zaplaceném kolkovou známkou. Proto soud
výrokem II. tohoto rozsudku vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek za návrh na odkladný
účinek kasační stížnost ve výši 1.000 Kč. Tato částka bude žalobci poukázána prostřednictvím
jeho zástupce JUDr. Rudolfa Řehánka ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu