ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.259.2015:26
sp. zn. 6 As 259/2015 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: PaedDr. L. R.,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, se sídlem
Žerotínovo nám. 3/5, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2013, č.
j. JMK 93741/2013 a ze dne 2. 9. 2013, č. j. JMK 100658/2013, o kas ační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2015, č. j. 30 A 102/2013 – 248,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19. 8. 2013, č. j. JMK 93741/2013, žalovaný
potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství
ze dne 25. 3. 2013, č. j. MMB/0098166/2013, že žalobkyně není účastníkem řízení ve věci
dodatečného povolení stavby vodního díla – vrtané studny na pozemku p. č. 998/10 v k. ú. Starý
Lískovec zahájeného dne 13. 2. 2013 na základě žádosti občanského sdružení TJ TATRAN Starý
Lískovec. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 2. 9. 2013, č. j. JMK 100658/2013 , žalovaný
rozhodl v odvolacím řízení proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru vodního a lesního
hospodářství a zemědělství ze dne 13. 5. 2013, č. j. MMB/00169133/2012, ve věci dodatečného
povolení stavby vodního díla – vrtané studny na pozemku p. č. 998/10 v k. ú. Starý Lískovec
a povolení k nakládání s vodami – odběru podzemní vody z této vrtané studny.
II.
[2] Žalobkyně podala proti výše uvedeným rozhodnutím žalovaného žalobu ke Krajskému
soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) a požádala o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce. Poté, co krajský soud tuto žádost zamítl usnesením ze dne 15. 5. 2014,
č. j. 30 A 102/2013 – 103, zaplatila postupně dne 24. 6. 2014, dne 27. 6. 2014, dne 7. 10. 2014
a dne 31. 10. 2014 soudní poplatek a zároveň dne 30. 9. 2014 opětovně požádala o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Výrokem II. usnesení ze dne
8. 10. 2015, č. j. 30 A 102/2013 – 248, (dále jen „napadené usnesení“) krajský soud zamítl novou
žádost o osvobození od soudních poplatků a výrokem III. téhož usnesení zamítl i žádost
žalobkyně o ustanovení advokáta. Opětovně zhodnotil její osobní a majetkové poměry, přihlédl
k jejímu zhoršenému zdravotnímu stavu a uzavřel, že stěžovatelka má dostatečné příjmy,
které neodůvodňují, aby byla osvobozena od soudních poplatků. Krajský soud zároveň zamítl
výrokem I. napadeného usnesení návrh žalobkyně na přerušení řízení, neboť žalobkyně
neprokázala existenci zákonných důvodů pro tento postup.
III.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala kasační stížnost proti výro ku II. a III. napadeného
usnesení. Namítla, že krajský soud nevyhodnotil její argumenty o její finanční a zdravotní situaci,
které jí znemožňují hradit služby advokáta. Je tudíž znevýhodněná oproti žalovanému.
Rozhodnutí krajského soudu je tudíž nespravedlivé a diskriminační.
[4] V podání ze dne 26. 11. 2015 stěžovatelka namítla, že krajský soud nevzal v potaz
její evidenci na úřadu práce až do listopadu 2014, během které pobírala zanedbatelnou výši
podpory. Uvedla, že je sice majitelkou nemovitostí, ale tyto nemovitosti jsou staré a vyžadují
opravy, na které stěžovatelka nemá finanční prostředky. S vlastnic tvím nemovitostí jsou spojené
i další náklady na pojištění, opravy či nový bojler. Krajský so ud rovněž nepřihlédl k tomu,
že stěžovatelka platí výživné své dceři, které italské úřady odpírají vy platit sirotčí důchod; cesty
do Itálie v této souvislosti stály stěžovatelku mnoho peněz. Stěžovatelka uhradila soudní poplatek
z půjčky. Stěžovatelka vlastní sochu, kterou úřady bez jejího vědomí prohlásily za nemovit ou
kulturní památku, což stálo stěžovatelku mnoho peněz. Bez právní pomoci je stěžovatelka
znevýhodněna oproti žalovanému, jehož právníci jsou placeni z veřejných peněz. Stěžovatelka
se také vyjádřila k výroku I. kasační stížností napadeného usnesení, byť s vědomím,
že tento výrok kasační stížností nelze napadnout, a zmínila okolnosti týkající se věci samé.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
v řízení o kasační stížnosti netrval na povinném zastoupení advokátem, jelikož tuto povinnost
má dle §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu o návrhu podaném ve věci samé či o jiném návrhu, jenž je spojen s poplatkovou
povinností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správníh o soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j 1 As 196/2014 - 19).
[6] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvob ození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou -li pro to zvlášť závažné dův ody, a toto rozhodnutí
musí být odůvodněno. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou př edpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[8] Z uvedených ustanovení vyplývá, že vedle samotné žádosti účast níka řízení je primárním
předpokladem pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, že žadatel
nemá dostatečné prostředky a jejich nedostatečnost prokáže. Nestačí pouhé tvrzení účastníka
Pokračování
o tíživosti jeho finanční situace, je nezbytné toto tvrzení též p rokázat. Nejvyšší správní soud
např. v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, vyslovil, že povinnost doložit
nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
[9] V nyní posuzované věci krajský soud zamítl žádost stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce nejprve usnesením ze dne 15. 5. 2014,
č. j. 30 A 102/2013 – 103. Stěžovatelka vzápětí uhradila soudní poplatek za žalobu ve výši
6.000 Kč, a to postupně ve čtyřech splátkách (viz výše). Následně opětovně požádala
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta. Na tomto místě je vhodné
připomenout, že krajský soud by nemohl stěžovatelce vrátit již zaplacený poplat ek, i kdyby nyní
shledal, že v mezidobí se její majetkové poměry natolik zhoršily, že by to bylo důvodem
pro osvobození od soudního poplatku. Zhodnocení majetkové situace stěžovatelky
je nicméně podstatné zejména pro rozhodování o její žádosti o ustanovení zástupce.
[10] Podstatou osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce na náklady státu
je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením jeho práva na přístup k soudu. Soudní
řád správní nevymezuje objektivní kritéria pro posuzování množství prostředků
žadatele o osvobození od soudních poplatků. Tíživost jeho majetkových poměrů je tak věcí
úvahy soudu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyložil v usnesení ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 1 As 23/2009 - 95, že při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové
majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí.
[11] Krajský soud se řídil shora uvedenými kritérii. Při posuzování majetkových poměrů
stěžovatelky vycházel z údajů, které mu poskytla sama stěžovatelka ve vyplněném formuláři
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a z četných listin,
které ke své žádosti předložila. Na základě hodnocení stěžovatelkou doložených či deklarovaných
příjmů, majetku, výdajů i dluhů pak uzavřel, že důvody pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce nejsou v daném případě dány ani u stěžovatelčiny opa kované žádosti.
Nejvyšší správní soud se s těmito závěry ztotožnil.
[12] Krajský soud vzal za prokázané, že stěžovatelka nyní p obírá starobní důchod ve výši
9075 Kč měsíčně, a dále má příjem z pronájmu nemovitostí, měsíční příjem stěžovatelky
činí tudíž přinejmenším 18 000 Kč. Krajský soud přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatelka
je vlastníkem následujících nemovitostí: kat. úz. S. L. p. č. 453 – RD K. 83, p. č. 454/1, 454/2 –
zahrada, p. č. 451, 452 – RD K. 85+87, kat. úz. V. p. č. 76, 236, 237, 238/1+2+3 – RD V. 63.
Jako nemovitost sloužící k bydlení využívá pouze rodinný dům K. 83. RD na ulici K. 85 a 87
stěžovatelka částečně pronajímá. Jak sama uvedla, vlastní stěžovatelka také cennou věc – sochu
sv. Jana Nepomuckého v hodnotě 120.000 Kč. Krajský soud vzal v potaz i stěžovatelčiny četné
závazky, zdravotní stav a náklady spojené s bydlením, což vše stěžovatelka prokazovala
množstvím dokladů. Krajský soud přihlédl i k tomu, že stěžovatelka platí výživné své dceři.
[13] V napadeném usnesení krajský soud přezkoumatelně zdůvodnil, jaké skutečnosti
při svém rozhodování zohlednil a jaké závěry z nich učinil. Stěžovatelka sice není zaměstnána,
neprovozuje živnost, pobírá starobní důchod a splácí několik půjček měsíčně, na druhou stranu
však nelze odhlédnout od toho, že vlastní i shora vymezené nemovitosti, které jsou, jak sama
uvedla, zdrojem jejích příjmů, a dále též velmi cennou sochu . K vlastnictví a výnosu z vlastnictví
nemovitosti se vyjádřil rozšířený senát v usnesení ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 - 95,
když vyslovil, že vlastnictví nemovitosti je jedním z hledisek, z nichž lze usuzovat na majetkové
poměry, jakož i na prostředky, jimiž účastník disponuje. Z vlastnictví jedné či více nemovitostí
lze vyvodit, že účastník má prostředky, z nichž tyto nemovitosti udržuje, či dokonce,
že z těchto nemovitostí má určitý výnos. Tak tomu je i v nyní posuzovaném případě,
kdy stěžovatelka vlastněné nemovitosti částečně pronajímá.
[14] V této souvislosti krajský soud poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 11. 2012, č. j. 2 As 136/2012 – 19, kterým Nejvyšší správní soud potvrdil usnesení krajského
soudu, kterým soud neosvobodil stěžovatelku od soudních poplatků za situace, kdy její měsíční
příjem sestával ze starobního důchodu ve výši 7.565 Kč a z dalšího příjmu ve výši 5.870 Kč,
tj. stěžovatelčina příjmová situace byla méně příznivá, než je tomu v nyní projednávané věci.
[15] Za této situace krajský soud správně uzavřel, že stěžovatelčiny poměry neodůvodňují
přiznání osvobození od soudního poplatku. Jelikož splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků je podmínkou pro ustanovení zástupce z řad advokátů, krajský soud
zcela v souladu se zákonem zamítl i tento návrh stěžovatelky. Nadto, jak bylo uvedeno výše,
stěžovatelka již uhradila soudní poplatek za podanou žalobu. Ani nezastoupení advokátem
bez dalšího nepředstavuje překážku projednatelnosti žaloby.
[16] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že se majetkovou situací stěžovatelky
v souvislosti s naplněním podmínek pro osvobození od soudních poplatků v nedávné době
opakovaně zabýval s obdobným výsledkem jako v nyní projednávané věci (srov. rozsudky ze dne
28. 1. 2016, č. j. 8 As 168/2015 – 24 a ze dne 8. 9. 2014, č. j. 8 As 80/2014 – 24, nebo usnesení
ze dne 29. 6. 2015, č. j. 7 As 66/2015 – 68). Z dokumentů založených ve spise přitom nevyplývá ,
že by se majetkové poměry stěžovatelky v mezidobí zásadním způsobem změnily.
[17] Krajský soud tedy posoudil nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. Zbývá doplnit, že po právní moci tohoto rozsudku bude pokračovat
řízení o žalobě před krajským soudem, neboť stěžovatelka již dříve splnila poplatkovou
povinnost a zastoupení zástupcem není obligatorní podmínkou řízení o žalobě.
[18] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contrario ve spojení §120 s. ř. s.). Žalovanému,
jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. února 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu