ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.227.2016:6
sp. zn. 6 As 227/2016 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, týkající se žaloby proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2016, č. j. 30 A 54/2016 - 26, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2016, č. j. 29 A 110/2016 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla 13. 9. 2016 předložena Krajským soudem v Brně
(dále jen „krajský soud“) kasační stížnost žalobce (dále též „stěžovatel“) proti usnesení
krajského soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 29 A 110/2016 - 29, jímž byla pro nepřípustnost
odmítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal zrušení usnesení krajského soudu ze dne 21. 4. 2016,
č. j. 30 A 54/2016 - 26. Poté, co krajský soud vyloučil, že by svou žalobou hodlal podat kasační
stížnost proti posledně citovanému usnesení, konstatoval, že stěžovatel správní žalobou napadá
usnesení téhož soudu ve správním soudnictví, ač taková žaloba podle §65 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) může směřovat pouze proti rozhodnutí správního orgánu. Takovým orgánem
však soud při výkonu soudnictví není. Žalobu proto jako nepřípustnou odmítl podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nadto stěžovatel žaloby neustále řetězí a domáhá se něčeho, co soudní řád
správní, ale i právní řád jako celek nepřipouští, resp. něčeho, co je jen „obstrukční hrou
bez smysluplného významu“, jak výstižně poznamenal krajský soud v nyní napadeném usnesení.
Ze stejného důvodu se krajský soud odmítl zabývat žalobcovou námitkou podjatosti proti soudcům
krajského soudu, kteří se vzhledem ke znění rozvrhu práce ani na projednávání a rozhodování
předmětné věci nijak nepodíleli.
[2] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Brně, přičemž opakovaně
vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev
svévolného a účelového uplatňování práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního
soudu č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne 8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a výsměšnou
formou a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího
soudu je vedeno ke dni 12. 2. 2016 celkem 382 spisů, kde stěžovatel vystupuje v pozici stěžovatele,
resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství stěžovatelem vedených
sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů,
přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující
je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela
identických argumentů.
[3] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, protože
při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést
„spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel užívá institutu
správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u krajského soudu jiné rozhodnutí
téhož krajského soudu, přičemž tyto své úkony dále řetězí – a kasační stížnost proti odmítavému
usnesení krajského soudu je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Závěr krajského soudu
o nepřípustnosti správní žaloby, jíž se stěžovatel domáhal zrušení jiného soudního rozhodnutí
krajského soudu, je neotřesitelný. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z úřední činnosti
známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora
uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení.
Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou.
Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku
(viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 – 43, či ze dne 8. 10. 2015,
č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[4] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. nedávná
usnesení ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015 – 7, nebo usnesení ze dne 9. 3. 2016,
č. j. 6 As 48/2016 – 20, proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud a limine odmítá pro vady
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem na odůvodnění, jehož se stěžovateli
bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaných usneseních č. j. 6 As 262/2015 – 7
a č. j. 6 As 48/2016 - 20.
[5] Závěrem se poznamenává, že v usnesení č. j. 6 As 48/2016 - 20 vyjádřil šestý senát
pochybnost, zda takto koncipovanou kasační stížnost (obdobně koncipovanou jako nynější kasační
stížnost) vůbec lze obsahově za vážně míněnou kasační stížnosti považovat a zda by správně podání
stěžovatele nemělo být zapsáno do rejstříku Na a vyřízeno neformálně přípisem, příp. vzhledem
k jejich sériovosti a stereotypnosti založeno bez odpovědi. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel
nepoučil, konstatuje šestý senát, že se jeho pochybnost změnila v jistotu, že kasační stížnosti
stěžovatele obdobného obsahu nelze za vážně míněné kasační stížnosti považovat, a avizuje
stěžovateli, že napříště mohou být obdobné sériové a stereotypní kasační stížnosti stěžovatele šestým
senátem vyřízeny neformálně přípisem, příp. založeny bez odpovědi.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu